Ti "malí", tj. mladší budou už vždycky mladší a pořád je budou omlouvat:-(.
Představ si, že byste spolu měli vlastní dítě...jak byste ho vychovávali? Já si to neumím představit vůbec!!! Moje děti z býv.manželství by byly absolutně nemožné, JEHO děti svaté a naše společné dítě bych blbě vychovávala já(tak nějak by to asi probíhalo z přítelovo strany).

Přesně, jak píšeš...o tom pokárání "naoko" vím své. Zřejmě jen z blbého pocitu, že už to je do očí bijící, jak tomu mrňousovi promíjí veškeré prohřešky(sice nemluví sprostě,ale jeho drzé a "nadřazené"chování vůči všem mě pěkně štve). Myslím, že tatínkovi to stejně trhá srdce, že musí tomu drobečkovi něco vytknout. Ale ani náznak ironie, jako když komentuje chování mých dětí xkrát denně a to prostě bolí(asi každou matku by to bolelo).
No a ještě perlička, která dokresluje situaci. Byli jsme za mojí dcerou na letním táboře, cesta cca 120km, v autě přítel(řídil), já a můj syn. Celou dobu ticho, když jsme dorazili za dcerkou do tábora, tvářil se jako bubák, zamračeně jí řekl "ahoj" a to bylo vše. Ty necelé dvě hodinky, co jsme tam byli, se choval tak studeně a otráveně, že jsem se s dcerkou rozloučila ještě dřív, než jsem musela. Snažila jsem se nevnímat, že se tak přítel chová,ale bylo mi líto, když mě dcera přemlouvala, ať ještě chvilku zůstaneme. Při zpáteční cestě najednou začal přítel komunikovat, vtipkoval atd., nejradši bych mu vpálila, jak by se cítil on, kdybych se chovala stejně, pokud by se jelo za jeho dítětem. Bydlíme všichni dohromady už čtyři roky a fakt mi to je líto. No ale jak už bylo napsáno výše, těžko něco změním v chování přítele(moje děti versus tvoje děti), změnit můžu pouze svůj postoj. Těžko se dá žít "jako rodina", když neustále bojujeme proti sobě, dvě rodiny, nikoli jedna, tak to je a přestavovala jsem si to vážně jinak.

gymnazistka, vera 1, lelyla: Holky, problém není v BM, problém je v těch vašich chlapech. To už ale asi víte, co?...takže teď už jen, abyste si vyřešily, jestli to chcete tolerovat, nebo ne...(mně by tedy nejspíš došla trpělivost, po měsících či letech vysvětlování bych bouchla, ječela a ječela, nakonec se uklidnila a nejspíš se rozvedla...)...někdy koukám, jaký taky chlapi můžou bejt...

Ahoj vsechny "postizene"!!
I ja mam problemy, i kdyz si o sobe myslim, ze jsem velky diplomat. Prestehovala jsem se do Nizozemi, kde ziji dva roky. Manzel ma dve deti kluka 12, holku 14let a moji nejmladsi dceri, ktera tu zije se mnou je 15let..Mravy deti tady si dokazete ase tezko predstavit, i kdyz ted koukam, ze i v Cechach existuji rodiny, kde se neprimerene rozmazluje.
Gymnazistko - omluv me, kdyz o tvem muzi napisi, ze neni normalni. Me tohle pripada jako nemoc, co dela nebo co je vsechno schopen delat.
Zrovna vcera jsem resila jeden vychovny problem u nas doma. Mam tady manzelovo deti na prazdninach, moje dcera je v tuto dobu na prazdninach v Cechach. Manzel pracuje, takze jsem s nimi sama, handikepovana jazykem, protoze po dvou letech jeste zdaleka nemluvim perfektne holandsky a musim mnohokrat improvizovat.
Jak zde pisete, deti k nam chodi jednou za 14dni a matka diktuje, kdy se ji hodi prazdniny a jine volne dny. Kdyz manzela opustila(nasla si jineho), tak se stal pro ni ten, kdo ji deti kdykoliv potrebovala bez reci pohlidal. Sama se chodila bavit po diskotekach..jenze tim, ze se tata od jejich deti znovu ozenil, udelala jsem tomu razny konec a zadala jsem po nem, aby se domluvili na presnych pravidlech, kdy deti prijdou, abych pro ne mohla pripadne uvarit, pripadne podle toho nakoupit..bohuzel se nam to do teto doby nepodarilo...stale se neco meni, kdyz se chci domluvit, musi se zeptat deti, jestli jim to tak vyhovuje, proste des a bes...vcera mi dosla opravdu trpelivost. Nastinim malinko situaci.
Minuly tyden jsem jela na velky nakup a koupila manzelovo detem povleceni na postele, letni deky, aby se neparily, cestovni tasky, aby mely, kdyz nekam jedou-holka si prisla od taty nedavno tasku pujcit, pro holku barvu na vlasy, sadu peknych ponozek..proste jsou tady, chci aby si taky z toho neco odnesly..Dalsi den jsem se rozhodla, ze koupim na zahradu bazen, po kterem jsem opravdu touzila a videla jsem v reklame celkem slusnou nabidku. Jake vsak bylo moje prekvapeni, kdyz jsem se dozvedela, ze dcera na druhy den pozvala na koupani kamaradku a ja ji tady musela akceptovat do 20,30h se vsim vsudy, tedy i jidlo, svacinky, piti...Jelikoz tata dal souhlas predtim, nez se me zeptal, zkousla jsem to, ale nasrana jsem byla..
Vrcholem ovsem nastalo to, kdyz se dcera zacala hrabat v tatove mobilu a narazila tam na fotky, ktere jsme si z legrace mezi sebou porizovali. Vytkla jsem ji to, ze neni slusne, aby tatovi koukala do mobilu, ze je to ciste soukroma zalezitost a ze tam nema co delat...ona chtela vymazat fotky, co on porizoval a co ona nechtela. Zkratim to, nelibilo se ji to, tak pred svou pritelkyni rekla, ze ja jsem taky poslala tatovi na mobil obrazek vaginy a ze to taky tudiz neni slusne. Tato zalezitost je stara asi 3roky a manzel vlastne tento stary mobil dal synovi v dobrem mineni, ze ho potesi mobilem a takovou jsme dostali odmenu. Byla to proste obrazkova sms-mezi dospelimi to tak nekdy je, ze vymysli blbosti.Nemam se za co stydet, manzel to proste zapomnel vymazat a detickam se to naramne hodilo. No a aby toho nebylo malo pridal i syn-a v tatove pocitaci mas nahate fotky!! To uz jsem opravdu vypenila. Zeptala jsem se ho, jestli si mysli, ze je to nejaka legrace me takhle pred cizi holkou shazovat, ale ony to neresi. Manzel sice stal na me strane, ale ne dost razantne, spis laxne a ve me vse doutnalo vic a vic. Zminene fotky byly z dovolene, kdy jsem byla bez vrsku, coz nepokladam za nemoralni. I s jeho detmi jsme byli na plazi a byla jsem nahore bez.Ale kdyz nekdo rekne pred nekym cizim, ze mam v pc nahe foto, vypada to proste hrozne. Vecer vyvrcholil, kdyz jeho dcera rozbila sklenicku, manzel lezel na pohovce a koukal se synem na film. Slysela jsem, jak zameta,za  pul minuty byla hotova a samozrejme, ze sklo tam zustalo. Ja to neresila a cekala jsem, ze si to tata sam vyresi. Nacez sel syn do kuchyne a zabodl si strep do nohy. Prisli za mnou, jak se takovej strep vyndava. Reagovala jsem tim, ze jsem mladymu rekla, ted jsem ti dobra, kdyz neco potrebujes, ale pred cizima me dokazes shodit. Klidne si bez s tim strepem do postele. Pak se sel tedy konecne tata podivat, jak je zametena kuchyn, vsude byly strepy, tak naridil dceri, aby to vysala, jenze vysavac byl v patre a ona odmitla tam jit. Dohadovali se tady s tatou, byla drza, sedla si na zidly a rikala, ze ty strepy nevidi a kdyz je on vidi, tak at to uklidi, ze ji boli zada...no des. Taky mu rekla- drz hubu..Vse jsem sledovala z povzdali a broukala jsem si-pracovaly nervy.
Na druhy den jsem musela na hodinku k jedne pani,o kterou se staram a domu jsem nepospichala. Prisla jsem domu az v 20,30h s tim, ze si musime promluvit.
Sedli jsme si vsichni ke stolu a ja jsem spustila s mou bidnou holandstinou, i kdyz kdyz jsem nastvana, nekoukam na to, jak skladam vety a sypala jsem jednu vetu za druhou. Predtim jsem upozornila manzela, ze jestli nebude stat za mnou, ze si za to ponese nasledky, ze jsme jednou manzele, kteri se maji podporovat, ze jeho deti se mu o jeho pradlo, jidlo, barakstarat nikdy nebudou, ze se mu taky muze stat, ze zustane sam. Jeho deti mu akorat serou na hlavu a on se v tom jenom placa a nevi, kde mu hlava stoji.
Nebyl to moc prijemny rozhovor, slysela jsem, at se vratim do sve vlastni vlasti, odkud jsem prisla, ze neplatim najem, ze ony jsou jeho deti a bydli tady stejne jako ja a maji tudiz stejne pravo na to, aby rozhodovaly, koho si pozvou atd. Tak jsem mlade rekla-kluk jenom sedel a cumel, na urade jsi psana u mamy, takze oficialne bydlis tam,najem neplatis, plati ho MUJ manzel a tvuj tata, ale to nema nic spolecneho s tim, ze chces rozhodovat. Ty se tady budes chovat tak,jak ja urcim a pokud se ti to nelibi, tak se musis sebrat a jit k mame. Davala jsem ji priklad, ze pokud by moje dcera sla na navstevu k nim, k jejich mame, musela by bezezbytku delat vsechno, co by jejich mama rekla. Pokud by se ji to ovsem nelibilo, mohla by se sebrat a odejit a tak to funguje i u nas. Vytkla jsem ji, ze vsichni okolo ni maji strach, aby ji neulozily ukol, ktery by se ji samotne nelibi, protoze okamzite protehne oblicej a zacne byt drza, ale ne normalne drza, ale i sprosta. Rekla jsem ji, ze se stale ohani VLASTNIM tatou, ale ze se k nemu chova jako k odpadkovemu kosi. At se nejdriv zamysli na sebou a vse pujde v klidu.
Citim,ze me ta holka ma rada, ale ona potrebuje obcas usadit. Brecela, obracela se na tatu, at rekne i on svuj nazor, ale on rekl, ze mam v podstate pravdu at se ji to libi nebo ne.Ze kdybych s nim nebyla, uz je asi pod mostem, protoze nekteri chlapi potrebuji nekoho, kdo na ne dohlizi..Tento rozhovor se pomalinku presouval do zaveru. Rekla jsem zaverem, ze rozhodovat kdo kdy k nam prijde budu ja a ze to, co se tady odehravalo doposud, je pryc. Pokud to deti nebudou respektovat, dvere maji otevrene a nikdo je u nas drzet nebude.
Holka mi podala ruku a rekla, ze zkusi nove pravidla dodrzovat.
Ufffffffffffffffffffff....a je to venku...diky za pozornost!!!

Ahoj gymnazistko,
už jsem si začínala myslet, že to, že se neozýváš, znamená, že se situace zklidnila. Opravdu se musím smát, jak to mohlo napadnout zrovna mě, která má letité obdobné zkušenosti. Je jasné, že tohole se NIKDY nevyřeší, že manžel se NIKDY nezmění a že to pro tebe, mě, Věru 1 a ostatní bude VŽDY stres, problém, nervy a pocit beznaděje a plnoletostí to nezkončí.
Jak se tu s Věrou1, Lelylou rozepisujete, všechno co citujete:
"Řekl mi, že on nic nezmění, že je má jen tři dny za dva týdny a tudíž je nevychovává,ale užívá si jich."
Tak tohle jste slyšely vy, to samé jsem slyšela já, jen v jednotném čísle. Situace jsou naprosto jak přes kopírák. Jediný rozdíl vidím v tom, že vy jste ve velké nevýhodě, že také máte děti z prvního manželství, takže máte svázané ruce tím, že se nemůžete moc "vyskakovat", jelikož by si to partner začal kompenzovat na vašich dětech. Já žádné nemám, takže jsem po dvou letech marného snažení o změnění chování manžela a napravování nevychovaného syna, si mohla říct "dost, to je boj proti větrným mlýnům a já si nebudu ničit nervy pro cizího hajzlíka". A přestala jsem se angažovat a zavedli jsme to co je u vás - ONI DVA a JÁ SAMA. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že má manžel syna z prvního manželství se nemá k tomu mít dítě se mnou, si nemyslete, že já jsem na tom líp než vy.
Jediné co k tomu můžu říct je to, že když klukovi bylo 7, choval se jako vámi popisovaní hošíci a já vám dnes můžu referovat, jak asi takový hošíček bude vypadat v 17ti. Přesně tak, jak se toho bojíte. Díky výchově (nezájmu matky, rozmazlování tatínka) rodičů je to jedinec bez vzdělání, bez zájmů o cokoli pozitivního, bez jakýchkoli dovedností, vyhrašuje do světa, že on rozhodně nikdy pracovat nebude, nicméně nároky na značkové oblečení a vše "in" obrovské. A jak jeho otec v průběhu těch let změnil své chování? Stále mu připravuje jídlo až pod nos, stále mu toleruje nevyčištěné zuby, stále se ho doprošuje, aby k němu přijel, stále se mu vnucuje, byť z jeho strany je zájem o tatínka pouze před Vánoci či když něco "nutně" potřebuje koupit. Stále se manžel snaží ho v mých očích udělat lepším, pochlubí se, že mu synek sám od sebe napsal (pak zjistím, že mu den předtím volal a prosil ho, ať mu napíše). Takže mě manžel kvůli němu podvádí a lže mi (byť jinak je to člověk silných morálních zásad) a za těch 10 let nepochopil, že já jeho synka nezačnu milovat, jenom proto, že je to JEHO syn.
Nemáte a nebudete to mít jednoduché a bohužel, každá rada drahá.
Gymnazistko, já mám termín pobytu podobný, takže si s tebou ráda budu dopisovat a psychicky se vzájemně podporovat.

Jo, máš ve všem naprostou pravdu. Hlavně vidíš, že ty dva dny jednou za 14 dní se dají vydržet, ale vůbec to o tom není. Ty dva dny stačí zničit fungující vztah, iluze o bezva partnerovi a chuť na partnerský život i ve dnech kdy kluka nemáte. Ta (s prominutím) nasranost že máme doma místo životní opory slabocha a šaška prostě nevyprchá. Však píšeš jak se snaží během pobytu kluka postarat se o něj a o vás taky. Jasně, přeci jenom si uvědomuje, jak to přehání s tou opičí láskou, tak se snaží vyhovět i tobě a pak je vnitřně frustrován, protože nestíhá a cítí se jak štvanec. Přitom toho štvance ze sebe udělal sám. U mě je to už snesitelnější, protože větší děti už nechtějí k otci tak často, ovšem oddych po téhle stránce je zase kompenzován pocitem co bude dál. Za chvíli bude dospělý, se svojí inteligencí teploty těla si najde partnerku která na tom bude stejně a pak mi budou domů vozit "vnoučátka" na hlídání? Neumím si to vůbec představit a snad to nebude brzo, protože skutečně nejsem ve věku, kdy bych o vnoučata stála, hlavně cizí. Ale když vím, jak ho tatínek poučil (tedy spíš nepoučil - s tím, že je v 16 ještě dítě) v této oblasti, tak by to také mohlo být zítra.
Celou dobu mě manžel napadá, že pořád maluju čerty na zeď, že pořád dopředu vymýšlím imaginární situace co a jak bude, jak co dopadne. Radí mi, ať toho nechám a počkám si jak to dopadne a nestresuju se léta dopředu tím, co by mohlo nastat. Má naprostou pravdu, ale já bohužel taková jsem a bohužel vždy když jsem něco předpovídala, to taky tak dopadlo. Když jsem říkala, že je potřeba se mu věnovat ve druhé třídě, protože nezvládá čtení a psaní a je to důležitý pro jeho další život, tak jsem byla ta zaujatá, dnes nemá vzdělání, profesi, zaměření atd. a  tatínek se diví.
Řekla bych že je to never ending story a fakt nevím co s tím. Vykašlat se na to a rozvést se? Jé to by se ex (jak tvoje, tak moje) zaradovaly.

Bože, Radko, to je tak stejný, že pomalu tuším, co napíšeš na dalším řádku :-)
S tím předvídáním to u nás funguje naprosto stejně: já řeknu: uvidíš, že ti zítra kluka nedá, protože... a taky že jo. Akorát že od manžela vyslechnu, že vím všechno předem a že předjímám a že to může být jinak. Může, ale není.
Děsně jsme se chytli kvůli tomu, jak nám BM naordinovala, kdy tu budeme mít hošíka, aby si ona užila prázdnin a klapalo to dle ní jak na drátku. Když jsem řekla, že je to precedens a jakmile ona zjistí, že to takhle funguje a manžel ji poslechne, aniž by se nějak účinně vzepřel, byl oheň na střeše. Dostalo se mi poučení, že to není pravda, že předbíhám, že vůbec nevím, jak to bude za rok a kdesi cosi. Jenže ono fakt není těžké to odhadnout na základě dobře zažitých zkušeností! Nejhorší na tom je, že on to neuzná, je mu nepříjemné kapitulovat a říct: jo, máš pravdu, nechám sebou vorat, protože se mi klepou kolena strachy, že svého skvělého a zábavného synka neuvidím!
Takže mě okřikne, že maluju čerty na zeď, že všechno vím... A když už ta situace nastane, já to nevydržím a připomenu, že jsem to říkala, tak se manžel zatváří nechápavě a řekne: počkej, počkej, to od tebe slyším poprvý! Občas se naštvu, občas nemám daleko k hysterickému záchvatu smíchu.
Ve skutečnosti se i blbý dva dny neuvěřitelně silně promítnou do našeho vztahu a trvá pěkně dlouho, než se z toho člověk oklepe. A pak to přijde zas. Ono je vážně jedno, jestli tu kluk je nebo není, už se toho stalo dost na to, abych dospěla k názoru, že jsem asi šlápla do... no, nebudu sprostá.
Nebo jsem tak zaslepená, že přehlížím manželovy dobré stránky a vlastnosti (je fakt, že mě a dceru teď de facto živí, já rozjíždím jednu věc, ale jde to děsně ztuha, on mi pomáhá, nic nevyčítá, podporuje mne v tom, nemluvě o tom, že je to chytrý, pěkný chlap - no jo, ale co je to platný, když se vždycky tak nemožně shodí?
Ti chlapi si snad vůbec neuvědomují, zaslepeni otcovskou láskou, že ta ženská na ně kouká jinak, že jí prostě přestávají v roli bačkory a slabocha imponovat...

Aeva1
pekny, "rekla" mu to po svem....

Aeva1,
klobouk dolů, to tvý mládě ví, jak na to. Možná to děláme (my některé) špatně, když apelujeme, vysvětlujeme, vyčítáme, poukazujeme. Jenže jinak ženská zmákne tátu a jiné je to s cizím chlapem, který je fixovaný na dítě. Myslím, že kdybychom tasily ženské zbraně, tak neobstojíme a prohrajeme to se synáčky na celé čáře...

Blbě se to dá vydržet, blbě, Evo... Fakt se o mě pokoušejí mdloby při představě, že tu máme klučíka natrvalo. A to jsem, prosím, manžela před lety, když si stěžoval, jak málo ho vidí a jak je BM tím svým úzkostlivým, nenávistným a maloměšťáckým přístupem k lidem a životu nekompetentní jako matka, nabádala k tomu, aby si kluka vzal do trvalé péče! Respektive když o tom mluvil on, tak jsem mu přitakala. Proč jsem to dělala? Asi protože mě přesvědčil, že kluk není v dobrých rukou (a to není, špatně mluví, má divné chování, a myslíme si, že je to důsledek matčiny výchovy, otec toho nestihl moc zkazit, ale ani vylepšit, to je pravda)... Nechtěla jsem se zalíbit, ale bylo mi líto kluka i manžela (tehdy jsme ještě manželé nebyli). Jenže najednou se z malého oplácaného hošíka vyloupla drzá vychrtlina. Píšu o něm nehezky, ale je to tak. Mmch, kluk se denně váží, hlídá, aby nepřibral, skoro nežere... Je to normální? Jeho matka se netají tím, že nesnáší "tlusté" lidi. Je netolerantní, to přinejmenším. Takže kluk má asi strach, že přijde o maminčinu lásku, když se u nás nají. Bože, v čem to člověk najednou lítá?? Uteče pár sladkých let a najednou se plácám v něčem takhle absurdním :-(

gymnazistka: Skoro mi je toho hajzlíka líto, věříš? Mám pocit, že udělá cokoli, aby se mámě zavděčil...takový to dítě, co jasně cítí, že máma ho nemiluje, jak by měla, tak dělá cokoli, aby byl ta jednička a stejně jí nikdy pro tu mámu nebude...to si ošklivě ponese do života....žes někde psala, že tebe tak nějak respektuje? Jsi pro něj autorita...co ho zkusit nějak ovlivňovat (po dobrým)? Teda manžel by ti to nesměl bořit...a taky jestli se ti vůbec chce ještě se do něčeho pouštět...já bych asi takovou trpělivost neměla (teda s manželem, dítě za nic nemůže, má v hlavě dokonalý binec, myslím).

Jay: Jo, přísnost a důslednost musí bejt. Jen možná podotknu, že jako dítě jsem líp přijímala, když jsem si mohla vybrat, co budu doma dělat, než když mi striktně něco nařídili (teda naši to ani nedělali, vždycky to bylo o dohodě, ale nekompromisně si stáli na tom, že buď udělám A nebo B, ale ne že se budu flinkat a oni budou jako hadr na holi....to je fakt.) Ještě štěstí, že tvůj manžel stojí při tobě. Možná že ti je i vděčný, že to vedeš ty a on nemusí. Může cítit, že na to prostě on nemá.)....holandsky se učíš sama, nebo někde v kurzu? (Mám kolegu Holanďana a žije tu s celou rodinou, jeho šestiletý syn mu musí překládat z češtiny, protože tatínek se za tři roky nenaučil kromě Dobrý den a Děkuji nic....ještě že má tlumočníka. Paní je na tom líp, ta se česky už domluví.)

Upravil(a) Eva36 (25. 7. 2006 14:00)

Eva36 napsal(a):

gymnazistka: Skoro mi je toho hajzlíka líto, věříš? Mám pocit, že udělá cokoli, aby se mámě zavděčil...takový to dítě, co jasně cítí, že máma ho nemiluje, jak by měla, tak dělá cokoli, aby byl ta jednička a stejně jí nikdy pro tu mámu nebude...to si ošklivě ponese do života....žes někde psala, že tebe tak nějak respektuje? Jsi pro něj autorita...co ho zkusit nějak ovlivňovat (po dobrým)? Teda manžel by ti to nesměl bořit...a taky jestli se ti vůbec chce ještě se do něčeho pouštět...já bych asi takovou trpělivost neměla (teda s manželem, dítě za nic nemůže, má v hlavě dokonalý binec, myslím).

Jay: Jo, přísnost a důslednost musí bejt. Jen možná podotknu, že jako dítě jsem líp přijímala, když jsem si mohla vybrat, co budu doma dělat, než když mi striktně něco nařídili (teda naši to ani nedělali, vždycky to bylo o dohodě, ale nekompromisně si stáli na tom, že buď udělám A nebo B, ale ne že se budu flinkat a oni budou jako hadr na holi....to je fakt.) Ještě štěstí, že tvůj manžel stojí při tobě. Možná že ti je i vděčný, že to vedeš ty a on nemusí. Může cítit, že na to prostě on nemá.)....holandsky se učíš sama, nebo někde v kurzu? (Mám kolegu Holanďana a žije tu s celou rodinou, jeho šestiletý syn mu musí překládat z češtiny, protože tatínek se za tři roky nenaučil kromě Dobrý den a Děkuji nic....ještě že má tlumočníka. Paní je na tom líp, ta se česky už domluví.)

No Evi, ja jsem jim samozrejme dala vybrat....mela jsem dva ukoly pro ne a nebo si to potom se mnou mohly vymenit:-))) ja delala cely prizemi...bydlime v domku...jinak ja mam dve holky uz dospele a nejmladsi(15) je tady se mnou a ma svoje povinnosti urcene..V kuchyni pomaha obden a jinak ma na starosti koupelnu a svuj pokoj..A samozrejme vetsi uklidy se ji taky tykaji...jdu na ty deti hodne opatrne...holka si k tomu uklizeni zachoda sedla...rika ti neco typ-gotika??? mam tim na mysli, ze si barvi vlasy na cerno, chodi silne zmalovana cela v cernem...kdyz ji nekomu ukazu, tak se zhrozi:-))) ale udelala svuj ukol vzorne, asi by se mama divila....to vis, ze se ji to nelibilo, ale ona vi, ze by za mnou z nicim nemohla prijit, kdyby to odmitla udelat. To prave tata okamzite zapomene, ze byla drza, nebo nechtela to ci ono..Jsem dost zasadova a snazim se tem detem vysvetlit, ze v zivote to chodi jinak nez tak, na co jsou zvykle...kdyz udelala ten zachod, nabidla jsem ji, ze si na dve hodiny muze pozvat kamaradku, kdyz pujdu do fitness...bylo to ode me velmi pozitivni gesto...zivot je proste o kompromisech. Na deti jsem slusna a vzdy jim to reknu opatrne a s respektem take k nim...rikala jsem jim, ze vim, ze to se mnou maji tezke, ale ze i ja s nimi...proto se musime naucit zit pohromade bez problemu...
Co se tyka holandstiny, tak jsem od zari zacala chodit do skoly. Nasla jsem si tri mensi prace...jsem schopna alespon zabezpecit jidlo tzn. 500euro..(ted jsem vzala jeste praci o dovolenych, tak si prilepsim 1500eu)Moje prace mi trva kazdy den hodinku, chodim umyvat jednu pani a obleknu ji, je po operaci)v zari budu pokracovat se skolou, ale nevim, jak dlouho..to zalezi na urade, jak dlouho mi budou prispivat, protoze jazykovy kurs stoji asi 4500euro a ja platim 180eu na rok. Jsem schopna si uz telefonicky neco vyridit a vubec, myslim, ze jsem opravdu sobestacna...vsichni me chvali, ale vim, ze delam spoustu chyb:-)

Jay, k te vychove "diblika" - to co tu pises zni logicky a spravne. ALE : problem je v tom, ze problem je tatinek ne kluk. Takze dle meho pesimistickeho nazoru, kdyz se bude Gymnazistka stavet na hlavu, bude ji to "plat prtne" bez podpory manzela. Na vychove musi mit zajem oba - hlavne biologicky rodic. Tebou uvedeny priklad v pripade jejiho manzela bude mit nasledujici vyvoj: Gymn. klukovi domluvi, kluk pochopi a bude s tim souhlasit, pujde do kuchyne se obslouzit, nacez otec vyskoci, sebere mu nuz z ruky, vysvetli mu, ze na to je moc maly /nebo ze chlap do kuchyne nepatri :-))/ a jidlo mu pripravi sam, nacez Gymn. vynada, ze ma hloupe napady, co kdyby se mu neco stalo. Jina varianta je, ze to sice synek pochopi, ale rozhodne se sam nebude angazovat, protoze clovek je od prirody tvor pohodlny a liny a on je natolik zvykly na obskakovani vsech okolo, ze davno vi, ze on se namahat nemusi, ze to vzdycky nekdo udela. Prvnim popsanym prikladem probihala u nas "vychova" do cca 9 let. Kluk i sam neco chtel zkusit, ale tatinek rad udelal sam. Pote uz nastala ta druha popisovana situace, kdy kluk nedela naprosto nic a jen se vali. (dle mych informaci i u matky nemusi vubec nic, protoze ona na neho nema nervy, takze ho radeji posle ven a pokojik mu vyglanci). Jak rikam, vychova vlastnich deti se mnohdy miji ucinkem, vychova cizich deti se vzdy miji ucinkem (pokud je tatinek takovy, jako ten Gymn.). Z vlastni zkusenosti musim rict, ze cim vic se nova partnerka zapojuje do vychovy maleho genia, tim vic si nici manzelstvi a vztah.