Anelko, rozhodně to lze. Podívejte se na debatu "společně posuzované osoby ..."  a uvídte, kolik lidí má ten samý problém. Jen se musíme spojit a bojovat společně. Čím více nás bude, tím lépe.
Pozor! Buba je členkou zdejšího spolku ukřivděných samoživitelek a rozhodně není takovým věcem nakloněna.

No částka osm tisíc pro roční dítě už je nadstandart, to už musí mít rodič vyšší životní úroveň. Výživné se nestanovuje jen na základě věku, ale i dle jeho zdravotní stavu, potřeb a samozřejmě majetkových poměrů
obou rodičů. Předpokládám, že matka dítěte je na mateřské dovolené a pobírá pouze rodičovský příspěvek
a nějaké té přídavky na dítě cca 4200 Kč. Do životního minima jí schází dalších cca 2400 Kč. Na některých
odborech sociálních dávek je pečující rodič "tlačen" aby peníze získával od partnera (jak výživné na dítě, tak
i na ni jako vyživovanou osobu), a stát ušetřil na sociálních dávkách - což osobně celkem chápu.
Pokud otec pracuje za průměrnou mzdu cca 15-18 tis. čistého a nemá žádnou další vyživovací povinnost,
tak bych průměrné výživné na roční dítě odhadovala tak na 2500-3000 Kč měsíčně + 2000 pro matku.
V případě, že matka nežádá výživné pro sebe, může adekvátně navýšit výživné pro matku. Na druhou stranu
soud u takhle malých dětích i argumentuje s tím, že v tomto věku se ty potřeby velice rychle mění a ta křivka
finanční potřebnosti se stále zvyšuje, takže se extrémně vysoké (až na vyjímky) výživné nestanovuje.

Pokud je výživné na batole žádáno od narození dítěte, bývá obvyklé, že je výživné výrazně vyšší (započítávají
se i náklady na pořízení výbavičky, kočárku, postýlky apod... )
Pokud to sečtu, tak pak by matka s ročním dítětem měla měsíční příjem přes devět tisíc a otci by zbylo cca
10-13 tis. Za to se dá dle mého vyžít ...

Buba,  Vy nejste právník, ani samoživitelka, tak co tady děláte? Tady se lidé chtějí  dozvědět různé názory na svoje problémy. Mimo trapné otázky "kolik platíte" jste do debaty nic oduševnělého nepřinesla. Když nemáte co říct, tak jen čtěte.

EFG, vy nie ste samozivitel, ani pravnik, mimo trapneho vybijania hormonov   ste nicim uzitocnym neprispel do tejto diskusie, tak co tu este robite?

Upravil(a) Buba (23. 5. 2006 0:49)

Kido, myslím, že takhle doslova určitě ne, ale rozhodně by tento fakt měl soud vzít v úvahu. Když se totiž otec odstěhuje, tak je pořád ještě člověk, který má právo na důstojné bydlení. Pokud se odstěhuje k milence, pak má náklady na bydlení nižší, ale vždycky tomu tak není. Pokud se odstěhuje do pronájmu, má náklady na bydlení podstatně vyšší, stejně tak, když si vezme hypotéku. To přece není z rozmaru, ale z nutnosti. BM musí vědět, že rozvodem se náklady na bydlení zdvojnásobí, proto nutně musí doznat změn i životní úroveň všech zúčastněných.

Kido a to bude právě ten problém, že nevíte. Každý průměrně inteligentní člověk si však umí spočítat, že po rozdělní rodiny se všem zvýší životní náklady. Pokud otec "odejde", pak nekde musí bydlet a musí si byt zařídit. Matka je tedy ve zjevné výhodě a její majetkové poměry na rozdíl od otce umožňují plnit výživné větší částkou než otec.
Hrajete si tady na hloupou, věc zpochybňujete přehnaným příkladem a mě tady za stejné jednání chcete peskovat?
Táhněte do háje......

Óóó, jak úchvatné. To Vám ale musel dát hodně práce.
No jo no. Šlápl jsem na kuří oko Vaší hlavní protagonistce komunistického rodinného práva.

Luboši, my jsme se nepochopili. Já nikomu neupírám výši životního standartu.
Ať odejde otec nebo matka z původního společného bydliště, tak oba mají
zvýšené náklady na bydlení (nebudeme řešit detaily v případech, že jeden nového partnera má a druhý ne). Oba asi musí platit nějaké nájmy, či běžné
inkaso, odejitý partner se třeba rozhodne pro koupi bytu či domku, ale pak je
na něm, aby financování řešil v rámci majetkového vyrovnání. Pokud s manželkou žijete patnáct let, vybudujete si nějaký domov, máte standartně
vybavený byt, neznamená to přece, že jí vše musíte nechat jen proto, že dítě
zůstane v její péči.
Vy vždycky jen našlápnete na matky, ale je přece jedno, kdo odejde. Je to stejné. Sám nejlíp víte, že když na Vás manželka nahrála habaďůru, neměl jste
přístup ke svým věcem, policie moc součinnosti neposkytla, těžko se dovoláváte
práva, soudy se táhnou dlouho... Já jsem také uvedla příklad, kdy otec není povinnen platit vyšší výživné proto, že manželka odešla a platí hypotéku na nové
bydlení.
K čemuž jsem jen dodala, že průšvih nastává v okamžiku, kdy po šílené lásce
dojde k rozchodu partnerů a jeden z nich zjistí, že defacto odchází z prázdnou,
přestože deset let opravoval a rekonstruoval dům - investoval zde svou práci,
zdraví i část příjmů, ale dům je ve výhradním vlastnictví rodičů partnera-partnerky... Soudy se táhnou dlouho, stojí peníze, je zde problém dokazování,...

Do háje netáhnu, s většinou Vašich výpadků se neztotožňuji, ale beru je jako fakt či osobní názor, někdy se k nim vyjádřím, ale rozhodně Vás neurážím a nemám tendenci používat nevhodné výrazy. Toto je veřejná diskuze, přístupná
i mladším ročníkům, kteří zde hledají radu či pomoc - jako dospělí jim moc vhodný příklad nedáváme..

Ájinko, právě jste ukázala, že tomu velmi dobře rozumíte. Podle současného komunistického pojetí rodinného práva se děti v "nové rodině" musí značně omezovat, ale na druhou stranu mají stejná dědická práva. A pak se zde ukřivděné samoživitelky diví, že BM přepíše majetek na veškeré svoje příbuzenstvo a dle jejich názoru tím okrádá vlastní děti z prvního manžeství, které se nijak neomezovaly.

Děti jak z prvního manželství, tak z dalších vztahů mají nárok na přiměřeně
stejnou životní úroveň, kterou ji povinný rodič může poskytnout. Aspoň tak
praví zákon. Praxe bývá různá, ale to je již v závislosti na lidech samotných.
(myslím, že netřeba rozepisovat detailně různé případy, paragraf Vám nezaručí,
že zrovna ty Vaše dva tisíce na potřeby dítěte padnou, tam kam vy chcete,
na toto téma už je tu myslím mnoho příspěvků...). Faktem ale dle mého názoru
zůstává, že hypotéka či úvěr, leasing na auto pořízený po narození dětí by neměla mít zásadní vliv na výši výživného. Protože rodič jako takový musí počítat
s tím, že má nějakou vyživovací povinnost, musí počítat s tím, že potřeby dítěte
porostou, musí počítat i s nepředvídatelnými okolnostmi - dlouhodobější onemocnění, ztráta zaměstnání, další přírůstek do rodiny apod... Řešení bydlení
se v současné době řeší především hypotékami, dobu splácení a výši splátek si
lze celkem bez problémů určit a i banka si hlídá své požadavky - po vykázání
příjmů a odečtu základních položek na běžné potřeby, předchozí splátky, výživné
apod.. Vám musí zbýt i dostatečná částka na krytí úvěru. To bych brala jako
fakt pro obě strany. Ať argumentaci matky či otce.

Co se dědictví týče, přímí potomci mají nárok minimálně na zákonný podíl.
Samozřejmě za života si zůstavitel  může se svým majetkem dělat, co chce
a rozdělení majetku po své případné smrti ovlivnit, např. prodejem či darováním
jiným osobám.

Kido, to je stále dokola. Také používáte neadekvátní příměry. Někdo kopne do psa....
Já jen říkám, že takové je současné klima ve společnosti a Vy ani já ho nemáte šanci změnit.

Kido, zcela se ztotožňuji s tím, že výživné a vypořádání SJM by mělo být zcela odděleno. A je to především v zájmu všech zúčastněných - tedy dětí i rodičů! Jen jim to prostě není často vysvětleno - není kým, protože se stále nepovažuje za samozřejmé mít "svého" právníka.
V některé z diskusí poukazovala paní na to, že musí vyplatit manžela z bytu, protože on u soudu trval na tom, že má-li se odstěhovat a byt koupili za dobu trvání manželství, tak chce "svoje" - tedy peníze, protože sehnat pro něj náhradní bydlení ze stany BM, tak to by spolu bydleli ještě hodně dlouho. Dělili skutečně všechno, ale problém byl jen s bytem.
Paní si stěžovala na "nespravedlnost", že ona musí manželovi buď měsíčně splácet cca 6000 /jako splátky na byt, tedy jeho "polovinu"/, přičemž výživné od něj na 2 děti soud stanovil na 5200.  U soudu musela přistoupit na variantu splácení manželovi měsíčními splátkami, protože nemohla v době rozvodu získat úvěr, kterým by ho vyplatila a potom splácela měsíčně ten úvěr. Navíc by za úvěr v důsledku zaplatila o 35% více a otec na jednorázovém vyplacení netrval.
Při prvním pohledu se to skutečně může zdát jako nespravedlivé. Ale proč by měl ten z partnerů, který "odejde", být povinen si vzít jen symbolický kartáček a slipy? Nakonec pro "stěžovatelku" ve výsledku bude byt jen v jejím vlastnictví a po její smrti připadne jen jejím dětem  - a ty se teď zcela logicky podílí na jeho splácení, byť vlastnímu otci.
Jen pro celkové doplnění: ze splátek od BM splácí otec byt, který si musel pořídit zase on, není to tedy jen pouhé placení nájmu, ale splácení vlastního bytu, takže i tento byt jednou... připadne dětem.