Moc a moc vas vsechny zdravim...chtela jsem se s vami podelit s poslednim denim u nas...musim rict, ze situaci zvladame na vybornou a to nechci nic prehanet. Manzel konecne vyslovil vetu, kterou asi dcera "potrebovala" slyset. Minuly tyden totiz zacala opet vyskakovat a domahat se toho, ze chce byt po 23h vzhuru nebo lepe receno na pc. Byla tak drza a vorazena, ze to nevydrzel ani manzel a rekl ji, ze jestli se ji to nelibi, at si zbali tasku a jde k mame. Chtela odejit jeste v noci, ale manzel ji rekl, ze pujde rano, chytil ji za ruku a ona na nej rvala, at se ji nedotyka atd...rano prisla jakoby nic...ostatne jako vzdycky, ale manzel ji rika "uz jsi volala mame, ze jdes domu?"...a ona zustala jako oparena a rikala, ja vlastne domu nechci, ja chci tady zustat, me se u vas libi....ale manzel ji rekl, ze ma proste smulu, protoze tady se dodrzuji pravidla, ktere ona musi respektovat a ne, ze ona nam bude diktovat, co chce a my budeme podle toho skakat. Stala tady jako solnej sloup, vubec od taty necekala, ze by tohle nekdy rekl. Pak jsem se tedy ujala slova, protoze tata nevedel, jak to cele skoncovat. Rikala jsem ji, ze jsou jen dve moznosti. Jedna je, se omluvit a slibit, ze se to uz nebude opakovat a druha je, ze se musi sbalit a jit. Omluvila se, dokonce me objala a mohla jsem ji dat pusu-nejvetsi oceneni:-))) Dny plynou a nase dovolena s detmi se blizi ke konci...tata svoje deti nepoznava, jeste nikdy se nechovaly tak jako v tuto dobu, i kdyz jsme meli par vychovnych problemu. Konecne pochopil, ze pohodlnosti a neduslednosti cesta nikam nevede. Vcera ocenil mou snahu mu s detma pomoci a citil zmenu i u deti...maji z nej respekt!!! Vim, ze to pro nej je mnohdy tezke, ale prinasi to ovoce nam obema.
Gymnazistko-dej vedet, jaka je situace u vas.
Eva36- v utery mi privezou novy skutr:-))

Gymnazistka: Ahoj, cetla jsem to cele a je to fakt sila!!!!!!!!!!!!!!!
Studuji mimo jine take psychologii na vysoke skole a musim Ti opravdu potvrdit, ze chyba je v manzelovi. On musi zacit jednat s klukem jinak a hlavne musi stat pri Tobe, jinak to opravdu nejde!!!!!!!!!!!!
Mam pocit, ze Te manzel opravdu rad nema (uz tenkrat, kdyz se Te snazil kluk v aute kopnout, se Te nazastal apod.), ze Te ma jenom jako dekoraci k domu a ze chce sobe i klukovi dokazat, ze on ma barak, rodinu.. ze na jeho strane chyba neni - ale chyba je opravdu na JEHO strane!
Kluk ho urcite bere jako slabocha a ta jeho prehnana pece mu je pro legraci.
O Tobe muzu rict, ze ses uzasna zenska, Ty si chybu nedavej - malokdo by mel takovou trpelivost jako Ty! Myslim si, ze se manzel nezmeni - ja bych na tvem miste od neho odesla... nebudes preci cekat 10 nebo 15 let, az manzel pochopi, ze je jeho kluk zmetek (ktereho si z nej svym pristupem vychoval sam) - protoze Ty a Tvoje dcera se z toho zblaznite! Stejne pak treba nakonec s manzelem nebudes, ale ztratis cestu ke sve dceri a tyto roky, ktere spolu muzete spokojene a stastne stravit, Ti uz nikdo nevrati! Uz ted se snazis dceru davat treba na tabor apod. (aby ji z kluka nekleplo) a nakonec odejde z domova, hned jak to bude mozne, jenom proto, ze jeden chlap nezvlada sveho kluka!
Hodne stesti at uz se rozhodnes jakkoli!!!!

4 Eva36-moc dekuju za prispevek, pochvala vzdycky potesi:-))))) Vcera nam skoncila dovolena s detmi. Jejich mama jim prijela pro veci a podekovala mi, ze jsem se ji o deti postarala. Pokud to myslela uprimne, tak to cloveka potesi, ale ja uz jsem spis vycvicena, ze vsechna moje snaha udelat neco spravne a dobre je brana spise jako buzerace od cizinky, takze si to moc nepripoustim. Posledni hodinku u nas jsem venovala detem a to diskusi, jak se jim u nas libilo, chtela jsem slyset jejich nazory, popr. pripominky atd. Vyslo to pro nas vicemene pozitivne. Jedine, co se detem u nas nelibilo bylo, ze musely ve 23h do postele. Jsou zvykle usinat u televize a jit spat kdy je napadne...Ale tohle je u nas vylozene tezke. Pokud je necham dele, tak padame na hubu my s manzelem, mozna se s nimi pristi prazdniny domluvim, ze mohou zustat dele vzhuru, ale ze musim i drive vstat. Jde o to, ze kdyz deti spi do 11-12 nekdy i 13h, pak se jim pochopitelne spat nechce, ale na to mam ted casu dost. Manzel velmi zretelne pocitil, jake zmeny se s detmi u nas staly a jsem si skoro jista, ze se uz nebude "bat" zvysit hlas, kdyz si dcera opet otevre na nekoho z nas pusu. Poznal, ze z toho muze vic profitovat nez z toho, ze bude koukat do zeme a nebude vedet, jak reagovat.
Na skutr se moc tesim....tady se na nej muzes podivat... http://cgi.ebay.nl/ws/eBayISAPI.dll?Vie … PcY_BIN_IT

Mafy, vážím si tvé upřímnosti, a taky žasnu, že si troufneš napsat to, cos napsala, a ještě dodáš, že studuješ psychologii...
Nepochybuji o tom, že mě manžel má rád, jen jsem si pouze jistá, že kdyby měl volit mezi mnou a synem, tak nejspíš zvolí syna. Musím sebekriticky přiznat, že já bych volila úplně stejně, kdyby došlo na tuto "sophiinu volbu".
Dcera jezdí na tábor pravidelně už 3 roky ve stejném termínu, pravda je, že JÁ sama jsem navrhla, aby kluk byl u nás v době, kdy ona bude na táboře. Důvod byl jasný: proč by měla sledovat trapné divadýlko, když se může odehrát v době její nepřítomnosti? Byly to dvě mouchy jednou ranou. Pravda je, že BM nakonec určila, že kluka budeme mít v jinou dobu, takže tu byl týden a za 14 dní ho tu budeme mít na 2 týdny. Tentokrát už se toho tolik nebojím. Myslím, že manžel si nese ze svého dětství hodně úzkosti, kterou možná zažil jako dítě, když od nich odešel otec, a svým způsobem je jeho vztah k synovi (obskakování s jídlem a pitím) taky úzkostný. Nejsem ale psycholog a i kdybych byla, nikdy bych si netroufla to takhle otevřeně psát - nemám tolik informací.
Mafy, vím, žes to nemyslela zle, z tvého příspěvku je zřetelná jistá angažovanost a až příliš velké zaujetí, ale musím po pravdě říci (klidně mě tu kamenujte), že jsem ráda, že jsem našla psycholožku, která nestaví soudy tak kategoricky.
Věř mi, že napsat někomu: tvůj muž tě nemá rád, to je opravdu docela síla... :-)

gymnazistka napsal(a):

Mafy, vážím si tvé upřímnosti, a taky žasnu, že si troufneš napsat to, cos napsala, a ještě dodáš, že studuješ psychologii...
Nepochybuji o tom, že mě manžel má rád, jen jsem si pouze jistá, že kdyby měl volit mezi mnou a synem, tak nejspíš zvolí syna. Musím sebekriticky přiznat, že já bych volila úplně stejně, kdyby došlo na tuto "sophiinu volbu".
Dcera jezdí na tábor pravidelně už 3 roky ve stejném termínu, pravda je, že JÁ sama jsem navrhla, aby kluk byl u nás v době, kdy ona bude na táboře. Důvod byl jasný: proč by měla sledovat trapné divadýlko, když se může odehrát v době její nepřítomnosti? Byly to dvě mouchy jednou ranou. Pravda je, že BM nakonec určila, že kluka budeme mít v jinou dobu, takže tu byl týden a za 14 dní ho tu budeme mít na 2 týdny. Tentokrát už se toho tolik nebojím. Myslím, že manžel si nese ze svého dětství hodně úzkosti, kterou možná zažil jako dítě, když od nich odešel otec, a svým způsobem je jeho vztah k synovi (obskakování s jídlem a pitím) taky úzkostný. Nejsem ale psycholog a i kdybych byla, nikdy bych si netroufla to takhle otevřeně psát - nemám tolik informací.
Mafy, vím, žes to nemyslela zle, z tvého příspěvku je zřetelná jistá angažovanost a až příliš velké zaujetí, ale musím po pravdě říci (klidně mě tu kamenujte), že jsem ráda, že jsem našla psycholožku, která nestaví soudy tak kategoricky.
Věř mi, že napsat někomu: tvůj muž tě nemá rád, to je opravdu docela síla... :-)

Ahoj gymnazistko,
promin, jestli to vyznelo osklive - nemyslela jsem, ze Te manzel nema vubec rad, spis, ze Te nema rad tolik, jak by sis zaslouzila. Nebo ma, ale mel by to davat v takovych situacich (auto) vic najevo! Neodpovidala jsem primo z hlediska z psychologie (cetla jsem to cele a prevladly moje emoce), jako psycholog bych Ti asi poradila, at to zkusis s manzelem probrat a uz to, ze si sama kluka usmernujes a manzel to nekomentuje, je veliky pokrok. Opravdu ma blok z detstvi - vlastne za to nemuze.. Tak a ted Ti odpovim za sebe - bylo mi Te lito, i Tve dcery.
Opravdu Ti preji, aby se Ti podvedlo to vsechno ustat a situace se trvale zlepsila. Na psychologa nebo spis na psychiatra je zrala BM Presny priklad toho, kdyz jsou deti prostredkem k pomste nekoho, kdo si sam nevi rady se svym zivotem, a pak ho otravuje ostatnim (Tobe a manzelovi) - a to je opravdu ubohe!
Drz se!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Mafy

Tak jsem se konečně prokousala vašimi příspěvky až na konec.Je to hrozná beznaděj,ze které se můžete jen vypovídat mezi sebou a navzájem se potěšit alespoň dílčími úspěchy.Mám spolupracovnici,která řeší úplně stejné problémy,ale o tom psát nechci,protože je to úplně stejné,jako na předchozích stránkách.Sama vlastní zkušenost nemám,ale mám kamarádku z dětství/je mi přes 40/.Byly tři sestry.Když jí bylo 10,tak se její milovaný tatínek sebral a odešel z navenek perfektního manželství ke stejně staré ženě,která měla dva kluky.Nikdo to nemohl pochopit.Ve svém okolí byl hodnocen jako úžasný manžel a otec.Naši se onich často bavili,jako o naprosto vzorné rodině.No,ale byl prostě pryč-teda nebyl,přestěhoval se totiž jen o dvě patra výš v paneláku,kde bydlel. Nejdřív plakala a nemohla to pochopit.Myslela,že je to jejich vina,protože jsou tři holky a on chtěl kluka,pak vyčítala matce,že ho neměla ráda a klidně ho pustila k jiné.Byla to moje nejlepší kamarádka a už v těch deseti letech se mě její bolest a bezmoc malého dítěte strašně dotýkala. Nikdo s nimi nemluvil,nesnažil se jim nic vysvětlit,matka jim řekla,že jsou na to malé a že to pochopí až vyrostou a budou mít vlastní děti/cha ,cha-nejhorší výmluva a podcenění malých=hloupých/,otec se snažil po svém-snažil se skamarádit svoje děti a její děti-nekamarádili se ani před tím,ačkoli byli z jednoho domu,uplácel dárky,společnými výlety-ale jen vždy v omezeném počtu,protože dětí bylo najednou moc/hoši jeli vždy/.Celý půl rok čekala,že se táta vrátí.Mezitím se bez vědomí dětí rozvedli a tatík se chystal na novou svatbu,neb "sousedka" měla již viditelné bříško.A tak,když  při jedné návštěvě vpálil její kluk celou tu pravdu mojí kamarádce natvrdo a doplnil to ještě vlastním úsudkem,že teď,když spolu budou mít dítě,tak už to bude jen jejich táta/kde měli svýho tátu ,to nevím/,vystřídal lítost vztek a nenávist.Začalo peklo.Kdo myslíte,že byl strůjcem všech pekelných nástrah,hysterických výstupů a rafinovaných poťouchlostí-moje kamarádka její starší sestra a já.Naši měli velice dobře zásobenou knihovnu pro dospělé a já byla pilná čtenářka.Nebudu vám popisovat co všechno jsme jim za ty dva roky ,co vydrželi bydlet v domě, prováděly.Některé věci hraničily se zákonem a dneska se za to trochu stydím.Pak se odstěhovali.Daleko.  Spojení byly jen měsíční složenky,dárky k narozeninám a vánocům,když to vyšlo,tak 14 dní o prázdninách.Když jsme dospěly,tak skončilo všechno. Holky nechtěly a máma je nenutila . Táta se párkrát marně pokusil o kontakt-fotr dolejzá.Když bylo mé kamarádce asi 30,tak jí matka oznámila,ža je otec nemocný a že se s ní spojila jeho žena,že by chtěl vidět holky a svoje vnoučata.Řešily jsme to dlouho,tak dlouho,že táta umřel.Tak jely alespoň na pohřeb.Když se vrátila,tak plakala.Zjistila,že tátova žena je hrozně milá ženská a že táta s ní byl šťastnej,jediné co ho trápilo,že se nevídal s holkama.Jejich fotky a fotky jejich dětí měl pečlivě srovnaný v albu/jejich matka mu je pravidelně posílala/ maturita,promoce svatba-všechny mimina,první dorty-dojalo jí to.Konečně jí došlo,že jí i její sestry nepřestal mít rád. Zjistily,že její kluci jsou fajn,jejich dvě společné dcery jsou prýma .Ani slovo výčitek,jen smutek,že se toho táta nedožil.Teď se občas sejdou.Napíšou si mejla k vánocům, k narozkám,ale vrátit,vrátit se nic nedá. Co z toho vyplývá.Nic.Je to pořád stejné.Dětská bolest a krutost jdou ruku v ruce.Dospělý s tím nic nenadělá.Ať se snaží a vysvětluje,nebo jen mlčí. Jsou prostě děti,které mlčí a trpí/ a že trpí všechny/a jsou děti,které se brání svým způsobem. Jediný lék je dospělost,že by přece jen měli pravdu.......to pochopíš až budeš dospělá a budeš mít vlastní děti.Vůbec nic jsem tím nechtěla říct,protože nemám vlastní zkušenost a jak známo,jsou zkušenosti nesdělitelné.Je to jen příběh,který mě napadl,když jsem si to přečetla.Teď když jsem to dopsala a přečetla si to,tak myslím,že se možná některé budete na mě zlobit,proč Vám to tu blejkám a zabírám místo,když vám to nepomůže.Tak se nezlobte! Přeju všem hodně síly na zvládnutí a překonání všeho,co nemůžeme změnit.....