Pandorraa napsal(a):

uzlík napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

uzlik

Emoce nestaci jen vybit, vypustit ven. To je jen prvni krok. Ten druhy je poznani a prijeti toho, co je vzbudilo. A nevera tveho muze to nebyla. Ta jen zarezonovala s nejakou tvou vlastnosti, nejakym tvym vzorcem jednani, chovani, mysleni.... Ta pricina je v tobe. Musis ten duvod najit, poznat, rozebrat, rozpitvat na male kousky a pak zase slozit. Ale uz jinak. Musis tuhle svoji vlastnost prijmout, naucit se ji mit rada a neodmitat ji. Ona te pak nebude "zlobit" a hlavne ovladat.
To neni o tom, ze si napriklad reknes: jdem zarliva, no a co! Tak mne mej rad zarlivou a davej si bacha, at mne nepohnevas.
To je spis o tom rici si: jsem zarliva, ta zarlivost nici me vztahy a tedy mi skodi. Jsem zarliva, protoze se bojim, ze mne partner opusti, bojim se proto, ze si neverim, neverim si, protoze si myslim, ze jsem oskliva, vlastne nechapu, proc si vybral prave mne, kdyz je kolem tolik hezcich holek, jsem opravdu desne zarliva .... a.... nejsem ja krava??? Takova blbost! Kolem je sice spousta holek, ale tezko budou hezci nez ja, protoze on si vybral prave mne!... Zarlivost je vlastne hloupost, ja resim neco, co BY eventuelne MOHLO nastat a tim nicim to, CO PRAVE JE! Prestanu se svou zarlivosti zabyvat, mam ji rada, protoze ke mne patri, ale nenecham ji, aby mi ovladala zivot, zacnu radeji rozvijet jine sve vlastnosti, sve prednosti, protoze jsem vyjimecne manulane sikovna..bla bla Do vzorce si dosad, co chces

Víš Pan, já si tam dosadila Pýchu, jsem moc pyšná, ale vlastně nevím na co, nějak není na co...Dnes se mi chtělo říct M., že jdnou bude pyšný na všechny svoje děti, NA VŠECHNY.Ale nebyla příležitost, snad ještě bude. Byl smutný, zase přijela návštěva. A pak jsem narazila "náhodou" na starý Avalončin příspěvek, nějak: Dokážete nechat odejít vašeho partnera.
Ani nevím, proč to píši, asi proto, že je mi taky smutno. Jo, jo, někdy se to tak zakousne...

Pandorraa napsal(a):

Emoce nestaci jen vybit, vypustit ven. To je jen prvni krok. Ten druhy je poznani a prijeti toho, co je vzbudilo. A nevera tveho muze to nebyla. Ta jen zarezonovala s nejakou tvou vlastnosti, nejakym tvym vzorcem jednani, chovani, mysleni.... Ta pricina je v tobe. Musis ten duvod najit, poznat, rozebrat, rozpitvat na male kousky a pak zase slozit. Ale uz jinak. Musis tuhle svoji vlastnost prijmout, naucit se ji mit rada a neodmitat ji. Ona te pak nebude "zlobit" a hlavne ovladat.
To neni o tom, ze si napriklad reknes: jdem zarliva, no a co! Tak mne mej rad zarlivou a davej si bacha, at mne nepohnevas.
To je spis o tom rici si: jsem zarliva, ta zarlivost nici me vztahy a tedy mi skodi. Jsem zarliva, protoze se bojim, ze mne partner opusti, bojim se proto, ze si neverim, neverim si, protoze si myslim, ze jsem oskliva, vlastne nechapu, proc si vybral prave mne, kdyz je kolem tolik hezcich holek, jsem opravdu desne zarliva .... a.... nejsem ja krava??? Takova blbost! Kolem je sice spousta holek, ale tezko budou hezci nez ja, protoze on si vybral prave mne!... Zarlivost je vlastne hloupost, ja resim neco, co BY eventuelne MOHLO nastat a tim nicim to, CO PRAVE JE! Prestanu se svou zarlivosti zabyvat, mam ji rada, protoze ke mne patri, ale nenecham ji, aby mi ovladala zivot, zacnu radeji rozvijet jine sve vlastnosti, sve prednosti, protoze jsem vyjimecne manulane sikovna..bla bla Do vzorce si dosad, co chces

Pan
už tomu rozumím, ale pořád je to to, že předělávám sama sebe. A to se člověk musí seksakramentsky snažit. Vím moc dobře v čem byla má chyba, moc dobře si to uvědomuji. I teď, když se dívám trošičku zpátky, tak  mám pocit, že se snažím věci napravovat, ale pořád se dopouštím chyb. Dokonce bych řekla, že ty chyby, kterých jsem si byla vědoma, tak ty napravuji, ale dělám chyby nové a nové.Své vlastnosti přijímat, naučit se je mít ráda a neodmítat je, to nejde ze dne na den. To chce panečku hodně času.
Zarlivost je vlastne hloupost, ja resim neco, co BY eventuelne MOHLO nastat a tim nicim to, CO PRAVE JE! To je asi největší problém nás všech. Když totiž zavřu oči, neřeším a užívám si jen a jen přítomnost jaká je mi servírována, tak je mi fajn. Jenže člověk je tvor dumavý, podezíravý, až příliš přemýšlivý, věčně nespokojený a bůhví co ještě. Až si v sobě dokážu říct "a už dost", tak pak i já budu mít vyhráno.
Proč to ale neudělám? Co je pořád ve mně silnější?

Jájo a co to prosím tě je ta kineziologie?

[
Díky, už jsem si to dala do vyhledávače a už vím o co jde.

Jája napsal(a):

a? jakej máš z toho pocit?

Mám-li říct pravdu, nesedí mi to. Mám na to svůj názor, ale nedokážu ho tady popsat. Přesto ti děkuji Jájo.

Jája napsal(a):

uzlíku - taky mi to nesedělo
jen jsem se dostala k člověku, kterej mi byl doporučenej a původně jsem tam ani kvůli tomu nešla - jen jsem to zkusila.
Třeba je to pro mě cesta - pro tebe může bejt jiná.

Obdobně se mnou takto mluvila i psycholožka. Dostaly jsme se až do dětství. Uvědomila jsem si při tom, kde je ten zakopaný pes, ale pak to pro mě byl pořád názor zase jenom dalšího člověka.Já pak mám spíše pocit, že se až přespříliš zabývám sama sebou a tím pak opět usedám na další kolotoč. Nedovedu to popsat, ale prostě mi to nesedí.

Jája napsal(a):

jasně chápu - každej hledáme tu svojí cestu
jen jsem se chtěla podělit o svůj zážitek

Děkuji Jájo,
já tu cestičku musím především najít sama v sobě. Myslím si, že mi bylo nabídnuto dostatečně směrů, kterým se vydat. Snad zvolím ten nejlepší.

Daniela02 napsal(a):

Ahoj Uzlíku,
   jak se máš při pondělí? Můžu Ti nabídnout internetové stránky www.psychoterapeut.cz, je tam bezplatná internetová poradna. Komunikuji zde s jednou paní mgr. a myslím, že je to hodně dobré. Zkus to, můžeš být anonymní. Pokud budeš chtít více informací, dej vědět. Hezký den.

Ahoj Danielo,
pondělí nic moc. Víkend se moc nevydařil, měla jsem špatnou neděli. Máme ještě jiné problémy, které teď moc nedokážu řešit a nějak mě rozhodí. Beru věci až příliš vážně. Je to hlavně o lidech, o lidech, kteří dělají problémy svou hamižností a ješitností. Díky jim, pak nenávidím celý svět. Pořád aby se člověk za něco pral.
Doma cítím oporu, ale je toho všeho nějak moc. Nemám čas se nadechnout.
Na poradnu se určitě juknu. Díky.

Tak já se taky po delší době přidávám.Uzlíku,jak bys řešila mou situaci.Můj muž a jeho ,,láska,,zůstávájí spolu pořád na jednom pracovišti.Věřím,že už spolu ,,nic nemají,,fyzicky,ale to,že se budou dále vídat,budou si sympatičtí,možná i něco víc,asi nezměním.Musím se s tím ve své hlavičce makovičce vyrovnávat a mít ho ráda i s tímto vědomím.Ale jednoduché to vůbec není.A pořád mám ještě ty dvě volby:Vadí mi to tak moc,že s ním nebudu a nepřekousnu to.Nebo se nad to snažím tzv.povznést .Zatím volím tu druhou verzi,protože vidím,že jiné jeho vlastnosti,to,že se stará o rodinu,komunikuje se mnou,tráví se mnou volný čas mi stojí za to to překousávat.Ale přiznám se,že moje myšlenky jsou mnohdy taky nejsou ušlechtilé a určitě je to i žárlivost,co se mnou občas zatřese.Nevím,jestli už to tak bude pořád......

A ještě teď zrovna poslouchám cosi do ucha, cituji: Mám svůj svět, ty máš svůj, můj nakresli, svůj narýsuj, tvůj svět je celý virtuální, v tom mém je všechno naturální, pak máme ještě jeden a v tom se spolu vždycky sejdem...... Trochu se nad tím zkuste zamyslet... Má každý svůj svět??? Asi jo, co?

klokan napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

.... jenze v dome je spatna elektroinstalace a zasuvky probijeji....

Pan, tady jsi na tenkém ledě, o elektrice se tu do diskuse nepoujštěj, narazíš! Zrovna na mě jako na technika, a to na elektrotechnika... Zásuvka sama o sobě neprobíjí, ani nemůže, rozumíš? Musí se nějak poškodit nebo polít vodou nebo jinou vodivou tekutinou, jinak je neškodná, protože ty "čudlíky" jsou dost daleko od sebe na to napětí, aby samy probíjely.. To prostě fyzikálně nejde... Jo?

Ze by??? No tak jo

Vážená Pan, a všichni,
dnes jsem si dala sklenku na zdraví po 4 hodinovém rozhovoru s právníkem. A asi se možná ztrapním.
Když přežila jsem přiznání svého muže na Silvestra,
vůbec jsem nechápala , o čem je ta dlouhá cesta.
O době, že začínám poznávat sama sebe,
a že i pro mě existuje asi na zemi nebe.
Že není vše o něvěře, emocích a odpuštění ,
ale o poznání,uznání vlastních chyb a o tom, že se člověk změní.
Že můžu brečet, hroutit se nebo smát se,
ale jak to skončí bude stejně moje rozhodnutí, vlastně moje práce.
Po pěti měsících svého trápení jsem možná na půli cesty,
ale vím jak žít chci a jak nechci- řeším své celoživotní resty.
Že manžela nevyhodit, věřit mu , že vše ukončil a život stejný bude
je krásný sen, který asi každá v té chvíli potřebuje.
Po třech měsících přijde rána druhá a pro mě horší byla,
protože i podle svého miláčka jsem se změnila.
Pak nastal po 3 měsících mobilu atd. ,a mé scéně rozchod na tři dny a ujištění,
že teď je naprostý konec a vše se změní.
A já hloupá husa opět uvěřila, že budu mít zpět rodinu,
o které jsem už jenom asi  v duchu snila.
Teď 29.5.06 jsem ho nechtěně opět nachytala, a situaci zvládla s grácií a nadhledem,
ale já jsem už dál a koukám na to jiným pohledem.
Nezavřela jsem úplně všechna vrátka k návratu,
ale jeho problém už řešit nehodlám, proto nejsem tu.
Teď je důležitý pouze život mých dětí a můj,
který budu bránit stůj co stůj.
Ne s touhou po pomstě, výhružkami,  ale  s vědomím toho
že mě na rozdíl od něj zůstane mnoho.
V lednu jsem vůbec nechápala,
jak moc mi má kamarádka a jeho milenka dala.
Měla bych vlastně poděkovat oběma za to, že se to stalo,
i přes všechno trápení a bolest mi to hodně dalo.
Občas ráno vstanu s depkou, pobrečím si, o tom život asi je,
ale JÁ vím, že to zvládnu , že mě to nezabije.
Mohu dokonce dělat ohledně dětí a součastné situace velkorysá gesta,
ale je to MÉ rozhodnutí, moje cesta.
Na Babinetu jsem už od ledna a přežila jsem i díky Vám,
a prostě dostanu v životě to co dám.
Já také chtěla ve vztahu vlastnit , i když jsem milovala
a možná proto se mi z mého pohledu dostalo méně, než jsem dala.