já teď stojím a hledám cestu, rozhlížím se okolo sebe
nesnažim se jít za každou cenu někam - hledám a divim se a vim, že ta cesta pro mě je, že budu tápat, ale že ta cesta je dopředu ale než na ní vykročim musim zavřít a ukončit tu cestu, o které jsem si myslela, že je jediná správná - neni
ale to co se stalo mělo svůj smysl a neni ve mě hořkost, věřim,že časem pochopim, že to vlastně  byl pro mě přínos

-

Upravil(a) majkafa (27. 3. 2008 7:34)

jájo - já mám podobný pocity. Že dělá chybu dokonce snad ví, ale dopředu nemyslí. Každý muž v jeho letech, nebo spíš o pár let starší mě ujišťuje, že to pro něj blbě dopadne. To nemusí být nutně pravda, ukáže to čas.
A nejvíc asi bojuju sama v sobě se svým nitrem. Žiju, koukám dopředu (je tam nějaká mlha), známých mám kolem sebe mraky a zábavy taky hodně. Ale ráno se probudím v 5.00 se žaludkem na vodě a hlavou mi lítá můj muž a jeho studentka. Jak leží v mé posteli, užívají si krásnou snídani na mé milované terásce a koukají na moji milovanou skálu, chodí po mé zahradě, kde kvete to Delphinium, které jsem loni objednala přes net a kvést jsem ještě neviděla ( a už tu modrou asi neuvidím)...Vím, že je to špatně. Vstávám se slzama na krajíčku den co den.
Prostě jsem blbá. A už ho, myslím, nemiluji. Je to směs nenávisti, uražené ješitnosti a údivu, co se to s ním stalo, se mnou, s náma...

jo, to já asi maskuju...a možná mu i přeju, aby dopadl blbě. Nechci, aby mi děti o něm vyprávěly, všechno mě tak rozhodí.
Děsně mě štve, že mě a děti vyměnil za takový trdlo. Ona ho jistě miluje, nenajde lepšího chlapa. Je to tatínek/milenec. Chtěla bych mu zakvedlat mozkem a říct mu - copak to nevidíš? Ale láska je slepá. Já byla taky slepá 20let. Někdy si toužebně přeju, abych ho nikdy nepoznala. I když jsem se měla celý léta dobře.

Kuki, i tyhle pocity se vykrystalizujou v nějakaké poznání, jen máš pocit, že se mezitím zhroutíš nebo že přijde kataklyzma...Tehdy, až začne tělo fungovat(u tebe se podle mě začíná rozvíjet dost velká depka),až dojdeš na samé dno(i když si myslíš, že tam jsi, tak nejsi:(), tak teprve přijde nějaké vysvobození a možná ze strany, ze
které nic nečekáš. Nejde si přikázat "nemysli na něj/na ni".Hlavou to máš zdůvodněné, srdcem nikolivěk- jen si přečti znova te postup, jakým se všeobecně člověk srovnává s nevěro nebo rozchodem v té knize od Klimeše Partneři a rozchody. Jsi ve fázi vzteku- tak se vztekej a nedus to v sobě.Na squashi se můžeš zničit, stejně ti to nrpomůže, proto věř, že to zvládneš- ale hlavou to neustojíš, klid v srdci získáš, až  se SMÍŘÍŠ s tím, že je pryč.Už to není odpuštění, už je to smíření s osudem, přijetí situace, kterou neovlivníš, nemůžeš vrátit, protože by se neustále OPAKOVALA.
V momentě smíření(ne nemáš ho v sobě, je to tak živé) už nebudeš mít potřebu ptát se proč?, ale budeš chtít zapomenout a budeš schopná zlé vzpomínky zahnat.Rozvod to nevyřeší, vyřešíš si to jen ty sma ve svém srdci.Tohle všechno je mimo čas, třeba na to přijdeš zrovna teď- říká se, že před svítáním je největší tma, jestli mi rozumíš.

Regi - ahoj! Klimeše mám v ruce denně. Můj problém je ta fantazijní fáze. A smíření - to nedokážu. Ne zatím. s tou situací. Proč já... co jsem udělala špatně...proč, proč, proč...už to nevymyslím a tak se do toho propadám hloub a hloub. A chtěla bych, aby byl nějak potrestaný. Tak nějak vnitřně to chci, aby litoval. Vím, že to nejde, že to neovlivním. No prostě hrůza...

nevim, jakej je důvod toho, co se děje - jen vim, že to důvod má
když m. odešel tak jsem si myslela, že nemůže bejt hůř - může, vždycky může bejt ještě hůř
když se vrátil a byl nešťastnej - bylo to pro mě o hodně horší než, když byl s ní
ale hodně mi to dalo - mohla jsem mu říct: chci abys byl šťastnej, chci abys žil podle sebe a pro sebe i pokud to má být s ní

Kuki, přestaň bojovat a nutit se do něčeho - bojuješ proti sobě. Zastav se a jen se dívej
nebo zkus psychologa, kineziologa (to pomohlo otevřít oči mě)
ale nenuť se do něčeho na co nejsi připravená

Itahlefáze pomine, jenže ty ho pořáddržíš za flígr, pořád ho k soběpoutáš koulí na řetězu, pořád ho přivazuješ ke stolu- on ví, co dělá, on ví jak tio ubližuje,on ví, jak to dopadne,protže je dost chytrý a má představivost. A ty,chctrá, krásná a obletovaná, potřebuješ toho jediného, co ti už nepatří., Odešel, a čím víc ho budeš chtít, tím víc déle bude trvat tvé osvobození...Jakoby ses zarazila jako gramofonová deska na jednom místě- ale jen si tím ubližuješ,to je pat, to není řešení.
On odcházel celý ten proklatý rok, kdy sis něco namlouvala, že to tak není a on je takový zbabělec, že tě vtom nechával. K čemu tio je chlap, který teď momentálně funguje jen ve tvých vzpomínkách?Potkala jsi rytíře na bílém koni, a ten rytíř teď momentálně odjel dobývat jinou dámu- zkus tu představu prožít, fantazii se meze nekladou. Jsi mladá dáma, co mává kapesníčkem svému rytíři, který se ani neohlíží a jede na křížovou výpravu, a ty víš, že z ní NENÍ NÁVRATU.Zamávej mu, vášnívě ho polib na rozlučenou a PUSŤ HO, ať jede, je to jeho volba!!!!

Jája napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

meya napsal(a):

A kdyže to jedeme 

Ono neni ani tak dulezite kdy, jako KDE: zda nekde v Praze, aby to bylo dostupne pro vsechny trebas metrem, ci nekde v prirode, kde nam hodne pomuze prave spojeni s ni.... Asi budu muset udelat nejakou anketku

Pan, a co někde blízko Prahy v přírodě? Třeba tady

Mam zkusenost, ze misto musi byt bud v dosahu mestke dopravy a nebo uplne mimo.... pristupne jen autem.
Pokud mate nekdo tip, sem s nim.

Upravil(a) Pandorraa (22. 6. 2006 17:29)

jo to fyzicky nelíbil taky znám, já jsem byla na tom tak, že se mi líbil na fotkách před a ve skutečnosti ne
Kuki, dokud ho nepustíš zevnitř, nebude to stačit
já se sama se sebou v tom pořád peru - pustim ho a zase trochu přitáhnu, ale učim se

Pandorry škola v přírodě. Už teď posílám přihlášku.

Pandorraa napsal(a):

Blanko,
ja ti rozumim, jen si myslim, ze jsi na sebe a tim i na ostatni prilis prisna. Pohybujes se hlavne v hranicich dokonalosti - nedokonalosti, neselhani - selhani ap.
Pochopitelne, ze partnerstvi je tymova prace, ale nelze na nej bezvyhradne vztahovat stejne pojmy, jako na pracovni tym. A v partnerstvi vzdycky plati, ze selhani jednoho je selhanim obou, tedy celeho tymu.
Ja s tebou souhlasim, ze nevera neni normalni v pojmech vztahu. Avsak je zcela normalni z pohledu biologickeho nastaveni jedince. Jiste bychom ji nemeli bezvyhradne tolerovat, ale take bychom se z ni nemeli hroutit. A predevsim bychom ji nemeli nikdy brat jakjo chybu - selhani pouze toho druheho.
Jsem to prece ja, kdo ma ty nejlepsi nastroje k tomu, abych vytvorila partnerovi takove podminky, aby nemusel hledat jinde. A pokud se to stane, nemusi to byt selhani treba vubec nikoho. Proste potkal toho, koho prave potreboval a s "selze" ne ve chvili, kdy si neco prozije, ale az ve chvili, kdy si s tim nevi rady a zasahne tak celou rodinu.
To, co pise Regina, je ukazkou toho, jak nevera vztah jen posilila. Oba si totiz hrabli do sveho nitra, nejen ona!
A stav: ty jsi OK, ja jsem OK, neprichazi vetsinou sam od sebe. Musime na nem pracovat. Pokud to neudelame, sklouzneme do nektereho jineho OK ci neOK a uz se v tom vezeme...
Ja mam, proste jen takovy divny pocit, ze mezi vami je jeste neco nedoreseneho a ty sama od toho utikas prave tim, jak vnimas partnerovu milenku. Neresis sebe, ale ji. Jenze ona ti jen nastavila zrcadlo... Jako bys se do neho nechtela podivat... Nededukuj, jak ona se citi, sleduj spis svoje vlastni pocity. Jen kdyz uplne vymetes vsechno smeti z tehle 13.komnaty, kterou jste otevreli, budes silna. Nemusis byt prece dokonala, lepsi nez ostatni, musis byt ale vnitrne vyrovnana. Pak uz te nesrazi dolu nejen zadna chudinka, ale dokonce ani zadna uzasna zenska, kterych mu jiste jeste pres cestu prebehne hafo. Nejde prece o to, aby ti byl verny, protoze se trepe strachy, ze s nim pak uz vyrazis dvere, ale proto, ze to tak sam citi.... ze nic lepsiho uz nikde stejne nenajde

Pan,
opravdu díky za odpověď. S prvním odstavcem bezezbytku souhlasím a vím to o sobě. Jsem skutečně hodně přísná k sobě i ostatním, jsem tvrdá, ale jinak bych nemohla svoji profesi dělat a mezi 90 % muži bych těžko obstála. Pravda je, že jsem byla k sobě i jiným tvrdá odjakživa, jsem perfekcionalista, vím to o sobě. Obdivuji Tě, žes to objevila.
Že selhání mého muže je i selhání moje, to moc dobře vím. Ano dělala jsem chyby a nemysli si, že jsem si vše nezanalyzovala a celé dva roky nepracuji na jejich odstranění. To co píše Regína jsem psala i já, navíc jsme se již několikrát sešly a zjistily jsme, že jsme na tom stejně. Paradoxně nám nevěra pomohla k lepšímu vztahu. Více se svým mužem komunikuji, jsme daleko více spolu, více spolu spíme, těšíme se na sebe každý večer, workholismus jsem odbourala na nejmenší možnou míru.  Až se někdy bojím, že ta idylka musí jednou skončit.
S tím čím nesouhlasím je, že máme ještě něco nedořešeno. Ne Pan, tohle vše je minulost, absolutně vyřešená. Kdybys mi to napsala před rokem, tak bych musela přiznat, že máš pravdu. To že jsem teď psala o milence, to bylo vyvoláno jen dotazem a chtěla jsem vysvětlit, jak je k ničemu žárlit. Proč o ní píšu jako o chudince, to jsem ti vysvětlila. To že to mám skutečně v sobě srovnané cítím především sama na sobě. Na začátku jsem jí nenáviděla, později, když jsem o ní mluvila nebo na ní myslela, tak jsem dostávala vztek, že bych někoho snad i zapíchla (obrazně proboha) a měla jsem z deprese bolesti na prsou, že jsem nemohla ani dýchat, no a teď když si v souvislosti s ní chci vybavit jakýkoliv cit, ať kladný nebo zápo*ný, tak nic. Prostě nic, je mi lhostejná. Po hodně dlouhé snaze se vybaví pouze ta lítost, kterou jsem popisovala ve vztahu k té chudince. Nic víc.
A o tom třepání mého muže to ani nemůže být pravda. Víš už kdysi dávno jsem ti psala - já jsem lev, můj muž býk. Oba jsme silné povahy a oba máme svoji hlavu. Ani jeden neovládáme toho druhého. Odjakživa jsem se já i můj muž řídili svou hlavou, což někdy byly pěkné nárazy. Jsem samostatná, občas nezvladatelná, nerada poslouchám příkazy a rozkazy, ráda si žiju podle svého, jsem finančně nezávislá, to vše asi odjakživa (žít se mnou může opravdu jen silná povaha), ale tak jak jsem vyrovananá a spokojená už několik měsíců, tak jsem se necítila už dlouho. Můžu fungovat na 1000 %, ale musím mít zázemí.
Ještě jednou díky a ať se ti ty problémy vyhýbají:-)