14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Pan, ktomu vemu jsem také dola- by to zní sobecky, v momentě, kdy jsem se soustředila na SVÉ pocity, kdy jsem si uvědomila, e on odchází a e svět se nehroutí, jsem pochopila, e problém mám já a jen já jsem schopná ho zvládnout nebo umřít v sebelítosti(úmyslně přeháním-umřít jsem chtěla jen v tu chvíli, kdy to bolelo nejvíc- ale pak jsem si to přebrala jako útěk a já neutíkám).
A pak jsem vedle sebe viděla děti, pak jsem poznala mnoho nových přátel, a sluníčko zase začlo svítit a měla jsem vyhráno.A je mi stále dobře, po dvou létech jsem stále plná nových odhodlání, lásky a vědomí, e kdy upadnu, mám sílu se zvednout.A e to , co se mi stalo, mě jen posílilo a dalo mnoho dobrého, nového a důleitého. To tě Majkafo, Aevo i Mazlíku čeká taky, jen si tím musíte projít, jen z toho spálenitě odejdete, chvíli se budete ohlíet a pak pochopíte, e je to ztráta času, protoe před váma jsou rajské zahrady-lidéé a záitky. A taky budete vědět, e občas na to spálenitě zase zajdete, ale e za ním jsou zase ty zahrady.
Není tady
I já ted přicházím na to e to co jsem proila by mohlo být u snad definitivně pryč...moná silná slova, silnějí ne já, protoe já tak silná jetě zdaleka nejsem...ale dokáu enáčovi odpustit a zůstává mi pocit ve kterém děkuju za to e jsem s ním mohla proít vechno to krásné co mi ve vzpomínkách zustane navdy z čeho budu třeba jednou čerpat i sílu... ted momentálně mi je celkem příjemně...a při mylenkách na něj u nebrečím koukám dopředu a těím se...na ivot co mám před sebou...hodně mi tady pomáháte, zejména Pan, kterou jsem bohuel nemohl dříve vystát, promin Pan, ale i to je pro mě úspěch e jsem pochopila mnohé z toho co píe a "hlásá" a dosla jsem k tomu e má hlubokou a krásnou pravdu...a NIKDY jsem tomu nevěřila a ani moc nerozuměla co to pořád píe o sebepoznání sebelásce atd....Děkuju Ti Pan :pusa:
Není tady
Napada mne "obraz", o kterem jsem nadavno slysela.... Je to alegorie, ve ktere je hluboka pravda: Vlajici prapor, ktery se poznenahlu meni v orla. A orel leti vzhuru k nebesum, krouzi pod oblaky a je volny a svobodny. Uziva si te svobody.
O cem to je? O tom, ze nektere z nas porad zarputile drzi ten prapor a jsou pro nej ochotny i zahynout! Plahocime se dole a bojujeme, ani uz nevime mnohdy zac a proc..a hlavne proti komu!
Zatimco jine se uz davno pustily praporu a staly se svobodnymi orly....Vznesly se vzhuru a na to "bojiste" dole se divaji s tim spravnym nadhledem
Adro,
na to, ze nejprve budim odpor a az pak mi lide rozumi, na to jsem zvykla Ja mam vydrz a pockam si, jsem totiz nesmirne palicata .)
Upravil(a) Pandorraa (21. 6. 2006 10:30)
Není tady
Pan,odpor to snad ani nebyl, ted zpětně nevím spí absolutní nepochopení z mé strany:D
Není tady
blanch2006_1 napsal(a):
Majko, ne! Ty jsi hlavně moc bolavá, vidí zatím ty chyby jen u sebe. Kdyby to takhle černobílé bylo po celou dobu Tvého manelství, tak to by ten tvůj brouček byl světec. A on není, to víme obě. Co kdyby ses tak podívala do zrcadla a začala v sobě hledat ty dobré vlastnosti? Začni tím, e jsi statečná, e odeel a ty dál ije, pracuje, stará se o děti a jsi na ve sama. Pokračuj tím, e jsi silná, dokáe si přiznat své chyby a neháe je na druhé. Jsi milující - tvá láska je hluboká, chce být lepí ne jsi - kdybys byla pyná, sobecká, .... tak bys určitě nehledala pokoru. Majko v Tvém případě skutečně je nutné, aby ses začala mít ráda. A ve kole Tě nenaučí co je správné, ivot nás učí. Občas nám nafackuje, abychom ten nos příli nezvedali, ale v podstatě je k nám laskavý.
Hm, ale Majka nehledá chyby jenom u sebe (ve smyslu nejsem pro něj dost dobrá a podobné kraviny, neříká, e pán byl světec), tu hlubokou sebereflexi nedělá kvůli m., ale kvůli sobě a svému dalímu ivotu. A bez téhle sebereflexe a zbavení se pýchy (mě to taky jetě čeká) se nikam nepohne ani ty, ani Aeva, ani Uzlík s tím svým nikdy nekončícím znovu důvěřovat=je vinen a já jsem ten, kdo to ve své nadřazenosti posuzuje - co si proboha o sobě ta dáma myslí?
Není tady
Sice zítra malujeme, tak se mi popdařilo zapojit počítač jinde, ale vidím , e si mě Axík zase vzal do "tlamky", co jsem zase provedla ? Axi, já nejsem pyná. Teda doufám.
Není tady
Axí - nevím zda slůvko ty a ta dáma je myleno na mě, kdy je tam odvolávka na můj příspěvek, moná, e nepozorně čtu. Ale pokud ano, tak jsem ti vysvětlila někde výe, co pro mě důvěra znamená a proč jsem povaovala důvěru v mém případě za naruenou. Nemám pocit, e bych se tím měla dál zabývat a snait se tě přesvědčit, ani nemám důvod. Má prostě jiný náhled a já ani dost dobře nechápu proč by vichni tady měli mít ten náhled stejný. Proč proboha je tady snaha pořád někoho přemlouvat, aby se změnil, aby změnil svoje názory, svoje jednání. Kadý si zcela jistě vyhodnotil co a jak dělal patně a snaí se to napravit, pokud je jetě co napravovat. Pokud volá o pomoc a vítá kadou radu, tak proč jsou jednotlivé rady napadány a za jedinou správnou je vdy dávána ta, kterou zrovna ten dotyčný píe. Proč se nedá svoboda tomu, kdo o tu pomoc ádá, aby si vybral to, co je pro něj v dané chvíli nejlepí. No a pokud je i slovo nadřazenost vztahována na mě a co si o sobě proboha myslím, tak pro to mám jen úsměv. Ví Axíku, kdybys věděl, jak sebevědomí vech zklamaných dam zde bylo zalapáno do bahna a jak se z něho těko dostávaly, a se dostaly tam, kde dneska jsou, tak bys nemluvil o nadřazenosti a pýe, ale spíe o tom, e naly svoje sebevědomí, e ví, e mají svou cenu a dnes u pod ní nepůjdou. Pravda někdy to můe opačnému pohlaví, resp. určitému druhu, dost vadit - dokonce jsem se setkala i s tím, e je to nazýváno feminismem v negativním smyslu slova, ale to je jen a jen jejich problém. Ale Axi opět jsme u toho, e ty jsi v naem oboru pouze teoretik, razí teorii, která je mnohdy velmi výstiná ba dokonce trefná, ale mnohdy jsi vedle. Realita je jiná a buď rád, es ji nepoznal. A co se týče majkafy i sypání si popela na hlavu má své meze. Myslím, e jeho účelem není absolutní sebedestrukce.
Není tady
Ahoj, tou dámou jsem myslel Uzlíka. Slůvkem ty jsem myslel Tebe, rozumí dobře. Ty jsi sice praktik, ale narozdíl ode mne neúspěný. Podle toho, jakým způsobem hovoří o bývalé pánově milence ti samozřejmě ani trochu nevěřím, e jsi z toho venku - proto vdycky omdlévám, kdy někomu radí, jak z toho ven. U Majky, která nejde po povrchu, ale po podstatě, a která je podle mého názoru o dva levely dále, to bylo hodně kontrastní. Samozřejmě nikoho nepřesvědčuju, aby se změnil ("sypal si popel na hlavu", nebo dokonce něco "napravil", protoe to dělal "patně" - tohle je tvůj způsob přemýlení, ne můj), ale aby se seel sám se sebou a zjistil podstatu toho, co se děje. Raději toho nechme, zase do tebe kopu, promiň.
Není tady
Axi, nemyslím si, e do mě kope, jen vyjadřuje své názory, které jsou odliné. Jesli jsem v osobním ivotě úspěná nebo neúspěná, to prosím nech na mně. To jak mluvím o bývalé pánově milence - předpokládám, e naráí na tu chudinku, která si doma pořídila paroháče a teď s ním musí ít - to je přece pravda a pouze slovo chudinka je moje subjektivní hodnocení. Spíe si myslím, e ty jsi pochopil e tobě můou také rait parohy a pojmenování paroháč se ti ani za mák nelíbí. e by potrefená husa?:-) No a konečně Axi, nerada bych ti způsobovala újmu na zdraví, časté omdlévání je zcela jistě pro tvoje duevní i fyzické zdraví nevhodné. Co takhle, kdybys vynechal moje příspěvky? Já nikomu svoje rady nevnucuji, buď je dotyčné přečtou a něco si z toho vezmou nebo je nečtou, nebo si je přečtou a ihned zapomenou, protoe v nich nic uitečného nenaly. Nech to na nich. Nemyslím, e by potřebovaly cenzuru.
Není tady
Axi napsal(a):
Ahoj, tou dámou jsem myslel Uzlíka. Slůvkem ty jsem myslel Tebe, rozumí dobře. Ty jsi sice praktik, ale narozdíl ode mne neúspěný. Podle toho, jakým způsobem hovoří o bývalé pánově milence ti samozřejmě ani trochu nevěřím, e jsi z toho venku - proto vdycky omdlévám, kdy někomu radí, jak z toho ven. U Majky, která nejde po povrchu, ale po podstatě, a která je podle mého názoru o dva levely dále, to bylo hodně kontrastní. Samozřejmě nikoho nepřesvědčuju, aby se změnil ("sypal si popel na hlavu", nebo dokonce něco "napravil", protoe to dělal "patně" - tohle je tvůj způsob přemýlení, ne můj), ale aby se seel sám se sebou a zjistil podstatu toho, co se děje. Raději toho nechme, zase do tebe kopu, promiň.
Axi je míň rýpavý ?
Není tady
"To jak mluvím o bývalé pánově milence - předpokládám, e naráí na tu chudinku, která si doma pořídila paroháče a teď s ním musí ít - to je přece pravda a pouze slovo chudinka je moje subjektivní hodnocení."
Ja nevim, ale tehle vete nerozumim.... vzdyt ta se da prece prelozit i tak, ze i tvuj muz si vlastne poridil "parohace", se kterym ted musi zit...
Cestina nema adekvatni vyraz pro podvadenou zenu.... Tahle veta ve tvych textech prilis casto rezonuje, takze to cosi vypovida.
Nikdy bych nenazvala manzelovu milenku "chudinkou", protoze zena, ktera by meho partnera zaujala, nemuze byt zadna chudinka, musela bych si ho prestat vazit..nebo spis sebe. A slovu "parohac" bych se vyhnula, zvlast kdyby tim, kdo panovi parohy nasadil, byl muj vlastni partner...
Proste ja tehle tve terminologii Blanko vubec nerozumim
Není tady
-
Upravil(a) majkafa (27. 3. 2008 7:23)
Pan,
někdy jsem nesrozumitelná a vůbec netvrdím, e je to vina těch druhých. Jeden profesor na VE říká, e není hloupých dotazů jsou jen patní přednáející. Čeká mě dnes hodně těký den a večer, take ne bych se k tomu zítra propracovala, tak u by ani nebylo jasné na co reaguji, tak snad jen stručně. Má absolutní pravdu, e podváděná ena a paroháč je vlastně bez ohledu na pohlaví synonymum. Jen podváděná ena není pro kamarádky a známé k smíchu, zatímco paroháč pro své kamarády spíe ano. Take ano, jsem paroháčem v enském vydání. Pokud se jedná o váení si či neváení svého partnera není to černobílé. Já si ho nesmírně váím za to, e mě má rád, má rád nae děti, stará se o rodinu, je uzáván naimi kamarády, svými kolegy, je odborníkem ve svém oboru, je chytrý, vzdělaný atd. Neváím si ho za tu nevěru, ale beru ji jako lidskou chybu, selhání lidského jedince. Lidských chyb je spousta a já, můj mu i vichni ostatní jich děláme nespočet. Prostě na některé své činy můu být hrdá a některé bych raději zapomněla, take některých svých činů si váím a některých ne a tak je to i s mým parnterem.
Pokud se týká chudinky, která si neuměla vytvořit doma plnohodnotný vztah (zbytek byl vytren z kontextu) a pořídila si paroháče.... Tak vycházím z toho, e jsem se vdávala někdy kolem 26 roku, měla jsem několik "váných" známostí za sebou, celkem bujarý studentský ivot, a vybrala jsem si z toho co jsem měla monost, to nejlepí. Člověka, kterého si váím pro spoustu věcí a podvést ho, by bylo zneváení mého výběru i schopností mít ten plnohodnotný vztah. Má nejlepí kamarádka měla desetiletý vztah, občasnou nevěru a nakonec rozvedla jednoho pána. ijí spolu asi čtyři roky a přestoe dříve brala nevěru jako něco. čím si doplňuje ten svůj vztah a nahrazuje to, co jí v něm chybí - porozumění, více lásky, sex apod., tak v novém vztahu mi tvrdí, e tuto potřeb najednou ztratila. e nyní vnímá ostatní mue něco jako mutanty, resp. bere je jako obchodní partnery, kamarády, kolegy ale ne u jako potencionální samce. Říká jak cítí, e jí ten její vztah naplňuje a prostě nemá potřebu se ji prosvěcovat někde jinde. Take jsem chtěla říci, e kdybych tě znala ji dříve, tak bych tě poslechla a ne bych se začala trýznit, kde jsem udělala chybu a proč se to vechno stalo, tak bych poznala "nepřítele" a zjistila, e je to vlastně neastná chudinka, která prostě patně sáhla do pytlíku a vybrala si toho nesprávného a nebo, není schopna doma vybudovat takový vztah, který by jí naplňoval. Proto je zbytečné na ní árlit, má toho daleko méně ne já, je nenaplněná a hledá a nenachází. Aspoň dedukuji z toho, e můj mu byl jedním z řady jejího hledání.
Poslední věc to zaujetí mého mue. Pan ani já ani ty u nejsme dvacítky, které věří, e mue okouzlí svými znalostmi z oboru jaderné fyziky. Víme obě jak velmi jednoduché je svést mue a nedejboe, kdy jsou v tom věku, kdy si myslí, e jim ujídí vlak. Vimni si, e větina "hříníků" zde je mezi 40 a 50 lety. Pro to, aby ena dostala mue do postele stačí několik duchaplných vět, hodně úsměvů, trochu sexappelu, kdy k tomu přibude trocha alkoholu a svíček, atmosféra tajemna a zákazu, tak ti garantuji, e za odpoledne jsem v posteli nejméně se třemi mui. Koneckonců píe se, e mu nejdřív kouká na to jak ena vypadá, a pak a na to, co má v hlavě. A nedejboe kdy tam má víc ne mu. Pravdou je, e spousta milenek ani nevypadá. Je to právě o tom zakázaném ovoci, o vzruení. Kdyby to bylo o něčem jiném, tak by těch 90% muů nevzalo zpátečku ke své eně - jsem přesvědčená, e vědí, e to co mají doma je daleko lepí ne to co zkusili jinde. Opět ze ivota. Můj kolega má za enu známou architektku. Krásná ena (ne jen můj názor), chytrá, duchaplná, mají čtyři děti, kolega vude hlásá, jak ji miluje a e je ta nej.. na světě. No a má zde poměr se svobodnou čtyřicetiletou kolegyní, která bohuel nepobrala ani krásu ani moc rozumu. Tak kde je důvod tohoto "selhání"? Prostě se jen nosí mít milenku.
Pan, vím, e podle Axiho jsem se neposunula. Bude to asi tím, e jsem přesvědčená stále dál e mám pravdu a e nevěra není normální. Je to něco, pro co nemá smysl se věet, trýznit se, bourat vztahy, ničit ivot sobě, dětem i vem okolo. Ale je to něco, co nás hluboce zasáhne a je potřeba se s tím naučit ít. To kam teď směřuje trend přijmout nevěru za normální, to krásně odráí ty stovky, moná tisíce inzerátů v novinách, na netu a vude kam se podívá - zadaný hledá nezávazný vztah, spokojený mu s manelkou a dětmi hledá partnerku jen pro sex atd. a to si tam dají i rodinou fotku.
Pan Tvé názory čtu vdy ráda, má nadhled a obvykle se strefí do černého. Díky ti i za tento tvůj příspěvek a ač jsem chtěla být stručná, tak je z toho nakonec román. Snad pochopí, co jsem tím chtěla říci.
Není tady
Majko!Jsi u jádra problému!!!!Pojmenovala jsi něco, co ovlivnilo celý tvůj ivot!Tvé chování. Take sei to shrň:Máma, pokud jí neřekne, e si přeje, aby ti řekla, cos napsala, to neudělá. Proč? Protoe je taková jaká je. A proto se s tím musí chca nechca vyrovnat. Ty také chce být přijímaná taková jaká jsi.
To, e neostane pohlazení ve chvíli, kdy to potřebuje, přeci neznamená, e jsi patná, nehodná a praivá.Prostě to ten druhý tak necítí.
Pokud má ale důkaz, e tě maminka opravdu nemiluje(čemu nevěřím), tak tě čeká jen smíření s tím, e to nezmění.
Pořád jsi milovaná svými dětmi, pořád jsi jedinečná jediná Majka v celém vesmíru- jsi chybující , veselá, vzteklá, pracovitá.,líná...jsi to ale ty. Proč bys měla svoji existenci na světě odůvodňovat a vyadovat si potvrzování a pozornost?Máma by tě nenechala narodit, kdyby tě nechtěla, nemyslí???A byla to ona, kdo se tě jako miminka často dotýkala, ilal na tebe, dával ti pít, vstával k tobě a mírnil bolest , ona, která ti připravovala svačinu, kontrolvala, jestli má učesané vlásky a kdo ti chodil dávat pusinku na dobrou noc a bral tě do postele, kdy se ti zdály hrozné sny.
Majko, jsi milovaná taková, jaká jsi, nemá důvod přehazovt svoji booelst jinam.Teď řeí kostlivce, co se dobyli ven z té nejzzí a nejzamknutějí skříně- tak se jimi nenech pohltit, jsou to kostlivci, co by ti mohli udělat?
Přijmi je jako součást tvého ivota, kterou nemůe ovlivnit, změnit, zničit ani zapomenout, stejně jako to, co teď řeí. Přijmi to a jdi dál, protoe jak se v tom bude plácat, bude jen stále těí se z moci kostlivců vymanit.
Tvoje maminka nezavinila, e tě manel podvedl.Ty jsi ochotná změnit styl ivota, aby ses sama mohla sobě podívat do očí a říci si:Udělalal jsem VECHNO, co se dalo, děj se vůle boí.Zkus si z téhle věty něco vzít.
UDĚLALA JSEM VECHNO,CO JSEM MOHLA.JDU ÁL.MÁM SE RÁDA A VĚŘÍM VE SVÁ ROZHODNUTÍ.
Není tady
Blanch, pod tvůj poslední příspěvek se podepisuju.Krásně jsi uhodila hřebíček na hlavičku.Tvoje pojetí milenky(té konkrétní) chápu. Kdy mám vyrovnaný a naplněný vztah, nepotřebuju hledat jinde, mui jsou pro mě právě těmi "mutanty".Paradoxně včera mi tohle řekl můj mu (sic!)- on mi fakt řekl, e je teď velmi spokojený, e je mu se mnou dobře a nemá zapotřebí "utíkat" jinam.Byla to pro mě čest, odměna za to, e jsem ho bezezbytku i s jeho hříchy přijala zpět do svého srdce a e jsem mu v duchu dala tu svobodu, kterou jsem mu dřív svojí slepou láskou brala. Ale jsem natolik poučená, e siutace se mění ze dne na den, proto neustále hledám dalí cesty, aby nae partnerství(manelství mi zní jako instituce) bylo postaveno na pevnějích základech ne je "jen" péče o děti a e v případě, e jeden druhého ji nenaplňuje, nae cesty se rozejdou bez scén a nářků.
Není tady
Jetě něco pro nás vechny, kdo se dostali v sebeanalýze a ke svým dětským letům, článek je zkopírován z www.centrum.cz.
Existuje několik vysvětlení této skutečnosti. Jedno z nich nabízí i teorie transakční analýzy, kterou vymyslel psycholog Eric Berne. Jedna z jejích součástí přitom předpokládá, e lidé si u odmalička formují své "ivotní scénáře." V praxi to znamená, e s tím, jak je dítě vychováváno, vtěpují mu jeho rodiče a okolí nejrůznějí zásady a vzorce chování. Pokud je například hodně hubené, můe neustále poslouchat, jak je slabé, bezmocné, potřebuje ochranu a podobně. Výsledkem toho je ivotní postoj, kdy člověk odmítá převzít zodpovědnost za svůj ivot a neustále čeká, e se o něj budou ostatní starat a opečovávat ho. Transakční analýza tvrdí, e svůj ivotní scénář máme hotový u v předkolním věku a velmi těko se s ním v dospělosti hýbá. Zjistěte, jaký je ten vá ivotní scénář.
Vytisknout Poslat e-mailemJá nejsem OK, ty jsi OK
Pokud patříte mezi ty, kteří dostali do vínku tento ivotní scénář, vae okolí tráví valnou větinu času tím, e vás neustále utěuje a snaí se vám povzbudit sebevědomí. Jako dítě jste toti pravděpodobně velmi často slyeli, e na to nemáte a neustále vám někdo dávala najevo pochybnostmi nad vaimi schopnostmi. Moná jste měli v rodině i sourozenecký vzor, s ním jste byli srovnáváni.
Výsledkem je vae velmi nízké sebevědomí. Cítíte se prakticky neustále poraeni a k ničemu. Trpíte pocity viny, ani víte pořádně kvůli čemu a pořád se někomu omlouváte. Nesnáíte konflikty, do kterých se navíc bojíte chodit, take si raději necháte spoustu věcí líbit, ne abyste se rázně ohradili. I kdybyste pobývali v nejidyličtějím vztahu pod sluncem, nikdy si jím nebudete úplně jisti a pořád budete hledat jeho slabiny. Tento ivotní scénář v sobě také nese přílinou důvěru v ostatní lidi, o kterých předpokládáte, e jsou automaticky lepí ne vy.
Ja nejsem OK, ty nejsi OK
Jestlie jste realizátory tohoto ivotního scénáře, můete se s klidem označit za esenci pesimismu, protoe a u se v ivotě přihodí cokoli, vy v tom zcela určitě najdete černý stín. I v časech, kdy se vám daří myslíte na to, e se to dřív nebo později musí nutně pokazit. Nikomu nevěříte, neustále se utápíte ve svých depresích a podezíravých náladách.
Tento druh scénáře se podle psychologů osvojují takové děti, které nejene nedostávaly dostatečnou podporu od své rodiny, ale ani neměly pocit dostatečné lásky. Důsledkem toho je, e nevěříte ani sobě, ani komukoli jinému. Častým projevem tohoto postoje je izolace a velmi intenzivně pociovaná beznaděj.
Já jsem OK, ty nejsi OK
"Ty jsi taková ikovná, Maruko. Jsi mnohem hezčí a lepí holčička ne Janička, neměla by sis s ní hrát." Připomíná vám podobný typ výroků vae dětství? Potom je velmi pravděpodobné, e jste realizátorem ivotního scénáře: já jsem OK, ty nejsi OK. Takový scénář je typický pro rozmazlované děti, které mají například velký věkový odstup od svých sourozenců apod. Ty celé dětství slyely, e jsou nejlepí a mnohem lepí ne ostatní, take si tento postoj nesou i do dospělosti.
Lidé, kteří uplatňují tento typ ivotního scénáře, jsou větinou značně sebestřední a očekávají, e vechno poběí podle jejich představ. Bojují často se árlivostí a záchvaty vzteku, které je popadají v podstatě bez příčiny. Vzhledem k tomu, e ostatním příli nedůvěřují, jsou velmi podezíraví a přesvědčeni, e ostatní se narodili na světě proto, aby jim otravovali ivot. Zatímco sobě odpustí spoustu věcí, na ostatní mají mnohem přísnějí metr a nejsou schopni tolerovat ádné chyby.
Já jsem OK, ty jsi OK
Čtvrtým typem ivotního scénáře disponují ti astlivci, kterým se v dětství dostávalo bezvýhradného přijetí, take mají přiměřené sebevědomí, a současně pociovali lásku od svých blízkých, tudí se naučili důvěřovat lidem. Pokud patříte mezi osoby s tímto ivotním scénářem, přistupujete ke vemu optimisticky. Jste se sebou spokojeni a řídíte se heslem: ít a nechat ít.
Vyznačujete se tolerancí, co ale neznamená, e si necháte vechno líbit. Umíte pouívat asertivní zásady, jste trpěliví a otevření novým prostorům. Ve vztahu si necháváte navzájem prostor, ale jste si věrní a dokáete bez problémů projevit své city.
Není tady
majkafa napsal(a):
Kdy nad sebou přemýlím, moná by stačilo, aby mě moje máma jednou v ivotě obejmula a řekla mi, e mě má ráda. Jen tak. Proto, e jsem to já. Ne proto, e mám ve kole samé jedničky. e nezlobím. e doma pomáhám. e jsem dobrá v práci. e mám doma uklizeno. e správně věím prádlo. e mé děti se dobře učí. e mám "spořádanou" rodinu. Mami, tak straně mi chybí, e necítím tvou lásku.
Majenko, co kdyby za tebou přilo tvůj syn nebo dcera a řeklo ti, to, co cítí: e se cítí provinile, e bylo takové a takové a takové... a plakalo by.... a ty bys cítila tu upřimnost.
Myslí, e bys ho odstrčila, nepochopila, nemilovala, nepřivinula?
Nebo bys ho nechala vyplakat, přitiskla k sobě a řekla mu, e HO MÁ RÁDA?
Tak nebuď tak přísná k tomu svému dítěti v sobě.
Pohlaď ho a měj ho ráda, odpus mu a dej mu anci, vdy tě o ni prosí.
Není tady
Blanko,
ja ti rozumim, jen si myslim, ze jsi na sebe a tim i na ostatni prilis prisna. Pohybujes se hlavne v hranicich dokonalosti - nedokonalosti, neselhani - selhani ap.
Pochopitelne, ze partnerstvi je tymova prace, ale nelze na nej bezvyhradne vztahovat stejne pojmy, jako na pracovni tym. A v partnerstvi vzdycky plati, ze selhani jednoho je selhanim obou, tedy celeho tymu.
Ja s tebou souhlasim, ze nevera neni normalni v pojmech vztahu. Avsak je zcela normalni z pohledu biologickeho nastaveni jedince. Jiste bychom ji nemeli bezvyhradne tolerovat, ale take bychom se z ni nemeli hroutit. A predevsim bychom ji nemeli nikdy brat jakjo chybu - selhani pouze toho druheho.
Jsem to prece ja, kdo ma ty nejlepsi nastroje k tomu, abych vytvorila partnerovi takove podminky, aby nemusel hledat jinde. A pokud se to stane, nemusi to byt selhani treba vubec nikoho. Proste potkal toho, koho prave potreboval a s "selze" ne ve chvili, kdy si neco prozije, ale az ve chvili, kdy si s tim nevi rady a zasahne tak celou rodinu.
To, co pise Regina, je ukazkou toho, jak nevera vztah jen posilila. Oba si totiz hrabli do sveho nitra, nejen ona!
A stav: ty jsi OK, ja jsem OK, neprichazi vetsinou sam od sebe. Musime na nem pracovat. Pokud to neudelame, sklouzneme do nektereho jineho OK ci neOK a uz se v tom vezeme...
Ja mam, proste jen takovy divny pocit, ze mezi vami je jeste neco nedoreseneho a ty sama od toho utikas prave tim, jak vnimas partnerovu milenku. Neresis sebe, ale ji. Jenze ona ti jen nastavila zrcadlo... Jako bys se do neho nechtela podivat... Nededukuj, jak ona se citi, sleduj spis svoje vlastni pocity. Jen kdyz uplne vymetes vsechno smeti z tehle 13.komnaty, kterou jste otevreli, budes silna. Nemusis byt prece dokonala, lepsi nez ostatni, musis byt ale vnitrne vyrovnana. Pak uz te nesrazi dolu nejen zadna chudinka, ale dokonce ani zadna uzasna zenska, kterych mu jiste jeste pres cestu prebehne hafo. Nejde prece o to, aby ti byl verny, protoze se trepe strachy, ze s nim pak uz vyrazis dvere, ale proto, ze to tak sam citi.... ze nic lepsiho uz nikde stejne nenajde
Není tady
majkafa napsal(a):
Axi, ano, tys mě pochopil. Teď musím přehodnotit vechny své vztahy, nejen vztahy ke svému m., abych mohla jít dál, "narodit se znovu" a najít v sobě ten správný způsob chování k lidem kolem mne. To, co teď dělám, nepociuju jako sypání popela na svou hlavu. Hluboce v sobě cítím, jak jsem k lidem, ke vem lidem přistupovala s pýchou a nadřazeností, s tím, e já jsem nejlepí, e já ve vím nejlépe. Ani náznak pokory. Nenechala jsem je "ít", měla jsem snahu řídit jim ivot, protoe bez mého "řízení" by ho nezvládli. Ale bojím se, bojím, jestli jsem vůbec schopna to zvládnout a "přerodit se". Člověk tak těce překračuje svůj stín, modely získané v dětství, svou hlubokou podstatu, o které ví, e není dobrá. Přeji si dospět k tomu, e to, co budu říkat a jak se budu chovat, chci i cítit. e chci tu pokoru, úctu k jiným lidem, cítit v sobě. Ale jsem schopna něco takového vůbec dokázat? O milence svého m. si myslím, e je to ena, která mu dává to, co já jsem mu nedokázala dát. Dokázala ho pohladit po dui.
PAN, AXI, POMOC! Vím, co mám uvnitř sebe udělat, ALE JAK?
Kdy nad sebou přemýlím, moná by stačilo, aby mě moje máma jednou v ivotě obejmula a řekla mi, e mě má ráda. Jen tak. Proto, e jsem to já. Ne proto, e mám ve kole samé jedničky. e nezlobím. e doma pomáhám. e jsem dobrá v práci. e mám doma uklizeno. e správně věím prádlo. e mé děti se dobře učí. e mám "spořádanou" rodinu. Mami, tak straně mi chybí, e necítím tvou lásku.
Tak si te tak ctu a rikam si, ze presne takhle bych to napsala ja jeste pred nekolika malo lety.
Znam to, tohle jsem nazvala "potutelnosti vesmiru". Proste jsi se chytla do sve vlastni pasti "dokonalosti".
Jenze kazdemu, i tomu nejdokonalejsimu z dokonalych, jednou dojdou sily. Jenze to si ve stadiu "dokonalosti" zadny z nas neuvedomuje. Pak prijde cas, kdy volas o pomoc a nikdo te nevnima, protoze neni prece mozne, aby si "nase mamka" nevedela rady
Mile devce, jak jsme do te pasti vlezli, tak zase z ni musime ven. Alespon ja to tak udelala. A ty jsi na nejlepsi ceste to zvladnout. Mas uzasnou sebereflexi a pokud matka jeste zije, i moznost zacit napravovat veci tam, kde se pokazily. Kdyz totiz nemame srovnany vztah s rodici, tezko muzeme budopvat kvalitni vztah s partnerem.
Vuci matce jsi stale mala holka a kdykoliv si muzes prijit pro pohlazeni. Casto se bojime, ze jsme rodice zklamali, stejne tak oni se ale boji, ze zklamali nas. Mas uz prece velke deti, vis, ze to tak funguje.
Neboj se toho. Ja to resila a vyresila i presto, ze mama je uz more let mrtva. Jde to. Jen se nesmis bat. A hlavne nesmis zustavat sama. Jdi mezi lidi, pomalu se zacnes zbavovat "pratel", kteri se o tebe beztak jen opiraji - kdysi ti to delalo dobre, dnes te to unavuje - a zacnou prichazet pratele, kteri nebudou vubec znat tve "dokonale" obdobi, oni v tobe budou objevovat jinou "dokonalost" - prave tu pokoru, vrelost srdce a nezistnou schopnost pomahat druhym. Nemusis mi verit, ze to tak funguje, presvec se sama
Není tady
-
Upravil(a) majkafa (27. 3. 2008 7:28)
majko,
ty sama sis kolem sebe nastavela zdi... pevne zdi, aby se k tobe nikdo prilis blizko nedostal, aby ti neublizil.... Ty sama ses zavrela do nedobytneho hradu vysoko na kopci, odkud jsi shlizela na ty lidicky dole... Oni ted tvoje volani neslysi, jsi prilis vysoko, za prilis silnymi zdmi... a ty jsi stavela leta! Ted je musis predevsim ty sama bourat. Casem se "prohrabes" k tomu prvnimu, kdo te uslysi a pomuze...a dalsi budou pribyvat. Nezbyva ti nic jineho, nez to vyzkouset. A nebude to lehke, hrad jsi budovala desetileti, necekej, ze se z nej dostanes za den dva... V zadnem pripade se nesmis nechat odradit prvnimi neuspechy, nechtej hned vsechno.
A nikoho ted nepodpirej, jsi moc slaba, hledej radsi svoji silu! Poterbujes ji sama pro sebe a az teprve potom i pro ty druhe.
Pracuji na kursu pro zeny. Vim, o cem to bude, jeste musim vymyslet system, aby to fungovalo na sto procent a ne jen jako prvni pomoc.... Zacneme na podzim, nicmene premyslim o "kursu prvni pomoci" uz o prazdninach.
Myslite, ze se SKUTECNE chcete venovat samy sobe a opustite na vikend rodinu, abyste si prijely pro par nakopnuti a pohlazeni??? A predevsim pro klic k vlastni sile, kterou v sobe kazda nosite?
Není tady
Pandoro,
tápu a moc věcí nevim, snaim se je hledat, jediný co vim je, e musim začít u sebe
Není tady
To jsou slova do pranice, Jájo.Nemysli jsi, e kdy jsem trochu dál, e jsem v poho- pořád to je o hledání pocitu ,co můu zlepit, o pochybách , o občasné nechuti nebojovat a vzdávat ...To vzdání boje je ale jen jiná forma boje- jak tu Pan psala mnohokrát, ono to "slpývání s porudem" někdy je jediné řeení problému.
To platí i pro Majku a Kukačku- myslím, e u opravdu nic nemůete udělat, e teď akorát nesmíte zapomínat ít a milovat a přestat se ohlíet za sebou. Jde to, i kdy ztuha.Hlavně neordinovat tyto pocity násilím, ony přijdou samy.
Jen pořád hledám to zrcadlo- pořád neumím zpracovat, co mi ta zrcadla vlastně chtějí říct????
Není tady