Možností máš spoustu. Ale z vlastní zkušenosti vím, že nejvděčnější kočky
na mazlení jsou buď z útulku nebo ty na vesnici, které si váží, že je někdo vezme dovnitř.
U chovné kočky s papírama se Ti může stát, že to bude nafrněná lady, která se příjde pomazlit
jen když uzná za vhodné.
Hodně Ti napoví návštěva u chovatele při předvýběru koťátka. Pokud je má doma v bytě, jsou
krotká, nechají se hladit, jsou aktivní a doráží na Tebe - zkrátka vidíš, že se jim věnuje, tak je velká pravděpodobnost, že to bude ten správný mazel a kamarád.
Co se týče plemene, vol tzv. kočku klidnější, tichou, pohodovou - např. britka, exot, kartouzák.
Určitě ne siam, to jsou divošky a křiklounky. Pěkná britka bez papírů Tě výjde na ca. 2500,-- Kč.

Také radím vesnickou kočičku. Mám perskou, je krásná, zbožňuju ji , ale je to ta zmiňovaná lady. Nechodí se mazlit, vždycky ji musím čapnout a násilnit, když ji chci trochu pomazlit

Musím dát za pravdu Rybičce,loňi před vánocemi donesl syn dvě malinkatá černá toulavá koťátka.Když jsem viděla ty dvě černé kuličky v těch závějích a mrazech, tak se mi zželelo a jedno jsme si nechali,jednu starou kočku už jsme měli doma.A teď je z něj nejvěrnější mazel, nikde se od nás nehne, ani na zahradě a přitom je to kocour.

U nás je to totéž. Jdeme na zahradu - on jde s námi, jsme doma - on se z domu nehne. Když byli naši loni na dovolené a já byla jediná doma, tak jsem ho měla pořád za zády jak pejska.

Romča napsal(a):

Musím dát za pravdu Rybičce,loňi před vánocemi donesl syn dvě malinkatá černá toulavá koťátka.Když jsem viděla ty dvě černé kuličky v těch závějích a mrazech, tak se mi zželelo a jedno jsme si nechali,jednu starou kočku už jsme měli doma.A teď je z něj nejvěrnější mazel, nikde se od nás nehne, ani na zahradě a přitom je to kocour.

Nela napsal(a):

My jsme měli doma britskou kočku - byla nádherná, ale bohužel nám ji přejelo auto. Pořídili jsme si  obyčejnou kočku a všichni  ji doma zbožňujeme. Rozdíl mezi  vesnickou a s rodokmenem byl u nás velký. Ta s rodokmenem uznávala jenom mě a  ostatní odmítala respektovat, taky se nechtěla s nikým mazlit, ta obyčejná - to je prostě náš miláček, na všechny je milá, mazlí se, ale taky je pořádně rozmazlená. Ona a syn u nás prostě doma  velí.

Také máme dvě kočky s rodokmenem - mainskou mývalý a posvátnou kočku Birmu. Obě uznávají jen mě, ostatní sice tolerují, ale pomazlit se nepřijdou.  Když se děti chtějí pořádně pomazlit s kočičákama, jedeme k babičce. Ta má 3 vykastrovaný kocoury, z toho dva nalezenečci a to je pak to pravé pomazleníčko. Uvelebí se na klíně, vrní jak kompresor pohánění turbem a děti jsou v sedmém nebi. Jednou, až zase budu řešit kočičku, bude to normální pouliční směs, klidně z útulku.