Ahoj Evelin, vidím, že sis taky užila!
U nás panuje pohoda, kluk u nás přes dva týdny nebyl, takže souznění. Fakt je, že když si včera večer manžel dával na plochu počítače obrázek od kluka, tak jsem se přistihla, že se zas ve mně zvedá pomyslná vlna odporu (pyšný tatík), ale ustála jsem to. Ve středu jdu k té psycholožce a chce se mi tam čím dál míň. Neumím si představit, že by řekla: no, úplně vás chápu, dejte klukovi na zadek a uvidíte, že mu to prospěje! Psycholog volí delikátnější metody a když tam jdu já, tak asi uslyším, že je dobře, že tam jdu, a že bych měla pochopit, že kluk je vlastně chudák a že to má těžké. Kdo to dneska má lehké?
Minule, zcela nečekaně (už ani nevím, jak na to přišla řeč) mi manžel sám od sebe řekl, že kluk v autě, když jeli na výlet, "zlobil", takže mu dal pohlavek. Ptala jsem se, co dělal, ale do toho se manželovi moc nechtělo, jen že se nechtěl přezout nebo co. Detaily neříkal. Zhruba si to umím představit, kluk si postavil hlavu. Je trucovitý, ale asi to i zdědil, manželova BM se pořád zasekávala, nekomunikovala, dělala naschvály. Chovala se jak malý děcko, když bych to měla hodnotit.
Ptala jsem se, jestli se kluk nafoukl nebo jestli nedělal scény. Občas mívá záchvaty zuřivosti. Prý trucoval a když šli na výlet, držel se za tátou a nemluvil na něj. Je dobře, že jsem nejela. Takhle si to užili sami a snad manželovi docvaklo. I když asi nedocvaklo, myslím, že se s tím, jak kluk poroste, bude snažit zuby nehty dokázat mu, že on je SUPER táta. Mimochodem, žasla jsem, když jsem se před lety dozvěděla, že i když mu bejvalka vyprášila kožich, sbalila kluka a odstěhovala se do bytu, který si  nechala (taky divný, co? počítala s rozvodem), tak manžel jí vozil v sobotu, když si chodil pro kluka, balíky dobré vody. Prý to dělal pro kluka, protože to bylo pro něj. já si myslím, že nechtěl, aby se bejvalka s tím tahala. Tohle dělá doteď, že když ona pískne, že chce odvézt věci na chalupu, tak on tam odveze kluka ( je to o těch víkendech, kdy má kluka) i její batohy. Jí to vyhovuje, nemusí se s klukem trmácet vlakem (auto nemá) a nemusí se tahat s bágly. No nic, nebudu se v tom raději moc přehrabovat. Uvidíme, co bude ve středu. Jsem ale připravená i na to, že když mi bude paní psycholožka vysvětlovat, že mám být tolerantní a že bych měla pochopit, jak to má klučík těžké, a že bych tam měla docházet na konzultace, abych nedělala problémy, tak se zvednu a půjdu pryč. Snad mi konstruktivně poradí, co s klukem a co udělat pro záchranu manželství. Nehodlám ale potlačovat samu sebe jen proto, aby vedle mě vzkvétal tyran. Ozvu se. Všem přeju klídek a nadhled. Mějte se fajn!

Holky, já žasnu, jak jsou některý chlapi manipulovatelný.....tfuj. Tobě se, Evelin, nedivím, že nelituješ rozchodu. A tobě, gymnazistko, přeju, ať to vyřešíte nějak rozumně. Ten pohlavek - co to mělo znamenat? Znamená to, že se tatík vzpamatoval a uznal, že dítě je rozmazlené, nebo si to jen tak vymyslel, aby to před tebou vypadalo, že on uznává, že dítě je rozmazlené?...ach jo, na všechno mám tisíc vysvětlení.... Drž se a napiš, co doktorka. Já tam začala chodit kvůli manželství, nechtěla jsem se rozvádět, ale už toho bylo na mě taky dost. Odcházela jsem po osmi měsících šťastná, že se rozvedu a že to sama chci. Sice jsem tedy nevyřešila problém, který jsem s manželem měla, ale dává mi to pocit, že jsem proto udělala všechno, mám svědomí čisté. Tak pa.

Ahoj všem, dík, že jste nezapomněly, já šla k psycholožce taky s pocitem, že si tam beru kousíček od každé z vás :-)
Přišla jsem před chvilkou domů, měla jsem dnes docela těžký den a ještě potřebuju udělat jednu věc, ale nechci vás nechat čekat. Takže jsem tam byla, dohodly jsme další termín, a vypadá to, že to bude běh na dlouhou trať. Každopádně si mám vymezit svůj prostor, svůj program, svůj život. Manželův syn NENÍ můj syn, je to syn mého manžela, a já mám brát zřetel hlavně na svou dceru. Volili jsme několik variant, co dělat: psycholožka to přirovnala k jedovatému jablku, které jsem dostala. Pak zvolila příměr, že do království, kde fungují jistá pravidla hry, přiletí drak. Co s tím? Jak se s tím vypořádat? Boj, únik, pozvat jiného draka, který tohoto draka vypudí, atd. atd.
Zatím to psycholožka bere tak, že problém mám já, protože jsem přišla já, ovšem je jí jasné, že problém TO je a že kluk si s námi hraje, posouvá hranice a zkouší, kam až to jde. De facto řekla, že v ty víkendy budu mít problémy dva, a to kluka a manžela. Bylo by fajn, kdyby on tam chodil taky (manžel), ale do toho ho nemohu nutit. Mimochodem, hned jak mě viděla, tak věděla, že tam manžel chodil kdysi s ex a byla v obraze. TAk jsem jí ho dokreslila. Docela čučela, ale rychle se v tom zorientovala a naznačila (spíš se podřekla), že kluk doma cvičí i s matkou a vydírá ji. Jo a taky jela s manželem včera autobusem (bydlí kousek od nás) a ptala se na kluka (dobře si je pamatuje) a on jí celý nadšený líčil, že u nás bude kluk spát a vůbec nic o problémech, které s ním máme, neříkal. Na druhou stranu chápu, že kvákat o tom v autobuse je blbost, navíc před cizíma lidma... Psycholožka mi řekla: poradila jsem mu, ať to s ním pěkně oslavíte, že by to chtělo ohýnek a ohňostroj, ale to jsem netušila, že vy přijdete druhý den s tímhle... Radila na první noc vypadnout, ale já ji přesvědčila, že nemám kam (rodiče nefungují, přátelé mají každý svou rodinu) a navíc to není řešení, ale útěk. A co ty další noci? Upozornila mě na to, že první noc bude asi záhul...
To vím taky. Zítra možná napíšu víc, teď to sem hážu hlava nehlava, je to asi dost chaotický, ale snad to malinko přeberete, jste holky chytrý a zkušený...
Přeju dobrou noc a děkuju, že jste si vzpomněly, co nevidět napíšu víc, i ty její rady, jak postupovat.

Radko, dík...
Manžel o mé návštěvě neví a myslím, že mu o ní nepovím. Aspoň ne teď, když to doma klape. Asi bychom se neshodli. Ale umím si představit, že o víkendu to mezi námi zajiskří a já to nevydržím a řeknu mu, že podle psycholožky... bla bla bla.
Jinak psycholožka říkala to, co vy tady, opravdu jsem tam šla s dobrou průpravou! Prý to, když manželovi řeknu: podívej, ty tu budeš mít kluka, on se chová tak a tak a proto nemůžeš počítat s mou podporou, takže jedu tam a tam... tak je to v pořádku. Vida, a já myslela, že mám držet s manželem basu a milovat jeho syna. Jsem naivní trubka :-)
Připadá mi to ale hloupý, na všechno jsme byli dva, pomáhá mi ve všem, je mi velkou oporou, ale tohle, tohle je něco, co nás rozděluje. Nejhorší je představa, jak to bude za pár let. Teď do toho jdu s nadšením, že se to nějak spraví, vyřeší. Ona říkala, že to je hodně těžké, umět se vymezit, být dospělý, stát si za svým! Já jí řekla, že moje holka je tak nějak vytrénovaná a vychovaná, že jsem s ní nikdy tyhle problémy neměla, protože jsem jí všechno vysvětlovala a všechno jsme si říkaly, a že jsem jí autoritou, a ona řekla, že si myslí, že pokud je to tak, tak jsem skvělá matka, a že mám nejspíš energii na to tohle řešit (jinak bych nechodila), ale že to neznamená, že se tatík stáhne a já budu vychovávat za něj. Je to jeho syn. To mě docela překvapilo. Ale já tu fakt plácám pátý přes devátý, jak mi to vytane na mysli, zítra si to nějak v hlavě uspořádám. Omlouvám se za zmatečnost.
Jdu tam zas 28. 6. a v každým případě budu průběžně informovat.

Ahoj, gymnazistka, včera som narazila na tovj príbeh a čítam to ako román, ktorý ma ale hrozne vtiahol, lebo aj ja mám podobné, a pritom tak odlišné skúsenosti, a okrem toho teraz jedna moja kolegyňa zažíva niečo podobné, len s tým rozdielom, že tam ide hlavne o dcéru(hoci jej partner má deti 2, ale chalan má už 18 a je samostatný, má frajerku, akurát občas používa ocka ako "somárik, potras sa", ale inak sa s ním dá), ktorá má 14 rokov a hrozne ňou mláti puberta. Jej rodičia sa rozviedli pred 3 rokmi, žiadosť podala mamička, kt. si asi myslela, že ocko už zostane sám, ale on sa dosť rýchlo zoznámil s mojou kolegyňou, no a bol oheň na streche. Bývalke sa moc nedarí, tak sa aspoň pokúša rozbiť ich vzťah, stavia sa pred rodinou do úlohy obete a dcéru tiež používa na boj. Dcérka navyše žiarli tak na kolegyňu, ako aj na jej syna, ktorému napr. dala do postele pripínačky a podobné lahôdky. Pritom jej otec ju zbožňuje, je to jednak Panna, jednak človek južanského pôvodu, kde sa na rodinu jkladie veľký dôraz, a on podľ amňa ťažko spracúva už aj sám fakt rozvodu. Dcérka asi vyvádza aj mamičke, lebo začiaktom týždňa prišla kolegyňa do práce s opuchnutými očami, že sa dcérenka sťahuje k nim, lebo ju mamička vyhodila! Ukľudnila som ju, že idú prázdniny, dievča bude zatiaľ s nimi, no a do septembra sa možno všetko ukľudní, lebo veď by musela meniť školu, atď., tak snáď sa veci nejako vyriešia čiastočne samy. Ale je to pecka, to si viem predstaviť.
Ja sama chodím s rozvedeným, kt. má dospelú dcéru a 13-ročného syna, ale(až sa to bojím napísať), zatiaľ to funguje lepšie, kao som očakávala. Ja mám trochu tréning(vychovávala som 10 r. ťažko zvládnuteľného syna môjho bývalého, ktorý žil s ním+so mnou, ktorý mal LMD a bol navyše naozaj problémový) a chlapec je zataiľ hrozne zlatý, džentlmen, má rozumné názory, a úplne ma dostal, keď chcel, aby som šla s nimi cez víkend do kina - navrhol, nech si aj ja poviem, aký film by som chcela vidieť a potom sa všetci traja dohodneme, aby sme boli spokojní. To som bohužiaľ nezažila ani u svojich dospelých frajerov, väčšinou ma ťahali do kina na bezduché strieľačky a vôbec ich nezaujímalo, čo xcem vidieť ja. Ale dobrá vec je, že priateľova bývalá je rozumná žena, nikdy nebránila kontaktom so synom, vie sa na všeličom dohodnúť, a aj vo výchove má fajn názory, takže aj keď príde puberta a bude husto, verím, že sa to nestratí, čo človek do decka vložil...
Gymnazistka, silne prežívam tvoj príbeh, prváe aj kvôli svojím minulým a terajším skúsenostiam, ale budete to mať všetci zložité. Lenže kto to má ľahké? Neviem, ja určite nie, a na tomto fóre asi málokto... Držím palce hlavne tebe, ale aj všetkým tvojim blízkym, aby ste nalši nejaký funkčný spôsob spolunažívania, aby ste malého aspoň trochu pripravili na reálny život a aby ste si z toho všetci vzali to, čo si máte vziať. Potom sa bude dať povedať, že tá životná skúška nebola márna ;-)

ahoj gymnazistko,
také čtu  tvůj příběh od začátku. To, co ti teď řekla psych. o klukovi-  že mu máš poděkovat....   chápu tak,  že on je pro tebe ta PŘÍLEŽITOST -   bráno z pohledu  osobního vývoje  - naučit se  ČELIT  VYUŽÍVÁNÍ od druhých.

Píšeš, že už dřív  ses nechala zadupat, atd.  Tkkže pokud se téměř stejná situace  vrací, sice s jiným člověkem,
tak proto takový názor  té psycholožky.
Sama to vnímám tak, že pokud  něco jednou nezvládneme,  tak  zákonitě přijde další  situace  "stejného  ražení".  Možná říkám, to co už víš,  jen si to tak srovnávám s tím, co jsem sama zažila. 

Věřím, že s pomocí této doktorky, kam jsi začala chodit - to zvládneš. Přijde mi to co teď o ní píšeš, že to je právě
to  PŘESMĚROVÁVÁNÍ  postojů... a to často hodně bolí.

Holka zlatá, to, že sem píšeš,  to není žádné otravování...Jsi jedna z těch, kdo už neví, kudy kam  a hledá radu, nebo aspoň  potřebuje slyšet  nějakou " spřízněnou  duši ".   ........... někdy pomůže  člověku postavit se znovu na nohy a bojovat  - už jen to, když ho někdo  třeba na dálku -podpoří.

Víš, setkala jsem se se stejnou otázkou od psycholožky, jako ty: " proč mluvíte pořád o MANŽELOVi,
když ...."   . Přišla jsem k ní také pro radu, jak "spravit" špatně fungující manželství.
Ta otázka mě tehdy (  bylo mi tehdy asi 24 ) -  docela naštvala, protože jsem z ní měla pocit,  že  nechápe, co se u nás děje, když  NECHCE  slyšet  o tom, jak se chová manžel...
Pochopila jsem až po  x-letech...
Chci tím říct, že pokud se ti některé její otazky či názory  teď  zdají  "od věci",  apod.  -  je to jen její způsob, jak se snaží člověku otevřít oči.

Možná tím návrhem, abys nebyla 1.noc  s "pokladem"   doma  , chce  dát možnost, aby se  manžel  byl  NUCEN  SÁM  postarat.   Aby  vše neleželo pořád  tolik na tobě...ty ten  "únik",  třebaže jen na 1 noc, - moc potřebuješ.
Možná, kdyby se ti povedlo - postavit si  to sama pro sebe,  že to  NENÍ útěk,  ale  jen součást  "bojové strategie"  vůči klukovi....   zkus  tento svůj postoj   o  "útěku"  vnitřně přehodnotit,  abys  tu svou krátkodobou nepřítomnost   takto nevnímala...

Vím, už to tu někdo psal -  udělat si výlet a přespat v chatce. Jenomže to bys  musela ty sama  CÍTIT,  že  NEUTÍKÁŠ ,  ale  např.   "plníš"   jeden  z  "úkolů"  na cestě  ke změně. Je to řečeno  dost kostrbatě,  nenašla jsem teˇd   lepší vyjádření....  snad mi rozumíš, jak  to  myslím.

Kde asi tak bydlíš cca? Vím, jaké to je nemít kam jít, hlavně když nejsou peníze. Sice pozdě, ale přece, kdybys nebyla daleko, chatu (ne mou)mám.Sice tam není elektř., ale alespoň je KDE být.
Já bych je taky nechala samotné, a to s CHUTÍ a radostí. Když ti rozmlátí barák, budeš mít pádný, jasný argument. JO, riskovat musíš a NEDEJ se. Já -  ode mne zašlápnutější si neviděla.Vážně ne. HELE, jsem se rozvedla, probrala se a DNES? Jsem tady já, jsem člověk, a kdo mne chce, musí mne akceptovat JAKA JSEM. Vůl,kráva, totální sluha, hmota bez názoru /vlastního, byl jenom ten druhý.......to už nebudu. Stačilo jednou. Máš právo na normální žívot, žiješ jenom JEDNOU,tak snad máš právo ho přežít nějak slušně NE?
Muži rádi deptají ženské, protože ONI jsou dokonalost sama. A JE TO PRAVDA? zdaleka NE.

Co vám na to všem mám říct? Že si toho, co píšete, vážím a obdivuju váš nadhled a vhled. Fakt tu sedím u kompu a jsem naměkko. Najednou narazím v životě na někoho, kdo soucítí, kdo neubližuje a jen zpovzdálí ten příběh sleduje. Věřte nebo ne, myslím, že tenhle víkend s "vámi za zády" nebude tak bolestný. 

Pavlo, máš pravdu v tom, že odsunout fotku o kus dál a vrátit ji jsou dvě různé věci. To všechno jsou zprávy, kterými něco signalizuju. Řeklo by se, je to maličkost, formalita, ale má to svůj skrytý význam.

Je mi docela smutno, teď jsem se vrátila z veteriny, pes si včera zabodl trn do oka, modlím se, aby o něj nepřišel, probírá se z narkozy, doktor mu to vyndal, ale nevyloučil koplikace. V autě mu bylo zle, svíjel se, naříkal, já to prožívám s ním, tak tu sedím jak hromádka neštěstí. Zranitelná víc než obvykle, víkend s klučinou přede mnou.

O to víc pomůže, když sednu k mailu a najdu tady zprávy od vás.

Zítra jedu na veterinu na kontrolu se psem, takže ho tu s límcem na krku, když mu musím každé dvě hodiny kapat do oka antibiotika, prostě s manželem a s klukem nemůžu nechat. Přeci pes nepřijde o oko jen proto, že kluk zaměstná tatíka natolik, že ten zapomene, čí je.

Takže se to vyřešilo samo. Tak to prostě v životě chodí a vím, že by mohlo být hůř.

Děkuju za povbuzení, moc jsem ho potřebovala.

Radko, sakra, ty máš ale otázky na tělo :-)
Bojím se samoty, rozvodu, toho, že si zas projdu tou příšernou cestou pochybností, úzkostí, strachu, co bude. Je to pro mě velký zklamání, prodala jsem byt, koupili jsme dům a najednou se vyvalil tenhle problém. Sypu si na hlavu popel, jestli jsem neudělala blbost, ale to mě napadá jen a pouze v souvislosti s klukem. No dobře, ale nebyl by ústup právě to, kdybych žila sama s holkou, s manželem randila až do smrti jen proto, aby byl klid? To skóre mi vycházelo nepříznivý, když má manžel hodně práce, neviděli jsme se třeba týden, fakt nestíhal. To pro mě bylo docela drsný, čekat, až ubude práce, a on přijde. Přišlo mi to ponižující. Takhle mi pomáhá rozvíjet můj projekt, veškerou volnou chvíli věnuje rodině, ale ztrácím ho, když sem přijde kluk.
Vzpomněla jsem si ještě na jednu maličkost: když bylo klukovi asi 4,5 let, tak manžel sestříhal "zajímavosti" z toho, co s klukem natočil, a posílal to bratrancům, strejdovi a sestřenicím. Se strejdou si občas volají, sestřenice a bratrance neviděl už 20 let, ale ta touha ukázat světu, jakého jsem pomohl vyprdnout na svět génia byla prostě silnější než zdravý rozum. Měla jsem se s ním kvůli tomu rozejít?
Už tehdy mi to ale připadalo přitažený za vlasy. Každý si žije svůj život, každý má své děti, svá vnoučata, a obávám se, že na toho jeho kluka nebyl nikdo zvědavý a videokazeta byla hned při prvním sobotním programu přemazaná nějakým správňáckým americkým akčákem :-)
Když tak přemýšlím o té psycholožce, tak s hrůzou zjišťuju, že si toho o moc víc, než jsem vám napsala, nepamatuju! Mluvila v symbolech, pořád to byl nějaký příměr, a mně spousta věcí unikala. Ve snaze všechno jí co nejlíp a co nejpřesněji říct jsem se nesoustředila na to, co říkala ona. Snad to bude příště lepší.
Tu fotku nedokážu vrátit. Bojím se, že tu bude napětí.
Pokusím se.

Gymnazistko,
pomalu a svými krůčky. Bud sobec a nechej si své vlastní tempo. Už to že o tom mluvíš, svůj problém se snažíš řešit. Takže si nic nevyčítej, když nedokážeš bránit svůj prostor dnes a budeš na tom pracovat, tak ho ubráníš pozítří či popozítří. Ale věřím, že to dokážeš.

Víš, mě se to povídá, tohle není můj problém a nemám v něm své city, a tak vidím jako červenou nitku, co tě trápí. V případě vlastních problémů se ovšem chovám stejně jako ty - nejistě, postupuju po milimetrech a pichtím se ke svému cíli. To je prostě život, kdyždý máme svůj úkol. Tobě se ho v prvním manželství nepodařilo splnit a holt máš za zásluhy hned druhou šanci;) Chyt ji za pačesy a pomalinku na ní pracuj. Zvládněš to. Máš na to.