uzlík napsal(a):

poletucha napsal(a):

Nikdo si nepřeje trpět, ale přesto všichni bolest vyhledávají, chtějí se obětovat a cítí se ospravedlněni, očištěni, hodni úcty svých dětí, partnerů, sousedů, Boha.
Světem nehýbe touha po radosti a potěšení, ale touha po obětování všeho důležitého…“ Coelho

2 Kdysi dávno jsem kdesi četla, že důvod, proč ženy pláčou je sebelítost. Zůstalo mi to v hlavě a od té doby nepláču…protože nemám proč.

Nevyhledávám bolest, nechci trpět, nikdo z nás.Myslím si, že člověk je takový, jaký je a předělat se nedá. Muže se leccos naučit, může se snažit být lepší, ale své city nepřebije. Člověk bez citů, je člověk bez duše.

Uzlíku, z toho co tu čas od času píšeš mám pocit, že jsi velmi velmi citová. Buď to chce rovnováhu a ubrat city a přidat nadhled nebo tu svou citovost (až přecitlivělost) využít a vložit do něčeho kde ji zhodnotíš. Plácnu, třeba do esoteriky, třeba se ti podaří věci které lidem jako jsem já - led a ocel , se nikdy nepodaří. Právě díky vyšší citové vnímavosti.
Vkládat je v této míře do vztahů je o hubu, zde totiž mnohdy platí zákon silnějšího.

Zůstaň klidně taková, jen využij své dispozice a svůj potenciál.

Upravil(a) poletucha (25. 5. 2006 15:27)

SOFI napsal(a):

Uzlíku,
dost teď nad Tebou přemýšlím. Píšu Ti a zase to mažu, protože to nemá žáden konkrétní podtext. Máš pravdu, že člověk je takový jaký je a každý z nás potřebuje jiný čas na to, aby se vyrovnal s tím co jej potkalo. V jednom Tvém příspěvku jsem četla,že Ti hodně ublížil. Ale pamatuješ, jak jsi na podzim sama uznala ( Já taky - u sebe), že za to k čemu došlo můžeš i Ty? Možná, že to Tvé trápení se netýká ani tak Tvého muže, jako Tebe samé.Ale možná se mýlím.

SOFI,
já to vím, že je to problém můj. Dokonce jsem to tu už někdy psala. Když pominu vše, co se stalo,pořád mi zůstává problém sama se sebou. Snažím se s tím něco dělat, ale nějak to nejde všechno najednou. Mnohokrát jsem se nechala k něčemu třeba od svých kamarádů přemluvit, protože mi bylo hloupé ustoupit. Teď se snažím neustupovat a dělat věci tak, jak vyhovují mně a né jim. Jde to pomaloučku, ale už vím, že to dokážu.
Ano uznala jsem to a taky se snažím tu chyby napravit. Jenomže teď se mi hůře napravuje, protože k tomu přibyla bolest a zklamání. Kdybychom tenkrát o tom dokázali mluvit, dokázali mluvit o svých pocitech a co nám schází, věřím tomu, že bych se snažila to změnit. Ale to bohužel vím až teď.
Mé chování vůči muži se hodně změnilo, snažím se mu dávat to, co jsem dříve nedokázala, ale prostě to jde hůř. Rozumíš mi?

Uzlíku, už tě asi zase naštvu, ale jestli ty už to trochu nepřeháníš. Teď se v tom pořád babřeš a plácáš, a co bys dělala, kdyby tvůj m. prostě teď odešel. Prostě už by si třeba řekl, že sice udělal nějakou blbost, ale nechce za ni platit zbytek života tvojí nedůvěrou a nejistotou. Spousta chlapů to udělá, protože nechce žít s výčitkami. Když vidím, jak se hroutíš, a to on je přitom s tebou, tak co budeš dělat, když odejde. To je taky moc těžké. Pak budeš brečet doma do peřiny, že odešel. Já doufám, že brečíš jenom tady a doma už se chováš jako dáma. Žádný chlap nechce mít doma citově nevyrovnanou ženskou. A nemysli si, že ti nerozumím, já jsem taky někdy uzlíček nervů.
Tak mi to promiň, že jsem zase taková. eva

Ahoj všichni,
zajímalo by mě, jak se na na tento příspěvek dívaji muži?Ale to asi spíš záleží jak kdo daleko je.A je jedno jestli to je žena nebo muž.

Pan a všichni,

kdybych tento článek četla před rokem , tak bych mu asi nerozumněla.Bohužel a hlavně bohudík , dnes vím přesně slovo od slova co jsi tím chtěla říct.Já taky chtěla "vlastnit", ale dnes už chci jen milovat.Ještě sice nejsem u konce, ale snad...
Díííííííííííík za super příspěvěk.
                                                                     R.

klokan napsal(a):

Kalupinko, ještě bych rád doplnil, že tohle se netýká jen žen... Mužů taktéž. Ju?

Upravil(a) Romča (25. 5. 2006 15:50)

Evi, já se potřebuji tady z těch pocitů vypovídat a pokud se vypovídám, tak doma je mi lépe. Někdy se mi chce řvát, ale jdu domů a je mi líp, protože jste tu právě vy, kterým se můžu vylít.

Vzhledem k tomu, jak se Ti snaží pomoci, tak to možná nebude až takový problém. Zkus to.

Aevi,
tam nejsou internetové kavárny?

Pandorraa napsal(a):

Sice jsem se uz zarekla, ze skoncim s "provokativnimi" tematy, ale kdyz nektere z vas ctu, proste mi to zase neda.....

Jiste vsichni znate fyzikalni zakon: akce a reakce...
Tedy: jak se do lesa vola, tak se z lesa ozyva
       : co das, to dostanes
       : vsechno co udelas, to se ti jednou vrati
       : bumerang se vrati k tomu, kdo ho hodil
        ap ap....

Presto mam pocit, jako bychom na tento jasny a dokazany zakon zapominali, pokud jde o partnerske vztahy.
Proc?
Jednoduse.

Osobne si myslim, ze pokud chci s nekym budovat partnerstvi, musim si peclive rozmyslet, zda toho cloveka chci VLASTNIT nebo MILOVAT. Mohu si vybrat jedno nebo druhe, mam plne pravo si vybrat cokoliv, ale pak nesmim zapominat na vyse zmineny zakon, protoze ponesu dusledky sveho rozhodnuti...
Kdyz si vyberu VLASTNIT, nejspis se dostavi reakce obranna.... partner se zacne branit, bude se vykrucovat, vymyslet si, uhybat.. bude lhat. A jsem ve vlace, ani nevim jak. A nejen ja. I on, nase deti, tchyne, babicka...nas pes.... vsech se to dotyka....

Kdyz si vyberu MILOVAT, mohu svou lasku pouze nabizet, nikoliv vnucovat. Nejspis kazdy chape rozdil.
Mohu nabizet a nemohu ocekavat totez! Nemohu jednou rukou davat a druhou brat. Pokud je partner zraly a pokud hlavne ja jsem zrala, vztah to upevni a obohati. Ja se nemusim doprosovat, protoze skutecne dostanu a partner bude davat rad a z lasky stejne jako ja.
Pokud partner neni zraly clovek, nejspis zacne mou nabidku zneuzivat. Pak je ale zase na mne, zda jsem dostatecne zrala na to, resit tuto jeho reakci na mou akci. Kdyz se zacnu podbizet, budu ocekavat, ze ma dalsi vstricnost a ustupky, nebo naopak agrese a naschvaly, prinesou konecne jeho prozreni, ze ja jsem ta jednina prava a on by se mel stydet za to, jak mi ublizoval, nejspis se dostavi zase jeho adekvatni reakce a ja se zase jen dostanu do valky a jsem tam, kde nechci....
Pokud jsem dostatecne zrala, nejspis dam partnerovi pusu na celo, podekuji mu za hezke chvile s nim stravene a poslu ho k certu, abych si k sobe konecne pritahla nekoho, kdo se umi chovat jako dospely a zodpovedny clovek a mou nabidku lasky nezneuzije.
Je to vzdy jen na mne, na mem rozhodnuti.

Jestlize uviznu nekde mezi temito vzorci v jakemsi METRIXU minulosti - on men podvedl, uz mu nemohu verit - znamena to predevsim, ze neverim sama sobe a zakon akce a reakce stale dobre nechapu.
Nikdo nemusi byt verici a duchovne zalozeny clovek, aby pochopil, ze tu "lekci " mi zivot bude tak dlouho prihravat zpet, dokud ji nezmaknu. Misa hezky rika: budu sahat stale do stejneho pytle.... Ja dodavam: a budu z neho tahat stale vetsi a vetsi zmetky, abych si konecne vsimla, kde je chyba....
A pokud ji stale nevidim, nebo vidim jen u sebe v tom smyslu: nejsem dost dobra, musim se snazit jeste vic - jeste vic ustupovat, jeste vic se podbizet, ci pokud ji vidim jen na strane partnera - je to mizera, jen si uziva a ja se mu staram o deti..... pak si ten Metrix holt uzivam. A uzivam si ho proto, ze chci!
Je to me vlastni rozhodnuti.
Trapim se, protoze chci!
Nesmysl?
Nu....

Pan...  
trápím se, protože chci.. tak to je jediný, co na tom chápu... pomoc.
Asi proto, že jsem ještě nebyla s nikým dostatečně dlouho, a tak jsem to tak do podrobnosti neměla možnost prožít..  Moc mi to neříká, přestože mi to příjde logické a jasné... 
V praxi...  Opravdová láska se nehledá, ta vzniká časem a tak jsem zatím neměla tu čest /totiž opravdová láska nejen že není jednostranná, ona je dokonce rovnocenná na obou stranách... to mi nějak unikalo/ Zamiluji se. Proč vlastně... nebo vím proč, ale nemyslím, že je to kvůli lásce samé. Je to, protože něco potřebuji a něco mi přináší potěšení a někdo se mi líbí...
Ale ve vztahu pak nechci, aby se člověk měnil, chci aby se vývýjel svým vlastním směrem. Bude tak trochu s ohledem ke mně, protože já jednoduše v jeho životě existuji, doufám, že když se dokázal tak skvěle vyvýjet sám, bude v tom pokračovat.
Ale tam někde narazím...  Nevím, jestli je to nezralost (vzlášť když já sama jsem nezralá a vnímám přehršle chyb v metrixu)..
Akce a reakce.. Na začátku vztahu ani nemůže být bezpodmínečná láska. Je to jenom zamilovanost a občas se stane, že to člověku přecvakne v hlavě a začne si myslet, že našel to, co ani nehledal. Že je tu druhá strana, která má maximálně blahodárné účinky. Taková, co svojí přítomností ze mě dělá postupně lepšího člověka snadněji. Člověka, jakým bych chtěla být a tudíž i skvělého partnera, protože mě doplňuje v místech, kam bych sama nikdy nedošla...
Kdy je člověk připravený na lásku? Když je naprosto vyrovnaný sám se sebou, když není na nikom a ničem závislý, když došel celkem vysokého stupně duchovního vývoje a když vlastně už partnera "nepotřebuje" a tudíž ho nepotřebuje vlastnit, ale "potřebuje" milovat... Ale do té doby?
,,V lásce vyhrává jen ten, kdo miluje méně ", z čehož logicky vyplývá, že člověk nemá doopravdy milovat. Maximálně nemá vypadat, že miluje. Ale nikde se neřekla podstata. Že člověk musí mít rád sám sebe a co z toho vyplyne a myslím, že i ty hranice...

Upravil(a) host eska (25. 5. 2006 21:04)

Hmmm, no já nad tím ještě přemýšlím... tak jsem to trošku promazala...
No, s těmi obyčejnými ženami, to je pravda... jo bezpomínečná láska znamená, že chyby jsou uvnitř mých vlastních hranic... to mě nenapadlo...
no, tak napadl mě příklad ze života co nemá nic společného s láskou... o ta prkénka a puštěnou hudbu, třeba v podstatě nejde... ale jsou pak jiné a jiné složitější hranice ve vztaju, že jo?
Protože mám spolubydlící, ty taky nemiluju, ale musíme se poskládat a vyjít si vstříc a může to občas skřípat. Ale o lásce to není... o respektu maximálně...

Upravil(a) host eska (25. 5. 2006 22:17)

Pan, existuje nějaká knížka, která by mi pomohla odhalit co všechno dělám špatně a případně mne nasměrovat tím správným směrem?

uzlik
myslim si, ze city cloveku neprinaseji utrpeni, jsou to sice take emoce, ale jine kvality, jsou poznane, tedy zpracovane. To, co tebe trapi, to jsou nezpracovane emoce. I kdyz uz jsi rvala a vztekala se, tak to asi jeste nebylo dost a hlavne nebylo to to podstatne, co je treba udelat.

Daniela
knizek jsou na trhu spousty, pro partnerske vztahy jsou podle mne zakladem vsechny Marsove a Venuse, predevsim Muzi jsou z Marsu a zeny z Venuse, Mars a Venuse v posteli.... Pak urcite Ruise a jeho Ctyri dohody, Laska, vztahy a pratelstvi. Vynikajici jsou Temne stranky hledacu svetla a Pet jazyku lasky - autory si nevybavuji, nejsem ted doma... Ted jsem si taky koupila knihu o lidskych archetypech, ale jelikoz jsem stary sklerotik a uz dva dny mne priserne boli zuby, tak si na ten jednoslovny nazev ani zaboha ted nevzppomenu
No a pokud ti jde skutecne o partnerske vztahy a skrze ne pochopeni i sebe, precti si neco o tantre. Vynikajici jsou i Slepici polevky, kterych je na trhu uz nekolik dilu... nu a pak zaklad vseho - nestor pan Plzak. Nad jeho Manzelskym judem jsem kdysi skripala zuby (to jsem mela jeste vsechny), dnes mu davam plne za pravdu

Pandorraa napsal(a):

uzlik
myslim si, ze city cloveku neprinaseji utrpeni, jsou to sice take emoce, ale jine kvality, jsou poznane, tedy zpracovane. To, co tebe trapi, to jsou nezpracovane emoce. I kdyz uz jsi rvala a vztekala se, tak to asi jeste nebylo dost a hlavne nebylo to to podstatne, co je treba udelat.

Pan,
tomu teď trochu nerozumím, hlavně té poslední větě.

uzlík napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

uzlik
myslim si, ze city cloveku neprinaseji utrpeni, jsou to sice take emoce, ale jine kvality, jsou poznane, tedy zpracovane. To, co tebe trapi, to jsou nezpracovane emoce. I kdyz uz jsi rvala a vztekala se, tak to asi jeste nebylo dost a hlavne nebylo to to podstatne, co je treba udelat.

Pan,
tomu teď trochu nerozumím, hlavně té poslední větě.

Emoce nestaci jen vybit, vypustit ven. To je jen prvni krok. Ten druhy je poznani a prijeti toho, co je vzbudilo. A nevera tveho muze to nebyla. Ta jen zarezonovala s nejakou tvou vlastnosti, nejakym tvym vzorcem jednani, chovani, mysleni.... Ta pricina je v tobe. Musis ten duvod najit, poznat, rozebrat, rozpitvat na male kousky a pak zase slozit. Ale uz jinak. Musis tuhle svoji vlastnost prijmout, naucit se ji mit rada a neodmitat ji. Ona te pak nebude "zlobit" a hlavne ovladat.
To neni o tom, ze si napriklad reknes: jdem zarliva, no a co! Tak mne mej rad zarlivou a davej si bacha, at mne nepohnevas.
To je spis o tom rici si: jsem zarliva, ta zarlivost nici me vztahy a tedy mi skodi. Jsem zarliva, protoze se bojim, ze mne partner opusti, bojim se proto, ze si neverim, neverim si, protoze si myslim, ze jsem oskliva, vlastne nechapu, proc si vybral prave mne, kdyz je kolem tolik hezcich holek, jsem opravdu desne zarliva .... a.... nejsem ja krava??? Takova blbost! Kolem je sice spousta holek, ale tezko budou hezci nez ja, protoze on si vybral prave mne!... Zarlivost je vlastne hloupost, ja resim neco, co BY eventuelne MOHLO nastat a tim nicim to, CO PRAVE JE! Prestanu se svou zarlivosti zabyvat, mam ji rada, protoze ke mne patri, ale nenecham ji, aby mi ovladala zivot, zacnu radeji rozvijet jine sve vlastnosti, sve prednosti, protoze jsem vyjimecne manulane sikovna..bla bla Do vzorce si dosad, co chces