Pešto, děkuji, žes napsala. To je moc prima a držím palce do dalších dní.
(O šťastných koncích bych raději nepsala, abych nezakřikla. To se uvidí až na smrtelné posteli... )
Přeji hezké dny.

Bud rada,ze si pribeh psala pred 7 lety.Kdyz by si ho napsala ted, otocily by to pisatelky proti tobe.Ver,ze jak by tvuj pribeh skoncil by si sem,uz radci urcite nepsala.

Pešta napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Bud rada,ze si pribeh psala pred 7 lety.Kdyz by si ho napsala ted, otocily by to pisatelky proti tobe.Ver,ze jak by tvuj pribeh skoncil by si sem,uz radci urcite nepsala.

:-(, to se to tady tolik změnilo ? Vim, že tenkrát mi tu holky hodně podpořili :-)

Docela dost , ctu si nekdy hodne stara temata zde a opravdu ta komunikace byla uplne jina , pratelstejsi a vice se navzajem podporovaly .

Pešta napsal(a):

To jsem trdlo, já napsala před 5 lety a ono už je to vlastně těch 7 let :-).
Já jsem sem tenkrát přestala psát, protože jsem zjistila, že ex. si to tu čte a i když jsem psala jen pravdu, tak už to nešlo tak bezprostředně.
On se pak chtěl po půl roce vrátit zpátky, ale to už nešlo.
Nemůžu říct, že zase chlapům věřím, protože rozvod nechá na duši velký šrám, ale snažíme se s přítelem oba , aby náš vztah byl pohodový, což se myslim celkem daří.
Dcera nastupuje v září  na střední školu a tátu navštěvuje často.

Děkuji holky za hezké komentáře :-)

Chci ti moc poděkovat, že jsi napsala jak vše dopadlo. Já to prožívám nyní. Je to velmi těžké, plácám se v tom všelijak už 8 měsíců. Už jsem rozvedená. O mě i syna (17) ztratil úplně zájem.
Ex bydlí ale pořád na ubytovně, milenka si ho k sobě nechce nastěhovat, i když se ji stará o kluka, opravuje jí dům ... . Pořád jsem doufala že se probere, ale kdepak. Tak snad nám bude oběma lépe. Bojím se moc samoty, je mi 51.

Pešta napsal(a):

sipova napsal(a):

Pešta napsal(a):

To jsem trdlo, já napsala před 5 lety a ono už je to vlastně těch 7 let :-).
Já jsem sem tenkrát přestala psát, protože jsem zjistila, že ex. si to tu čte a i když jsem psala jen pravdu, tak už to nešlo tak bezprostředně.
On se pak chtěl po půl roce vrátit zpátky, ale to už nešlo.
Nemůžu říct, že zase chlapům věřím, protože rozvod nechá na duši velký šrám, ale snažíme se s přítelem oba , aby náš vztah byl pohodový, což se myslim celkem daří.
Dcera nastupuje v září  na střední školu a tátu navštěvuje často.

Děkuji holky za hezké komentáře :-)

Chci ti moc poděkovat, že jsi napsala jak vše dopadlo. Já to prožívám nyní. Je to velmi těžké, plácám se v tom všelijak už 8 měsíců. Už jsem rozvedená. O mě i syna (17) ztratil úplně zájem.
Ex bydlí ale pořád na ubytovně, milenka si ho k sobě nechce nastěhovat, i když se ji stará o kluka, opravuje jí dům ... . Pořád jsem doufala že se probere, ale kdepak. Tak snad nám bude oběma lépe. Bojím se moc samoty, je mi 51.

Já jsem to měla o to jednodušší, že mi ex.nedal žádnou šanci, že by se mohl vrátit. Ty už ses oprostila od toho, že procitne ? Jestli ne, tak to je Tvůj první úkol !! Přeci bys nebyla s někym , kdo takto zradil a vykašlal se na své dítě! Určitě to nechce se utápět v myšlenkách, ale vyjít si ven s kamarádkama a co si dát inzerát, párkrát potkáš tupouna , ale šance , že to vyjde tady je :-).
Jinak mě pomohli pesani,co já s nima nachodila kilometrů a naběhala :-). Když přišli černé myšlenky, potřebovala jsem se fyzicky odrovnat a tak jsem s nima lítala po lese :-)
Chodíš někam cvičit ? :-)

není to jeho dítě