ďakujem, že si to pochopila.

Pandorraa napsal(a):

eset
pismenka zkresluji, to je znama vec.
Vztah, kde lide ziji spolu, kazdy z nich ma ale sve vlastni pratele a svuj vlastni cas jen sam pro sebe, muze odejit kamkoliv a s kymkoliv na libovolne dlouhou dobu a nemusi se pak podrobit krizovemu vyslechu, je pro mne ten "nejzdravejsi". Pak klidne mohu nechat cokoliv lezet na miste a druheho partnera nanapadne se ani ptat kde s kym o cem proc A pokud se zepta, vyjadruje tim jen zajem O MNE, nikoliv SVOU vlastni nejistotu. Pokud zijes v takovemhle vztahu, mohou ti ostatni skutecne zavidet. Ale i bohove jsou zavistivi, vsak to znas....

aeva1 napsal(a):

Vztahová kázeň - na mě moc vzletné. .... Já toho nelituju, že jsem se podívala. Mám jasno. ..... Tak mě utlučte. No. To jsem se rozjela. No hezký víkend všem.

Aeva1: Původně jsem chtěl napsat "pracovní kázeň" , ale do tohoto tématu se mi to nějak nehodilo... I když vztah je určitým způsobem taky jistý druh smlouvy, která má svoje pravidla a ctění soukromí mezi ně taky patří. Napsal jsem, že se stydím, protože to považuju za čuňárnu, nikoliv, že toho přímo lituji. Člověk by asi neměl příliš mnoho litovat zpětně svých činů, to potom svědčí o tom, že něco dělá špatně. Také jsem získal jasno, ovšem to poznání jasna bylo hodně bolestivé (detaily rozepisovat nechci a nebudu...). Toto "jasno" mě ovšem také posunulo určitým (a snad i správným) směrem. Takže toho nelituji i proto. Beru to tak, že za všechno se zkrátka platí a všechno má svoji cenu. Tlouct Tě, doufám, nikdo nebude, já rozhodně ne. I Tobě krásný víkend, snad nebude moc pršet

Já jsem věděla, že dostanu od vás po šňupáku. Jo Egoušek, o tom samozřejmě vím.
Axi, pátrání je silné slovo, ale když nacházíš cizí kalhotky v autě, to tě rozhodí. Promiň, tebe ne, ale já jsem z toho dost špatná. A o tom, že nemohu žít s neopětovanou láskou, to je těžké. Já jsem si dlouho myslela, že má úplně nějaké jiné problémy. A přece ho neopustím, když to vždycky mezi námi bylo fajn a slušné. Copak pořád nemůžeš pochopit, že m. to jen sám nechtěl rozhodnout ? Sám mi přiznal, že je rád , že jsem to ukončila. Ani mu takový dvojí vztah nevyhovuje.

Axi napsal(a):

Aeva:
Tak pán o tebe neměl zájem, udržoval tě v tom, že za nic nestojíš a ty jsi nic jsi neřešila. Pak jsi ale pátráním zjistila, že pán má milenku a tohle už řešíš. Pán se tedy může chovat jako hulvát, ale nesmí mít milenku. Tohle je věc, která se tu pořád opakuje a která nemá logiku. Já bych si myslel, že jsi už dávno měla vyvodit závěry z toho hulvátství – drahý, miluji tě, ale nemohu dlouhodobě žít ve vztahu, kde moje láska není opětována. Pokud si myslíš, že za nic nestojím, je tvoje nezadatelné právo vybrat si někoho, kdo podle tebe stojí za víc. Dohodněme se na výchově naší dcery, rozdělme si spravedlivě náš majetek a jděme dál každý svou cestou…

Myslím, že v tom máš docela chaoz a že jasno nemáš ani trochu.

Tak něco podobného jsem řešila já s manželem - říkal mi, že za nic nestojím, nic doma nedělal, nejdřív moc žárlil a šmíroval mě, pak se nezajímal, peníze nedával, sliby neplnil....a já byla ta hrozná. Po čase jsem získala nějaké to sebevědomí a začala tohleto s ním řešit s tím, že takto už žít nechci, ať navrhne, jak to změnit, aby i jemu to vyhovovalo. Nechtěl to, chtěl tu starou, hloupou manželku, která si nechala všechno líbit, nepochopil, že už se nevrátí.....Tak jsem se rozhodla odejít....posléze jsem zjišťovala, že už vlastně za našeho manželství měl nějaký jiný vztah, s danou ženou začal po mém odchodu prakticky hned žít a mě prudil SMSkami typu "Je mi po tobě nic smutno, jsem tu sám a asi zbytečnej. Pro každýho..." Měla jsem i obavu, aby si něco neudělal, pak mi přátelé donesli, že sám vůbec není a že pěkně kecá....vůbec nerozumím tomu, co ho vedlo k takovýmu chování. A perlička na závěr - o dítě zájem neměl do té doby, než jsem se dovolila požádat ho o výživné (tedy 3 měsíce po mém odchodu)...pak začal razantně prosazovat střídavou péči a protože je otec-srandista, dítko se toho chytlo a k tátovi chtělo (nedivím se, hodnotí to, nač mu zatím jeho mozek stačí a já mu hlavu neblbnu)....takže teď máme i střídavou péči a nedostávám od BM žádné peníze na dítě. Prý stačí říct, když něco potřebuje a dohodneme se. Tak jsme se dohodli, já podle dohody dítěti nakoupila oblečení a na peníze (tedy polovičku peněz) od něj pořád čekám...Myslím si, že se mi tímhle způsobem mstí za to, že jsem si dovolila ho opustit. Myslel si asi, že zůstanu navždy....přála bych si, aby mi už dal pokoj a když se na něčem dohodneme, aby to dodržel. Ale moje přání nejspíš zůstane nevyslyšeno.....

Aevo,
nemyslím si, že by mu dvojí vztah nevyhovoval.Spíš to všechno přestal zvládat a tak mu přišlo vhod, že jsi to "rozetla" Ty. On je podle sebe jak se říká z obliga a vlastně vše je Tvoje vina. Ono je to přeci nejjednodušší. Pro Tebe tohle všechno podle mne skončí až se odstěhuje. Musí to být secsakra těžké, ale Ty to zvládneš. Jen mne pořád překvapuje jeho jistota, že na něj budeš pořád čekat. Kde bere tu jistotu?

To Axi(a Eva36):
Máte a nemáte pravdu. Nevera NEMUSÍ  byť dôležitá a NEMUSÍ byť zásah do súkromia, ale MOŽE. Nie je nevera ako nevera. Býv. partner mi bol niekoľkokrát neverný(už predtým, a neviem koľkokrát, lebo som to neriešila) a nič to neznamenalo, lebo to proste bol ojedinelý úlet(keby sa mu podaril bez toho, aby som sa to dozvedela ja i jeho syn, dal by sa snáď nazvať aj kultivovanou neverou). Ale potom prišla poriadna nevera, a tam išlo do tuhého a lietali nielen triesky, ale celé stromy. A propos, Franta hulvát, ktorý je hulvát, a či je alebo nie je neverný, je pritom podružné: Hulvátom sa človek nerodí, hulvátom sa človek stáva. A často bohužiaľ  v priebehu vzťahu. Ľudia sa menia, iba idioti sa nemenia. A môžete ma pokojne ukameňovať vy, čo máte iné, alebo nulové skúsenosti, ale môj BM sa pod vplyvom milenky zmenil totálne. Nechcem tvrdiť, že tá zmena nastala zo dňa na deň, ale aj keď sme už mali 2 roky krízu a on sa pomaly začínal správať inak ako predtým a porušovať svoje - predtým neochvejné - zásady, keď sa na obzore objavila ONA, k tým zásadám sa zrazu už ani slovne nehlásil. Všetko bolo zle, všetko naopak. Prestal so svojím podnikaním, pustil sa do nového projektu s ňou. A rozišiel sa nielen so mnou, ale aj so synom(odložil ho k babičke) a s celou rodinou. Keď sa po čase s M. búrlivo rozišli, pokúšal sa vrátiť k starým zásadám(myslím, že celkom sa mu to už nikdy nepodarilo), k rodine(so synom je vzťah pretrhaný nadobro, s ostatnými ako-tak pozliepaný nanovo) a k podnikaniu - to sa mu nepodarilo: ešte stále spláca dlhy a živí sa tak, ako nikdy nechcel(hoci ja si myslím, že k jeho osobnosti sa tento durh obživy hodí a vždy som mu to tvrdila). Sám hovorí, že musel mať nejaké zatmenie mozgu(nie mne, samozrejme, ale pri pive sa priznal svojmu bratovi). Takže toľko k téme nevera- porušovnaie súkromia a hulvát-alebo-neverník? veci naozaj nie sú čierno-biele a tak kao málokedy je nevera jeidnou či hlavnou príčinou rozkladu manželstva alebo vzťahu, tak často býva tým posledným, rozhodujúcim impulzom k rozchodu. Môj BM s odstupom povedal, že keby sa nebola zjavila ONA, tak by sme buď boli po čase rozišli menej búrlivo(s neškodnejšímí následkami), alebo by sme zašli do poradne a pustili sa vzťah zliepať. Či úspešne, to je otázne...

Sofi napsala:
"Aevo,
nemyslím si, že by mu dvojí vztah nevyhovoval.Spíš to všechno přestal zvládat a tak mu přišlo vhod, že jsi to "rozetla" Ty"
Tak tohe souhlasí, neb m. taky v době  jeho dvojího vztahu po několika(spíš po hodně) panácích přišel domů a říkal: Míšo, máme problém,co budeme dělat - nespecifiikoval,oba jsme věděli o co go.Já rozespalá, neb to bývalo po půlnoci  zamručela: Já žádný problém nemám, já spím....
Jo, viditelně chtěl rozetnutí hodit na mě - zřejmě ať bych to rozhodla, jak bych to ozhodla, no jo, ale bav se s opilcem....a ráno byl klídek a pohoda.

Selima: Můj manžel taky začal pomaloučku, polehoučku mít trošku jiné názory, začal se stýkat s "lepšími" lidmi jako jsou vyhazovači z diskoték, striptérky, go-go tanečnice, kluci, co je pasou....jeho milenka byla go-go tanečnicí. Myslím, že i na jeho chování měla vliv ona a vůbec celé prostředí, kam se dostal. Tam platí heslo "urvi, co se dá". Ale nejspíš to v něm někde bylo, jen to čekalo na probuzení. Vlastně jsem si uvědomila zpětně, že byl vždy velký sobec. Naše dítě jednou třeba dostalo od babičky k svátku obrovský kornout s bonbóny, jak si vždycky přál (bylo mu asi 5-6 roků) no a můj manžel, jeho otec, mu z toho kornoutu dokázal vyžrat všechny ty nejlepší bonbóny...ani se nezačervenal, přišlo mu to normální....všechny nejlepší bonbóny dítěti shltnout....nebo mně přinesl jen tak čokoládu, já jí jíst zrovna nechtěla, tak mě přemluvil, ať jí otevřu a pak mi jí celou snědl....ze začátku koupil na druhý den novou, ale pak zapomněl a pak už ho to ani nenapadlo.....nebo jsme měli hluboko do kapsy, já musela těhotná ležet doma, on šel na nákup, kde si koupil Algidu nanuka a celý ho hltavě sežral před krámem, ani mi nedal ochutnat (tenkrát ho viděla moje máma z toho krámu a celých 12 let našeho manželství o tom pomlčela)....nebo když mi nedával peníze na nájem ani na jídlo, ale když jsme spolu nakupovali, tak si dával do košíku nanukový dort zhruba za 100 kč a když jsem se ohradila, že by mohl stačit levnější, tak po mě vyjel se slovy "Si ani nemůžu koupit, co chci, jo???".....a já, blbec, zmlkla a pěkně to zaplatila.....Myslím, že oni ty špatné vlastnosti už měli dřív, jen my je možná neviděly, nebo nebyly tak znatelné (nebo jsme je omlouvaly, aspoň já teda jo)

Evi,
Ty jsi byla fakt "blbá" ( Tvá vlastní slova). Ale to jsme byly asi všechny tady. Studiem na babinetu se měníme. A Já doufám, že k lepšímu.

SOFI napsal(a):

Evi,
Ty jsi byla fakt "blbá" ( Tvá vlastní slova). Ale to jsme byly asi všechny tady. Studiem na babinetu se měníme. A Já doufám, že k lepšímu.

No, to jsem tedy byla blbá. Ale když už na mě všechno padalo, srdce hrozilo, že vyskočí z hrudníku, chvěl se mi žaludek, jen jsem vkročila do bytu s tušením, že bude zase prázdný, bulela jsem, kudy jsem chodila (a nikdo mi nezavdal příčinu, jen tak mi najednou slzy tekly a ne a ne je zastavit)....našla jsem si psycholožku. Věděla jsem, že mě něco ničí, žere zevnitř. Nevěděla jsem co. Myslela jsem, že největší problém je líný manžel. Zjistila jsem, že neznám svoji cenu, že si zbytečně nechám všechno líbit, že se ve mně pořád bojí ta malá holčička, která touží po otcově uznání, po jeho lásce a opoře a ono to nepřichází. Tedy toužila jsem to mít od manžela, ne od otce, a byla jsem ochotná zajít daleko, abych si to "zasloužila". Nedocházelo mi, jak divně se chovám, nechám se odstrkovat do kouta, milovala jsem ho a on mě o své lásce taky pořád ujišťoval (slovy ale jen)....vyhrabala jsem se z toho, opustila ho a zjistila, jak je život nádherný!
Je pravda, že dodnes mě bolí jedna příhoda. Je to už asi 7 let, kdy jsem v neděli přijížděla ze školení, syna mi máma hlídala doma a když jsem přijela, tak odjela. Manžel doma nebyl. Začalo mi být příšerně zle od žaludku. Myslím, že za to mohl těžký oběd a pak tříhodinová jízda autem, jídlo se nejspíš nestrávilo jak mělo (byly tam i houby) a mně bylo strašně. Volala jsem manželovi, aby hned přišel, že mi je zle a je potřeba se postarat o malého, dát ho vykoupat, najíst a spát......slíbil mi, že hned přijede....Nespočetněkrát jsem zvracela, už jsem byla úplně slabá, studený pot na čele, motala jsem se a bála se, že fakt omdlím. Takhle zle mi nebylo nikdy ani po větším množství alkoholu....Neomdlela jsem a nějakým zázrakem jsem se zvládla postarat i o dítě.... Manžel přijel za čtyři hodiny!.... A to není konec příběhu. Když jsem ho opouštěla, tak jsem mu mj. řekla i tenhle příběh a že mě dodnes mrzí, že mě nechal, ať se v tom plácám, slíbil, že přijede a slib nedodržel. A on mi se vztekem řekl "Stejně jsi byla někde bůhvíským  na tom školení...já...já jsem ti přál tenkrát, ať chcípneš" Holky, on mi to říkal i po těch sedmi letech s takovou nenávistí, že jsem cítila, že by mi přál chcípnout i teď. Ani mě tak moc nebolí, jak se choval ke mně, ale hlavně to, že vůbec nepomyslel, co se stane s tím drobečkem, až mu tam máma padne k zemi a on kolem ní bude zoufale běhat a nevědět si rady....to mně je z něj opravdu zle, že vůbec nemyslel na to dítě. Zase zvítězilo jeho sobectví před otcovským citem, on mi prostě přál, ať chcípnu a nějaké dítě mu bylo ukradené....skoro se mi chce zase brečet.....uff...tak se mi trošku ulevilo. Dík.

Upravil(a) Eva36 (19. 5. 2006 14:58)

Evi,
tak si myslím, že by jsi jeho nové budoucí choti měla opravdu nějaký "manuál" nenápadně podstrčit. Pokud se Ti dobře stará o kluka, a Ty s ní nemáš problém, možná by měla vědět, že partner není dobrý  proto, že partnerku nebije, ale že je opravdu "partnerem". Nebo možná Tvůj bývalý m dospěl. I když si myslím, že u něj to není o dospění, ale o povaze. A on si dovolí tolik, kolik mu dovolíš. Ty už to víš, ale ví to i ona? Zase na druhou stranu, tohle už není naštěstí Tvoje starost. Blíží se konec května, tak jak to vypadá?

SOFI napsal(a):

Aevo,
nemyslím si, že by mu dvojí vztah nevyhovoval.Spíš to všechno přestal zvládat a tak mu přišlo vhod, že jsi to "rozetla" Ty. On je podle sebe jak se říká z obliga a vlastně vše je Tvoje vina. Ono je to přeci nejjednodušší. Pro Tebe tohle všechno podle mne skončí až se odstěhuje. Musí to být secsakra těžké, ale Ty to zvládneš. Jen mne pořád překvapuje jeho jistota, že na něj budeš pořád čekat. Kde bere tu jistotu?

Sofi,
tebe jsem dlouho neslyšela. Jak jde to tvoje podnikání ? Daří se?

Kde bere jistotu? Dřív ji bral z mojí nejistoty, ale kde ji bere teď , to fakt nevím. On chudák někdy jenom zírá, že můžu žít bez něho. I jeho maminka mi řekla, že je praštěný, ale prý mě má rád a vrátí se. Bože, bože. Asi vzbuzuju nějaký dojem chuderky. Ale to já teda nejsem.

Evi,
podle toho co jsi doposud o něm psala, tak si myslím, že pro něj ten odchod je těžký právě kvůli dceři a proto to prodloužení. Možná Ti o tom nechtěl sám říct, protože zná Tvé postoje a názory a hlavně asi ví , co byl Tvůj bm za "slibotechnu", takže nechce působit jako on.
Troška vypočítavosti nikdy neškodí, pokud neuškodí jinde, ale to není, myslím, Tvůj případ.