Není to jedno?

Jo, je to jedno (teda mně určitě). Hele, nechce se mi věřit, že takhle s prominutím debilní dotazy myslíš vážně. Na první pohled to má vypadat, jako dokonale chladnokrevně promyšlený plán na skoncování s životem a na druhou stranu se ptáš na takové pitomosti, jestli nebude pro tvé blízké lepší si je před smrtí znepřátelit (???), nebo fingovat zmizení 

Jak se může někdo kdo se chce zabít zabývat takovýhlema věcma. To je pěkně padlí na hlavu ne!!! Když už je rozhodnutej opustit svý blízký i vzdálený tak je to snad už jedno ne!!!

nikoho to nezajima....nikdo se nestara.... seru na sentiment....
Nu...co by tu taky jeste delal, ze?? asi tezka klada... a hlavne ze skla rve zcela jasne:
POMOOOOOOOOOC!
jenze vono jen no.one.cares.......
REALY????

Ivča K. :
Díky za názor, byl k věci.

agnes:
Příště nečti debilní dotazy. A nemá to "vypadat jako něco", byl to dotaz.

Nikiska:
To zatraceně není jedno!

Aneri:
Díky, beru na vědomí i tvůj názor.


Pandorraa:
Ano, věděl jsem, že se zde oběví i táta všech lidí, kteří nezapadají do schématu "problém". Tak si užívej ten pocit, že radíš těm mladým a nezkušeným klukům, co vyhrožují sebevraždou aby nadchli ostatní. Máš pocit, že jsem někoho tím dotazem nadchnul?

Ilseli:
No. Tvůj příspěvěk je jako vystřižený odjinud, ale budiž. Sice ani není k věci jak jsem toužil, ale budiž. Nicméně za prvé, jak si troufáš říct, že on nikdy nebojoval o život kvůli nemoci? Za druhé, proč soudíš, že má potřebu někomu něco oplácet, nemyslíš že by zabil JEHO a ne sebe? Za třetí, proč nemůže někdo být větší necita než jiní? A nakonec, byl jsem se večer podívat z okna na nebe, louku, les i slunce a nic zvláštního jsem neviděl. Jen čtyři věci, který v lidech obvykle vyvolávají různé emoce. Ale ty, které jsi měl asi namysli, by přišli v trochu jinou dobu.

evaz:
Zajímavé, to o té zodpovědnosti. To se celkem dost týká jeho případu (děti ovšem nemá). Nebo je to jen POCIT, že má za někoho zodpovědnost? Mimo jiné píšeš, že se léčíš s depresí. To absolutně nechápu, na jednu stranu víš, že trpíš nemocí a všechny tvoje představy jsou výplodem chybné chemické reakce v mozku, dejme tomu, a na stranu druhou, víš, že ten hlas v hlubinách ti stále našeptává, ať děláš co chceš ty, co chce tvoje duše. Kde je hranice, je mezi? Nebo víš sama dobře, co je realita a co je jen zoufalá naivita? Víš, na které straně je osvobození, jak jsi sama napsala (což mě osobně samo o sobě dává odpověď nejen na to, že tvoje léčba zatím není úspěšná) nebo to vážně nevíš? Přeci neexistuje 50 na 50, ve fyzickém světě nemůžou být dvě stejné poloviny. Napiš mi o tom něco, pokud si to tady ještě někdy přečteš. Díky!

jsi moderátor, smaž celej thread, možná máš pravdu....

Přeci jen měl ten dotaz smysl. Pochopil jsem, že utrpení nejde popsat slovy. Nemá žádný význam chtít spolupráci od jiných lidí. Ne proto, že by nepsali zrovna to co si přeju, mě příspěvky vyhovovaly. Pravda je v tom, co od toho člověk čeká. Je to jen zoufalý výkřik do tmy, ozve se však jen ozvěna, můj vlastní hlas mi odpoví ať drží hubu. A to je pravá sklíčenost. Bariéra mezi světem a duší, mříž. Nejsem ničeho schopný, jsem kus špíny ležící na zemi, neumím se zvednout. Pořád si opakuji jak je to špatný, a že to bude horší, trhám si vlasy a pláču sám nad sebou, ale proč? Nejsem schopen ani se zvednou a postavit se tomu, ani sáhnout po zbrani a ukončit ten strašný chaos, bitvu mezi láskou k tomu co je za mřížemi a nenávist k vlastnímu osudu a existenci. Zdá se vám to jako žvásty? Hovadiny? Jako z filmu? Ale i vám je divně u takového filmu. Co když tak někomu opravdu je. Chodí do práce, má pár kamarádů, přítelkyni, ale tak strašně trpí a především neví proč! Proč!! Proč ho pronásleduje tak strašný pocit nepotřebnosti a zničenosti. Je zaslepen nenávistí, cítí krev a vidí bouři. Je to nemoc? Nebo prokletí? Proč, proč mi ani Bůh, Ďábel ani člověk neodpoví, proč se pořád potácím tou temnotou. A ten pocit netrvá den! Ani týden!! Trvá roky!!!! Den co den zavírá oči aby neviděl svůj vlastní stín, který mu pořád našeptává, aby prolil krev. Proč jsou lidé jako já. Proč mi nikdo neodpoví. Kdo má právo stvořit mě a potom mě nechat v blátě? Proč mám být trestán a nemít právo vědět za co! PROČ!

Protoč. - pozn autora

I kdybych s velkou nadsázkou přijmul to co říkáš, stále je tu jeden velký otazník - proč má někdo naloženo míň a někdo víc? Dostanu na druhým břehu víc bonbonků nebo jaký je důvod a čí je to výmysl? Není to jen výmluva těch co neznají pravý smysl a snaží se si to nějak vysvětlit, aby žili ve falešné pohodě? A navíc, co když se budu na tý Charonově lodi a na dalším břehu cejtit uplně stejně? Má vlastně něco na světě smysl? Všichni známe tu pravou odpověď. Ale nechceme jí slyšet. Už sem nebudu psát. Nechtěl jsem nikoho rozčílit ani rozrušit. Pomůžu si sám. Bližní odpustí. A ti co ne, jednou zemřou a jejich zlost s nimi. Mějte se lépe a díky.

"proč má někdo naloženo míň a někdo víc?" - podle mého trvalého přesvědčení proto, aby byl svět v rovnováze, takže na tom, kdo ponese zrnko písku a kdo balvan, v podstatě nezáleží.
A k původní otázce - jakákoli smrt blízkého člověka VŽDYCKY na jeho okolí zanechá stopy, i kdyby to byla ta, jaké se eufemisticky říká "vysvobození", natož pak odchod člověka z vlastního rozhodnutí. takže žádný "humánní" způsob vlastní likvidace, který by okolí nepoškodil neexistuje.

pokud se někdo má čas v sobě tak neustále patlat,tak skutečně nemůže čekat pomoc od nikoho.Je vidno,že nemá co na práci,nemá skutečný zájem a nemá skutečně o nikoho zájem,nezná starosti a hlavně nezná strach.Takových už bylo,ztracených a zatracených,opuštěných a bezmocných.Možná mu už spousta lidí podala pomocnou ruku,tahala ho ze srabu,těm zřejmě nehodlá ublížit,možná chce ještě větší oběti,nakonec to bude obyčejný sobeček co si nevidí na špičku nosu.

Každý si vytváří život sám. Každý jsme zodpovědní sami za sebe. A v první řadě záleží na tom z jakého pohledu se na život díváme. Ano, pokud jsi se rozhodnul, je to Tvoje volba. Nevíš kudy kam, jak se z toho dostat. Odevzdáváš svojí vnitřní sílu a to je velká škoda. Máš jí v sobě, každý jí má. Záleží jen na Tobě jestli se ji opět chopíš. Vím, že jsi silný a zvládneš to, jen si ještě musíš věřit Ty sám.

Jak píšeš, že někdo má naloženo víc a někdo míň - v životě nemusí být všechno tak, jak to na první pohled vypadá. A je to úplně přesně tak, jak to Píše Pandorraa.

Je od Tebe hezké, že chceš myslet na svoje blízké, ale je to zbytečné. Raní je to tak jako tak.

Pominu všechno, co mě nutí Ti napsat, že to nemá cenu, všechno se změní  a bude líp... Taky nevím, jestli se z toho nakonec nevyloupne nějaká psychologická studie nebo blbej vtip. Takže se pokusím odpovědět. Pokud jsi rozhodnutý to udělat, tak určitě není jedno, jak člověk odejde. Určitě je velký rozdíl mezi tím, jestli někdo blízký odejde bez vysvětlení, nebo známe důvod.  Každý z nás někdy někomu třeba slovně ublížil a musí být hrozné si  (třeba jen v koutku duše) myslet, že za to můžu právě já. Žít s pocitem viny.  Takže kdyby se mně blízký člověk rozhodl, že dobrovolně odejde ze života, bylo by pro mě důležité vědět proč. Nemusím ty důvody pochopit, ale vědět, že vztah mezi mnou a jím byl čistý.