Mne to pripadá ako byť "tak trochu tehotná". Buď som, alebo nie som, nie?

Ivan. napsal(a):

Já si zase vzpomínám na jeden dotaz, ještě před revolucí byla v Mladé Frontě právní poradna, tak se tam dotazoval jeden chlapík jak se rozvést s manželkou aby o tom ona nevěděla, protože je nervově dost labilní.

Tohle kdyby šlo, to by bylo najednou "nervově labilních" manželek a "citlivých" manžílků
Ale asi i naopak

Kdož ví, třeba ti  exoti,  pokud by se opravdu  rozvedli  a dál žili  ve společné domácnosti,..
jestli  by jim  ten  porozvodový  "odstup"  nakonec  nepomohl  k lepšímu  soužití?...
no  čistá teorie...

Ako sa bude cítiť dieťa - neznámeho otca, keď si pozrie rodný list? Tebe by to nebolo nepríjemné? Navyše každé dieťa  MUSÍ vedieť, KTO a kde sú jeho rodičia. Čo ak sa tebe nedajbože niečo stane? Dieťa musí mať alternatívu....

Selima ty vieš o nich čo? Je v poriadku, že teraz napísať otec neznámy a zároveň špekulovať o tom že  neskôr ho prípadne súdne za otca označiť ? Ja som mala kamarátov, ktorý neboli ničí a bolo smutné vidieť ako pri otázke ( v škole) ako sa volá tvoj otec len mykli plecom. Stačila by im len maličkosť  - vedieť.

Selima napsal(a):

Adoptované deti to nevedia, Eset, a sú rodičia, o ktorých viem, že si deti spätne prajú, aby radšej nevedeli, kto sú ich rodičia... Kruto zovšeobecňuješ. Nevieš nič o matke, otcovi ani o dieťati...

Otce jsem neuvedla. Máme se s dcerou dobře, našly jsme náhradu víc než adekvátní. Stal se pro ni skutečným otcem, spíš tátou. Vím, je to nezodpovědné vůči dceři, nicméně bylo to pořád to nejlepší rozhodnutí, které bolelo nejméně. Matka potřebuje jistoty a klid. Když není klidná, dělá blbosti, a to se podepisuje na dítěti.

Otci jsem sdělila,že má dceru. Ví o tom a počítá s tím. Nic po něm nechci, také nic nedotávám, ale mám jistotu, že když budu potřebovat cokoli, můžu se na něj obrátit. Dceři samozřejmě jméno otce nezatajujeme. Jen není zapsán, protože se o ni nestará, nestál o ni... tak si dle mého ani nezaslouží, aby jeho jméno figurovalo. Ano, neplatí, ale zvládáme to i bez jeho pomoci, jsme šťastné ženy. Výhledově zvažujeme, že by se náhradní táta zapsal do listu. Zatím to není aktuální, stále se sžíváme a navíc jsme dohodnuti, že až to on bude cítit za potřebné, zaskočíme na patřičné úřady. Dcera teď přijme jen jeho jméno, budeme se všichni tři jmenovat stejně.... A k tvému dotazu, ano, můžeš zapsat otce třeba i poději. Na to je vždy času dost.

Je podle mne třeba vše zvážit a nerozhovat se ukvapeně. Nevidím to jako vypočítavé. Jsou situace, podle kterých je třeba se rozhodnout. Mám kamarádku, jejíž matka nechala zapsat jejího otce do RL. když jí bylo dvacet. A šlo to. Jen jim soud vypočítal zpětně alimenty...., chudák táta.

Pokud zvládáš péči o dítě sama a nepřeješ si, aby do Vašich osudů zasahoval, máš někoho, kdo se ti o dítě postará, kdybys byla třeba dlouhodobě nemocná atd., myslím, že není důvod ho uvádět, navíc, když třeba o to ani ty nestojíš. Myslím, že vždy je třeba hledat to nejlepší pro tvé dítě. A myslím si, že to nejlepší je vyrovnaná, spokojená, klidná, pečující matka. Pokud byste se měli hádat, tahat se po soudech atd. je lepší se tomu vyhnout.