Michaela.43 napsal(a):

Pešto - říká ošklivé věci...kope kolem sebe a chce viditelně ublížit - takovou reakci taky znám -doslova řeknu,když bylo mému muži"nejhůř", nevěděl co se s ním děje, protože jeho m. ho iniciovala neustále k nějakému činu- haha- tak taky takhle slovně "mlátil" kolem sebe....protože jsem věděla ,že co říká v podstatě nejen až tak nemyslí, ale hlavně, že není z jeho hlavy, nechala jsem ho doslova vykecat a mávla nad tím rukou...předpokládám, že se již nikdy k tomu vracet nebudeme....takže ti radím, dej vám ještě šanci - samozřejmě, jestli TY CHCEŠ.....
držím ti palce a přeji hodně klidu

Michaelo
a ty jsi teď šťastná? Je váš vztah lepším než byl dříve nebo jak to teď opravdově cítíš. Promiň, ale docela by mě to zajímalo. Jsem zvědavá. Díky

Uzlíku,
jsem teď šťastná, ano je to fajn....vysvětlím: nevěra byla, k 1.4. se dotyčná odstěhovala( sice jen 10 km, ale u nás to stačí), předtím to již hlavně ona hrála do autu ( protože se jí nepodařilo přesvědčit mého manžela, že ona by byla lepší žena pro něj ha, ha, ano, ona doma chtěla bořit mosty, mému manž. spíše vyhovovalo to, že jsme byly obě...takže se rozešli - a jak říkám, je to tak lepší, než kdyby byli rozejiti námi - jejich partnery.Jak  vše bude dál, to nikdo nikdy neví, samozřejmě si nemohu být jista, že se za měsíc, za rok potkají , proběhne opět nějaká chemie atd...ale  dopředu nevidíme nikdo...takže beru to tak jak to je a fakt užívám každý den - nejen ve společnosti manžela, ale  prostě nejsem už jen ta, která doma čeká a chodí od okna k oknu, kdy se starej vrátí....
Jestli je náš vztah lepší? Nevím, je dobrý, já nic nepřipomínám, já se v podstatě furt tvářila, že nic...., ale mohu napsat, že on se "vrátil" domů, nejen fyzicky - to myslím obrazně, protože byl pořád doma, ale vrátil se i psychicky, kdy nyní je s ním opět normální řeč "jak za mlada", prostě v tomto případě není ovlivněn názory své milenky.To jsem vopravdu vždy hned poznala, když kecnul nějaký blábol, odkud vane vítr ( ona byla předtím má kamarádka, takže ji moc dobře znám, sama pak ona přestala se mnou kamarádit, "protože už to prý psychicky neunesla"....:-))
A to celé co mi dalo? Vědomí, že není jen můj muž  středem  bodu, ale že jsou i jiné věci, či činnosti, jiní známí a vůbec, že s nějakou nevěrou svět i pro mne nepadá a nehroutí se.Toť stávající situace, nevím, za rok bude názor třeba jinačí, zatím je to vše ještě tak trochu živé, třeba si o tom za takových 5 let i s manželem v klidu popovídáme.Nebo taky ne.Prostě mě to podsunulo někam jinam, nevím, zda říct dál...

Pešto...tak ho nech snít o tom, že sám něco dokáže...a cože mu to dodnes nevadilo? Že pracuje ve firmě tvé rodiny....nejsou to taky slova a názory jeho spolužačky??? Jinak OK, může to být jen spolužačka, víš co, nech ho vycukat , dobrá ať se chlapec rozhodne, co chce, ale není potřeba mu to nějak usnadňovat...víš ono bojovat a bojovat - samozřejmě, že čas pomůže nejen tobě

Muj M se taky chtěl postavit na vlastní nohy a hlavně si  dokázat sám sobě že je toho schopen.On si to v té hlavě musí srovnat .A opravdu to není na jeden den, chce to čas.Někdo se hledá měsíc někdo třeba i rok, záleží jak rychle "dozraje" a jestli vůbec,jak to psala Pan v příspěvku Trápím se....
Časem ti bude docházet proč se toto všechno stalo, pokus se chvíli vcítit do M kůže a vrať si váš společný život zpět.Jak píšeš tak se asi M hodně přizpusoboval jak v práci tak a asi i doma.A jednou kalich přeteče.Plně tě chápu, procházela jsem si něčím podobným,kde mi taky M nedával žádnou naději.Tak se drž a neházej flintu do žita...Naděje umírá poslední

Pešta napsal(a):

Holky díky, je to ale složitější. Oba pracujeme ve firmě mých rodičů už 13 let, většinu toho co jsme nabyli nebo dosáhli nám pomohli oni. Můj m. těžce nese, že nic nedokázal sám a, že žijem prý v jejich stínu.  Už ho to ničí a nechce takhle být dál. Tvrdí, že ta holka je "jen" kamarádka (nevím).   
Mám pocit, že do třiceti let je chlap tvárnej a zájem má hlavně o sex, po třicítce se začne ohlížet co dokázal a když tam nic není, tak je zklamanej.
Je dobrý táta to mu nemůžu upřít, spolehlivý je taky nikdy mě nepodrazil a vždycky jsme se shodli (prý proto, že on mi ustupoval). 
Když o něho přijdu, tak ztratím NĚKOHO, ale nemám sílu bojovat. Když Vám někdo pořád dokola tvrdí, že už to nechce lepit a přišlo by to dřív nebo později, tak já už nemůžu.
Navrhla jsem mu, že se odtěhuju s ním někam daleko a oprostím se od rodiny a začneme znova, ale nechce, prý jsme každý úplně jiný.  Už myslí i na majetkové vyrovnání a to je si myslím konec všech nadějí.   
Všem Vám děkuji za podporu a věřím , že doktor čas pomůže i mě.

Pešto,
tak přestaň vařit, prát a uklízet, ať tedy taky tvému muži dojde, že se něco děje, že se situace mění ( protože on to chce). Předpokládám, že vy ( ty a dcera) budete mít kde bydlet, tak je na něm, zda zdvihne kotvy, ale on chce opustit rodinu, tak holt ať jde a tudíž i s nevypraným prádlem ( nebo bys mu chtěla ještě na cestu upéct bábovku?). Nechceš ho zpět, tak prostě přestaň mu i " sloužit", a jestli že je myslí a hlavou někde jinde, tak to od tebe je pouze posluha, že mu vaříš, pereš a žehlíš...

Kartářku poslouchej bedlivě, mě například dost pomohla a měla pravdu..takže držím palce

Holky, můžete mi nějakou dobrou kartářku doporučit? Vyplnilo se Vám to, co Vám předpověděla?

Michaela.43 napsal(a):

Romčo, to není špatný nápad s tím diktafonem, protože opravdu najednou moc informací, člověk je ještě celý roztřesený...
já mohu doporučit tu svojí - Praha, byla jsem za ní jen jednou, ale ok - nemyslím, to, jestli mi řekla kladné, čií zápo*né věci, ale cítila jsem se i v její přítomnosti dobře...

Michaelo, Praha by mi naprosto vyhovovala. Pokud to není problém, budu ráda.....

Michaela.43 napsal(a):

Uzlíku,
jsem teď šťastná, ano je to fajn....vysvětlím: nevěra byla, k 1.4. se dotyčná odstěhovala( sice jen 10 km, ale u nás to stačí), předtím to již hlavně ona hrála do autu ( protože se jí nepodařilo přesvědčit mého manžela, že ona by byla lepší žena pro něj ha, ha, ano, ona doma chtěla bořit mosty, mému manž. spíše vyhovovalo to, že jsme byly obě...takže se rozešli - a jak říkám, je to tak lepší, než kdyby byli rozejiti námi - jejich partnery.Jak  vše bude dál, to nikdo nikdy neví, samozřejmě si nemohu být jista, že se za měsíc, za rok potkají , proběhne opět nějaká chemie atd...ale  dopředu nevidíme nikdo...takže beru to tak jak to je a fakt užívám každý den - nejen ve společnosti manžela, ale  prostě nejsem už jen ta, která doma čeká a chodí od okna k oknu, kdy se starej vrátí....
Jestli je náš vztah lepší? Nevím, je dobrý, já nic nepřipomínám, já se v podstatě furt tvářila, že nic...., ale mohu napsat, že on se "vrátil" domů, nejen fyzicky - to myslím obrazně, protože byl pořád doma, ale vrátil se i psychicky, kdy nyní je s ním opět normální řeč "jak za mlada", prostě v tomto případě není ovlivněn názory své milenky.To jsem vopravdu vždy hned poznala, když kecnul nějaký blábol, odkud vane vítr ( ona byla předtím má kamarádka, takže ji moc dobře znám, sama pak ona přestala se mnou kamarádit, "protože už to prý psychicky neunesla"....:-))
A to celé co mi dalo? Vědomí, že není jen můj muž  středem  bodu, ale že jsou i jiné věci, či činnosti, jiní známí a vůbec, že s nějakou nevěrou svět i pro mne nepadá a nehroutí se.Toť stávající situace, nevím, za rok bude názor třeba jinačí, zatím je to vše ještě tak trochu živé, třeba si o tom za takových 5 let i s manželem v klidu popovídáme.Nebo taky ne.Prostě mě to podsunulo někam jinam, nevím, zda říct dál...

Moc ti to přeju Michaelo,
ať ti to štěstí vydrží a myslím si, že vydrží, protože se na to díváš už jinak. Já zatím tak daleko nejsem.Nebo spíš někdy jsem a někdy ne. Pořád se učím a zároveň dělám další a další chyby.Ale ty chyby mi zase říkají, vidíš jak jsi pitomá? Pouč se už konečně lépe a já zase udělám nějaký ten lepší krůček.Ráda bych už dělala ty kroky pevné, sebejisté a hlavně správné.

Mišo,
bože, to je přesně jak u nás. A Já mám stejné pocity jako Ty. Taky mám pocit, jako by se m vrátil o 15 let zpět, kdy pořád mluvil, kdy bral ohledy na mne atd. Nebo jsem se změnila Já? Asi z každého kousek. Neřeším jeho chování v "době temna", i když občas mi některé jeho slova a chování vytanou na mysli, např. když od něj něco nečekaně dostanu a on mi řekne, že si to přeci zasloužím a přitom  předtím jsem byla ta se kterou nemohl dýchat ,neměl si co říct ... . Teď je služebně mimo republiku a když volá ( každý den)tak se zajímá jak se mám, co dělám .Přetím ho zajímalo jen co je v práci a jestli jsou děti v pořádku, o mně ani slovo.
Taky si říkám, že si o tom jednou popovídáme, pro mne je to opravdu ještě živé, a občas mne to nečekaně vyděsí, ale už né tak, abych plakala nebo se sesypala.
A střed světa? To už opravdu pro mne není m, ale Já a moje děti. On tam samozřejmě taky patří, ale už jinak.

Uzlíku,
už to že přemýšlí ( možná někdy až moc) je cesta ke světlu. Jen to nepřehánět.  Jednou Ty Tvé kroky budou jisté a pevné. Nemusíš přeci jít mílovými kroky, někdy stačí krok sum krok a jde to taky. Myslím, že každý děláme chyby, no a co, jsou naše a buďme za ně rády. Aspoň se můžeme zase poučit. Víš jak budem z těch našich rad jednou chytré. Pomalu docentky na "nevěru". chi , chi.

Sofi,
hezky řečeno: doba Temna....

Michaelo 43: S tou bábovkou jsi mě pobavila, opravdu mu na cestu nic neupeču (taková budu), jenže on se nemá k tomu aby se stěhoval.
Já si myslím ,že už jsem z nejhoršího venku (hlavně , že je holka zdravá), třeba včera nebyla ani slzička, jenže mi to připadá jako klid před velkou bouří. Tak sbírám síly, čtu tady na babinetu a vsugerovávám si.
S tím vařením je to těžké , já mu nenandavám ,jenže uvařím , nechám na stole a on si vezme. A než bych si nechala rozbít pračku , tak to radši vyperu i to jeho. Nechci se rozejít ve zlém, nemám na něj vztek, spíš je mi líto , že to takhle skončilo, ale vracet nic nechci.
S majetkem je to u nás složitější, to bude ještě veselé. Zatím asi bude do maturity klid, pak začneme řešit.
Dneska jdu k té kartářce , tak už se klepu.

Tak, čo, Pešto, čo nového? Ako bolo u kartárky? A čo inak?