klokan napsal(a):

Blážo, rád bych se Tě zeptal, co vlastně máš na mysli tím "vykořisťováním" ? A co pro Tebe znamená "naprosto osvícený muž" ? Myslím si, že ten, kdo ze sebe nechá dělat hadr na podlahu, tak ten tou hadrou taky je. Prostě s člověkem (bez ohledu na pohlaví) budou ostatní zametat do té míry, jak to on sám těm ostatním dovolí.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Klokane,
vykořisťováním myslím pozůstatek z naší historie.
Byl zde řád otrokářský, potom nevolnictví, potom zrušení nevolnictví, majetnictví církví nad lidmi.
Znamenalo to, že vše někomu patřilo. Pozemky, lidé, jejich práce.

Asketický duch církve pokládal manželství a tělesnou lásku jenom za nutné zlo, jehož úkolem je reprodukce lidstva. Žena byla pokládána za původkyni lidských hříchů a zcela vážně se uvažovalo i o tom, zda je žena vůbec člověkem.

Není to tak dávno, kdy žena neměla právní způsobilost.

S vývojem lidské společnosti, bylo výše uvedené měněno, ale, spousta věcí přetrvává, protože uplynulo ještě málo času a společnost se s tím ještě nevypořádala. Praxe je jiná. Většina mužů je toho názoru,
že jsou víc než ženy, mají pocit, že jsou pro svou sílu nadřazeni ženě.
Pamatuji si, jak před léty byl problém, když žena vydělávala více, než muž, dnes to již nikoho nezarazí.
Pamatuji si na dobu, kdy byla děvčata vychovávána v ideálech dobré manželky, kdy musí ustupovat muži, nechat o rozhodovat a přizpůsobovat se mu.

Bylo to hodně dlouho a hodně vrostlé do společnosti.

Ty myslíš, že takové zásadní náhledy se dají změnit během, cca 100 let?
To bude trvat ješte hodně dlouho, než bude žena odměňována stejně za stejnou práci, úplně všude.
Je spousta regionů, v Česku, kde to neplatí. Platí, mzda pro muže a mzda pro ženu. Mzda pro muže musí být vyšší.

To bude trvat ještě hodně dlouho, než se budou ženy moci prosadit jako rovnoprávné bytosti.

Máš pravdu v tom, že kdo ze sebe nechá dělat hadr, na podlahu, tak ten tou hadrou je.

Ale, ono to vždy nejde, tak úplně hladce prosadit.
Pořád ve většině případů platí, že žena je zde jaksi pro druhé. Problém je, že ani ženy samotné, nemají
sebevědomí nutné ke změně.

Jen příklad, když si muž najde koníčka, třeba myslivost a tráví polovinu víkendů mimo domov, tak se řekne že, je to dobrý manžel, protože nechodí do hospody.
Ale když žena udělá totéž a muž musí být doma s dětmi, tak jí okolí spíše odsoudí.

Prostě podmínky rovné ještě nejsou. Ne všude, dnes je již dost rodin, kde i žena má právo na svůj volný čas,
ne svou seberealizaci, ale kolik jich je?

Osvícený muž je takový, kterého se výše uvedené netýká.

Klokane,
hned bych Tě adoptovala za zetě, s Tebou by se dalo mluvit a myslet a to mě baví.
Patříš k těm osvíceným mužům.
Potřebovaly bychom, my lidstvo, oprostit se od bojů mezi sebou a věnovat se vývoji, pak už by to bylo úplně jedno, kdo je jaké barvy nebo pohlaví.
Já pracuji mezi ženami a je mi to jedno.

Klokane, já Tě zklamu, se svým "zetěm" , neb mladí žijí jako všichni moderní na hromádce,
si říkáme křestním jménem, vidíme se párkrát do roka na neutrální půdě.
Tak si říkám, jestli to své tchýňovství nezanedbávám, že o mě ani neví. Jestli se necítí ošizen o můj zájem.

Upravil(a) Bláža.. (18. 8. 2006 12:21)

Přesně, tak, Klokane,
můj manžel říká, že si mladí chtějí už dělat ty svoje voloviny a ne ty naše.

My jsme se dětem hodně věnovali, já jsem uklízela, aby citově nestrádali a asi tím, že mě to docela utahalo, tak  tedˇuvítám i prostor, pro své další vzdělávání, zájmy, přátele. Mladé moc ráda je vidím, ale vím, že si opravdu chtějí žít po svém.
Co můžu chtít od svých dětí, když jejich rodiče vyfrnkli v 15 z domova a od té doby, jezdili jen na návštěvu?

Ale to záleží na krajových zvycích a na povaze, každý má jinou potřebu.
Někdy, když mladí přijedou, tak na ně s mužem koukáme jak na mimozemštˇany, mají všechno jinak, než my.
(ale to jim neříkáme)
Zeť mi tyká a oslovuje křestním jménem, je mi to příjemnější, než kdyby ze sebe lámal: maminko.
Proto mě ta tchýně vůbec nevadí.

Ale uznávám, že to může někomu připadat divné.

Upravil(a) Bláža.. (21. 8. 2006 15:24)

U  nás ve firmě funguje trainee program pro absolventy škol. Byli tu 4 2 kluci, 2 holky, zatímco oba pánové jeli na zahraniční stáž do Německa, jedna holčina jela do "zahraničí" na Slovensko a další si to "nezasloužila". K smíchu.

Tak to já jsem na stáž do zahraničí jet taky mohla, jenže už jsem to nestihla, neboť jsem otěhotněla. A teď už se teprve nikam nepodívám, protože ženská s malým dítětem perspektivní není. Zajímavý, že když někam vyšlou chlapa, tak může jet i s rodinou, žena je v domácnosti a děti v cizině chodí do školy. Ale ještě jsem neslyšela, že by vyslali na stáž ženu s rodinou a muž byl ten v domácnosti.

Dotazy při pracovních pohovorech na děti jsou jasné. Zažila jsem to mockrát přesto, že je to ze zákona nelegální. Pokud se najde nějaký použitelnější muž, většinou se bere přednostně. Záleží to na skladbě lidí, co se přihlásili. Na co Vám je když jste ve výběrovém řízení druhá?
Když si můj manžel opakovaně bral dovolenou na dítě, které bylo nemocné a střídali jsme se u něj v péči spolu s babičkami, nikdo to v zaměstnání příliš nechápal. Je tam věkový průměr tak  45+, převážně mužské populace. Začal je strašit, že taky klidně může odejít na rodičovskou dovolenou. Mělo to účinek asi jako kdyby tam přistálo UFO

lupina montana napsal(a):

ahoj.Já jsem nerovný přístup zažila jen na začátku, když jsem se jako holátko sotvaopeřeňátko snažila včlenit do PP. Mnohokrát mi řekli, že jsem neperspektivní, páč hodlám mít děti a budou mě zajímat spíš ty děti, než PP. Co říct? Byl na tom kus pravdy..kus. Muž, který má rodinu by taky měl částečně myslet i nani, žejo? A nikdo to nepředpokládá...A já chodila z těch přijímacích pohovorů s hořkým pocitem, že o mě ani o mé potenciální děti přese všechny kecy nikdo nestojí.To je ošklivý zážitek.

Myslím, že jediné řešení je najít si partnera, který děti bude brát z 50% jako svoji starost. Mně se teda na děti nikdo neptal, páč dělám na živnosťák a nejsem zaměstnanec, ale manžela se pochopitelně nezeptali a pak jen zírali, když si ošetřovačku bral většinou on   (No já na ni mmch nemám vůbec nárok, když zůstanu se synem doma, nedostanu ani vorla, což mi, vzhledem k tomu, že si platím nemocenskou, přijde mírně zcestné ). No ale každopádně manžel ty jejich ksichty ustál, a tak i když mě obecně štve, že nemáme stejné podmínky (tím myslím tu moji neexistující ošetřovačku), celkově mě tohle netrápí, protože nemám v manželovi druhé dítě nebo "šéfa", ale parťáka Jiné řešení mě fakt nenapadá...

Upravil(a) Kubula (21. 2. 2007 23:05)

lupina montana napsal(a):

Ahoj, Kubulo, kdepak jsi chodila?
Tos udělala dobře a páni rodičové tě dobře vychovali! No, ono to, co jsem tu vyprávěla odehrávalo se v dobách, kdy živnosťák byl trestným činem:o. A co se manži týče, ten se neúčastnil na výchově dětí - aspoň ne záměrně. A když jsem jela na vodu, jelo mimino se mnou a někdo se postaral na tu chvíli, co jsem seděla v lodi. Ale ať na něj nenasazuju: vzala jsem si ho dobrovolně, takže toto není skuhrání. (a koneckonců na lyže s nimi jezdil on:jojo:) Ba přímo naopak, já jsem na to děsně pyšná, co jsem to všechno zvládla:)Ale přesto to nebylo od mých potenciálních zaměstnavatelů vůbec hezké! Že já jsem se s tím vyrovnala je vůbec neomlouvá!

Ehmmm... no s těma rodičema jsi to tak docela neohadla Dva roky se mnou nemluvili, že jsem si vzala takovýho úchyla, kterej si barví vlasy a zůstane dva roky na mateřský Ale jinak to období, kdy jsem byla strašna pyšná, co všechno zvládnu sama, jsem měla taky (ne teda v manželství, už předtím). Akorát mi pak došlo, že se to nějak tříská s mou představou spravedlnosti, tak jsem to přehodnotila a dnes si říkám zaplať pámbu za ty dary, fakt bych toho na hrbu tolik mít nechtěla
No a souhlasím, že od zaměstnavatelů to hezké není, ale dokud budou s dětma zůstávat doma výhradně matky, tak je bohužel svým způsobem chápu

Upravil(a) Kubula (22. 2. 2007 22:42)

lupina montana napsal(a):

odhadla -neodhadla, kdyby to nějak zásadně zkunďabili, byla by ses plížila z těch nejhlubších suterénů na světlo dlouhá léta. Což tak nevypadá. A už s tebou mluví? S tou spravedlností máš pravdu, ale to víš: napřed sebeúcta, spravedlnost až jestli zbyde energie..

No to jsem se taky plížila a nebejt jedný psycholožky (shodou okolností té, co dělala v Mlaďáku Sally blahé paměti), tak jsem se možná nikam nedoplížila. Jo, rodiče se mnou mluví, když bylo synovi něco přes dva roky, měl příšernej dlouhotrvající kašel a nešlo s tím nic dělat. Někdo radil, ať je někde na horách, no a naši bydlí docela vysoko. Tak byl u nich, no a můj otec se do něj zbláznil tak, že ho ráno chodil budit, aby už si mohli jít hrát... a já jsem náhle byla vzorná matka, můj manžel nejskvělejší otec a mé mámě nás dával za vzor . Prostě on je ten typ člověka, který má lidi buď ve škatulce bílá, nebo černá, a neexistuje nic mezi tím. Takže já ani nevím, jestli z toho mám až takovou radost, že s náma mluví, páč nikdy nevím, kdy přijdou další škatulata a octneme se v jiné kategorii. Ostatně mám pocit, že se tam pomalu šineme, páč jestli se nám cca příští týden narodí syn (což tak vypadá), dáme mu jméno Hugo - a takové jméno přece nikdo normální nedá Tak si s tatíkem možná zase pár let nepokecám
Teď jsem se jinde dočetla, že je ti kolem padesáti, tak se chci zeptat, co tvoje děti? Jak tohle vidí ony? Jakože jestli myslíš, že se to zlepšuje v tom smyslu, že i otec je rodič a stará se? Mně to (vzhledem k tomu, jaké lidi mám kolem sebe) přijde jako samozřejmost, ale občas mluvím s někým z jiného prostředí a ten na mě kouká, jako že žiju na Marsu .

lupina montana napsal(a):

Nazdárek! Hugo byl náš kocour, já mám k tomu jménu osobní vztah:), ale to víš, za tvého taťuldu mluvit nemůžu.:rolleyes:Ale co, jen trošku namáhej jejich fexibilitu, aspoň nezakrnějAž si po pár letech zvyknou, ani jim to nepřijde. co se mých holek týče ještě děti nemají, ale asi do toho zcela přirozeně zapojí i kluky, protože jim to přijde normální.Já popravdě taky někdy hledím jako vejr a tichounce závidím, protože mě osobne nejvíc fascinuje, že spolu mluví o všem, co je těší, nebo trápí. V naší generaci jsou takoví chlapi spíš bílé vrány a ještě to nemají lehké s ostatními spolusamečky, páč ti na ně tak koukají(jako na ty vrány).Takže to často probíhá tak, že si vymluvíš hlasivky, odezva pořád nikde, tak nakonec jdeš a uděláš to, co jsi udělat ani nechtěla, kdybyste se dokázali domluvit a chlap ukřivděně zírá, kde se to v tobě vzalo. Vlastně ani nevím, jakto, že jste taková osvícená generace, když máte tak nemožný příklad ve svých rodičích:P(Předpokládám, že je ti něco mezi 20-30ti, tak jako mým holkám)Držím ti palce, abys měla porod v pohodě a dej vědět, až to bue, jestli je to Hugo:)

No, jsem drobátko starší (36), takže bych řekla, že v mé generaci je to tak půl na půl (tady v Praze je to o hodně "osvícenější", řekla bych). A souhlasím, že největší problém je nejít a neudělat to, co si myslím, že by měl udělat partner. Ale já jsem zarytec, tak to celkem zvládám . To víš, že s Hugem dám vědět, stejně se určitě do té doby na nějaké diskusi potkáme   (PS koukám, že se ti občas nezobrazujou smajlíci, dej kdyžtak vždycky před a za smajlíka mezeru )

Upravil(a) Kubula (24. 2. 2007 21:21)

lupina montana napsal(a):

Kubula napsal(a):

(PS koukám, že se ti občas nezobrazujou smajlíci, dej kdyžtak vždycky před a za smajlíka mezeru )

Děkuji, děkuji, to by mě nenapadlo neb jsem dobrou tobě i Hugískovi