Vykouklo ne mě tady tohle vlákno, které jsem před rokem založila. Tak napíšu, co je u nás nového:
Vnučka, 7 let, si teď přála chodit do školy, kam začala chodit její nejlepší kamarádka. Je to škola s prvky Montessori. Tak teď tam bude chodit tři dny v týdnu. Mám radost. Viděla jsem, že už se doma se dvěma mladšími sourozenci nudí.

Tak se zas po čase vracím na toto vlákno, které jsem kdysi založila. Zkráceně - jsem babička dítěte, které je vzděláváno jako domškolák. Vnučka sice po dva dny chodí do soukromé školy, ale tam si více hrají, než pracují. Takže těžiště vzdělávání je opravdu doma.
Její maminka, občas i tatínek, se s ní denně učí. Když mi kdysi vysvětlovali výhody domácího vzdělávání, tvrdili, že děti se doma učí s radostí z poznávání. To se v praxi nestalo. Musejí vnučku k učení nutit, někdy je to i s brekem. Vnučka se snaží z učení vykroutit a nebo ho oddálit jak jen může. V první třídě to ještě šlo. V druhé, podle mě, začala zaostávat za dětmi chodícími do školy a teď ve třetí třídě se to prohlubuje. Čte jak prvňáček, jednotlivá slova přečte, ale často s chybou a hlavně si je nespojí do smysluplného textu. Než přečte konec věty, tak už neví, co bylo na začátku. S psaním je to podobně, píše psacím velmi pomalu a styl jak prvňáček.
Doma se se dvěma mladšími sourozenci už docela nudí.
Dělá mi to všechno starost. Je to chytrá holčička, ale tím domácím vzděláváním zaostává. Bojím se, že kdyby teď byla přeřazena do normální školy (což není plánováno), vůbec by se tam v té třetí tříde nechytala.

Mladým do toho nemluvím, i když se musím držet sama skoro násilím, abych mlčela. Tak si to vylévám tady, i když netuším, jestli sem na babinet ještě chodí normální lidé a ne jen anglicky píšící roboti. Kdyby tu byla nějaká maminka, napište mi svůj názor, děkuji.