Ahoj, taky se utápím v obrovské depresi, která mě úplně pohltila tak, že nejsem schopna normálně fungovat, chodit do zaměstnání atd. Ráno spím co nejdéle, jak to jde, protože jen tak mi je relativně dobře a pak si celý den cigaretami dodávám odvahy do dalšího života, i když sama jeho smyslu příliš nevěřím. No a večer, po velkém boji sama se sebou, to přijde. Hledám odpovědi na to, jak odejít z tohoto světa. Podřezat si žíly? Udělám spoustu bordelu. Provést to tedy ve vaně? Nerada se vystavuji
někomu nahá nyní, natož po smrti a oblečená v krvavé vodě budu ještě komičtější. Pustit plyn? Je dost možný, že sebou vezmu půlku baráku. Prášky? Kolik acilpyrinu bude asi potřeba? Provaz? Jak se to asi váže? No a zbrojní průkaz nemám. A tak si lehám do postele a modlím se, aby mi na hlavu spadl meteorit ....

Jen do toho, zabij se! Vždyť je to tak jednoduché! Jaký bude asi pohřeb? Matka nepřijde, neboť po zhroucení ani nebude schopná, otec nepřijde taky,protože se bude stydět za svého syna, kamarádi
nebudou mít zrovna čas a přítelkyně? Ta na tebe bude příliš naštvaná na to, aby se dostavila. A tak zůstane jen  pár anonymních zvědavých lidí. Proč taky? Když ze světa odešla jen jedna zbabělá sobecké nula. A napiš o tom dřív knížku, jo?! Ať má tvoje maminka nějakou četbu na "dobrou noc"!
A za pár let? A tvého hrobu občas postává jen bláznivá troska - tvoje matka, pro kterou jsi byl vším. Otec ji dávno, snad pro své výčitky, opustil. Kamarádi zapoměli a přítelkyně má dobrý život i bez tebe. A tak tu je zase jen těch pár anonymních, co u tvého mladého náhrobku, jen protože se to sluší, povzdychnou. Jen do toho, zabij se!

Každý člověk od narození až do smrti má jedinou jistotu - NADĚJI! A ta neumírá poslední, ale současně s tebou. Je to naděje, ve které se zrcadlí touhy tvých nejblížších a snad i střípek lepší budoucnosti celého lidského bytí. Je to naděje, kterou dokážeš naplnit jen ty. Tví předci nežili, nervali pro sebe kousek místa pod tímto sluncem, aby jsi ty vše spláchl do bezejmené stoky dějin. A pokud po svém výkřiku slyšíš ozvěnu, tak to znamená, že tam někde v dálce je pevný bod, od kterého se můžeš i ty odrazit, jen nebýt líný a nalézt ho. A tak sakra BOJUJ!

maya napsal(a):

koudyova napsal(a):

pokud se někdo má čas v sobě tak neustále patlat,tak skutečně nemůže čekat pomoc od nikoho.Je vidno,že nemá co na práci,nemá skutečný zájem a nemá skutečně o nikoho zájem,nezná starosti a hlavně nezná strach.Takových už bylo,ztracených a zatracených,opuštěných a bezmocných.Možná mu už spousta lidí podala pomocnou ruku,tahala ho ze srabu,těm zřejmě nehodlá ublížit,možná chce ještě větší oběti,nakonec to bude obyčejný sobeček co si nevidí na špičku nosu.

ela napsal(a):

co k tomu říct. Je zbabělost utéct  od problémů, řešit to sebevraždou. Když pominu karmické vlivy a stav, kdy duše nemůže postoupit dál, protože nedokončila něco, co bylo jejím úkolem v tomto životě, stále je tady ještě hodně "pro",  tj. proč je nesmysl to udělat.  Žít je dar, život sis sám nedal, nemáš ani právo si ho sám vzít. To udělá jen člověk slabý duchem.

Koudyová, Elo, je vskutku "obdivuhodné", jak dokážete pouze podle nálepky "sebevražda" bez mrknutí oka člověka zařadit mezi sobce, lenochy a slaboduché zbabělce. Tak si užívejte ten pocit, že vy patříte do jiné, elitnější "škatulky" - jste pracovité, obětavé a silné - zkrátka ženy bez bázně a hany, kterým se nikdy nic podobného nemůže stát...

Mayao, promiň, ale fakt do elitní a bezproblémové skupiny rozhodně nepatřím. Jedno zpackané manželství a druhé taktéž stojí za .., zdravotně postižené dítě, můj zdravotní stav za bačkoru, bez práce, jen na POB, manžel sobec a cinik a dluhů plnou pr ..  Tomu fakt neříkám pohodový život. Ale nehroutím se z toho a neutíkám z tohoto světa s tím, že se "tam" budu mít líp.
Proč jsem psala pisateli tvrdě ? Protože někdy je nejlepší terapie jednoduše facka v pravou chvíli, než sáhodlouhé uklidňování a vysvětlování, že tenhle svět, ať je jakýkoliv, prostě stojí za to prožít.  Někdy být seřván je prostě účinnější, než omáčka kolem, která stejně nakonec unaví.

no.one.cares napsal(a):

Ahoj všici. Bude řeč o sebevraždě. Prosím všechny ty, kteří už teďka dávají oči v sloup, maj pitomý poznámky atd, aby to nečetli, mě jejich názory a připomínky nezajímají stejně tak, jako je tenhle dotaz. Dál prosím všechny lidi, který maj na všechny dotazy tohoto typu odpověď typu "to přejde" nebo ""že to nemá cenu", atd. aby taky odešli. Nepíšu sem proto, aby mě někdo litoval, nebo se mě vyptával, či mi dokonce nadával za něco, do čeho mu nic není, krom toho dotazu.

Tedy, pokud jste ochotní slušně a především nezávisle a upřímě se bavit o sebevraždě, jsem rád, že někdo zbyl, ti co ne, ať prosím dodatečně přeskočí tuto část fóra. Díky.

Věc se má takhle. Jeden mladej člověk se rozhodl, že se zabije. Je uplně jedno proč, jak, kdy, to je jeho věc a s tím problémy nemá. Nestojí o rady rádoby-psychologa, ani nechce k doktorovi nebo pomoct jak z toho ven. Nestojí o tuhle pomoc, jestli "ano" nebo "ne" má vyřešeno!

Má jen jeden problém, se kterým neví jak se vypořádat. Jeho blízcí. Ať už je to jakkoliv špatnej nebo dobrej člověk, jsou lidi na kterých mu ještě záleží (ale ne tak aby tu kvůli nim zůstal, pro slovíčkaře, takže bez komentáře) a kterým rozhodně záleží na něm. Jak ven z tohohle? Opakuji prosím, že ten člověk nestojí o pomoc v tom smyslu jak se nezabít. Chce vědět, jak to udělat s minimálním dopadem na jeho blízké. Jistě, vždycky to lidi bude bolet, ale zminimalizovat se to určitě dá. A ten kdo řiká že ne, akorát je línej se zamyslet. Co si o tom myslíte? Má cenu si všechny nějak znepřátelit? Nebo jim to napsat v dopise (to mi přijde jako blbost)? Co třeba nafingovat to jako pohřešování, tzn zmizet a nic neříct? Ale není to horší držet je v naději než to říci rovnou? To je situace.

Nebo to taky udělat obráceně. Všem říct, že je nenávidí a udělat to bez ohledu na ostatní? Co myslíte, je pravda, že když už se zabije, může mu bejt uplně jedno jaký to má dopad, nebo má cenu se zabývat tím, co tu po sobě nechá? A měl by všem vysvětlit do detailu proč to udělal (třeba knihou), nebo to nemá smysl?

Díky za -věcné- odpovědi. Berte to prosím opravdu vážně, pro toho člověka je to poměrně důležité. Taková věc se neděje víckrát za život. Děkuji.

Kazdy ma pravo se zabit jen je otazka jestli je to fer po tom co Ti zivot uz nadelil...Chapu ze se necitis dobre ,ale ja treba taky ne...mas vyhodu v tom ze nemas za nikoho zoodpovednost!To ja mam...za dite...dokonce i za sveho pritele...je sice jen pritel ale je to soucast me NOVE rodiny...jo jasny neni to idealni vztah,ale jaky je ideal?Jednou se mi stala zvlastni vec...hadka s pritelem...(hooodne velka hadka...) domluvili jsme se ze se rozejdeme...(i kdyz jsme oba vedeli ze se milujeme)A proc rozchod?Z blbosti...On zhrouceny lezel na posteli a ja vedle nej v objeti?No neni to smesny?Po chvili jsem ho v te posteli nasla s nozem ...strasne me to vydesilo(no vem si to z me stranky kdyby tam on nasel me,asi by se taky vydesil)Ten nuz jsem mu sebrala...strasne jsem se bala...z postele jsem odesla a ten nuz mu vratila a rekla jsem mu at to udela kdyz chce...po nejake chvili jsem prisla z5 do pokoje a on tam porad lezel...brecel...klepal se a ten nuz mel u srdce...vzala jsem mu ho...uvedomila jsem si ze chce zit...ze me ma rad a nedokaze to...a v tu chvili jsem ho zacala milovat 1000x vic nez predtim.Protoze jsem videla ze nas v tom nenechal...ze je to uzasnej clovek kterej nemysli jen na sebe.Kterej vi ze kdyz bude chtit muze prijit a o vsem si promluvit.Jasny ted si reknes ze o smrti s pritelkyni mluvit nemuzes...ale neni to pravda...musis jen zjistit jak na to...a kdyz prozivas takove pocity je dulezite je nekomu rict!!!Mozna bysis mel s pritelkyni o tom co tu pises promluvit...mozna i s nekym z rodiny...
Jinak ppsal si tu ze chces vedet jak na to aby se ostatni netrapili kdyz to udelas...aby si to dokazal...ostatni se trapit budou...ale casem to preboli vis?To ty i kdyz se zabijes se mozna budes trapit zase v jinem svete...jde o to jestli v tom jinem svete to nebude horsi a nebudes tam pikat za to ze ses zabil a nevazil sis toho co si mel...
Ps:Nuz ani pistole nejsou reseni.Ten zivot zvladnes.Pritelkyne Ti pomuze! musis jen mluvit, uvidis!!

Elementgirl: Vážně si myslíš, že když se někomu zabije dítě, že to  časem přebolí?

Upravil(a) choysia (26. 5. 2006 13:36)

helena napsal(a):

Žádná smrt nepřebolí... i když to tak navenek vypadá, pořád si jí neseš v sobě, pořád je tam někde schované to "dneska by mu bylo X let" nebo "teď by tu měla být s námi"...
Sebevražda vypadá jako jednoduché vyřešení všech potíží - ale jen pro toho dotyčného, ne pro jeho blízké. Ti mají k tomu smutku na celý život ještě navíc otázky "proč?... jak jsme mu mohli pomoci?... není to nakonec naše vina?..."

Stoprocentně i můj názor....
helena :

Ultra napsal(a):

Elementgirl:

nojo prisaham ze priste uz tu cibuli do omacky nedam;)

Víš, nezlob se, ale podle mě si líny, ono je dost jednoduché se uklonit se zabouchnout za sebou dveře. Měl bys hledat, hledat a hledat .... a teprve až přečteš spoustu knih, navštívíš spoustu míst, vyslechneš spoustu názorů a především zkusíš spoustu věci a .... nenajdeš, pak je teprve čas s klidným srdcem odejít. A to můžeš vždy!

Nechápu proč třeba nezkusíš pomoc psychologa. Fakt nechápu.

U psychologa jsem byl, vzdal to! Prostě neměla argumenty na moje otázky! U psychiatra jsem byl, dostal jsem léky po kterých jsem v práci zvracel a měl neustále závratě a jinak nic. S rodinou jsem to řešil, bylo mi řečeno, že jsem idiot a ať o takových věcech už nikdy nemluvím. Když mi bylo 15, což už je šest let, byl jsem dokonce zbit od rodičů za to, že jsem přišel s podobnými problémy. S přítelkyná to řešit nejde, co mám asi čekat od toho, když jí řeknu, že mám takovýhle problém? Pošle mě do háje, že nechce chodit s bláznem. Takže se svoje problémy můžu opakovat akorát tak pro sebe a občas si užít uštěpačné poznámky o tom, že jsem introvert, že se neumím bavit jako ostatní, proč nedělám to a to když jiní to dělají a že nejsem normální. Jak by bylo vám! Konec diskuze, už to nechci řešit. Jen jsem zase šlápl vedle. Pak se nedivte, že nechci řešit to, jestli má pro mě život smysl nebo ne. Nemá!

Upravil(a) no.one.cares (26. 5. 2006 16:01)

Žiju s tím, že smysl nemá nic a jen těžko tenhle přístup k životu změním.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Clovek, ktery prestal hledat smysl zivota, je mrtvy clovek a je celkem jedno, zda zemre hned nebo s tim pocitem zije dalsich 50 let.

"Proč by se mi někdo CIZÍ měl plést do života, neví o mě ani co se za nehet vejde a bude mi psát, že se o mě bojí?"
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A proc by nemohl??? Jen proto, ze je pro tebe tak tezke to pochopit, neznamena to, ze takovi lide mezi nami neziji. Je jich hodne. Jen ty jsi treba jeste nikoho takoveho nepotkal. Ale tomu se mi nechce verit, spis takovi lide nezapadaji do tveho vnimani sveta, kde ziji vetsinou hnusni a necitlivi lide, a tak je nevidis, nebo od sebe odhanis. Ale to je TVOJE nazirani na svet. Jejich je proste jine, tereba jsou presvedceni, ze lide si maji pomahat a je jedno, zda jsou CIZI nebo MOJI


"Co mám tedy podle vás dělat?! Muvit o tom nelze, buď to nikoho nezajímá, nebo to jemu samotnému ublíží."
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A jak to vis?? Neprotirecis si ted tak trochu? Sam rikas, ze jsi dostal mnozstvi soukromych zprav..evidentne tedy tve problemy nektere lidi oslovily a chteji ti pomoci. A jak vis, ze to neunesou? Kdyz to nezkusis?.... Jak vis, ze neni zadna pomoc, kdyz nedas nikomu sanci?? Bojis se? A ceho? Neveris si? Neveris sobe, neveris ani lidem kolem sebe..... To je zle. Mooooc zle....

Bavit se o tom s lidma nikam nevede.
--------------------------------------------------
A ty se tomu  DIVIS? Snad sis opravdu nemyslel, ze lide jsou tak zli a morbidni, aby ti radili, jak se "zasebevrazdit" tak, aby se to tvych blizkych nedotklo? Ze ti budou davat nejaky manual na "nesmyslno"???
Pokud to beres tak, ze TY nikoho nezajimas, tak pak se ptam: jak to vis??? Mas snad dojem ze zdejsich reakci, ze je to pravda?

Upravil(a) Pandorraa (26. 5. 2006 16:18)

šnečku šnečku, vystrč růžky .. Ne, ale fakt vážně, měl bys vylézt ze svojí ulity a pořádně se kolem sebe rozhlédnout.  Ona totiž láska a soucit skutečně ještě mezi lidmi existuje.

ni.one, myslím, že do obtížné situace se může dostat každý. Ať nikdo neodsuzuje. Pokud budeš ale chtít, najdeš si cestu, jak se z této situace dostaneš. Nejsí sám, kdo zápasí o přežití. D.

no.one.cares napsal(a):

Ano, oni mi tu píšou jak chtějí řešit moje problémy, ale to já nechci. Já vím moc dobře, že svoje problémy si musím řešit sám, to mi nikdo prosím nevyčítejte. Já jsem doopravdy asi chtěl, aby mi někdo pomohl se odhodlat. Pořád někdo hledá pomoc z depresí, já už jsem to řešil s tolika lidmi a tak dlouho, že už si myslím, že z toho cesta neni, jsem na to moc línej, všechno moc brzy vzdávám já to vím. Ale mě na tom světě opravdu nic netěší. Mám pocit, jako by dotek mojí ruky zabíjel a ničil radost. Přitom já nikdy nechtěl nikomu ubližovat. A přesto se musím často dívat, jak se lidé trápí právě kvůli mě, pláčou a hádají se. Ani ten největší tvrďák se nevydržel dlouho na to dívat. Jako by jste měli v ruce nůž a ta ruka vám nepatřila, jen by jste se dívali na to jak bodáte do kolemjdoucích. Ne, tohle nemá být výmluva!! Já to tak cítím. A že si nenechám poradit? To není pravda, já jen vím, kolikrát už to dopadlo stejně.

Pomáhat ti odhodlat se  nebudu, za to mi nestojíš, abych kvůli tobě byla postavena k obvinění za návod k sebevraždě. Do padajícího plotu si každý rád kopne, copak tě tohle kopnutí zdravě nenasere? Copak chceš aby si každý řekl: "odešla jen bezvýznamná nula"? Když jsi to vydržel 21 let, tak to vydržíš i pár týdnů navíc. Daruj si těch pár týdnu a zkus je naplnit dle svého nejlepšího přesvědčení, usmívej se na lidi kolem sebe, bud vnímavý a otevřený všem problémům a radostem.

Když nechceš pomáhat sám sobě, zkus pomoci lidem kolem sebe, své rodině, přátelům, určitě je dost lidí, kterým dokážeš udělat radost, jen chtít a pokusit se o to. OPRAVDU se o to pokusit.