Gymnazistko, to, co dělá jeho bejvalá je bohužel normální. To co dělá tvůj manžel je taky bohužel běžné. To jak to prožíváš ty, je taky normální a rozhodně nejsi žádná hyena, která nesnáší chudáka dítě. Je moc dobře, že jdeš ke stejné psycholožce, prozrazení se neboj, ona to nesmí udělat, ale bude dobré konfrontovat obě strany. Myslím, že z tvé strany nastal čas stát se sobcem a myslet na sebe (a dceru). Co jiného je tvůj manžel (byť hodný, starostlivý atd.atd) než sobec? Když nechá svůj nový vztah rozleptat ex a nevychovaným synkem? Není možné aby to neviděl, vidí to, jenom si to pořád otevřeně nechce přiznat. Viz. můj kamarád, který žije v neudržitelném manželství a nechce se rozvést z důvodu, že by jaksi prohrál a on nikdy v ničem neprohrál. Takže ať si klidně promarní život po boku nesprávné ženy s kterou mu to neklape. Je to trapný. Takhle přemýšlí i ten tvůj, a můj. Ono totiž stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Takže on to vidí, ale věří, že synek je jen uličník. A ty konce snad ani nechtěj zažít. Viz. další moje známá, která se rozvádí s druhým manželem téměř před důchodem, protože on má děti již dávno dospělé, ale chová se úplně stejně. Když jedno z jeho dětí fetovalo, tak šíleně vyváděl, že si ho na to dovolila upozornit. Když mu to řekl i doktor, tak to byl podle něj vůl. A byl by schopen jim dát veškerý svůj a manželčin majetek, protože se jim nechce dělat. A tak bych mohla pokračovat nevesele dál. Můj problém je nemlich to samé a také vidím, že plnoletostí se nic nevyřeší a tatínek bude syna omlouvat donekonečna a nikdy nepřizná (né že neuvidí), že se jim výchova jaksi nepovedla. Psychologa zatím vidím jako jediné řešení. Ale radím ti i to - nerozebírat jaký je kluk, jaká ex, výchova je věc tvého manžela a jeho ex. Ovšem nesmí ti zasahovat nepříjemně do života, což se děje. Takže ty ho nevychovávej, ale braň se. Snaž se, alespoň psychicky, vyloučit kluka ze svého života tím, že se nebudeš zajímat proč a nač je takový a jak to změnit a trápit se tím. Tím ať se zaobírají rodiče. Ty mysli jenom v té úrovni, jak uchránit sebe od zbláznění a otevřít manželovi oči, aby se vzpamatoval a jak omezit tvuj styk s klukem v jednom domě.  Já vím, že se to líp radí než dělá, ale věř mi, nemám to jinak.

Ájinka napsal(a):

Maggie:
jsi moc hodná, ale nenech se zneužívat, všechno má své hranice.  Jak píšeš, prodala jsi svůj byt a tyto prostředky jsi zřejmě investovala do manželství. Neboj se a poraď se s právníkem, jaké máš možnosti je dostat zpátky. Rozhodně nezůstaneš na holičkách, přece tvůj manžel  nemůže  počítat s tím, že by mu v případě vašeho rozchodu všechno zůstalo. Nezapomeň, že štěstí přeje připraveným ! Asi předbíhám, možná že tuto krizi ustojíte a najdete řešení, ale v každém případě konzultace i s právníkem ( s psychologem také, o tom už byla řeč) ti může posílit sebevědomí a dostat se do většího klidu. Nemáte náhodou předmanželskou smlouvu nebo jinak právně ošetřený majetek, vložený do manželství? Já vím, že zdánlivě to s tvým problémem nesouvisí, ale i materiální zabezpečení je důležité k tomu, aby ses v případě rozvodu dokázala sama postavit na vlastní nohy.

Pavli:
Asi máš lepší zkušenost, ale co vidím kolem sebe, tak se bývalé manželky někdy takhle chovají. S BM nechtějí žít, ale mají ho jen jako peněženku pro své dítě,někdy i pro sebe.  Jo, a když BM vstoupí do jiného vztahu, tak to jednoduše nesnesou a udělají všechno pro to, aby jeho nový vztah narušily nebo dokonce úplně  překazily. Že s dítětem manipulují v neprospěch otce je známá věc. Čím víc má otec dítě rád, tím víc toho BM využívají, někdy ho dítětem vydírají. Nebo se otci mstí za to, že investuje do nové rodiny a tím "okrádá" jejich dítě. Také často "nevydýchají" prostý fakt, že on jespokojený a šťastný i bez ní.  Určitě takové nejsou všechny BM, omlouvám se těm chytrým a rozumným, které vědí, že na takové chování nakonec doplatí  ten, koho mají nejraději - a to je dítě.

Ajinko, já přece neobhajuju bývalou manželku, jak jsi na to přišla? ano, může se stát, BM vydírá otce dětmi. jde pak o to, kam až je ten otec ochoten zajít, jak se umí a chce bránit, co jí dovolí. myslím však, že větší část otců o děti z prvního manželství ztrácí zájem, platí jen to, co musí a ještě mají pocit (a prezentují to tak před lidmi) že jsou odíráni. stačí se o tom přesvědčit pomocí statistik o výši výživného či četnosti styků otců s dětmi, které nevychovávají.
snad máš jiný pocit, jiné zkušenosti, jiné příklady v okolí, ale věř, že víc případů je opačných.
Gymnazistka tu útočí na svého nevlastního syna, na bývalku svého manžela a neuvědomuje si, že ten, kdo tohle způsobil je pouze její muž. dostala se do situace, kdy se staví (v očích manžela) proti jeho dítěti a neuvědomuje si, že tuhle bitvu nemůže vyhrát. ne s mužem, který své děti miluje.
je hezké, že s ní všecky souhlasíte, přizvukujete jí, jaká je BM děsná (poštvává dítě proti otci - možná), jaký je syn nevychovaný, zlý, ale tohle nemá východisko. jen to, že se protě rozejdou.

Pavli, ohradila bych se, když dovolíš, proti výrazu, že útočím na nevlastního syna a na bývalku. Když si pročteš mé příspěvky, tak zjistíš, že se mnohem víc zaobírám manželem. To, že jsem vykreslila i jeho BM, vyplynulo z příspěvků a z toho, že chování jednoho člověka nelze nikdy izolovat, už proto, že se pohybuje v jistém prostředí a to ho formuje. Pokud jsi měla na mysli skutečný "útok", pak věz, že takové chování vypadá jinak. Kdybych byla tak rázná a útočná, tak bych asi neřešila tenhle problém. Možná by doma problém nebyl, nebo bych ho neměla já: kluka bych poslala do háje, chlapa bych seřvala, aby se choval slušně, já bych byla v klídku, a užíral by se on. A třeba by pak taky nějak někde na někoho "útočil". Své postřehy formuluju opatrně. Realitu (co vidím a u čeho jsem) popisuji tvrději. Ta realita prostě taková je.

Pavli, já jsem opakovaně napsala, a buď jsi to nečetla nebo jsi tomu nevěnovala pozornost, že můj boj je NEROVNÝ a předem prohraný. To, co teď podnikám, je snaha o jeho záchranu, není to boj kdo s koho. Pokud jsi četla nepozorně, mohlo ti leccos podstatného uniknout.

Souhlasím s tebou, že jsou i otcové, kteří o děti ztrácejí zájem, neplatí alimenty, nebo smlouvají jejich výši. O tom se tu jistě vedou jiné diskuse. Já bych si však netroufala (na tvém místě) tvrdit, že je to většina.

Zrovna tak jako já netvrdím, že většina otců své děti z předchozích vztahů preferuje a prosazuje na úkor čehokoli jiného. Nevím, jak to je, a nebudu zobecňovat na základě této diskuse.

Pavli:
Asi jsme špatně pochopily, že obhajuješ BM mě ani nenapadlo.  Já jen reagovala na to, jak píšeš, že ti něco nehraje, že BM nemá důvod ... Chtěla jsem jen napsat, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

pavli, to, že kluk tátu zamkl v pokoji nebo koupelně je nepopiratelný fakt. Otázkou zůstává, jak to kdo interpretuje. Někdo by se možná radoval, že má doma vzrůšo a že dokud sem nemusí jet hasiči, policie nebo záchranka, tak vlastně o nic nejde. Mně to vadí a proto říkám, že to je můj problém. Ale asi to není jen můj problém, proto tady o tom s vámi diskutuju, zajímá mě, jak vidí podobnou situaci ostatní (vím, že do mého soukromí nikdo nevidí).

Napsat, abych si rozmyslela, zda chci být s mým mužem, když má závazek na celý život (mimochodem, slovo závazek se mi nelíbí, má dítě, a to přeci není závazek ve smyslu povinnosti). Je těžké, kdy se vlastně rozhodnout. Teď? A nebylo by lepší počkat? A na co?
Já se už v těchto letech neměním, manžel taky ne. Mění se děti a naše soužití a reakce na ně. Nevím, jak se bude kluk chovat za půl roku, za pět let. Mohu to jen odhadovat. Zrovna tak nevím, co s tím bude manžel dělat. To je jediná neznámá. Kdybychom všichni věděli, co uděláme za pár let, tak si odpustíme hromadu komplikací a jsme možná všichni spokojenější. Ale takhle to, bohužel, nefunguje.
Můj časový horizont je zatím krátkodobý. Jdu začátkem června do poradny a pak se uvidí. Myslím, že průlom možná nastane, až tu kluk bude spát. Třeba si manžel opravdu uvědomí, že je to neúnosné. Nebo se kluk naopak zklidní (pochybuju, jsem skeptik, když zjistí, že tu bude celé dva dny a má tu volnou ruku, tak bude jak urvaný ze řetězu). Nebo mu dám na zadek a spor mezi mnou a manželem se otevře a rozhoří naplno. Nebo... Zatím nic jiného neplánuji, na to je asi brzy. Nejde jen o kluka, ale i o mou dceru. Má manžela ráda a on s ní vychází taky dobře. Je to pohoda a klídek (vyjma posledního týdne) - s výjimkou dvou víkendů v měsíci, kdy jsme tu všichni čtyři.

gymnazistka napsal(a):

pavli, to, že kluk tátu zamkl v pokoji nebo koupelně je nepopiratelný fakt. Otázkou zůstává, jak to kdo interpretuje. Někdo by se možná radoval, že má doma vzrůšo a že dokud sem nemusí jet hasiči, policie nebo záchranka, tak vlastně o nic nejde. Mně to vadí a proto říkám, že to je můj problém. Ale asi to není jen můj problém, proto tady o tom s vámi diskutuju, zajímá mě, jak vidí podobnou situaci ostatní (vím, že do mého soukromí nikdo nevidí).

Napsat, abych si rozmyslela, zda chci být s mým mužem, když má závazek na celý život (mimochodem, slovo závazek se mi nelíbí, má dítě, a to přeci není závazek ve smyslu povinnosti). Je těžké, kdy se vlastně rozhodnout. Teď? A nebylo by lepší počkat? A na co?
Já se už v těchto letech neměním, manžel taky ne. Mění se děti a naše soužití a reakce na ně. Nevím, jak se bude kluk chovat za půl roku, za pět let. Mohu to jen odhadovat. Zrovna tak nevím, co s tím bude manžel dělat. To je jediná neznámá. Kdybychom všichni věděli, co uděláme za pár let, tak si odpustíme hromadu komplikací a jsme možná všichni spokojenější. Ale takhle to, bohužel, nefunguje.
Můj časový horizont je zatím krátkodobý. Jdu začátkem června do poradny a pak se uvidí. Myslím, že průlom možná nastane, až tu kluk bude spát. Třeba si manžel opravdu uvědomí, že je to neúnosné. Nebo se kluk naopak zklidní (pochybuju, jsem skeptik, když zjistí, že tu bude celé dva dny a má tu volnou ruku, tak bude jak urvaný ze řetězu). Nebo mu dám na zadek a spor mezi mnou a manželem se otevře a rozhoří naplno. Nebo... Zatím nic jiného neplánuji, na to je asi brzy. Nejde jen o kluka, ale i o mou dceru. Má manžela ráda a on s ní vychází taky dobře. Je to pohoda a klídek (vyjma posledního týdne) - s výjimkou dvou víkendů v měsíci, kdy jsme tu všichni čtyři.

Nikdy bych nedovolila byť jen plácnout dítě, které není moje!!!!  Nebiju vlastní, tak proč bych měla mlátit cizí dítě.
Měla by ses   zamyslet nad tím co vlastně chceš a co jsi schopna proto  udělat. Jestliže máš někoho ráda, tak se musíš smířit s tím, že jeho dítě není takové jaké by sis představovala. Možná i chování tvé dcery se manželovi nelíbí, jen na to nepoukazuje.  Asi by sis měla najít práci, přijdeš  na jiné myšlenky. Nevadí ,že není práce v tém oboru. Můžeš dělat cokoliv jiného.

Pavli, to já samozřejmě vím, je to jeho právo a on se za něj bije jako lev. Já stála vždy na jeho straně a byla jsem to já, kdo ho podporoval, když uvažoval dokonce o střídavé či trvalé péči. On to za povinnost ani v nejmenším nepovažuje. Jediné, co vím skoro jistě je, že tohoto práva bude využívat stoprocentně v rámci možností. Kdyby mohl, byl by s klukem nejraději pořád. Občas si posteskne, že já mám dceru v trvalé péči a on své dítě ne, ale já s tím opravdu nemohu nic dělat, to je na něm, na jeho BM a soudech, jak to bude dál. O tom, že by této možnosti nebo spíše práva nevyužíval, tak o tom vůbec neuvažuji. Mimochodem, pokud soud rozhodne, že bude s klukem ten a ten víkend, tak už to pak ale jeho povinnost je, ne? Nebo není? Já vím, tam, kde to jde, záleží v první řadě na dohodě s BM.
Já jsem v jiné situaci. S manželem jsme se dohodli, že se vždy dohodneme na tom, kdy bude chtít být s dcerou. Za ty toky se to ustálilo, pokud se to dá vůbec v téhle situaci říct, ke všeobecné spokojenosti. S BM vycházím dobře, chováme se k sobě slušně, napětí povolilo, často spolu mluvíme o dceři, ale i o jiných věcech. Nebráním jim, když se spolu chtějí vidět v týdnu a zajít na kolo. Taky po něm nechci vyšší alimenty, vím, že je na tom s penězi blbě. Šli jsme od sebe před 4 lety, dcera je na gymnáziu, její potřeby samozřejmě vzrostly, ale myslím, že peníze nejsou tak důležité. Chci, aby byl BM v pohodě - když nic jiného, tak proto, aby byla v pohodě i dcera.

aprill: Já bych řekla, že gymnazistka myslela opravdu jen plácnutí. Ne "bití" nebo "mlácení". A taková jedna umírněná na zadek, to bych řekla, že i může pomoct. Zvlášť v případě, že chlapec je zatím zvyklý pouze na to, že mu dospělí vždy a ve všem ustoupí. Proti bití dětí jsem taky, je ale pravda, že moje dítě bylo od malinka klidné a dalo se s ním vyjít s domluvou, vysvětlením....jiné děti je třeba občas plácnout (myslím s menší intenzitou, než člověk zabíjí plácačkou mouchu), aby jim došlo, že jsem opravdu myslela vážně to, co jsem řekla. Záleží taky na věku dítěte. A jestli se gymnazistčině manželovi nelíbí něco na její dceři a on o tom nemluví, tak to by byl pak jeho problém. Nikoliv gymnazistčin nebo její dcery. To je problém toho, kdo o něm mlčí a neřeší. Najít si práci jistě není vhodnou terapií pro tenhle případ. Příčina nespokojenosti, tedy chování syna a manžela, se tím neodstraní. A nespokojenost přináší stres a ten po čase vyústí v úzkostnou poruchu, v depresi.........ať bude chodit do práce, či nikoliv.

gymnazistka napsal(a):

Pavli, to já samozřejmě vím, je to jeho právo a on se za něj bije jako lev. Já stála vždy na jeho straně a byla jsem to já, kdo ho podporoval, když uvažoval dokonce o střídavé či trvalé péči. On to za povinnost ani v nejmenším nepovažuje. Jediné, co vím skoro jistě je, že tohoto práva bude využívat stoprocentně v rámci možností. Kdyby mohl, byl by s klukem nejraději pořád. Občas si posteskne, že já mám dceru v trvalé péči a on své dítě ne, ale já s tím opravdu nemohu nic dělat, to je na něm, na jeho BM a soudech, jak to bude dál. O tom, že by této možnosti nebo spíše práva nevyužíval, tak o tom vůbec neuvažuji. Mimochodem, pokud soud rozhodne, že bude s klukem ten a ten víkend, tak už to pak ale jeho povinnost je, ne? Nebo není? Já vím, tam, kde to jde, záleží v první řadě na dohodě s BM.
Já jsem v jiné situaci. S manželem jsme se dohodli, že se vždy dohodneme na tom, kdy bude chtít být s dcerou. Za ty toky se to ustálilo, pokud se to dá vůbec v téhle situaci říct, ke všeobecné spokojenosti. S BM vycházím dobře, chováme se k sobě slušně, napětí povolilo, často spolu mluvíme o dceři, ale i o jiných věcech. Nebráním jim, když se spolu chtějí vidět v týdnu a zajít na kolo. Taky po něm nechci vyšší alimenty, vím, že je na tom s penězi blbě. Šli jsme od sebe před 4 lety, dcera je na gymnáziu, její potřeby samozřejmě vzrostly, ale myslím, že peníze nejsou tak důležité. Chci, aby byl BM v pohodě - když nic jiného, tak proto, aby byla v pohodě i dcera.

Matka má povinnost umožnit otci styk s dítětem, jinak může být potrestána pokutou, otec žádnou povinnost nemá, ať už je v rozsudku přesně určena doba styku s dítětem, či ne. i když dítěti slíbí, že pro něj přijde, domluví se s BM, přesto si dítě vzít nemusí a nepřeju ti vidět dítě, které se těší, že si na něj tatínek po půl roce udělal čas a čeká na něj a on se na děcko vykašle.
no, to odbočuju.
myslím, že by ses měla po manželovi chtít, aby sám řekl, co je ochoten svému synovi tolerovat a co ne. třebas, když to bude muset vyslovit, si uvědomí, že to není roš'táctví, ale anarchie. vychovávat ho totiž musí on  a ne ty. stejně jako plácnutí, či jiný trest. tímhle se totiž v očích svého muže stavíš proti jeho dítěti.
ještě mě napadla jedna věc - co kdyby ses domluvila se svou dcerou, aby ona opakovala chování chlapce? možná když to uvidí u druhého dítěte(naprosto stejnou situaci) dojde mu, že je to neúnosé?

Dotaz....je tady někde nějaká matka, která dostala pokutu za to , že nedala v určený termín dítě otci? Jen se  o tom píše , ale praxe je jiná!!!!

Pavli, dobrý nápad :-)
Jenže je to nemožný: dcera by se fakt odmítala válet na zemi, pištět, a kdybych ji honila se žvancem na vidličce po bytě, tak by se asi umlátila smíchy, ale představa je to dobrá, musela jsem se tomu smát a že mi tenhle týden moc do smíchu nebylo. Nesměju se vůbec tvému nápadu, je to jedna z možností a není špatná, vůbec ne... Jen tomu  cirkusu u nás :-)
Jednou jsem mu jeho chování oplatila, už přesně nevím, co to bylo, nějaké pošťuchování klackem, mlátil mě do boty, moc to nebolelo, ale bylo to protivný a nedal si pokoj - smál se dál, totálně se to minulo účinkem, raději se zapřel, než by ustoupil a přestal. Prý mu to nevadí a je to příjemný... Takové ty dětské tvrdohlavosti. A sílu nebudu přeci vyvíjet. Tudy cesta nevede.
Je zvláštní, když nevíte, co na dítě platí. Že by nic?

Já si nemyslím, že je to dobrý nápad dát tomu dítěti na zadek, i když se jedná jen o výchovné plácnutí. Zvláště, když kluk podle otce nezlobí, ale je to jen milý rošt’ák. Myslím si, že je na jeho otci, aby si kluka usměrnil,  a pokud ho nezvládá, tak at’ si ho třeba u počítače krmí, když mu to nevadí. Ty se dcerou najez u stolu jako normální lidi a kluka si nevšímej, i kdyby jedl na zemi. Pokud mu jídlo nebude chutnat a okomentuje to svým fuuuuuj, nech to být a nereaguj, nech prostor otci, at’ zareaguje, i kdyby to mělo být nové, další jídlo, nevšímej si toho.  Pokud otce zamkne, dělala bych, že nevidím, neslyším, …..atd atd. Zasáhla bych pouze v případě, že by ubližoval  dceři.  Nech to celé na jeho otci, at’ si kluka srovná nebo nesrovná. Věnuj se sobě a své dceři, udělejte si víkend podle svých představ, něco si hrajte, nebo běžte na procházku, cokoliv….. a otec s klukem se bud’  připojí nebo nepřipojí. Hlavně si nenech rozbít víkend a nepřizpůsobuj se náladě a roštáctví kluka. Stanovte si plán, co budete o víkendu dělat, proberte to s manželem a dcerou, zeptej se ho, co by asi jeho syn chtěl dělat, co by ho zajímalo, a podle toho plánu pak postupuj. A pokud bude kluk tento plán bourat svým chováním, nech, at’ otec situaci vyřeší a ty s dcerou v klidu v plánu pokračujte. Jinak totiž kluk ovládne váš víkend, a všechno se bude točit kolem něj a vy dvě s dcerou nebudete mít z víkendu vůbec nic.
Abys manželovi vysvětlovala a poukazovala, jaký je jeho syn, tím vše jen zhoršíš. Možná to vidí, možná ne. V každém případě to nechce od tebe slyšet.  Soustřed’ se na sebe a na svoji dceru.

Evo, víš, že s tím zlomem (přečtení knihy) by to tak mohlo být? Já to samozřejmě přesně nevím, ale ono by to odpovídalo. Matně si vzpomínám, že manžela vlastně na tu knihu upozornila psycholožka, když byl s BM v poradně, kam je poslal soud - potřeboval zjistit, jestli dítě nemá vůči otci averzi, jak tvrdila matka - tím soudu vysvětlovala, proč kluk nemůže být u táty. 
No jo, to je teda dobrý, já k ní teď  mám jít a kniha, kterou se manžel zaštítil, mu doporučila ona, ach jo.
Manžel odmítá návštěvu psychologa nejen proto, že má málo času a nevěří, že jsou tu odborníci (jasně, když jde o dítě, mohl by jet do prahy, otázka je, jestli chce slyšet, že to je průšvih a že on jako CHLAP je out), ale i proto, že když byli s BM u další psycholožky (poradna byla patová, nevěděli si tam s nimi rady, soud tedy nařídil posudek znalce) - a ta mu prý narovinu řekla, že se snaží, aby výsledek vyzněl neutrálně, aby nepoškodila ani jednu stranu.. Tak na co ten posudek pak je? Opravdu ten výsledek byl nemastný neslaný. Manžel byl tehdy zklamaný, že psycholožka neodahlila programování a manipulaci. Nevím, jestli ji opravdu neodhalila nebo odhalila a nechtěla to hrotit. Já u toho nebyla, mé info jsou jen zprostředkované.

Evo, není mi k čemu gratulovat. Moc o všem přemýšlím, docela to dost prožívám, empatie v těchto případech selhává, uvědomuješ si jen kolektivní bezmoc. Nechci, aby to vyznělo pesimisticky, ale je to tak.

Manžel sám připustil, že kluk je citově plochý. Nevím, jestli tím omlouvá jeho chování nebo konstatuje fakt, s nímž nelze nic dělat. Mně přijde kluk povrchní, u ničeho nevydrží (ale není to hyperaktivita, to ne). Chce jít na vyhlídku. Vylezeme (kvůli němu především) na vyhlídku. Jen co vytáhnu fotoaparát, abych udělala pár fotek, začne tahat tátu za ruku, že chce jít dolů... Takhle je to furt a všude.

Nenechala jsem se tentokrát vyvést z míry, nafotila jsem si, co jsem chtěla, oni čekali na mě dole - tam ho to pochopitelně taky nebavilo, ale nahoru se už vracet nechtěl. Teprve pak jsme jeli domů. Tam to zase rozbalil. Nechce nikam na výlety. Možná proto, že tam se nemůže tak vybít a předvádět, přeci jenom jsou tam lidi. Doma může vše. Nebo jestli tuší, že nás rozleptává a má požehnání mamky? No ale to už je fakt psycho, taková úvaha. Která matka bude navádět dítě, aby zlobilo u táty? Musí počítat s tím, že by se to mohlo otočit proti ní, ne?