Můj manžel zase nechává nedopité zbytky - v hrnečku, ve skleničce dokonce i ve flašce od piva. Prostě to niky nedopije až do dna. A dělá to i jeho segra. A mě může šlak trefit, když vezmu hrneček, chci ho hodit do myčky a poliju si kuchyn

Peto tohle je ještě celkem sranda, ale existuje hra, Carmaggedon, kde jde v podstatě o to, že jedeš závod, ale cílem není jen vyhrát, ale taky zklikvidovat soupeře a porazit co nejvíc chodců, když toho chodce sestřelíš opravdu efektně, dostaneš body navíc za umělecký dojem. Tuhle hru hrál manželův bratr, ale musel toho nechat, protože se přistih, že jede autem a přemýšlí, jak nejlíp trefit támhletoho pána, aby to bylo za co nejvíc bodů. Občas si dělám srandu, že až opravdu vychytají umělou realitu, ty helmy a tak, pánům hrábne.

Můj manža si po sobě nikdy neuklidí hrníček od kafe do dřezu. A já mám úchylku na voňavky. I kdybych jich měla sto tak my to fakt vůbec nevadí!!

Ja mam fobii ze zamykani..Nez odejdu z bytu, musim zkontrolovat vodu a plyn a pak prichazi zamykani, jsem z toho zoufala..Mam strach, ze spatne zamknu..
Pak nedokazu odejit narychlo z bytu, musim mit jakztakz uklizeno, hlavne v kuchyni a pokoji..
Nemam rada, kdyz neco naplanuji a pak se ten plan na posledni chvili zmeni..TAk premyslim, ze nejsem moc flexibilni..
Kdyz prijdu domu, musim se prevleknout..
Zidle take prisouvam, ale to souvisi s tim uklizenim..

Nelo, to jsem ráda že nejsem sama, dokonce nerada vyslovuju slovo knoflík, obzvlášť mám problém vzít do ruky kovový knoflík, nebo i mince, nějaký nýty a kovový přívěšky, nebo vzít do ruky něčí prstýnek to nesnášim. Aspoň už jsem se naučila neřešit knoflíky na džínách.
Taky nerada říkám náušnice a pupík, nevím proč tyhle slova nemůžu.
Prádlo no comment - barva k barvě, ponožka k ponožce atd.
Jo a přestávám jíst jakmile z mýho talíře někdo vezme rukou třeba kousek okurky. Klidně mu udělám celý jídlo, rozdělim se o svoje, ale ať mi nikdo nešahá do talíře !!

Jé holky tak to je nás víc s tím zamykáním dveří. Já vždycky třikrát trhnu za kliku a musím se prostě přesvědčit jestli jsem zamkla. A vždy když odcházím z bytu kontroluju plyn a vodu jestli náhodou neteče z kohoutku. Je to hrůza i můj manža mě klepe vždy na čelo jestli nejsem blázen. Ale já se to asi nikdy neodnaučím!

SLUNÍČKO napsal(a):

Ahóóój
S tím prádlem jste mě fakt dostaly!  
Já mám kolíčky dřevěný ve dvou velikostech a neexistuje aby byly rozdílný velikosti na jednom kuse prádla. A na tričku musí být aspoň 4,aby nebylo vytahaný.Když jsem byla nemocná a věšel prádlo chlap,
tiše jsem trpěla - na tričko dva kolíčky a každej jinej!!!
S chlapem si taky užiju,kdykoli přijdeme někam na návštěvu a on uvidí noviny nebo časopis,chňapne po něm a už nevidí-neslyší! A když hledám noviny doma,jdu najisto na záchod.
Andriesku a ty se pořádně po nás ženskejch otáčej!
Vždyť by nám to strašně chybělo,přiznejte se holky!?

Taky jsem puntičkář na prádlo,Nejdřív trika od největšího do nejmenšího.Ponožky hledám do páru(i když je potom zas dám na kupu)a kolíčky vždy stejné,buď oba dřevěné,nebo umělé musí být stejný druh a barva i když jde o dvě ponožky.Přítel jednou ponožky navěšel tak,jak mu šli pod ruku.Já to psychicky nevydržela a šla to nenápadně předělat.
A taky věci na stole rovnám do pravých úhlů.Oba ovladače vedle sebe,mobily,cukřenku.Když je třeba ohrnutý kousek záclony,musím vstát a jít to narovnat.Jinak ale maniak na úklid nejsem.Nádobí do rána klidně nechám ve dřezu,ale...talíře musí být od největšího po nejmenší.Hrnečky na lince vedle sebe.........

Tak jsem zjistila, že jsem asi úplně jiná. Nevím co budu dělat zítra, na tož pak za týden. Prádlo věším všelijak a většinou bez kolíčků. Dveře většinou zamykám, ale stalo se mi, že jsem odešla od auta a nechala dveře dokořán. Druhý den jsem našla za stěračem papírek od policie, že mi dveře zavřeli.
Asi mám taky úchylku, že jsem dost svá. Pořídila jsem si sama barák u lesa k rekonstrukci, pak neplánovaně dítě a tak tu tak žijeme sami v chaloupce u lesa, sama spoustu věcí opravím i zdít jsem se naučila. Teď už sice mám přítele, ale rok jsem vegetila sama s dítětem a ničeho jsem se nebála. Většina lidí se mě ptá, jestli se tu nebojím, ale dokud mi neběhají zvířata po půdě, tak se fakt nebojím. A když se bojím (těch koček na půdě a představuju si zloděje) vezmu si k sobě dítě do postele a strach mě přejde.
Nejšílenější věc kterou jsem podnikla, to mi bylo 25 koupila jsem si jízdenku na vlak Interrail a odjela sama do Severní Evropy, spala jsem sama pod širákem ve Švédsku, Dánskou a i v Norsku daleko za polárním kruhem.
Přitom jsem dost společenská, ale když jsem nesehnala na cestu spolucestující, jela jsem sama. Cestu jsem taky nějak moc neplánovala, prostě jsem někam jela vlakem, vystoupila na konečné, přespala a šla se podívat druhý den do okolní přírody. Moc neplánuju a skoro všechno mi vychází a nakonec i to moje neplánované dítě je moje největší štěstí. Plánovala jsem akorát v práci. To jsem se starala o nákup výrobního materiálu, takže plánovat umím, když chci, ale v osobním životě mám jen dlohodobé cíle a zbytek vždy nějak dobře dopadne. Vůbec nezaměstnávám mozek věcmi, jako je systém věšení prádla a většinu věcí jen úhledně skládám a nežehlím.
Jednou jsem měla úchylně pořádného přítele, každá věc měla své místo. Např. šampón vždy stejné značky byl vždy v polici v pravo nahoře. Chodila jsem s ním 3 roky a jeho pokoj vypadal vždy stejně.

To choysia: fakt jsem jela takle sama na 3 týdny, ale po cestě jsem navštívila 3 kamarádky (ve Švýcarsku, ve Švédsku ve Stockholmu a v Německu), takže sama jsem spala asi jen půlku těch dní, z toho někdy ve vlaku, takže to docela šlo, navíc mi ani jedinkrát nezapršelo a i ve Švédsku a Dánsku jsem se mohla koupat v moři nebo v jezerech, bylo dost horko. Byla to jedna z nejlepších dovolených a vyšla mě asi jen na 10000Kč.

Moje komínky ve skříňce začínají vždy tak po měsíci padat. Tak se na sebe rozzlobím, že jsem nepořádná, všechno vyndám ze skříňky a narovnám do úhledných komínků, zvlášť trička, zvlášť trika a zvlášť noční košile, vše srovnám podle barev a velikosti. Nevím čím to je, že za měsíc mám zase všechno pomíchané.

Díky za typ, podívám se tam.

Májajája napsal(a):

plánuju, jakmile nemám aspoň trochu nalinkovaný budoucí týden, umírám nejistotou a stresem z toho že nevím co bude. Je to na nic, ale nic s tím neudělám.
Nezavírám dveře, někdy ani od auta ne

Já plánuju také i několik let dopředu, moje matka i manžel to nemají moc rádi.

Jak to čtu jsem nějak moc divně normální, nebo možná nenormální, mám úchylku na svalnatý chlapy a sportovní auta.