avalonka napsal(a):

Ahoj Isis,

Pan to napsala moc hezky - její myšlenka "jazyka lásky" je zajímavá.

Za mě:

mám v poslední době trošku smutno na duši, protože začínám mít pocit, že to, co se v nás uložilo v brzkém dětství, můžeme sice pochopit, ale změnit? Nevím. Já - stejně jako ty - chápu své potíže a dokonce i vím, co bych na svém vnímání světa a chování k ostatním měla změnit. Jinými slovy: teorii mám zvládnutou.

Jenže když změním své chování, už to nebudu já. Tobě vaši neuměli dát najevo lásku tvým "jazykem", abys jí od nich doopravdy cítila - to je problém tvůj. Moje paralela tvého problému zní: doma jsem to měla velmi neradostné a musela jsem se naučit bojovat (hlavně s tátou). Nejprve to bylo z donucení (abych doma přežila), jenže pak jsem se v tom tak zdokonalila, že mě ten bojovný postoj ke světu začal "bavit". Prostě jsem se to dobře naučila. Takže z toho, co byla dřív nutnost, se stala moje přirozenost. Vystudovala jsem vejšku na samý jedničky a v práci jsem vždycky celkem excelovala.

Teď to vypadá v mém životě tak, že jsem velmi úspěšná v práci, nemám vůbec problém s prosazením svých názorů (někdy až dost tvrdě), jsem velmi asertivní a praktická. Zkrátka si ve všem poradím. Jenže ouha jsou moje vztahy s muži. Já jsem prostě vyrostla na bojišti a tak je ze mě voják. Neustále jaksi jednám z pozice síly a to je velmi neženské. Každého mužského "lehce zmáknu" a pak mě přestane bavit. A on si vedle mě přestane připadat jako muž.

Takže jsem ti asi moc neporadila. Na psychoterapii se dozvíš co je špatně a co máš dělat - ale jsme toho vůbec schopné? Přepsat ten prazákladní vzorec, který je prorostlý každou buňkou našeho těla? Já začínám být skeptik. A tak se i já Pandorry ptám, co dělat?

Ahoj Av, 

prosím, přečti si co jsem odpovídala Pan. Přesně pochopit co a proč se událo a děje,  to mi jde. Ale nějak je to povrchové a příliš rozumové. Mám pocit, že já to potřebuji pochopit i srdcem a vrátit se do dětství, ale to mi nejde:-((

I když určité pokroky dělám.  Vždy jsem hledala citové naplnění od někoho jiného. Jasně od chlapa:-) A ejhle... většinou jsem pěkně dopadla na pusu:-)) Takže jsem se rozhodla, že tudy cesta nevede!!! Vím, že musím začít u sebe! Já sama musím být vnitřně plna lásky... pak  ji mohu dávat, ale hlavně i dostávat. Doteď jsem přesně byla vzor " závisláka na lásce ":-)) Lépe... jsem pořád, ale právě proto jsem Vás oslovila, nechci už být!! Nejhorší na tom je... , že přesně chápu všechny ženy, které sem píší, že aby mohly být šťastné..., touží po krásném a naplňujícím vztahu. Já také!!! A hodně moc a právě proto se mi nedaří! Mám ve svém životě dost velký bordel. A kde začít?? Od sebe!! Ale také začínám být skeptik:-((

Av, tak co s tím?? Radovat se z věcí okolo sebe, ano! Souhlasím! Ale já to prostě neumím:-((  Co když to neumím už z dětství?? Jak pak mám být šťasná ??

Isis

Upravil(a) Isis1 (7. 8. 2006 9:14)

KALIK napsal(a):

sunny, co to znamená změnit přístup k sobě?

no, asi sa naucit mat sa radsej.... a nezakladat vsetko na stasti toho druheho... nenechat sa zatlacit do kuta a presvedcit o tom, ze len to co vravi druhy je spravne, lebo on je starsi...
kalik, este neviem presne odpoved na tuto otazku...
u mna bol problem, ze som sa velakrat pristihla pri myslienke, "co by na to povedal on..." ked som sa napr. strasne blaznivo bavila, koketne rozpravala, bola "dvojzmyselna..." ci by mu to nevadilo a nebral to ako nejaky "podraz"... no, "podraz" nie je to spravne slovo. ale on ma taku spoznal "blaznivu, trosku perverznu, dvojzmyselnu...". ale vsetko bolo vzdy len v ramci debaty...

sunny, miluju perverzní a dvojsmyslné dívky

Isis1 napsal(a):

faf napsal(a):

Vidis Sunny, ja sa snazim zmenit vo vztahu k priatelovi,lenze mi to velmi nejde. Nemozem si pomoct, roztrpcenie vo mne jednoducho kazdym dnom narasta, citim permanentny tlak, aj ked nedam napriklad navonok najavo nic. Nedokazem sa zmierit s tym, ze mi lasku neprejavuje takym sposobom, aky potrebujem a na aky som zvyknuta. Stale to mam tak 50:50, bud si zvyknem, alebo pred rozchodom aj tak neuteciem.


Alebo, ze by sa to este zmenilo z jeho strany? Mozno, ale velmi nedufam....

Milá Faf, moc Ti rozumím...  Ale v tom je zakopaný pes.  Nesmíme se měnit ve vztahu k někomu, ale musíme změnit svůj vnitřek. Ale jak to také moc nevím:-((

No, tak to sme dve. :-) je to hrozne, a mozno to chce len spravneho partnera, teda aspon v mojom pripade. Ale chcela by som sa naucit byt nad vecou, a necitit sa pred kazdym problemom uplne znicena a malicka a tak. Az porides ako na to, Isis, skor ako ja, daj prosim vediet. :-) Zatila sa pokusam snazit dalej. hm...

faf napsal(a):

Isis1 napsal(a):

faf napsal(a):

Vidis Sunny, ja sa snazim zmenit vo vztahu k priatelovi,lenze mi to velmi nejde. Nemozem si pomoct, roztrpcenie vo mne jednoducho kazdym dnom narasta, citim permanentny tlak, aj ked nedam napriklad navonok najavo nic. Nedokazem sa zmierit s tym, ze mi lasku neprejavuje takym sposobom, aky potrebujem a na aky som zvyknuta. Stale to mam tak 50:50, bud si zvyknem, alebo pred rozchodom aj tak neuteciem.


Alebo, ze by sa to este zmenilo z jeho strany? Mozno, ale velmi nedufam....

Milá Faf, moc Ti rozumím...  Ale v tom je zakopaný pes.  Nesmíme se měnit ve vztahu k někomu, ale musíme změnit svůj vnitřek. Ale jak to také moc nevím:-((

No, tak to sme dve. :-) je to hrozne, a mozno to chce len spravneho partnera, teda aspon v mojom pripade. Ale chcela by som sa naucit byt nad vecou, a necitit sa pred kazdym problemom uplne znicena a malicka a tak. Az porides ako na to, Isis, skor ako ja, daj prosim vediet. :-) Zatila sa pokusam snazit dalej. hm...

Faf, která z nás to zjistí dřív a bude moudřejší... dá vědět té druhé, aby i ona byla šťastná, měla ráda sama sebe a její vztahy jen kvetly láskou:-))

sunny2 napsal(a):

Menis len svoje spravanie... a to sa predsa meni v kazdom obdobi zivota. nemenis svoju podstatu, nezapieras svoje vlastne ja... tak si predstav, ze sa stretnes s prezidentom republiky, tiez nemozes byt blazniva, ale diplomaticka. a to je tiez cast tvojho ja... proste pristupujes k ludom podla toho ako je to vhodne. a tak, aby si bola spokojna aj ty, aj on...nie?

Mne sa darí byť šťastná a spokojná sama so sebou už dva týždne. Teda začala som s tým už skôr, ale nejako to na mňa prišlo až teraz. Ale tým nechcem povedať, že by som mala ľahký život, ale začala som sa viac na problémy pozerať z nahdľadu. Začala som si všímať sama na sebe, že nie som závislá od ľudí, že som spokojná aj keď som sama so sebou.  Beriem samú seba ako priateľku. Neubližujem si myšlienkami typu, si tlstá, máš celulitídu, máš vyrášku na tvári, nikto ťa neľúbi, nemáš sex, nemáš peniaze. Tlstá nie som, som štíhla, síce celulitídu mám, ale nevadí. Mám vyrášku na tvári, ale zajtra tam nebude. Nikto ma neľúbi, nevadí, ľúbim sa sama seba a aj moja dcéra ma ľúbi, moja mama, moja sestra. Nemám sex.....hmmmmmmmm, nevadí Keď neľúbim žiadneho muža, tak sex nepotrebujem. Nemám peniaze, nevadí. Iní sú na tom horšie a neplačú. Jednoducho sa nezapodievam takýmito myšlienkami, nezachytávam ich a neumáram sa s nimi. Žijem prítomnosťou a teším sa na budúcnosť. Robím veci, ktoré ma bavia. Som s ľuďmi, ktorých mám rada. Kontrolujem svoje správanie, svoje reakcie, svoje činy, robím tak, aby som bola na seba hrdá a pyšná. Nezhadzujem sa pred druhými, držím sa svojej dôstojnosti a aj sa tak správam k iným. Jednoducho to teraz tak testujem na sebe a zatiaľ to funguje. Uvidím, ako to pôjde ďalej..... aaaaaaaaleluja  

Z knihy Celestýnské proroctví

..., jsme jako napůl hotový kruh. Vypadáme jako písmeno C. Jsme velice přístupní osobě opačného pohlaví, jinému napůl hotovému kruhu, která k nám přijde a připojí se k nám - takže vzájemně doplníme kruh - a dá nám množství euforie a energie, kterou pociťujeme jako úplnost, vytvářející naše plné spojení s vesmírem. Ve skutečnosti jsme se spojili jen s další osobou, která také hledá svoji chybějící polovinu. Je to klasický vztah vzájemné závislosti a má v sobě vestavěné problémy, které se začnou okamžitě objevovat. Problém s tou doplněnou osobou, tím O, které se zdá oběma těm lidem úplné, je, že byly potřeba dvě osoby na to, aby ji vytvořily: jedna dodává mužskou energii a druhá ženskou. Tato celá osoba má dvě hlavy, čili má dvě ega. Ale oba lidé chtějí řidit celou osobu, kterou stvořili, a tak, úplně jako v dětství, chtějí oba poroučet tomu druhému, jako by ten druhý byl částí jich samých. Tento typ iluze úplnosti vždy skončí bojem o moc. Nakonec musí každá osoba ovládnout tu druhou a dokonce ji ochromit tak, aby mohla vést toto celé já ve směru, kam chce jít. Ale to samozřejmě nefunguje, alespoň dnes již ne. Možná v minulosti jeden z partnerů se chtěl podřídit druhému - obvykle žena, někdy muž. Ale teď se probouzíme. Nikdo již nechce být podřízený nikomu jinému.

Ještě je možné mít milostný vztah, ale nejdříve musíme doplnit svůj kruh sami. Musíme stabilizovat své spojení s vesmírem. To trvá nějaký čas, ale pak již nikdy nejsme přístupní tomuto problému a můžeme mít - VYŠŠÍ VZTAH.

Když se potom spojíme s jinou osobou v milostném vztahu, vytvoříme osobu vyššího řádu... a to nás nikdy nesvede z cesty naší individuální evoluce. Jak se vyhneme setkáním céček a svedení ze svých cest? Tím, že chvilku budeme vzdorovat pocitu lásky na první pohled, že se naučíme mít platonické vztahy s příslušníky opačného pohlaví. Ale měj na paměti ten proces. Musíš mít takové vztahy jedině s lidmi, kteří sami sebe naprosto odhalí, řeknou ti, jak a proč dělají to, co dělají - právě tak, jak to mělo být s rodičem opačného pohlaví v ideálním dětství. Porozuměním tomu, kdo tito přátelé opačného pohlaví doopravdy vnitřně jsou, člověk rozbije své vlastní fantastické představy o příslušnících druhého pohlaví a to nás uvolní k tomu, abychom znovu získali spojení s vesmírem. Není to snadné, zvlášť když člověk musí rozbít vztah vzájemné závislosti, ve kterém právě je. Je to opravdové trhání energie na kusy. Bolí to. Ale musí se to udělat. Vzájemná závislost není nějaká nová nemoc, kterou někteří z nás mají. Všichni jsme vzájemně závislí a všichni z toho teď vyrůstáme. Cesta spočívá v tom, že začneš zakoušet ten pocit dobra a štěstí, který jinak zažíváme v prvních okamžicích vztahu vzájemné závislosti, když jsi sám. Člověk potom získá od něj nebo od ní větší odstup. Po tomhle se vyvíjíš dál dopředu a dokážeš najít ten jedinečný milostný vztah, který ti opravdu vyhovuje. Pokud se budete OBA DVA vyvíjet dál, možná zjistíte, že opravdu náležíte jeden k druhému.

Závislost - pole dvou lidí se vzájemně propojí. Ztratí své spojení s vesmírem. Stanou se závislí na druhého energii jako na náhradě. Se všemi závislostmi je to stejné - člověk potřebuje někoho nebo něco dalšího, aby se spojil s vesmírem. Způsob, jak se s tím vyrovnat, je zvýšit svoji energii a pak se znova soustředit na to, co tady opravdu děláš.

Tedy muž i žena dohromady?

ano, ale to jsou obecné problémy všeho, nejen vztahů, že? Nic nového pod sluncem

faf napsal(a):

Isis1 napsal(a):

faf napsal(a):

Vidis Sunny, ja sa snazim zmenit vo vztahu k priatelovi,lenze mi to velmi nejde. Nemozem si pomoct, roztrpcenie vo mne jednoducho kazdym dnom narasta, citim permanentny tlak, aj ked nedam napriklad navonok najavo nic. Nedokazem sa zmierit s tym, ze mi lasku neprejavuje takym sposobom, aky potrebujem a na aky som zvyknuta. Stale to mam tak 50:50, bud si zvyknem, alebo pred rozchodom aj tak neuteciem.


Alebo, ze by sa to este zmenilo z jeho strany? Mozno, ale velmi nedufam....

Milá Faf, moc Ti rozumím...  Ale v tom je zakopaný pes.  Nesmíme se měnit ve vztahu k někomu, ale musíme změnit svůj vnitřek. Ale jak to také moc nevím:-((

No, tak to sme dve. :-) je to hrozne, a mozno to chce len spravneho partnera, teda aspon v mojom pripade. Ale chcela by som sa naucit byt nad vecou, a necitit sa pred kazdym problemom uplne znicena a malicka a tak. Az porides ako na to, Isis, skor ako ja, daj prosim vediet. :-) Zatila sa pokusam snazit dalej. hm...

Nechce to správného partnera faf. Partner s tím nesouvisí. On není příčina, on je následek. Příčina tvé nejistoty jsi ty sama a máš přesně takového partnera, na jakého jsi naladěná, připravená - nevím co ještě dosadit za sloveso.

Já to mám stejné. Já neřeším partnera, protože vím, že on přesně odpovídá mému stavu bytí. Naprosto přesně mě zrcadlí. Proto vždycky píšu "nenadávejte na partnera, hledejte problém v sobě".  O výběru "vhodnějšího" muže to fakt není. Ten přijde automaticky poté, co se vnitřně změním. Jenže právě ta vnitřní změna nevím, zda je možná.

Marilyn napsal(a):

Napadají mne otázky:

Jaké chování je vlastně ženské resp. neženské?

Co to znamená cítit se resp. necítit se jako muž?

Myslím, že pokud si sama myslíš a cítíš, že tvoje chování není ok, tak ho dokážeš i změnit. Ale pokud není tvoje chování ok na základě posouzení a měřítek druhých, aniž ty sama bys to tak cítila, tak na tom těžko něco změníš... A osobně si myslím, že to ani není správné. Pak je lepší najít si partnera, kterému bude tvůj přístup vyhovovat. Nebo možná - to bude asi správněji řečeno - partnera, na jehož chování nebudeš reagovat bojovně...

Z příspěvku jsem nepochopila, jestli ty sama si myslíš, že tvoje chování není v pořádku nebo není, tak se omlouvám, pokud jsem byla mimo...prostě mne jenom toto napadlo:-)

Marilyn,

s vnímáním mé osoby okolím nemám zásadní problém. Nechci, aby to vyznělo vychloubavě, ale budu zcela upřímná, cítím to vnímání jako pozitivní. Mám spoustu vynikajících kamarádek a kamarádů. Cítím jejich úctu a občas i obdiv, hodně z nich si ke mně chodí pro radu a já je mám všechny děsně ráda. Jsem si velmi blízká s opravdu poměrně hodně lidmi - přináší to moje profese, kde se stále setkávám s někým novým a udržuji hezké vztahy i s těmi "starými" přáteli.

Tam moc problém nevidím a navíc je mi dost fuk, co si o mě jiný (ne ti blízcí) lidé myslí, z toho už jsem vyrostla. Je pravda, že občas jsem na lidi dost tvrdá a oni pak neustále odkládají naší schůzku - cítím, že se se mnou nechtějí vidět. Jsou to obvykle lidi s nižším sebevědomím nebo spíš schopností sebeprosazení v debatě. A já je nevyhledávám, chápu, že nechtějí, abych poukazovala na jejich nejbolestivější místa, když nejsou na to zatím připraveni (např. vyřešit nějaký mezilidský problém).

Problém je tedy v mém vnímání sama sebe. V mé podstatě je dost velký rozpor: moje síla, asertivita, znalosti, schopnosti a umění argumentace jsou vysoce praktické a efektivní v mojí práci. Sama vyhledávám a velmi ctím opravdové profesionály, úplně mě blaží se bavit s někým skutečně schopným a inteligentním. Nemám problém sklonit hlavu a uznat jeho převahu - dělá mi to naopak dobře.

Jenže ta samá vlastnost je v partnerském vztahu - vzhledem k tomu, že jsem žena - velmi dvojsečnou zbraní. Jsem dost tvrdohlavá, mám jasné představy a většinou je prosadím. Jenže jakmile začnu takhle jednat z pozice síly, ucítím na druhé straně jen chabý odpor. A zcela ho chápu - vím, že jsem velmi těžký soupeř. A muž vedle mě tak trochu ztrácí svou mužnost. To jen málokdo snese. Většinou se ten človíček zmenšuje až je malilinkatej. Můj homeopat mi včera řekl, že ze dvou energií - mužské a ženské - jsem hodně upřednostnila tu mužskou. Bodejď by ne, když jsem se tátovi musela postavit v dětství jako rovnocenný partner. A že bych to měla vyvážit a víc rozvíjet své ženství. Poddajnost, něhu, pasivitu. Jenže já to prostě neumím. Já už neumím být víla, když jsem amazonka. Ehm, avalonka :-) Vlastně i můj nick hovoří za sebe. Ženy v avalonu byly nádherné čarodějky, ovládaly přírodní zákony, byly silné, soběstačné, nepotřebovaly muže.

Avalonko,
svůj životní scénář můžeš změnit. Jsem toho snad důkazem, i když vyhráno není nikdy...   Jde o to přestat se sebou bojovat, přijmout se a vybírat rozumem typ člověka. Já se tak bála být svázaná, bála jsem se manželství a pak mi někdo pomohl poznat, jaký typ chlapa si mám vybrat. Bylo to těžké, ale podařilo se mi neudělat znovu krok do stejného kruhu a jsem venku. Ale ten krok byl nesmírně těžký. Pokud ti něco říká budhistická filosofie, tak se tomu kruhu říká samsára (nebo san sára, nejsem si ted jistá). Na dětství si kupodivu vzpomínám jinak, než když ho mám dospělýma očima hodnotit.......

Moc zajimava diskuse
Zajimava a uprimna.
Mame hodne spolecneho.
I ja jsem "nechtene dite"... i mne vychovalavala hlavne babicka.... i ja jsem detstvi, mladi a vetsinu sveho stredniho veku "provalcvila". Ja nikoliv s otcem, ale s mamou. I ja musela (a i dnes se jeste nachytam pri tom, ze stale nekdy musim) mit veci pod kontrolou... I ja vim, co je to strach ze zraneni....
Vzdycky jsem tvrdila: nikdy nebudu jako mama! Nikdy nebudu tohle delat svym detem, nikdy... bla bla bla!
Jasne, ze jsem jako ona! Kdyz jsem si to poprve uvedomila, řvouc na svou dceru kvuli nejake naproste hovadine, byl to pro mne sok... I ja zacala hledat, co s tim a jak z toho ven. Precetla jsem plno moudrych knih, a stale je ctu, setkala se s mnoha moudrymi lidmi - zjistuji, ze mi je zivot stale privadi do cesty, tak jak jsem schopna prijimat jejich moudra.
Prvni, co jsem musela vsterbat a prijmout, byl fakt: rodice sis vybrala!
Druhe, co jsem musela pochopit bylo: mas tu ukol, ktery bez jejich pomoci nezvladnes, jsou ti nikoliv radci, ale ucebni pomuckou!
Dalsi vec, kterou jsem musela zpracovat bylo: jsi jaka jsi, bud se budes mit takova rada nebo zajdes! Vydala jsem se tedy k sobe. Prvni, co jsem nasla byla ma mala vydesena holcicka, naprosto nic nechapajici, porad se jen ptala: a proc mne nikdo nema rad? Co jsem udelala? Co mam udelat? Kurna, dalo mi desnou praci toho urvanyho haranta nenakopnout, ale obejmout a utesit
Kdyz jsem se tohle naucila, desne se mi ulevilo. Jen TIMHLE jsem stravila nekolik dlouhych let, fakt!
Pri tom jsem pochopila jednu podstatnou vec - to dite melo nejvetsi strach z toho, ze neni dost dobre, ze se proste nezavdeci... Porad se jen snazilo byt uzasne a bezchybne, porad na nej ale jeho chyby "jukaly" z kazdeho kouta a v tu nejmene vhodnou chvili Takze tudy asi cesta nevede, ze?
Myslim, ze tohle je ten okamzik, kdy vetsina z nas ztroskotava. Hlava bere nutnost neco pro sebe udelat, ale srdce, cit..ja nevim, jak to nazvat, odmita. Jako by rikali: vo co ti sakra de? dyt je to dobry, ty prece vis, ze se musis zmenit, ze musis byt hodna, mila, nezna, vstricna..... Tak se snaz, vono to pude!
Jo! Houby. Nepude. Tedy mne to neslo! Dosla mi totiz jedna vec - vsechno, co je ve mne, co jsem si prinesla,  ci bylo vlozeno vychovou, zkusenostmi, vsechno tam zustane navzdy! Nic nejde vymazat.  Jako spatny program v pocitaci. Taky nejde vymazat.... ale jde PREPSAT!
Takze mile "sestry". moje zkusenost rika: chci-li se zbavit bolesti a nespokojenosti, musim do sveho vlastniho "udoli stinu". Musim znovu precist vsechny "stare programy" a ty, ktere mi skodi, musim prepsat! Prepsat tak, aby mi neskodily, ale naopak! Musim si tedy prestat lhat, musim se prestat schovavat sama pred sebou a hledat "zaskodniky" ve svem mozku, srdci, mysli....
A to delam. Nyni jsem presne v teto fazi. Hledam a prepisuji. Pouzivam jiz mnou tolikrat zminene zrcadleni - kdyz mne nekdo nastve, rouhodi ci jinak dostane, nevrham se na nej jak vzteklej pes, ale premyslim...PROC??? Proc mne dostal? Kteroupak mou "spatnou" vlastnost mi ten clovek vlastne zrcadli??? Ano, zrcadli, protoze "stejne" proste pritahuje "stejne". Lamu si s tim hlavu, snazim se neztracet cas zbytecnymi putkami s dotycnym, hadat se sama se sebou uz mne prestalo totiz bavit, je to neefektivni. Radeji ho vyuzivam na to, abych peclive PREPSALA to, co zrcadleni zpusobilo.
Mohu rici, ze mne stale mene a mene lidi vyvadi z miry. Ne snad proto, ze bych se uz svlekla z kuze, a svych "spatnych" vlastnosti se zbavila. Spis proto, ze uz je znam, jsou moje, mam je rada a nedesi mne. I to jsem ja.
Vedlejsim a dost neprijemnym produktem "zrcadleni" je ovsem fakt, ze zas naopak ja "vytacim" cim dal vice lidi..... Vnimaji to, co je uvnitr mne, ale jejich vlastni "spatnpsti" jsou porad zive..... Tohle je neprijemne, ale da se to zvladnout, spis bych rekla, ze je to jediny ucinny test na overeni, jak dalece jsou "zive" me vlastni spatnosti.

Omlouvam se, je to dlouhe, ale zkratit tenhle pribeh neumim. Ostatne pokud jde o mne, on stale jeste nema konec. Porad pracuji, rekla bych, ze sve udoli stinu jsem zatim neopustila. A neopustim ho driv, dokud se neseznamim se vsemi strasidly a duchy v nem. Dokud vsechny neobejmu a nereknu jim: Mam te rada! I ty jsi ja   
Co bude potom, az odtamtud vyjdu, a ja to zvladnu, to vim ted uz jiste, to jeste nevim..... Ale stejne tak jiste vim, ze urcite vcas zase poptkam nekoho, kdo mi pak ukaze dalsi cestu