|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
gymnazistka: To je fakt chudák dítě, takový ženský bych tloukla na potkání asi...ach jo...to si ale teda nemyslím, že bys jako kvůli tomu měla zkousnout kde co, to ne. Tak nějak bych to zkoušela jako Jay.
Jay: Tak gratuluju! 
Domluvit se v cizím jazyce po telefonu, to už bývá celkem složitý. Chyby si nevyčítej, dělá je každý. A s dětma to válíš dóst dobře, řekla bych. Jen mi pořád nedochází jak to, že ty chlapi ty hranice neumějí těm děckám nastavovat sami....já sama z okolí nikoho takovýho neznám...i když vlastně...můj BM si také nechá od dítka líbit celkem dost. Je to hodnej kluk (syn jako), je mu skoro 12 let. Ale tuhle mi BM vynadal, jakto že pořád chodí kluk k holiči, když ho má vyzvedávat on...divila jsem se, protože holiče po mě kluk dyndal (co nejdřív samozřejmě) a já mu řekla, že jestli chce co nejdřív, musí se domluvit s taťkou, protože je zrovna jejich týden (máme střídavou péči)....no a dítě se "domluvilo" tím způsobem, že otci prostě nařídil, že se pro něj má zítra stavit tam a tam u holiče...a tatík běžel, vysolil 300 (mj. taky za melíry) a pak se na mě rozčiloval....Jó měl to kluk udělat mně a já bych k žádnýmu holiči teda nešla...jenže když je táta měkkej....(na mě by to kluk ani nezkusil, ví, co by následovalo. Pěkně v klidu bych ho odmítla.)
Není tady
Radko, popsalas to výstižně! I u nás byly náznaky samostatnosti a snahy splynutí se zbytkem rodiny: manžel jel ráno něco zařídit (už nevím, co to bylo, ale musel, i kdyby čert na kobyle jezdil) a my snídali sami. Tedy já, holka a kluk. Dali jsme si chleba s máslem a čaj. Kluk nic nenamítal, já mu to nabídla s tím, že my to ráno jíme, dala jsem na stůl tři hrnky, tři talířky a docela fajn jsme kecali. Přišel tatík a zhrozil se. Okamžitě začal servírovat ty svý tři misky a čtyři hrnky. Takže od tý doby se fakt neangažuju. Manželova posedlost, aby dítko dostalo nutričně vyváženou stravu, se totálně míjí s jakýmkoli výchovným aspektem. Prostě výchova až na posledním místě, hlavně dítě nenchat padnout hlady! Je to přitom směšný, nevím, co si tím kompenzuje. Je chlap, nemusí se chovat jak baba! Ale asi je to tím, že když byl manžel malý, jak už jsem možná psala, žil s o dva roky mladším bráchou a mámou sám, o bráchu se staral, když máma byla v práci nebo si přivydělávala úklidem, aby to utáhla, a tak má asi "v genech" být za ženskou :-((
Není tady
Gymnazistko, já si nemyslím, že způsob chování tvého manžela tkví v dětství. Můj manžel ho měl jiné a chová se stejně. Jestli ono to spíš nebude v tom pocitu - zplodil jsem malého génia, nemůžu se mu věnovat naplno, tak mu to budu kompenzovat zábavou a hračkama. Však i ženy z nerozpadlých manželství mají velmi často problémy, že muži nechávají výchovu jen na nich. Ale tam se to přeci jen filtruje tím, že otec je každodenním zlobením děti nucen alespoň částečně zasáhnout. Kdežto jednou za 14 dní to uličnictví a špatné návyky připadají tatínkovi roztomilé. Kdyby to měl snášet každý den, tak dítě umlátí.
Není tady
Holky, není to nakonec jedno, proč se ti chlapi tak chovají? Vždyť i když byste to pochopily, tak nevěřím, že by vás to štvalo míň. (Mě teda ne.).....otázka asi je, jak se z nich nezbláznit, že?
Gymnazistka: Asi jsi mu řekla svý o těch jeho třech miskách a čtyřech hrnkách, ne? Co on na to? (Čekám, že jsi byla za hyenu, která by chlapečkovi ani najíst pořádně nedala.)
Není tady
Evo, když kluk druhej den opět nevěděl, co ráno u snídaně roupama, tak jsem utrousila, že je zajímavý, že když měl jeden hrnek a jeden talíř, tak to snědl všechno a byl klid. Nepředváděl se, já se bavila s holkou, ale zapojily jsme i jeho. Jídlo nebylo cílem, prostě jsme snídali a kecali u toho. Snědl všechno.
No, manžel na to, když jsem mu to řekla, se ušklíbl a řekl: ale prosím tě... A tím považoval věc za vyřízenou. Bylo vidět, že mu to nesedlo a že to nebere vážně. Tedy tím smetl ze stolu můj důkaz, že to jde, jen se musí chtít. A já byla za dementíka, který zkouší jít neprošlapanou cestou (a náhodou mu to vyšlo!)
Myslím, že jemu připadá, že by se o něco ochudil, kdyby servíroval jeden talíř. On mi to tedy vysvětlil tím, že potřebuje zjistit, co klukovi chutná, aby věděl. Stejně neví nic, protože se kluk ve všem pohrabe. Misky s müsli a různejma jinejma blbostma po něm manžel dojídal ještě týden poté, co ho vrátil. Já se toho ani nedotkla. Ale ani jsem to nevyhodila. Prostě se to přikrylo talířkem, aby to neoschlo.
Máš pravdu v tom, že mě to nepřestane štvát, i když budu vědět, co za tím vězí. Ale třeba bych to nějak omlouvala, nevím. Sama si taky nesu docela zátěž z dětství, a tak si umím představit, že některý blbý věci člověk pochytá, sám neví jak, a jemu samotnému se s tím blbě žije.
Manžel mi ale připadá spokojený, má roztomilého génia (dal si na plochu monitoru další z jeho malovaných výtvorů, v osobním počítači má nastavenou na ploše taky jeho fotku, takže když se teď otočím, tak vidím kluka dvakrát: jednou fotku jeho obličeje a podruhý jím namalovaný obrázek - jak takovýmu sebestřednýmu tatínkovi vysvětlit, že se věci mají jinak? V tom jsou s matkou totálně zajedno: zplodili báječného tyrana a snášejí mu oba svorně modré z nebe. Každý jinak. V tom jediném by se asi shodli, jinak v ničem.
Až manžel pochopí, bude pozdě. Bude starý, kluk uvidí, že už nemá cenu ho ždímat, a odvrátí se od něj. Několikrát jsem mu to, já mrcha, naznačila nebo dokonce otevřeně řekla, a to v tom smyslu, že nemá cenu si dělat iluze o dětech - naposled minulý týden, kdy jsem čekala, až holka pošle z tábora sms, a pořád nic :-)
Manžel se tak svrchu usmál a bylo vidět, že on dělá vše pro to, aby ho hošík miloval, a hošík na to přijde sám a bude ho jednou taky milovat. Razí totiž zásadu, že příklady táhnou a že on sám rád vzpomíná na své dětství u babičky a u dědy, a tak "jde příkladem" a rozmazluje, ale nepochopil, že synek je poštvávaný, má jinou povahu než manžel (naprosto odlišné reakce dle toho, co říkala o manželovi tchýně) a vůbec, doba je jiná. Muž je skromný, nikdy neměl ani tátovi za zlé, že je opustil, a velmi dobře vycházel i s otcovou novou manželkou. Pro mě docela nepochopitelné. Můj muž je pohodový, nekonfliktní typ. Problémy jsou se mnou, protože to holt vidím, vnímám, prožívám a cítím jinak.
Mmch, to mi, Radko, připomnělo tu naši "jasnozřivost". Prostě některý věci člověk umí odhadnout. Škoda jen, že na jeho slova dojde.
Není tady
Ja nechapu, jak takova ucitelka muze vubec ucit deti...ale i tak trvam na svem, ze pres kluka by se mozna dalo tatovi malinko otevrit oci...neco jako- nedelej ze me porad mimino...ja naprosto chapu, jak to u vas vypada...me kdyz se narodila nejmladsi dcera, 10 let rozdilu od nejstarsi a osm od prostredni, tak byla porad ten malej milacek a mohla jsem to tatovi 100x opakovat, at ji taky necha neco delat..odesla jsem od neho, kdyz ji bylo jedenact...ale na co si dobre vzpominam, ze ji koupil na co si vzpomnela...kdyz sla s tatou do obchodu, na co si ukazala, to ji koupil. Az se stalo, ze nase mila dcera zkusila v obchode krast...prisla za mnou prodavacka, protoze jsme se znaly a sdelila mi, pro me nepochopitelnou vec...to se potom tatinek divil. Prodavacka jeste rikala, ze to nechape, ze ta holka ma vsechno...to bylo taky poprve, co ji tata dal na zadek...i tak je to dodnes benjaminek, i kdyz se snazim vsemozne...ono je to nekdy obtizne...kdyz ji bylo 13, odstehovaly jsme se sem, nemela tady zadnou kamaradku, tak jsem se ji to snazila taky usnadnovat, v zari nastupuje na holandskou skolu do tretiho rocniku...je to neco jako stredni skola, ale vysvetlovat tady system se mi nechce, prece jenom je to o vychove...
Pred chvilkou jsme s klukem dojedli. Delala jsem spagety a protoze se chce stat kucharem, zeptala jsem se ho, jestli tomu neco nechybi...vedela jsem, ze je to dobre, ale chci, aby ten kluk dostal ode me pozornost...rikam, pojd ochutnat, jestli tomu neco nechybi, ty to musis mit v sobe, ty urcite budes vedet, co je treba:-))) v takovych pripadech deti kvetou a vim, ze mu hladim dusicku:-))) jidlo mi pochvalil, nez jsem prisla z fitness, uklidil koupelnu...je u nas pohoda...snad jeste vydrzi:-)))
Není tady
Jay, napsalas to moc hezky, to, jak děti kvetou...
Jsi šikovná, myslím, že do toho dáváš srdce, a právě proto je to někdy tak těžký.
Přeju ti doma pohodu, docela na mne z tvého posledního příspěvku dýchl optimismus. Je fajn, že neotročíš, že vidíš i sebe.
Přemýšlím, jak změnit úhel pohledu, jak to odlehčit, jak na tom najít něco pozitivního. Určitě se vám ozvu, i když možná nic nevymyslím.
Mám teď lehce depresivní období, holka je pryč (jsem závislačka, ale nerozmazluju!!), doma nálada jak kdy, občas pod psa, a tak vůbec...
Není tady
gymnazistka napsal(a):
Jay, napsalas to moc hezky, to, jak děti kvetou...
Jsi šikovná, myslím, že do toho dáváš srdce, a právě proto je to někdy tak těžký.
Přeju ti doma pohodu, docela na mne z tvého posledního příspěvku dýchl optimismus. Je fajn, že neotročíš, že vidíš i sebe.
Přemýšlím, jak změnit úhel pohledu, jak to odlehčit, jak na tom najít něco pozitivního. Určitě se vám ozvu, i když možná nic nevymyslím.
Mám teď lehce depresivní období, holka je pryč (jsem závislačka, ale nerozmazluju!!), doma nálada jak kdy, občas pod psa, a tak vůbec...
Vidis, gymnazistko, a ted jsi pohladila i ty me..jen ja moc dobre vim, kolik usili me tohle vsechno stoji. Je opravdu moc tezke zacit "vychovavat" od 10-12let...to, co moje deti umely v 8letech, neumi tyhle ted...neverila jsem tomu, kdyz jsem normalne rekla, sloz si tricko, tak vubec nevedely,co se s takovym trickem dela..srdce do toho asi vseho patri, kolikrat jsem si rikala, proc mi nejsou ukradeny..deti potrebuji hodne chvalit a za malickosti, ale ten tvuj "syn" je az moc prechvalenej, takze to chce jeste rozlisit, za co chvalit..nebo ze sebe delat malinko "blbou" i ten kluk se da lehce oblbnout, muzes pouzit i svou dcerku...pri jidle se da i zavodit...nezavod s nim..rekni dcerce, s kterou jste velke spolecnice...kdo bude driv???? takove deti se chyti...kdo slozi lepe tento kapesnik...proste zacit s malickostmi...naoko ho ignorovat, on se zapoji sam...ja treba vim, ze holka je kreativni...rikam ji..musis mi poradit, kam povesit obrazek, ja vim, ze jsi po mame velmi sikovna...pochvalila jsem ji mamu, coz deti asi prijimaji rady:-)))- ja ji totiz nesnasim:-)))) a vyzdvihla jsem jeji dobrou vlastnost..na Vanoce s nima pecu cukrovi, je to pro ne nove...ani moje holka se toho neucastni...ale ony jsou vychovany jenom materialne a ne s laskou...dokazu vyjadrit radost letmym pohlazenim, ci pusou do vlasu...aby citily, ze kdyz nezlobi, ze je mam rada...ale jsou obdobi, kdy to holku chyta a pak je problem...no nic...proto rikam...nic nevzdavej, zkousej...obrat to proti manzelovi...rekni to klidne i pred nim, to si nechas tohle od taty udelat? ja myslela, ze jsi sikovnejsi...moje dcera tohle uz davno umela, ale jestli chces, muzeme to spolu zkusit, nebo to chces radji zkusit s tatou??...nenech se "zblaznit"...citim s tebou...ver, ze ano...
Není tady
Děkuju, pomáhá to. Smutný je, že tuhle podporu paradoxně nezískám(e) od našich manželů, ale od "cizích" lidí na webu. Věřte tomu, že mi pomáhá, když vím, že se v tom neplácám sama! Ne že bych vám to přála, ale pak si asi člověk nepřipadá tak opuštěný.
Ta pohoda, která probleskne ve vašich příspěvcích, je nakažlivá. Pro mě to znamená jedno: že snad existuje nějaké řešení, nebo aspoň virtuální podpora a pochopení na dálku. Inu, muži jsou z Marsu a ženy z Venuše...
Není tady
gymnazistka napsal(a):
Děkuju, pomáhá to. Smutný je, že tuhle podporu paradoxně nezískám(e) od našich manželů, ale od "cizích" lidí na webu. Věřte tomu, že mi pomáhá, když vím, že se v tom neplácám sama! Ne že bych vám to přála, ale pak si asi člověk nepřipadá tak opuštěný.
Ta pohoda, která probleskne ve vašich příspěvcích, je nakažlivá. Pro mě to znamená jedno: že snad existuje nějaké řešení, nebo aspoň virtuální podpora a pochopení na dálku. Inu, muži jsou z Marsu a ženy z Venuše...
Zlato, mozna ti to proste vnutkne nejaky napad, myslenku...snaz se to videt jinak...zasmej se tomu, jak je manzel detinskej...vis, ten muj se s tim taky desne spatne vyrovnava, porad mi rika, ze nemuze byt takovej, jak mu nadiktuju, ze je jinej...v techto chvilich mu bez servitek reknu, jestli ceka, az mu deti naserou na hlavu..on to totiz vidi i z te druhe strany, protoze deti davaji u nas k dobremu, jak jim mama dela otroka. Priklad: nesel jim ovladac od televize a ony volaly na mamu z patra, aby jim sla prepnout program, nebo podat polstar, ktery upadl. Nemohla jsem tomu uverit. Tak jsem mu rikala, tohle to chces?? Takze proste drzi pusu a krok...deti jsou o 100% lepsi, nez kdyz jsem sem prijela...zavedla jsem tady urcity rezim a ten se musi dodrzovat, ne koukat do pulnoci na televizi...musela jsem sice taky ustoupit,protoze moje holka chodila o vikendu spat v 22h, ted je to ve 23h...a to je jeste o rok starsi...i tak se snazim ji pod kontrolou drzet...
Tak jsem dneska tu koupelnu chtela vyfotit...vsechno vzorne poskladane, vyrovnane...no uplne jsem zasla...prala bych to mame videt, ze i jeji deti nemusi byt tak line, kdyz je duslednost, ale je mi jasne, ze ony ji to nikdy nereknou, ze me poslechnou a ji ne:-))
Kluka jsem pochvalila, rikala jsem mu, to me nahore cekalo mile prekvapeni...malem jsem neverila vlastnim ocim:-))) sice jsi zapomnel vytrit podlahu, ale kdyz to zitra jeste dodelas, tak budu moc stastna...jsem na tebe pysna...jojo...asi takhle...jeste premyslim, jestli jim na rano neupecu pernik...takove dobroty muzou:-))
Není tady
Jay, ty jsi asi od narození čistokrevný bojovník! Taková já nejsem. Už to, jak bojuješ s cizím jazykem, to je fakt obdivuhodný. Chtěla bych mít aspoň kousíček z tebe :-)
Třeba to okoukám nebo mě to posune někam malinko jinam.
Ten perník jim upeč. A sama si dej taky kus! :-)
Není tady
gymnazistka napsal(a):
Jay, ty jsi asi od narození čistokrevný bojovník! Taková já nejsem. Už to, jak bojuješ s cizím jazykem, to je fakt obdivuhodný. Chtěla bych mít aspoň kousíček z tebe :-)
Třeba to okoukám nebo mě to posune někam malinko jinam.
Ten perník jim upeč. A sama si dej taky kus! :-)
Jak jsi to poznala??? Mozna, ze bys za sebe mohla zabojovat...ja jsem opravdu dominantni, i kdyz jsem to o sobe dost dlouho nevedela...nikdy mi to neprislo...jsem zvykla jedna opravdu hezky, ale kdyz to potom nefunguje, tak si taky umim postavit hlavu...a neustoupim...co jsi za znameni??? A jen tak pro informaci, ja jsem ve 40 letech odmaturovala z anglictiny a dva roky potom jsem zacala s holandstinou.. my jsme s manzelem vlastne mluvili puvodne jenom anglicky...ted je anglina zcela pryc...No, nevim, zda se to da okoukat...a vim, ze je to malinko nadnesene, ale treba ti to da tu spravnou odvahu, jiskru...to bych ti moc prala...zkus si ty pokusy nejak naplanovat...jdi krucek po krucku...ty musis kluka zaujmout vic, nez ty tatovo podbizejici se hlouposti...tata musi poznat, ze zaujmout kluka jde i jinak nez 4 miskama a hrnkama k snidani...snaz se klukovi ukazat cestu jinou....nenasilne...takovy, ja mam napad...a zavolej jenom dceru...on bude zvedavej, pujde se podivat...a ty musis rict, udelal sis tohle nebo to udelal tata...TATA?? tak to nemuzes hrat, to je jenom pro "sikovne"...proste zkouset, mozna to vyzni blbe...ale tezko se pise neco presne, kdyz neznas prostredi a moznosti..ale ty urcite vis:-)))) jsem rada, ze ti mohu alespon trochu optimismu dat...mas proti me dve vyhody...kluk je mladsi, ja zacinala s 10-12roky, ted je jim o dva vice a mluvis materskym jazykem...
Není tady
Je to obdivuhodný, asi jsi jiné znamení než já, já jsem Kozoroh. Hodně dumám a nechám se často problémem požrat, než bych ho řešila. Naivně čekám, že lidem dojde to či ono. Nedojde. Taky neříkám, že to, co prosazuji já, je správné. Je v tom určitý, možná dost velký podíl nejistoty. Ta psycholožka to řekla dobře: když jsem skoro hodinu mlela a v každé větě bylo slovo: manžel, kluk, manžel, kluk... tak mi řekla: a kde jste VY?
To se musím naučit v první řadě. Jen vidím, že sebemenší snahy po prosazení se vnímá okolí pomalu jako velkou a nebezpečnou revoluci. Mně ta bojovnost chybí. Pravda je, že když vidím bojovníka, tak mě to povzbudí. Například teď jsem udělala čistku ve sklepě. Měla jsem dnes pocit, že musím něco udělat, změnit, abych tu jen tak netlachala a nezamořovala prostor. Když nepohnu se vztahy, což teď dost dobře nejde, tak jsem aspoň vyházela pár starých krámů. Trochu to pomohlo. Fakt mám teď blbý období. Ne že by se mi děla nějaká tragédie, spíš je to dlouhodobá rezignace, pocit prohry.
Ale vím, že to přejde. Přijede holka, bude tu živějc, pak sice zas s tátou odjede, ale takový je život. Já to letos doma musím zúročit jinak... Třeba je to k něčemu dobré.
Není tady
Ja jsem stirka...rekla bych rozeny psycholog...prosim-kdo ma jiny nazor, uznam i ten...ale ja znam spoustu stirek a jsme opravdu velmi podobne...moje dcera je stirka a zaobira se taky specialni pedagogikou a psychologii a jsme jak pres kopirak...dela pro jedny detske stranky, kde se deti zaobiraji dotazy, ktere je trapi a kdyz byla v nemocnici, tak jsem dotazy zodpovidala za ni...po jejich precteni mi rekla, ze by to jinak nenapsala...je to proste asi uvnitr...pred chvili prisla holka od kamaradky, prisla o malinko drive asi o 3minutky...udelala mi radost...dala jsem ji jeste najist a sama si umyla po sobe talir a uklidila do skrine...seznamila jsem ji se zitrejsim dnem, protoze rano musim s pani do nemocnice a pak na tydenni nakup...tak aby vedela, ze rano nebudu doma mozna do 12,30h...a spis vyuzij toho, ze ta holka tady neni, ale on ten malej asi taky ne,vid? Me to ted taky vyhovuje, ze je moje dcera u sester v Cechach, protoze se jim mohu venovat sama a nemusim se delit mezi mou a ne...:-))
Není tady
Gymnazistko, narazila jsi tady na svoji prvni navstevu u psycholozky. Byla nejaka dalsi? Jak to probihalo. Ja si myslim, ze rady Jay jsou jako od dalsi psycholozky. A je dobre, ze jsi jeste stale nerezignovala. Rozdil v tvoji a Jayinou pozici je ten, ze ona ma preci jenom ve svem manzelovi zastani. Ja jsem rezignovala asi po roce a pul, za prve proto, ze me v te dobe zadne deti nezajimali (argument, ze je to preci dite meho partnera neobstoji - ja jsem si vybrala jeho a ne jeho zavazky z min. let), za druhe proto, ze moje snahy o cokoli ihned muj partner hatil a obracelo se to proti me. Takze ve mne vypestoval tak silnou alergii na jeho dite a vse co souvisi s jeho min. zivotem, ze dnes i kdyby kluk byl svaty (do cehoz ma hoooodne daleko), tak se s nim nehodlam stykat, ani se pretvarovat ze ho miluju. Je to pro me proste jen cizi clovek, zadny pokrevni pribuzny a mezi cizimi lidmi si take preci vybirame dle toho, jak nam ten urcity clovek sympaticky, takze ja se napr. nechci stykat s lidmy nevychovanymi nebo zlymi. Jen doufam, ze tebe do tohodle stadia tvuj manzel neprivede, i kdyz z tvych prispevku je jasne znat, ze uz jsi na pul cesty. Je to smutne a nema to cenu opakovat, ze proste ti chlapy se chovaji jak sloni v porcelanu a vubec jim nedochazi co tim zpusobi.
Není tady
nemyslím si, že by tvůj muž byl bačkora, ale je na syna asi dost fixovaný a bojí se, že kdyby se mu znelíbil, syn by odmítl k otci chodit.
Kluk z toho umí pěkně těžit.
Nejlepší by bylo, kluka popadnout za límec a dotáhnout ho i s tatínkem do psychologické poradny, nebo rodinné poradny.
Já bych si o tom s manželem promluvila,dala bych mu ultimátum a na víkendy, kdy u vás syn bude,bych zabalila a odjela k rodičům, na chatu, ke kamarádce.Ať se tatínek postará.
Není tady
Radko, pamatuješ si to dobře, u psycholožky jsem byla zatím jen jednou, z druhé návštěvy sešlo, byla jsem nemocná, pak marodila holka, ale mám k ní jít v úterý, tak snad to klapne. Docela se těším.
Jinak mám pocit, že já mám mnohem blíž, pokud jde o přístup, k tobě než k Jay. Přiznávám, že se mi hromada věcí zošklivila. Vadí mi manželova minulost, vadí mi jeho dítě, vadí mi hromada věcí. Nejvíc mi ale vadí, jak se k tomu staví ON sám. Každý si neseme nějakou minulost, ale zatímco já s mým ex spolupracuju a vše probíhá ke spokojenosti mé dcery i naší rodiny (ex nám například hlídá psa, když chceme někam na jeden den jet, jinak se k tomu široko daleko nikdo nemá), tak manželova BM nám akorát hatí plány.
Přistihla jsem se, že čím dál míň rozumím tomu, jak můj muž (a to si ho pořád vážím) mohl zplodit synka s takovou kreaturou! Což mě vede k závěru, že je vlastně zmanipulovatelný (ona chtěla dítě, on jí v tu dobu imponoval, neměl žádné dítě z předchozího svazku, takže se jí jevil jako nezávadný partner, a obávám se, že on k ní přistupoval podobně, jí bylo 35 a neměla dítě, byla svobodná). Ovšem bohužel ne mnou, ale synkem a BM. Docela smutný zjištění.
Přitom, narozdíl od tebe, musím svým způsobem, ačkoli jsem hubatá a sarkastická, držet hubu a krok, aby se to neotočilo proti mé dceři. Od té doby, co se netajím svými antipatiemi k jeho synovi, ačkoli k dítěti se chovám slušně, ale každopádně dám najevo, že se mi nelíbí komplikace, které z toho plynou, tak se změnil i manželův vztah k mé dceři. Moc spolu nemluví. Ona je uzavřenější, a on se taky s ní moc nebaví. Nepociťuju to jako dusno, které doma bývá, ale vidím, že to nějak není ono.
Není tady
Gymnazistko, stále přemýšlím nad tím synátorem. Mám docela zkušenosti s dětmi jeho věku. Účinné by bylo vyvés ho sz jeho omylu, že příště nepřijede. Něco v tom smyslu, že vy ho taky nemusíte takového rozcapeného přijímat. Jenže - háček je v tátovi. Ten by to asi neustál a způsobilo by to pravděpodobně konflikt mezi vámi. Děti kolem sedmého roku nejvíce potřebují důslednost a jasná pravidla. Pokus se je stanovit alespon ty. Z tvého povídání čím dál víc získávám dojem, že problém není kluk, nýbrž táta a jeho chování během pobytu syna. Přemýšlím, jak bys to mohla zvládnout. Rozhodně ani slůvkem nesmíš zmínit chování syna, pokud chceš kritizovat partnera. V tu chvíli totiž přestane poslouchat. Zkoušela jsi s ním mluvit, že pokud se takhle chová (ke komukoli), klesá ve tvých očích?
Není tady
Ano, Pavlo, skutečně už jsem víc alergická na manžela, a to i ve chvílích, kdy je kluk relativně OK. Snažila jsem se manželovi v klidu vysvětlit, že mi přestává imponovat, když se opásá zástěrou, nevidí, neslyší, kraluje v kuchyni, kam mě nepustí, protože dělá klukovi pomyšlení?? Bohužel, myslím, že je natolik svou otcovskou rolí zaslepený, že mu je docela šumafuk, že by mi přestal imponovat. Vyslechl to, ale nic si z toho nevzal. Oponoval, že tak, jak to líčím (vidí to kluk i holka, jak bych si mohla vymýšlet?), to není a basta.
Raději už to nechci opakovat a utvrzovat se v tom, že on je především otec a pak koutkem duše a těla manžel...
No, teď mu asi ubližuju, třeba dnes si dělal starosti, jak se v tom teple dostanu domů z jednoho konce města na druhý domů, byl by mě odvezl, ale v tom není problém, dojedu tramvají (nemám řidičák).
Pomáhá mi, pomáhá mi i v rozjezdu podnikání, ale nade mnou pořád leží ten obrovský, černý mrak. Budoucnost nevidím pozitivně.
Není tady
No, ja jsem si kolikrat rikala, ze bych ty "moje" deti radeji nenavidela, abych se k nim tak mohla chovat...uz jsme si neco spolu prozili...holka taky na me rvala - ty 
zenska-tahni...a ja se porad drzim, citim, ze to jsou vykriky o pomoc...nevim, jak to presne rict...nekdy si rikam, ze by si prala, abych byla jeji mama...s klukem zacinaji problemy ted, proto s nim vic mluvim, vic vysvetluju...dnes jsem ho poprosila, aby mi umyl misku po jidle...nechal obe, jeho i moji, misky lezet ve drezu a sel na pc...musela jsem mu zopakovat, ze jsem uvarila, poklidila kuchyn, slozila pradlo...ze je zivot o necem jinem, nez o brani...ze musi i davat...tata nerekl ani slovo...jenom se divil, proc mu chci zase neco rikat...pak to pochopil...taky jsem musela manzelovi pripomenout, ze kdyz se deti chovaly dobre, ze prvni, co musi udelat, kdyz prijde domu rict, ze z nich ma radost...musi jim dat najevo, radost z toho, ze tu nebyl problem...jemu tyhle malickosti nedochazi...
Není tady
Jay, jestli my, ženské, nechceme po těch mužských, čeho oni nejsou schopni! Můj manžel taky synovi (a jak ho, panečku, miluje!) neřekl spoustu zásadních věcí! Někdy až žasnu, jak je kluk v tomhle ohledu zaostalý. Manžel mu jednou do jedenácti večer vysvětloval v pokoji před spaním (šla jsem vedle do ložnice pro pyžamo, tak jsem to slyšela), jak funguje mléčná soustava a galaxie. A kluk přitom nemá tušení, čím se jeho otec živí! Jak ti chlapi myslí??
Můj muž je hodně chytrý a moudrý, co řekne, tak má něco do sebe, je dospělý a někdy je až neuvěřitelný, (já jsem občas dětina, uznávám) jak jsou ty jeho pravdy prostý a vyzkoušený, ale v něčem teda totálně pokulhává na obě dvě nohy!
Není ale jednodušší vysvětlovat dítěti systém římských číslic než říct mu, proč táta žije sám a proč nežije s mámou???
Nechápu...
Napadlo mě to, jak píšeš, že by mužský měl děti chválit. Jo, nedochází jim to. Neorientují se tak dobře v mezilidských vztazích (viz Evin příspěvek, jak ženské hlídají oheň, u toho si povídají, zatímco chlap mlčí a má políčeno na mamuta), zatímco my vidíme, cítíme, tušíme. Jim je tohle dokonale skryté.
Tedy, abych jim nekřivdila: můj muž moc dobře ví, vidí, cítí a tuší, co chce jeho synek k snídani, co chce koupit a co naopak nechce dělat a jíst :-)
(Musela jsem si přihřát polívčičku :-)
Není tady
gymnazistka - jo jo...oni to vidi vsechno jinak...mysli si, ze se detem zavdeci..jeste ti napisu, k cemu jsem donutila meho manzela a myslim, ze to bylo pro nej opravdu velmi tezke..kdyz mel loni narozeniny- mimochodem je to dneska presne rok-dostala holka kapesne a sla si za to koupit radeji cigarety,nez aby koupila tatovi darek-kouri od 12let a je ji to tolerovano...doma muze i v pokoji..to radeji nechavam bez komentare!! a tatovi rekla, ze nema penize na darek, ze ho dostane pozdeji...pri kazde prilezitosti, kdy jsme nekde byli, mu rikala, to bych ti mohla koupit, je to by bylo pro tebe a bla bla...darku se nedockal. A presne tohle dostala nazpatek...kdyz mela narozeniny, tak ji tata rekl, darek dostanes pozdeji, ale nic nedostala...udelala nam tady scenu, ale ja jsem ji rekla, nejde o ten darek ani o penize, ale dala jsi prednost cigaretam pred tatou a on si tohle nezaslouzi, jak se chovas ty, tak se chovame my...Dnes ma tedy tata narozeniny...darky od deti jsou zabalene a pripravene, az prijde z prace. Opet jedna ze zakladnich veci, ktere jsem moje deti ucila.Holandske deti-ty nase-jenom berou, ale nedavaji a to ani mame.Maji to takhle zarizene - jsou to prece kleine schatjes-mali milacci-....ja jsem od nich jeste k narozeninam nic nedostala, ale na Vanoce ano, coz je take myslim pokrok...prvni Vanoce byly pro me velmi bolestne..z Cech jsme byly zvykle-ja a dcera- na hojnost pod stromeckem. To se tady celkem nedrzi, tak to moc radostne nebylo, ale dalsi Vanoce jsem se snazila, aby mel kazdy radost a musela jsem s detma promluvit, zda tedy na to budou myslet. Nebyla jsem ochotna jenom davat a pritom vedet, ze penez a casu maji dost.Mohou si vydelat penize i samy(roznos novin napr.), ale jsou na to lini a pohodlni, ale je to i moje dcera......chce to duslednost, ta se vyplaci...neustoupit, i kdyz na nas delaji smutne oci, protoze to se okamzite vrati jako bumerang...
A co se tyka jeste tech chlapu, je to opravdu jejich chyba a v nasich pripadech i tech vlastnich maminek..
Není tady
Jay, obdivuji, kolik energie do toho všeho vkládáš! Já jí tolik nemám, jsem jinak stavěná, není to otázka věku, ale vitality a asi i priotir a přístupu k životu. Zrovna teď jsem tak nějak ubitá, že to všechno vidím docela černě. Nicméně tvé příspěvky jsou zaplaťpámbu povzbudivé. Aspoň já to tak vnímám a je to fajn :-)
Není tady
Ja se taky obdivuju, ono to neni tak ruzove, jak to treba vypada, taky mam z kazde navstevy u nas strach, co zase prijde...nejhorsi jsou ty prichody, cekam, co z nich od mamy zase vypadne..chci si ted koupit skutr, uz ted mam hruzu, jak jim mama nastoli, ze ja si kupuju a ony prijdou zkratka...netusi, ze si vydelavam neco bokem, ze jsem nejela na dovolenou za detmi proto, abych si neco vydelala jenom pro sebe..jsou to takove malickosti, ale dovedou hodne zkomplikovat zivot. Taky toho mam obcas a dost casto dost, ale na druhou stranu si rikam, ze jsem "stara" na to se rozvadet, vim, ze tohle jednou skonci a kdyz je manzel dostatecne "vlacnej", da se z toho neco tezit...kdyby delal to, co ten tvuj, poslala bych ho asi nekam...je to otazka nazoru, povah a priorit...ale asi by u me taky hodne klesnul...
Taky me ubiji, kolikrat denne musim opakovat, ze si museji po sobe uklizet, kazdy talirek nebo sklenicku umyt a ulozit zpet...kdybych to nedelala, asi bych musela stat jenom u linky...no ale kolikrat se staci jenom podivat...berou to normalne, nezlobi se, ale neskacou radosti, to teda ne:-)))
Není tady
Jay: to chce pořád předvídat, co jim jejich matka tak asi může nakukat.....a už předem si stavět půdu (třeba jim říct, že sis koupila novej skútr a že to máš odměnu za to, žes nejela na dovču, ale makala....)....tohle já řeším s BM pořád...on je to takovej ten nenápadnej manipulátor, takže je schopen říct dítěti "Jo, no jo, Jarda...to mamka už když jsme ještě byli spolu, tak s ním byla...no ale to nic, to nic..." (S Jardou skoro žiju teď coby rozvedená a můj BM už ho podezíral kdysi, že se mnou spí....blázen, tedy BM)....vyplatilo se mi být k dítěti maximálně upřímná a každou situaci vysvětlit (odstěhování od otce, rozvod, proč asi - zhruba, přiměřeně věku)...myslím, že se nedá tak ovládnout názory otce...aspoň doufám.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.