ŽANETKAB napsal(a):

Jak tak koukám tak já asi nejsem normální!
Kdysi jsem musela mít sladěné barvy na sobě ( prádlo, oděvy, boty, kabelku,sponu ve vlasech, lak na nehtech i rtěnku),komínky ve skříni podle barvy, porcelán v poličkách ,... Možná to souviselo s povoláním, jsem krejčová, dělala jsem modeling.,prošla jsem kurzy barevné typol., kosmetiky,základy oděvního návrhářství..
Byt jak ze škatulky, vše mělo své stálé místo....
Stále jsem mívala návštěvy, spoustu přátel...
Vše se změnilo před 11 lety prvě zjistili naší malé, že srdeční vada kterou má bude vážnějšího charakteru a pak mě ještě nabouralo auto!!!
Najednou to byly jen nevýznamné blbosti. Čím více času jsem trávila s dcerou po nemocnicích tím méně mi záleželo na všem ostatním!!!
Postupně mě opouštěli všichni známí ( bylo jim blbé se bavit o dětech jak jim rostou a jak jsou zdravé, nebo o poslední společenské akci či filmu.., když my jezdili po kontrolách a jinak všude jen chodili s Kačkou.)
Měla jsem ale jednu obrovskou výhodu poznala jsem charakter a povahu lidí, které jsem měla kolem sebe!!
Je mi srdečně fuk, jesti jsou ve skříních komínky a jestlí věci jsou na svých místech, nebo co si vezmu na sebe!!!

Ale musím přiznat jedna úchylka mi zůstala!!
Miluji svatební šaty jak je vidím někde za výkladem, nebo jak vidím nevěstu, nebo svatební fotky... Mám jeden velký sen, otevřít si svatební salon se vším všudy..( pomalu na tom pracuji, ale dcera má vždy přednost!!!!)
Žaneta

Žaneto, máme podobný osud,  doufám, že se uvidíme, až budeme pořádat babinet v Ostravě....