Mé kamarádce pomáhá víra v Boha.Věří,že se se všemi milými jednou sejde.Já nemám žádnou víru,proto smrt vnímám jako konec.Akorát se někdy zabývám myšlenkou převtělení duší.Takže v tom nemám zase tak úplně jasno.

Ten strach ze smrti vyplývá z tvé oddělenosti od duše. Osobnost má na zemi samostatnost a jede si na svou pěst. Takto podléhá systému pozemského života a řídí se jeho pravidly.
Uvědom si, že nejsi fyzické tělo, nejsi ego, nejsi emoce a dokonce ani mysl. Naopak, jsi božská láska, intuice, vůle a další božské vlastnosti, které duše představuje.
Doporučuji ti knihy Roberta Monroe, po jejich přečtení pochopíš, že problém máme zde na zemi. Mimo tělo není žádný problém, jenom svoboda, harmonie a jednota.
Víra v cokoliv nepomůže: dokud se sama nepřesvědčíš, je víra k ničemu. Znám nemálo věřících lidí, kteří se bojí smrti stejně. Mají víru ale jejich pochybnosti je převáží protože nemají zkušenost.
Zkušenost můžeš získat jedině vědomou spoluprací s duší a plněním jejího životního plánu.

TEXLIN "Věřím v reinkarnaci.Věnuju se indologii už dlouho a jsem pevně přesvědčena, že se tělo znovuzrozuje. V jakých koliv podobách."

Tělo se znovuzrozuje?? Jak to myslíš?

Mně připadá, že jsme vědomí, energie, která i po zániku těla bude pokračovat dál. Co přesně s ní pak bude, to nevím. Ale reinkarnace mi přijde jako hodně pravděpodobná.

Se strachem ze smrti se jednou musí vypořádat asi každý. Ten kdo říká, že nemá čas myslet na takové „blbosti“, tak možná budu jednou zaskočený, že „už je to tady“.
Osobně se snažím používat myšlenky na smrt jako pomocníka. Každý den si alespoň jednou snažím uvědomit, že to třeba může být můj poslední den nebo okamžik a to mě vždycky přiměje, abych více vnímala přítomnou chvíli, vážila si všeho okolo a radovala se z toho.
Když s někým jednám, tak se taky snažím uvědomit si, že to může být naposledy, kdy toho člověka vidím a tím pádem se snažím jednat tak, aby mezi námi nezůstalo nic nedořešeného.
Neříkám, že se mi to vždycky daří, ale snažím se.

Strach ze smrti podle mě vychází z toho, že člověk lpí na světě okolo, na svých rolích, na svých blízkých, na svém těle. Pokud si uvědomí a prožije, že je něco víc, tak se může začít svého strachu zbavovat. Lidé, co prošli zážitky blízkosti smrti, se většinou strachu ze smrti zbaví. Salvator má asi pravdu, že jen víra nestačí,  podle mě to musí být hluboké uvědomění.

Upravil(a) bublinka (14. 6. 2006 11:10)

Já jen bych chtěla dodat,že ačkoliv nejsem taky věřící, jsem toho názoru,že by si každý měl  jednou tu Bibli přečíst.Tam nemusí najít odpovědi jen věřící lidé.Já taky možná v něco věřím a víru nezavrhuju,ale neuznávám fanatismus.V čemkoliv.

Ca napsal(a):

Honey napsal(a):

Já jen bych chtěla dodat,že ačkoliv nejsem taky věřící, jsem toho názoru,že by si každý měl  jednou tu Bibli přečíst.Tam nemusí najít odpovědi jen věřící lidé.Já taky možná v něco věřím a víru nezavrhuju,ale neuznávám fanatismus.V čemkoliv.

Bible je jen a jen o lásce k bližnýmu a tyto zákony  platí i dnes. Veškeré zákony doplňující jsou zbytečné, jen obchází to, co již bylo psáno. Ten, kdo je nedodržuje se odráží v zrcadle času. Čí dříve toto lidé pochopí, tím lépe pro ně.

Ca....chtěla jsem jen na to říct,že je to o lásce a podle mé kamarádky,která mě svým způsobem interpretuje bibli,říká,že člověk by se měl takhle chovat, ale přitom se podle mě bije s tím,že nás ovládají zvířecí pudy.A co je dobře .Zvířata jsou taky součástí planety a chovají se tak ,aby zachovali rod.Myslím,že i lidé mají v podstatu v tom,že se tak budou chovat,ale jsou tu nějaké pravidla přírody a Bible, s čím se pereme.Myslím ,že je to boj přírody a s předsudky.....a kdo to rozhřeší.

Víš,Texlin,když nad tím přemýšlím....když jsem byla před x lety na střední,přemýšlela jsem o tom,že když po smrti naše duše nebo energie  se přemístí do jiné schránky ,budu se cítit jako teď a poznám to ,že jsem byla i dřív.Ale potom by možná přišla na řadu hypnóza,která by mě uvedla do minulých životů.Normální cestou to asi nejde zjistit.

Ne, Maya. Lidstvo nezadržitelně sestupuje do hlubin kalijugy, takže jeho morální vlastnosti jsou ve skutečnosti (jak pravíš) neustále horší. Avšak jedinec, jedinec vyrůstá proti tomuto toku času a pohybuje se tudíž napříč jugami. Jakmile přesáhne určitou vývojovou úroveň, opouští lidskou sféru (již se dále nezrozuje jako hmotný člověk) a postoupí dál, do vyšších okruhů.

Jugy pak sestupují dolů a jdou tak vstříc stále méně vyvinutým tvorům, aby se propast mezi jednotlivými vývojovými stadii neustále neprohlubovala, nýbrž stírala jako nepodstatná. Teorie reinkarnace není tak úplně pochopitelná logikou, spíše meditativním pohroužením.

Ale abych se vrátil k původní úvaze Agnes. Byla kdysi doba, zhruba kolem mých sedmi let, kdy mi bylo vysvětleno čistě materiálně, že jednoho dne zemřu a už nikdy nebudu. A toto nikdy ve mně vytvořilo tak nepředstavitelnou bouři hrůzy, že jsem z toho celý týden nespal. Moje mysl se potácela někde na pomezích šílenství, protože nebyla schopna se s nekonečným nevědomím vyrovnat. Nakonec zdravý duch zvítězil a vytěsnil tuto špatně položenou a zrovna tak mizerně zodpovězenou otázku do říše nevědomí, aby se z toho nakonec nezbláznil. Dnes pak mám všechny tyto úvahy zodpovězené, protože mne zajímaly a protože jsem nechtěl být hříčkou v jejich rukou.

Proto bych Tvou otázku, Agnes, viděl asi takto: Jedná se o shůry Ti danou příležitost, která nedá pokoj a bude tlačit na Tvé podvědomí, dokud ji nevyřešíš. A až ji vyřešíš, poznáš, jak obrovský kus práce si se sebou již udělala a nebýt jí, nikdy by ses neodhodlala k takovému činu. Tehdy jí poděkuješ a usměješ se na svět kolem sebe vědomýma očima.

Nevím, co bude pak, ale náboženské představy mi připadají dost přitažené za vlasy, ale smrti jsem se nikdy nebála a už se to ani nebudu učit, jenom jsem ráda, že ještě žiji a chtěla bych své děti uvést do dospělosti, všechno , co jim, dopřávám je více méně pomíjivé, snad jenom vzdělání má trvalejší hodnotu, nejlepší je na ničem moc nelpět, nejdůležitější je alespoň zčásti čisté svědomí, vztahy s lidmi  a zdraví všech v rodině. Smrt si představuji jako jakési období klidu po shonu života.

dulezite je zit momentalnim okamzikem, protoze jestli veris nebo neveris v posmrtny zivot, tak na tom nezalezi. Snaz vyuzit veskery svuj cas v dobru, i kdyz nekdy prichazeji tezke zkousky...Pokud veris v posmrtny zivot, tak se prevtelis do lepsiho cloveka, pokud ne tak budes spokojena se svym nynejsim zivotem...

Ano, děti se učí chápat zákony našeho bytí a mohou mít strach, který můžeme chápat a vysvětlit. U dospělého člověka je strach z smrti jen jeho nedokonalost a nepochopení podstaty našeho žití. . Zde přetrvávají i jiné strachy, které vycházejí z  podstaty v nedůvěře  k  sobě samotnému. Je to člověk, který je na cestě hledání.