KONEC, odmítám tu cokoliv dál řešit. Ať si o tom každý namyšlenec myslí svoje, pravý důvod znám stejně jen já. Co jsem chtěl, to jsem odsud jakž takž vydoloval. Ale nehodlám dál poslouchat nějaké nafoukané dospělácké rady. Netušil jsem, že to tu zase až tak anonymní není, ani tu nehledám náhradní rodiče. Všem nezaujatým děkuji a vezměte si ze mě ten pravý příklad. Pokud máte proč, bojujte.

Jestli chce někdo můj mail nebo ICQ, ať napíše soukromou zprávu. Možná mu ho, z jednoho jediného důvodu, dám.

Tak pa, když budeš chtít, napiš mail, nenabízím ti rozhřešení ani falešnou pomoc, jen diskuzi. Zkuz přemýšlet, dokud máš čas ....

Vždycky se přece najde důvod, proč mít radost ze života ne? Každý z nás se jednou ocitne v situaci, kdy by raději nebyl, ale život žijeme jen jednou a proto si ho musíme užívat. Vykašli se na lidi, vykašli se na řeči, vykašli s na to co Tě trápí, nic nestojí za to, aby jsi si kvůli tomu vzal život. Život je to nejcenější co máš. Uvidíš, že se najde něco, co Ti tu chuť do života vrátí, možná dříve, možná později, ale určitě to přijde hlavu vzhůru.

Kdysi dávno jsem viděla nějaký dokument o hladem umírajících lidech, hlavně dětech v Africe. Velmi mě to zasáhlo. Přemýšlela jsem o tom v kuse celé dny. O té zoufalé touze po troše jídla nebo i po čisté vodě k pití.
O tom denno denním týrání se. Chtěla jsem vymyslet způsob jak tam jet a pomoci jim. Ale já jsem pohodlná, mám tu vše a co kdyby jsem se tam třeba nakazila, nebo snad dokonce umřela? Mě tady tak záleží na tom mém živůtku. Ale je tu spousta lidí co jim na tom vůbec nezáleží. Udělají HOP a je po nich. Akorát mají ostatní práci se seškrabováním.
Pak jsem vymyslela, že až to na mě přijde a budu chtít spáchat sebevraždu, tak prodám vše co mám, vydám se tam, přivezu jim horu jídla  a léků a tam, teprve tam pak udělám ten HOP.
...Anebo na něj třeba ani nedojde...

Upravil(a) poletucha (26. 5. 2006 20:29)

Žádný dluhy ani závazky nemám! Tebe bych doma taky nechtěl.

no.one.cares napsal(a):

KONEC, odmítám tu cokoliv dál řešit. Ať si o tom každý namyšlenec myslí svoje, pravý důvod znám stejně jen já. Co jsem chtěl, to jsem odsud jakž takž vydoloval. Ale nehodlám dál poslouchat nějaké nafoukané dospělácké rady. Netušil jsem, že to tu zase až tak anonymní není, ani tu nehledám náhradní rodiče. Všem nezaujatým děkuji a vezměte si ze mě ten pravý příklad. Pokud máte proč, bojujte.

Jestli chce někdo můj mail nebo ICQ, ať napíše soukromou zprávu. Možná mu ho, z jednoho jediného důvodu, dám.

Teď lžeš. Jedna tvoje část možná chce všemu udělat rázný konec, ale ta druhá, rozumnější, se tomu vnitřně brání a vysílá zoufalé SOS - proto jsi tady napsal a proto stále reaguješ, ikdyž jsi už  řekl Konec. Jedna tvoje část chce mít tenhle nesmyslný život už za sebou, ale ta druhá touží a doufá v nějaký zázrak, v něco lepšího. Jaká tvoje část vyhraje ?
Mám kamaráda, který řešil obdobné dilema. Nakonec se rozhodl svěřit to osudu a odešel do Francie, do francouzských legií (je mu 24 let, odešel tam loni v lednu). Teď brázdí Pobřeží slonoviny jako legionář, se smrtí se setkává denně a v mysli mu převažuje už jen to jediné - přežít to, odsloužit si své a vrátit se zdráv domů.  Posílá SMS kamarádům, na které chtěl už dávno zapomenout a plánuje,  jak bude žít, až se vrátí.
Dej svému životu jiný směr, jiný smysl. Spal za sebou všechny mosty a začni znovu a líp. Věř si a cesta se ti sama otevře.

Můžeš se s tím trápit sám......./pomoc a rady jako nechceš, ale ICQ dáš, což znamená, že  tu pomoc opravdu potřebuje /... ale nevíš....co chceš...ještě jsi  nedospěl......a že by jsi mě doma nechtěl? ...to je dobře.....nemůžou  mě mít doma všichni.......protože my, když máme někdo problém, tak se podržíme, pomůžeme nevzájem...a mluvíme o tom....což se tobě  zjevně  nedaří.....pá

Pane Bože. Nemohl by to všechno někdo smazat? Normálně jste mě uplně znudili, až jsem z toho dostal jiný myšlenky. Můžete se do mě přestat navážet? Prosím. Fakt mi to nedělá dobře, nepomůže to ani vám, ani mě. Svoje odpovědi jsem dostal a nechci tu číst nějaký rejpání.

V diskusi a odezvách se postoupilo dál , mně to nedá a vrátím se k  počátku .
Napsal jsi , cos napsal . Ale fakt! jsi čekal , že co se týká tvé osoby ostatní připojí jen strohý  názor , návod  jak se vypořádat s tvými blízkými ? A že je opravdu nebude nic jiného zajímat a k ničemu  co se tebe týče se nevyjádří ? Nemyslím .
Píšeš , že ti na blízkých záleží a jim na tobě ROZHODNĚ záleží . Z napsaného  máme mít dojem , že jsi vlastně rozhodnutý , ale promiň . Přijde mi divný  rozhodnout se a  -  " ještě si skočím na net , poradit se , co s našima " . Asi to zjednodušuju a zlehčuju . Ale chápu , o těchto věcech , se líp baví s lidma , které neznám , než s těmi , kterým na tobě rozhodně záleží . A když , a jejich reakce byla taková jak píšeš , přemýšlím , jak a co jsi jim řekl , jak naléhavě , proč na nás tvoje slova působí tak , že se ti nabízí pomoc a blízcí reagují opačně ?
K tomu co píšeš:
A nepatříš ty sám mezi ty , kteří chtějí pravý smysl mylně vysvětlit  a pak žijí ve své , v jistém pohledu taky falešné , ale nepohodě ? A tvoje nenávist , kterou jsi zaslepený , proti komu , čemu ? Přijmout to blbý a hnusný , to nesympatický je úkol a dřina ,ale nejde to jinak .
Co píšeš , není lehké a neměnila bych .Když se ptáš proč , věř , že ke všemu těžkému , co se zdá , že už neuneseš , je " přibaleno " i kus síly , kterou  jistě máš , ale musíš  třeba i dolovat . Spočítaný je to dobře .
Píšeš , že tvůj stín nebo ďábel ti našeptává , abys prolil krev ? Ďábel - rafinovanost sama .V jedné modlitbě je : tělo , svět , ďábla přemáhám ... Takže nepřipisuj mu až takovou moc . Je až třetí .  A píšeš i o Bohu . A když se o všem zmiňuješ , musíš vědět , že jen kvalita se zkouší . O nekvalitní věci nemá nikdo zájem . Ani ďábel . Nemá cenu s ním diskutovat , ani nad sebou brečet . Ale bojovat . A sebevražda není adekvátní zbraň .
A máš pocit , že jsi sám ? Jen se mi zdá , že nevidíš ! A taky se mi vybavil jeden příběh , končí takhle nějak podobně . Ten , s kterým vždy kráčel Bůh a vedle svých , viděl v písku vždy i jeho stopy jak ho provází  , vyčítá : - - Opustil jsi mě ! Bylo mi těžko ! Nejhůř ! Nebyl jsi tu ! Viděl jsem celou dobu jen jedny stopy , byl jsem sám ! --Ty bláhový , ano, viděl jsi jen jedny stopy , vždyť  celou tu dobu jsem tě nesl v náručí .

no.one.cares: ať už sis z téhle debaty vzal cokoli, ať už si se vytočil sebevíc.... jedno pozitivum to mělo - vidíš, že celému světu lhostejný nejsi...
Opravdu ti nikdo neřekne ve vší vážnosti "jasně, udělej to", protože tohle si nikdo na svědomí nevezme...
a nejsi debil, protože to pak já a desítky, stovky a tisíce lidí na téhle zemi by musely sedět v blázincích ...
pro všechny ostatní - nesuďte úděl nikoho, v jehož kůži jste nebyli, nikdo nikdy nedokáže pochopit míru a intenzitu trápení, kterou každý vnímáme jinak... Pamatujte, mějte oči dokořán, abyste až někdy potkáte někoho takového v reále, uměli i pak tak ochotně podat tu tolik pomocnou ruku, kterou potřebuje............

všem dobrou noc

Jdu spát. Snad se mi to nějak rozleží v hlavě. Složil jsem dneska hudbu.

Páni to je téma! Dovolte, abych i já reagoval, zatím našlapuje docela po špičkách, při okraji. Sám bych se sem nikdy nepodíval, ale byl jsem vyzván. Jedno bych chtěl předeslat: Tohle není Pavlač, patřilo to do Duchovní. A možná, kdyby to stálo v našem foru, měl by autor větší příležitost poohlédnout se kolem. Ne snad, že by odpovědi byly jiné, ale přístup jeho samotného by možná byl jiný, až by si přečetl nějaké články o Karmě, která to všechno způsobuje.

Slyším z něj tu zoufalou otázku proč?! Ale vždyť právě karmické zákonitosti na tohle odpovídají. Možná nebudou stačit, možná je zná a třeba reaguje navzdory anebo přímo v souladu s nimi. Snad postoje, které se snaží řešit, či alespoň zodpovědět, jsou tak zašmodrchané právě proto, že vidí dál. A snaží se při nich být v souladu s druhým břehem.

To teď nechci řešit. Chci odpovědět pár lidem kolem. Protože někteří z vás reagují skutečně hluboce, čistě a upřímně. Ne, No One není sám.., jenže to ještě nerozpoznává.

Májo s Jájou Tvůj otec to viděl a byl při tom. Tak se nemusíš trápit. Nemusíš mu to mít ustavičně za zlé. Neboť dokud se na něj hněváš, svazuješ ho. Já na Tvém místě bych se velmi pozorně podíval na svého syna. Možná je to on, protože Ti chtěl být na blízku. Nehodlal Tě po druhé zklamat.

A jestli ne, jestli určíš stoprocentně, že je docela jiné mentality, pak mu ještě nebylo dovoleno znovu vstoupit. Pak se hluboce zamysli nad tím, kdopak Ti to umetá cestičky, aby se Tvůj Osud napřímil?..

Třeba by stálo za to někdy poděkovat.

Ano, Cilko, viděl jsem přicházet Smrt. A od té doby ji volám a vítám, když se v koutku mého zorného pole objeví.

Ale zeptej se právě No One, proč není tak snadné ji vyvolat sám.

Každopádně se všemi souhlasím, kteří mu doporučujete, aby to skutečně napsal. - Proč?.. Na to vám nejlépe odpovím výňatkem ze svého elektronického deníku:

First day 24th. July 2004

Ne, tohle není můj první deník. Za svůj život jsem jich napsal možná osm nebo deset, ale všechny jsem zničil, protože se mi zdály příliš osobní, nechtěl jsem, aby se dostaly komukoli do rukou. Vlastně jeden zůstal, Křesťanský deník, neboť byl úplně jiný než ostatní, zachycoval mé počáteční období křesťanské cesty a zdál se mi natolik důležitý, že jsem neměl to srdce ho spálit. Dnes jsem opravdu rád, když se k němu občas mohu vrátit, a lituji zániku těch ostatních.

Nakonec není až tak důležité, jestli to jednou někdo bude číst, doufám, pak snad už budu mrtvý a nebudu se muset cítit trapně za takový vpád do soukromí. Důležité je, když prožívám nejhorší stavy, abych si mohl připamatovat, čím už jsem prošel, tehdy se člověku přeci jen trochu uleví. Všechny mé zápisky totiž vznikly z vleklého nepřestávajícího zoufalství. Nebylo jiného důvodu, abych psal úvahy do deníků, jen nepředstavitelné psychické utrpení, které mě provázelo po celý život a dohánělo mě k šílenství.

Odjakživa mi pomáhalo psaní. Tím, jak se člověk soustředí na výraz, na popsání onoho stavu vědomí, na přesné vystižení atmosféry, vlastně svým způsobem medituje. A tato meditace ho posune jinam. Uplyne několik hodin zatímco se autor snaží zachytit ono prchavé fluidum vyvrácené naděje i vnitřního roztříštění a po celou dobu je mysl koncentrována k literárnímu projevu, její těžiště se přesouvá od rozkladných procesů k tvůrčím. Nakonec od zápisků vstává obrozený, s novou klíčící nadějí v srdci.

To byl také důvod, proč jsem dříve psal pohádky. Intenzivní touha vstoupit do prostoru probíhajících čistých vztahů, omýt svou mysl laskavostí jednajících postav, nechat se prostoupit září úmyslů dobra. Miloval jsem ty bytosti. A ony do mne vstupovaly, jednaly uvnitř, rozmlouvaly spolu a dovolily mi být tichým svědkem jejich neposkvrněného světa.