Marikaa napsal(a):

yellow108, hm tak to gratuluji prostě to bereš sportovně a jako život a zbytečně se  v tom nerýpeš, jako "některé" z nás     taky jsem takovou znala a nevěřila bys jak jsou lidi (ženský) s takovou povahou v životě spokojené...tím vším rozebíráním a propadáním se kamsi totiž ubližuje člověk jen sám sobě      a

Napsáno přesně bohužel já jsem třeba z těch, které se v tom pořád rýpou a rozebírají

Beato: já vím    a jsem podobnej týpek a i když se tvářím že je vše za mnou není    mám kolem sebe spustu chlápků, kteří by i se mnou byli rádi, ale já dělám fory      a snad ten můj čas taky přijde  a věřím že už brzoooo   

Marikaa napsal(a):

Beato: já vím    a jsem podobnej týpek a i když se tvářím že je vše za mnou není    mám kolem sebe spustu chlápků, kteří by i se mnou byli rádi, ale já dělám fory      a snad ten můj čas taky přijde  a věřím že už brzoooo   

Hm, tak to jsme na tom podobně... musíme to rozseknout a bude to!

Verte tomu nebo ne, ja jsem to poznala brzy na klukovi { mesic}, ze to neni To   a rozesla jsem se. Je lepsi se rozejit nez se trapit s nekym. A stejne, za par let by se stejne MOHL na tebe vykaslat, ze si nasel To je fakt lepsi byt tedka sama a pak byt s nekym, kdo te miluje.   Mela jsem taky smulu na vztah. Ale kdyz jsem poznala sveho soucasneho manzela, OBA jsme to chteli a vse nam klape.   Je to super.

beato24 jak to vsechno dopadlo?

*

Upravil(a) Feuria (26. 4. 2007 13:08)

misa1234 napsal(a):

BEATA2007 napsal(a):

misa1234 napsal(a):

beato24 jak to vsechno dopadlo?

Ahojky!

Bydlíme spolu, on si hledá nové bydlení a už je to mezi náma ukončené....je jaro, venku je krásně a já už se nechci trápit!

Jinak, kdyz jste spolu jeste pod jednou strechou, jaky mate vztah mezi sebou? Ano, mate to ukoncene, ale myslim tim, bavite se nebo nebavite........ Hodne stesti

Jako normálně se spolu bavíme, sice už to není jako dříve, ale takové jako by byl kamarád na návštěvě...přece jen se známé a jsme oba povídavý, tak večer sedíme a kecáme nebo má každý jiný program, domluvili jsme se, že si nebudeme dělat naschvály a že budeme tak nějak komunikovat v klidu, než si najde jiné bydlení. Nervů a stresů jsem měla už fakt dost.

Všelijak mi je ... jednou lépe, jednou hůře..někdy si říkám, jeslti nemám moc velká nároky a nechci po těch chlapech trochu moc, prostě už třetí den mám depku a blbej pocit, že druhý vztah jde do kopru, protože mám pořád nějaké připomínky..takhle nevydržím s nikým :-( ale snad mě to přejde ... nevím...

Možná smůlu...dvakrát po sobě...minulý týden mi řekla jedna známá, že mám na ty chlapi vysoké  nároky ale podle mě je to blbost...jsem nějaká, něco nabízím a chci aby mě ten chlap měl opravdově od srdce rád a abychom si rozuměli....vysoké nároky jsou podle mě např. aby měl luxusní barák, auto, hromadu peněz, chodil v značkových hadrách, byl extrémně intelegentní, měl vlastní firmu atd...když chci, aby mě měl někdo opravdu rád...to mi jako vysoký nárok nepřipadá....tak mě ta "známá" trochu rozhodila, ale dneska je mi už lépe...

Četla jsem že žiješ v cizině? Kde? A jak ses tam dostala...když tak písni .. můžeme pokecat i na ICQ, jestli ho máš...

No já mám(měla jsem) ten samý vztah, úplně to samé od začátku. Přítel mi furt vyprávěl o svých bejvalkách, se kterými se aktivně stýkal, ta poslední byla samozřejmě ta nejlepší. Samostatný, sobecký, nikdy mě ničím nepřekvapil, nepozval, nesvěřil se...na to měl své kamarádky...prostě hrůza, milovala jsem ho jako nikoho a udělala bych pro něj všechno, ale on nic...nezajímal se o mě, moje starosti, chtěl být sám a ať si také hledám kamarády..každý jsme bydlel ve svém bytě a nějaké sestěhování nepřipadalo v úvahu. Po 9 měsících mi napsal, že ho dusím a že si dáme pauzu. pořád jsme také něco řešili, na pauzu jsem nechtěla přistoupit, tak jsme to slepili. vydrželo to asi půl roku, ale tak, že jsem ho začala podezřívat, hrabala se mu ve věcech a narazila na holky v PC, mejly, telefony...od holek, které jsem neznala apod. Nikdy jsem se ho na to neptala, ale užírala se sama v sobě, až jsem přestala jíst a psychicky se rozložila, že jsem vyhledala psychiatra..pak jsme se rozešli, ale já jsem pořád věřila, že je to ten pravý a že jsem udělala něco špatné já, byl to můj první vztah, ač v pokročilém věku, jeho asi druhý vážný a desatý nevážný...:-((( on si rozchod vychutnal a žil si dál po svém, já čekala, že se ozve, že beze mě nemůže žít...po roce nevidění se, jsme se na jeho naléhání sešli a pak na mé naléhání se dali zase dohromady. Měl větší byt, který si zařizoval, vypadalo to, že dostal rozum a že to bude fajn...prošla jsem s ním celou rekonstrukcí, byl milý, hodný...navrhl mi nastěhovat se...ale už první den, jsem se cítila jako v kobce...žádná komunikace, žádný zájem o mé pocity...jenom jsem vařila, prala, žehlila a uštědřila ještě pár výtek, že jsem líná a nic nedělám...:-(((( opět se začaly projevovat ty samé věci, co minule...někdy byl k sežrání, někdy k zabití...říkala jsem si: jsem náročná, je to jenom chlap, co můžu čekat....ale chybělo tam hrozně moc. Úcta, komunikace, láska, obětavost...začal si žít vlastním životem, trávit čas na novém PC a zase jsem začala propadat panice, že dělá něco nekalého....omlouvala jsem ho tak dlouho až jsem se zase začala hrabat v jeho věcech a přišla na tajnou registraci na seznamce, že hledá někoho, s kým může zase žít...:-(((( došla mi síla, chuť....vrhla jse se na něj a on vybalil, jak se se mnou dusí a ubíjí ho život se mnou, že potřebuje živelnější partnerku, néé tak citlivou apod...:-((((((((((((( bylo to neskutečné zklamání. Opět po úderu 9ti měsíců. Lidi se opravdu nemění a zasloužíme si chlapa, který nás bude rozmazlovat a ne z nás dělat onuci a blbce. Teď už to vím, ikdyž je to ani ne měsíc po rozchodu. Chybí mi, ale opravdu mě zklamal a dal mi najevo, že si mě vůbec neváží, o lásce asi nemůže být ani řeč....:-(((( Vím, že mě na něm přitahovalo to, co já nemám, vlastnosti, které z něj dělali samostatného, milé společníka, ze kterého se kamarádi a kamarádky můžou poprdět a slintaj z něj, ale mě z toho, co rozdal jim, nedal nic. Stále mě přitahuje asi jako PROTIKLADY SE PŘITAHUJÍ, ale nemohou spolu žít:-(((( Ale vím, že láska opravdu vypadá jinak a už na něj nečekám....už si neříkám, že jsme se potkali, tak k sobě osudově patříme, ale že jsme se potkali proto, abych věděla, že tudy cesta nevede...

Ahoj!
Tak jenom hlásím, že ten, kterého jsem řešila, už je a bude napořád BÝVALÝ..zatím u mě bydlí, ale vychází spolu vcelku v pohodě...

Dokonce už ví, že mám nového přítele!!!

A ten nový přítel - to je poklad nevím, proč jsem se s někým s prominutím "srala" tak dlouho....