Proč platíš jeho dluhy ? Nech je být, nejste manželé.

Ahoj Evo,

díky moc za podporu. Myslím, že můj příběh je podobný tvému. Vím, že jsem si toho mnoho zavinila sama, protože jsem si myslela, že pomoct člověku ve finanční nouzi je samozřejmé. Tak jsem si nabrala na sebe půjčky, které teď musím splácet, a on je z obliga. Nějak jsem to řešit musela, když mi nedal ani korunu, naopak mi vzal celou výplatu.. Vymahačka šla na mě i za jeho účet na telefon, který jsem mu dala na paušál k Vánocům.

Říkám si, že jsem byla opravdu blbá blbá, ale minulost už bohužel nezměním. To víš, že to byla zkušenost "k nezaplacení". Teď mi přijde strasně nespravedlivý, že jemu zbývá před výplatou pět tisíc a mě jedna stravenka

Ach jo, je mi z toho na nic

M.

Splatila jsem asi už menší polovinu. Celý rok se dřu jako kůň, mám dvě práce, je to děs. Naštěstí je mi líp než na začátku. Máš pravdu, pozdě bycha honit.

Jak jsi se zbavila ty toho hořkého pocitu křivdy?

díky moc za podporu

No, já ten pocit křivdy zase tak moc necítila. Jednak já za něj nesplácela, on mi "jen" vzal, co bylo na mém účtu, případně našetřeno doma - takže něco bylo a teď to nemám a to zas tak nebolí, jako splácet za něj každý měsíc. A taky vím, že částečně si za to můžu prostě sama, tou svou naivitou. Je pravda, že s nynějším přítelem jsem si dávala větší pozor, co kdo platíme, ale ta ostražitost mě přešla, když jsem zjistila, že on není škrt a raději než by koupil sobě, tak koupí něco mně. (Což se o bývalém říct nedalo tedy. On si třeba pro sebe koupil Algidu a hltavě jí sežral ještě před krámem a my přitom neměli pomalu ani na nájem a já hodně přemýšlela, jestli koupit čaj, nebo šťávu. Na oboje jsem prostě neměla. Navíc jsem doma ležela v posledním měsíci těhotenství....Řekla mi to moje máma, která ho viděla a to až když jsem se od něj odstěhovala, tedy po 12 letech...měla holt výdrž mlčet.) Takže ta moje ostražitost ze mě spadla a dneska vím, že kdybych s ním začala bydlet, tak od začátku se dohodneme na nějakých pravidlech. Vím, že je bude respektovat, je na něj spoleh, není to podrazák a není to sobec. Tobě přeju hodně štěstí a zkus se tím moc netrápit. Tak to prostě bylo a až bude potom, tak si to už zařídíš jinak. Pa

Maryt napsal(a):

Ahojky,

prosím o radu. Můj bývalý mi dluží přibližně asi sto tisíc. Během našeho vztahu jsem ho sponzorovala v dobré (a asi i blbé) víře, že mi to vrátí. Místo toho se se mnou rozešel. To už dávno přebolelo, ale nemohu se zbavit pocitu křivdy, že jsem mu pomáhala, seč jsem mohla a on není schopný mi aspoň něco vrátit. Podotýkám, že vydělává mnohem víc než já. Cítím se jako pako, které naletělo. Sama si musím půjčovat, abych platila jeho dluhy. Na sms moc nereaguje, maximálně něco slíbí a nic nedodrží.

Máte nějakou radu, co s tím?

Děkuji,

Maryt

Ahoj,
tak jestli ti to pomůže tak já jsem na tom úplně stejně.
Vybavila jsem byt, měli jsme společnej účet, auto, co se opravovalo....... Vše psané na JEHO jméno.
Náš vztah už dlouhou dobu neměl smysl a já musela udělat ten hlavní krok.
Takže jsem odešla se svými osobními věcmi a oblečením. (prostě co jsem pobrala)
Poslal mi na můj nový účet sice určitou částku, ale dost směšnou oproti tomu, kolik jsem tam nechala věcí a co peněz jsem si musela "našetřit" .......  a to nemluvím o vynaložené energii a posluhování jemu a péči o domáctnost.
Prý víc peněz nemá....... Hlavně, že má byt, vybavení, auto, rezervu na účtě a mizernej charakter zřejmě.
A já měla asi nějaké totalní zatmění mysli. No jo no, za blbost se platí. Každopádně jsem už poučená.
Zatím jsem mu jen zavolala a snažím hrát na jeho svědomí. Ale fakt nevím.......
Držím ti palce.

Je to tak, vše je na mé jméno. Nechápu, jak jsem mohla být tak blbá a naletět mu  

Marky-23, jak mu hraješ na svědomí? Já jsem se doposud snažila jednat s ním slušně, ale on mě naprosto ignoruje

naivko

KALIK napsal(a):

naivko

A co mám jako dělat???
Tak poraď, jak vyrazit z chlapa vlastní peníze.

Upravil(a) Marky-23 (14. 6. 2006 12:46)

Maryt, Marky: Holky, vykašlete se na ty mrzáky. Oni se nezastydí, vůbec ne, spíš o vás budou někde svým, podobně založeným, kámošům vyprávět, jaké jste blbky. (Což já si nemyslím, prostě člověk je někdy za hlupáka - pro dobrotu na žebrotu. Ostatně i já byla svého času za blbku.) Prostě - ty, Maryt, se smiř s doplácením. A ty, Marky, ho klidně zkoušej, ale ne aby tě napadlo, že to bude mít nějakej efekt. (Když by náhodou mělo, budeš aspoň příjemně překvapená.) Když se nic nestane a nic z něj nevyrazíš (což je myslím pravděpodobné na 99,9%), tak se nebudeš přinejmenším užírat, když nic nečekáš. A obě, holky, se z toho poučte pro příště. A neskládejte zbraně - slušný chlapi taky jsou (jen je najít pa.

Maryt: jo, láska je slepá...a některý ženský taky...a zachraňujou a zachraňujou...až samy padnou pomalu na hubu....jo i to jsem bývala já...... To, že tě to žere, tomu se nedivím. Taky mě občas dloubne, když vím, že bývalý manžel se má slušně a přitom se handrkuje o polovinu ze 300 Kč za dětský kalhoty...a přispět nehodlá a nehodlá...(Máme střídavou péči a alimenty se nám požírají. Nemám se špatně, ale proč bych měla kalhoty apod. hradit jen já? Dítko je společné.)...Zkrátka může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat

To víš, že melou, Maryt. A na každou svini se někde vaří voda...