|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Žiju po nevěře už druhý rok, jsem střídavě smutně šťastná a smutná. Žijeme spolu, líp než předtím, snažíme se. Nikdy jsme si nevyříkali všechny ty hnusný věci. Tak mě napadlo to všechno psát jako básně, co s nima, to zatím nevím. Tady je kousek
Sbírám drobty
na kraji silnice
sbírám a sbírám a sbírám
Jak nebejt tak smutná?
Není tady
Jiste, ze ti to pomuze. Lepe si utridis myslenky, srovnas si ten chaos v hlave. Tim, ze sve pocity napises, donutis sama sebe je vlastne konkretne vyjadrit. Ty nejbolavejsi muzes dokonce doslova "vyhnat z hlavy" na papir a ten pak rozthat a pustit po vode 
Moje pritelkyne pise uz nekolikaty rok krasne povidky. Zbavuje se tak bolesti a smutku, nachazi sama sebe. Rika, ze ji to moc pomaha a ani to rikat nemusi, vidim to na ni ja i ostatni jeji pratele. Nakonec pokud chces priklad, mohu nabidnout: Bozena Nemcova napsala svoji Babicku v dobe, kdy ji bylo velmi zle, zemrel jeji milovany a velmi talentovany syn Hynek, zdravotne ani financne se ji nedarillo. Presto a mozna prave proto je ta knizka tak uzasne laskava...
Takze PIS 
Není tady
Pandorro, díky
Není tady
Hali: Určitě to pomůže, uleví to, začne tě to posouvat někam dopředu. Ty hnusné věci, které se bojíš vyslovit, dostanou najednou konkrétní rozměr a nebudou vypadat tak děsivě. Já dokud jsem si nepsala deník, tak jsem se často motala jen kolem jedné konkrétní bolavé věci, zaměstnávala mi pořád hlavu. Když jsem si ji napsala, začala jsem myslet na budoucnost, na další věci. Jakoby se uvolnila mozková kapacita. Takže si pěkně piš a můžeš si i kreslit, co chceš, koho chceš. Pak to můžeš různě začmárat, roztrhat, zadupat....taky to pomáhá 
Není tady
Hali,
když jsem cca před půl rokem přišla tady na babinet, tak jsem psala doslova jak se říká "o život". Potřebovala jsem to. A věř, že mi to pomáhalo. Dneska už tady nepíšu ty svoje sáhodlouhé bolestné výlevy, možná proto, že se snažím být už někde jinde. Nemyslím odtud z babinetu. Tady jsem pořád a snad jen víkendy vynechávám. Začala jsem si psát deník. Píšu si do něj své pocity, názory. Často v něm oslovuji holky odtud.A někdy dokonce v duchu slyším odpovědi od Pan, Evy, Aevy a dalších. Pak když dopíšu, dojde určitému pocitu úlevy. A když si pak přečtu to co jsem napsala dřív a jak se na některé věci dívám s odstupem času, mám pocit že se posouvám dopředu. Někdy mne to dokonce jak se říká "nakopne".
Tak jak píše Eva, piš, kresli, čmárej. Opravdu to pomáhá. Nevyřeší to Tvoje problémy, ale přináší to určitý pocit úlevy.
Není tady