Mazlíku /pěkné jméno/, dočetla jsem až do konce. Já neumím poradit. Jen ti chci napsat , že ti držím palce, ať se to u vás vyřeší tak, jak má. Jsi na začátku a ještě máš všechno v rukách. Vždycky, když ti bude blbě, tak si uvědom, že ty jsi jeho žena a je to hodně na tobě. Ta nová přítelkyně je jen nová, neokoukaná a i proto žádoucí. Blbě se s tím bojuje ale jde to.
Ty máš výhodu člověka, který ho dobře zná a ví, jaký je a co na něho platí. Tak nedělej stejné chyby jako já. Moc ti držím palce. A za ten mobil se neomlouvej, každá jsme to nějak zjistila. Třeba já úplně náhodou a pak jsem si říkala, škoda, že jsem té náhodě nepomohla už dávno, když jsem věděla, že se něco děje. Místo toho jsem asi dva roky hledala vinu v sobě a trápila se. Tak se drž.

Asi se ti ten mobil měl pokazit.Mi přišla sms omylem - přehmatem.Přesně vím jak ti bylo když sis to přečetla.Taky jsem měla nějakou intuici.Je vidět že jsi rozumná ženská.Mám pocit že tvůj M je momentálně poblouzněný, slečna je mladá a on teď má pocit že je ještě chlap s CH.Máš velké plus že tě  M "neodstrčil", je vidět že se v tom plácá.Jen ti můžu poradit nic něřeš,nepátrej a dělej to co cítíš.Čím budeš vědět míň , pro tebe líp.Tak jak píše uzlík, je to běh na dlouhou trať a červík hlodá a hlodá.Musíme věřit a doufat, když víme co chceme.Drž se

aeva1 a uzlíku, děkuji za moc hezká slova, něco takového jsem potřebovala.
Je pravda, že jsem to já, kdo ho zná líp, a proto doufám (hrozně moc), že bude zase všechno v pořádku, že čas je ten "nejlepší lékař", a že mu dojde, že je jiná proto, že je neokoukaná a nová. Ale vzhledem k tomu, že je to čerstvý, vůbec nevím co mám dělat dál, jestli jsem se zachovala správně a jestli to popření vlastní hrdosti bylo správné. Vím jistě jen to, že ho miluju a že s ním chci prožít zbytek života, ale na za cenu, že bych byla jen trpěná chudinka a taky proto, že má doma klid a pohodlí a sex kdy potřebuje. No ale to asi ani ne po týdnu nezjistím, co?
My nejsme manželé, žijeme spolu 10 let, já mám děti z 1. manželství a on taky, takže další, co by nás spojovalo jaksi chybí, ale myslím si, že náš vztah byl ( a snad bude zase) skvělý - stejný smysl pro humor, vzájemná tolerance co se týká koníčků, stejné hodnoty, no prostě jsem si myslela, že dokonalé. O to víc teď nechápu PROČ??? A  podle něj jsem skvělá i teď, jen ona je jiná. To je na budku, co s tím????

Míšo, tak ti nevím. Od doby kdy jsem se zařadila mezi ty, kteří nevěru zažili, tak nejdříve jsem měla pocit, že všichni to mají dobré, jen já jsem sama a v háji (slušně řečeno), pak jsem se o to začala více zajímat, navštěvovat Babinet, mluvit o tom, číst o tom atd. a najednou se mi zdálo, že nevěra je fakt všude kolem a skoro jsem to začalo považovat za něco normálního. Naštěstí jsem se dost vzpamatovala, trochu mi pomohl i Dr Uzel, který v TV mluvil a říkal, že většina (nediskutuji jeho výraz většina) mužů není nevěrná, spíše o tom mluví a v podstatě řekl, že normální je být věrný. Já vím, že teď se tu zase na mně všichni sesypou a budou mě považovat za naivku. Ale mně ten "návrat" pomohl. Vím, že je nás spousta, mezi mými přáteli je rovněž spousta rozvedených nebo v nových vztazích, ale když jsem si to tak hodila na papír, tak jsem zjistila, že stále ještě převažuje podíl těch, kteří ten vztah nemají tímto způsobem pokřivený. Spíše si myslím, že je to jakási deformace nás samotných, protože jsme se k nevěře nachomýtli, prošli jí, a teď  nadále více či méně udržujeme písemný nebo dokonce i osobní vztah s lidmi stejně postiženými a z toho pramení i to přesvědčení, že "skoro" všechno je nevěrou poznamenané. Nevím, zda jsem schopna tohle srozumitelně popsat, ale snad mně rozumíš, co jsem tím chtěla říci.

Mazlík napsal(a):

aeva1 a uzlíku, děkuji za moc hezká slova, něco takového jsem potřebovala.
Je pravda, že jsem to já, kdo ho zná líp, a proto doufám (hrozně moc), že bude zase všechno v pořádku, že čas je ten "nejlepší lékař", a že mu dojde, že je jiná proto, že je neokoukaná a nová. Ale vzhledem k tomu, že je to čerstvý, vůbec nevím co mám dělat dál, jestli jsem se zachovala správně a jestli to popření vlastní hrdosti bylo správné. Vím jistě jen to, že ho miluju a že s ním chci prožít zbytek života, ale na za cenu, že bych byla jen trpěná chudinka a taky proto, že má doma klid a pohodlí a sex kdy potřebuje. No ale to asi ani ne po týdnu nezjistím, co?
My nejsme manželé, žijeme spolu 10 let, já mám děti z 1. manželství a on taky, takže další, co by nás spojovalo jaksi chybí, ale myslím si, že náš vztah byl ( a snad bude zase) skvělý - stejný smysl pro humor, vzájemná tolerance co se týká koníčků, stejné hodnoty, no prostě jsem si myslela, že dokonalé. O to víc teď nechápu PROČ??? A  podle něj jsem skvělá i teď, jen ona je jiná. To je na budku, co s tím????

Mazlíku,
zachovala ses podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Alespoň i já jsem to tak cítila. Ano, je tam pak naše nějaká hrdost, které se to pěkně dotklo. Ale u mě a myslím si, že i u tebe je ta láska větší než nějaká pitomá hrdost. Ty i já jednáme dle našeho srdce. Je to pro tebe hrozný šok, příšerná rána, hrozné zklamání. Cítím to i teď, jak ti asi broučku je. Neboj, vše se v dobré obrátí, uvidíš. První krůček máš už za sebou, už víš, že ho miluješ a že o váš společný vztah budeš bojovat.
Tvé pocity jsou úplně stejné jako ty moje. Také jsem si myslela, že jsem trpěná chudinka, která mu dává úplný servis. I jsme se o tom bavili. Ale on poznal (alespoň si to myslím), že nežebrám, že se neplazím, ale že opravdu miluji. Máte spolu spoustu společného, také jsem nechápala. Ale nechápal ani on, prostě ve vztahu mu něco chybělo o všem jsme si pověděli, plakali u toho oba a já se snažím v sobě to špatné změnit.
Je to běh na hodně dlouhou trať, ale věř, že neběžíš sama.
A ještě něco, náš vztah je teď mnohem hezčí, ale bohužel čerstvě poznamenaný a je opravdu jenom na mně, jak já se s tím poperu a vyrovnám. V tom nám nikdo nepomůže. Neboj on si tě najde a najde si tě tisíckrát lepší!!

SOFI napsal(a):

Mazlíku,
podle mne jsi zkušená žena, která cítí, jak se na to dívat a co dělat. Myslím si, že postupuješ správně.

Díky, díky, díky, přesně tohle jsem potřebovala!!!

Vždy jsem byla optimistka,ale postupem času zjišťuju,že nějaká forma nevěry byla vždy a bude.S tím se musí člověk naučit žít a počítat.Není to jako v pohádce "na věky šťastni".Na spousta nevěr se nepřijde.A na ty ,co se přijde,možná a někdy určitě napomůžou tomu,že se manželství změní k lepšímu a to co nestálo za nic ,k horšímu.Všechno zlého co se stalo v mým životě,bylo vždy k něčemu dobrý.Nikdo není dokonalý.Každý upřednostňuje něco jinýho,každý kdo něco má,chce ještě víc.Známá říká,sex je dobrý,ale mohl by být častější....co já bych za to dala,ale zase nedělá nic kolem domu...chápu ho není jeho.Další má manžela,chodí do hospody,ale je pravovitý a umí se udobřovat.Můj kamarád je šikovný ve všem....i v mimomanželských vztazích,no a můj manžel je šikovný,ale neumí projevat city.Ale je jistý,že kdo prožívá bolest,tyhle stránky mu mohou pomoct.Opravdu si myslím,že co se stalo má se stát a i nevěra vede k tomu,že každý si uvědomí pro co vlastně žije.
Že třeba žije špatně a neuvedomuje si to.Je to takový nakopnutí.Ráda čtu Pan a Av.Jsou to zkušenosti a jsou hodně přemýšlivé a ve spoustě věcí jsou už nad věcí,ale nikdy nikdo nestojí pevně na zemi.Je to jen opravdu víc zkušeností a v tom poznáte,kdo vás má rád.Kdo jde na vás a nás ))) tvrdě.A kdo si to neuvědomuje je hodně mladý nebo naivní a musí si to odžít a rady nepomůžou....jako mě )))))) Ale to co jsem napsala je zase všeobecná rada a ne konkrétní,jak z vás hodně požaduje.Já jen bych si přála,aby jste se jako já v tom neplácali moc dlouho.V mém manželství byly podrazy oboustranné,ale jde to k lepšímu....i když šrámy nikdo nevymaže.Jsou jako jizvy na který kouknete a vzpomenete.

Spíš se obrň trpělivostí a nech pracovat čas.Jednej tak jak to cítíš.Tu  kartářku moc nehoň, asi by bylo moc brzy.Když to u nás praskolo, tak jsem taky jedné volala  a chtěla jsem se objednat.Hledala termíny a ke každému si našla nějakou výmluvu, to se jednalo o začátek srpna , pak mi řekla že jedině až v září a na to mi řekla , ale to už je školní rok.Takže když jsem ten telefon položila , tak jsem si řekla že jsem tam neměla jít.Asi to vycítila, nedokážu si to jinak vysvětlit.Po 7 měsících jsem byla u jiné.Všechno nové je moc emotivní, někdy to po čase opadne a jednotlivci si uvědomí co chtějí.

Napíšu ti e- mail.

dakota napsal(a):

Mazlíku, fakt všechno jako přes kopírák. Miluješ, tedy postupuješ s nejvyšší možnou opatrností, abys něco nezvorala, dáváš čas na rozmyšlenou,jsi ochotná ignorovat a tolerovat... Je to dva měsíce, co mne tady holky Babinetky zvedaly ze země a foukaly tu ránu, která tak strašně bolí!! Moc bych ti přála, aby to dopadlo tak, jak si přeješ. A z vlastní zkušenosti vím, že to tak nemusí být. Všechno chce svůj čas. I tvá nesmírná bolest, kterou teď cítíš, tak čas velmi pomaličku zahojí a ty se obrníš. Aby ta příští tak neublížila! Podle mně zatím postupuješ správně. Budu na tebe myslet a držet palce!!!

Děkuji za podporu, opravdu to moc pomáhá a drží nad vodou, doufejme, že bude zase dobře. V tuhle chvíli si myslím, že dobře bude jenom s ním, ale co já vím, třeba za měsíc to budu vidět jinak, je to moc čerstvý a já lovím spíš ty příběhy s dobrým koncem a udržuju se v naději. Kdybych aspoň věděla PROČ, ale on sám neví nebo o tom nechce mluvit, jen to, že mě má sice rád, ale už mě nemiluje. Tak moc doufám, že ho to přejde a vrátí se. Snad ta nová kočička nebude dost chytrá a šikovná, aby ho opravdu zblbla tak, že by chtěl spálit mosty. Zatím je rád, že je doma vše v "pohodě" (teda pro něj), v podstatě beze změn, jen jsem začala dělat to, co jsem bohužel po pár letech přestala - víc se snažit být s ním na úkor vlastní pohodlnosti. Tak DOUFÁM a VĚŘÍM a je mi blbě.

Pajavo, jsi strašně statečná. Máš můj velký obdiv, že jsi to dokázala (já tak statečná nejsem) a budu Ti držet palečky a myslet na tebe.

prepáč mi, nechcem sa ťa dotknúť, ale nepreháňaš to s tou sebareflexiou?  Veď ani on iste nebol dokonalý a ta si niekam odišla, mala si aj ty milenca?

majkafa napsal(a):

PAJAVA moc ti rozumím. Dnes je to 5 měsíců, co se manžel odstěhoval. Byli jsme spolu přes 21 let, 13.7. bychom slavili 21. výročí svatby. Taky je mi hrozně smutno, miluju ho, přesto, že mi řekl, že mě vygumoval ze svého srdce. Já ho taky zkoušela "vygumovat", ale prostě to nejde. A tak mi nezbývá, než se smířit s tím, jak to je. Před 14-ti dny jsme se dohodli na rozvodu, no "dohodli", m. se dohodl, mně vlastně nic jiného než to přijmout, nezbývá. V noci se mi o něm často zdá, samé hezké sny, že spolu žijeme, jak nám děti rostou, jak se milujeme. Když ho občas vidím, taky se snažím předstírat nadhled. Chemie je stále silná, stále cítím, že je to ten pravý, se kterým můžu prožít celý svůj život, stejně jako v den, kdy jsme se seznámili. A stále si říkám, že takhle to přece nemůže skončit, že my dva k sobě patříme, přesto, že je tady teď jiná, že se něco musí stát. A stále se to "něco" neděje, já  žiju dál, ze dne na den, kvůli dětem a snad jednou i kvůli sobě, snad jednou zase uvidím sluníčko, které svítí. Za ty měsíce jsem probrala své nitro, sáhla si na své dno, vytáhla ven to nejhorší, co ve mně je a přiznala si to. Vím, že jsem udělala v našem vztahu spoustu chyb, že jsem ho svou láskou dusila, že jsem byla "hodná holka" v tom nesprávném slova smyslu. Tohle je má zkouška, můj trest za to, že jsem náš krásný vztah brala jako něco, co je tady napořád, samozřejmost, pro co není třeba pracovat. Je to pokoření mé pýchy, trest za nedostatek pokory. Pochopila jsem. Teď jsem jiná, i když cesta k mému přerodu bude ještě dlouhá a asi nikdy neukončená a já jsem teprve na začátku. Jsem dost silná na to, aby náš vztah byl jiný. V chodu vesmíru se stalo cosi tragického, jakási veliká chyba, když už k sobě nepatříme. Tu chybu jsem udělala já. Kdybychom jenom oba dostali, dali jeden druhému šanci zkusit to znovu, jinak, být si rovnocennými partnery, cítit k sobě lásku nesobeckou a bezvýhradnou. Prosím vesmír, boha, podvědomí, přírodu, ať se to něco nad námi nebo hluboko v nás nazývá jakkoliv, abychom dostali šanci napravit ten tragický omyl, udělat to jinak, abychom se vzájemnou láskou neudusili ale rozkvetli. Teď jsem se svlékla z kůže, donaha. Snad ze mne bude jednou díky této těžké zkoušce dobrý člověk. A i kdybych tu šanci nikdy nedostala, děkuju vesmíru, bohu, podvědomí, přírodě, že jsem s mým manželem mohla prožít ty nádherné roky a děkuju mu za dvě skvělé děti.