Ahoj, nedávno jsem se seznámila s jedním klukem přes kamarádku. Je hrozně fajn, milý, starostlivy...Já jsem od přírody hodně hubená, slyším neustále reakce od okolí, že mají o mě starost, že bych měla více jist...Uznávám, že kdyby mě někdo neznal a potkal, tak by si mohl myslet zda nemám nějaký problém...říká mi to i doktorka že jsem hrozně hubená i sousedi i rodiče aby mě sestra hlídala s jídlem, že musím více jíst. Doktorka se minule zděsila když mě zvážila a udělala mi testy, zjistilo se ale že jsem zdravá, jen musím víc jíst, jsem ale takto od přírody a máme to v rodině tu extrémní štíhlost.
Muj nový pritel je hodně starostlivy, je mi s ním fajn, všimla jsem si ale, že mi začal na schůzku nosit třeba bagetu, zmrzlinu, sušenky...moc se ještě neznáme, ale je mi jasné, že třeba by mohl mít o mně strach a mohlo by ho napadnout zda nemám nějaký problém...Minule mi říkal např., že nedávno hráli koncerty o depresi a anorexii, že kdo by něco takového podnecoval...a že proto ví že mi nemůže ujidat z talíře, že to jídlo fakt potřebuji. Nebo že chápe, že při mé tělesné konstituci se nemůžou po mně očekávat extra výkony. Pak mi říkal když jsem byla poprvé u něho doma a vzal si mě do náruče tak že opravdu nic nevážím a že ho to až děsí...a že si mě bude muset zvážit že tohle není snad možné a že není chudý IT a že mě bude muset vykrmit a třeba s ním kilecko priberu...a že myslí že mám pod čtyřicet kilo. Pak jsem mu říkala že jsem drobná od přírody a máme to tak v rodině...což je pravda. Byla jsem i u doktorky a řekla jsem mu že mi dělali testy a jsem zdravá. On mi řekl, že to byla asi špatná doktorka a že mi bude muset koupit něco proti nechutenství...A začal mi tam servírovat bonbóny čokoládu a pak už jsem nemohla dojist těstoviny a on že Ach jo holka...
Pak jsem ráno omylem si ráno vzala marakuju s ledovým čajem a udělalo se mi nevolno...nikdy se mi toto nestalo a odbehla jsem na záchod se vyzvracet. On byl úplně vyděšený a i mi to říkal, že ho to vyděsilo a řekl mi: Cítil bych se nekomfortne kdyby jsi mi tu zvracela jako bulimička. Já jsem mu řekla, že asi má o mě starost a řekl že má a že ho to u mě vyděsilo 2×tolik...a pak mi řekl že půjdeme domů až tohle dojim...
Když jsem přišla domů tak mi psal že jsem si u něho zapomněla pizzu a že doufá že to nebyl můj záměr...A já že ne ale že chápu že může mít obavu jestli nemám nějaký problém a on že dobře, že to nechá, ale že ho to u mě 2×tolik vyděsilo a že to tedy bude brát že mi jídlo ráno nesedlo. Já jsem mu pak napsala že kdybych měla nějaký problém tak bych mu to řekla a on že právě u tohohle je většinou problém si sám přiznat že nějaký problém může být....ale že ted se v tom nebudeme pižlat.
Včera jsme šli do ikey na jídlo a já jsem si chtěla dát dezert a on mi řekl zlatí nechceš si dát pořádnou porci aby jsi se dobře najedla a dal mi pusu a že by mi k tomu dal ještě pak dezert. Pak mi říkal Ach jo holka tebe se nedá natajno vykrmit a usmíval se. Pak když jsem to celé snědla tak mi řekl jak mi to pěkně šlo.

Jak by vám tohle přišlo kdyby se k vám přítel takto choval? Nebo co si o takovém chování myslíte?