Ahoj všem.
Vím, že je důležité se mít ráda. V podstatě se ráda i mám. Kila navíc mi nevadí, vadí mému okolí (matka, dcera). Partner by byl rád, kdybych zhubla, protože tajně věří, že bych začala sportovat s ním. Ale mne prostě ani běhání, ani jízda na kole neláká. Je mi to po*né. Navíc z toho mám hrůzu, protože se bojím na silnici, bojím se, že mne něco někde zajede. A v přírodě mi cyklistika také nepřipadá dvakrát bezpečná. Jediné, na co mne ještě dostane je turistika, ale ty výlety trochu kazím (bojím se výšek a skal, které dcera a přítel milují) a navíc mám strach, jak je budu zachraňovat... Po matce a babičce mám trauma opuštění domova (nenávidí obě cestování a já to začínám mít taky).

Nejhorší je, že vím, co bych dělat měla a co ne, ale vůbec se mi nechce. V poslední době se mi opět nechce vůbec nic. Vstát, jít do práce, jít z práce, proč jít domů, když je tam jen další práce?, nechce se mi smát, nebaví mě vaření, uklízení, praní, žehlení... A radost mi nic také nepřináší. A od dětství trpím ztrátou přání, nikdy jsem neměla přání a ani teď žádné "zásadní" nemám.

Chtěla bych se zeptat, zda se ta sirovátka dá opravdu pít, nebo se musí člověk překonat. Matka si ji koupila sušenou a něco tak hnusného bych víckrát nepozřela, to jsem měla jen na lžičcce. Vážně mi to vůbec nepřišlo dobrý.
A nemáte někdo zkušennost s lymfodrenáží? Mám dost oteklé nohy, chtěla bych jim ulevit. Bolest je vždy nepříjemná. Navíc má lymfodrenáž pěkný vedlejší účinek- hubnutí.

No, já si myslím, že pokud zhubnu, at už po syrovátce, nebo po koktejlech 10, nebo 20 kg  a pak se budu zase cpát řízkama a hamburgerama, tak se mi ta váha vrátí. A to je jo jo efekt.
A pít do konce života to nebo ono je docela drahá dieta. To je lepší jít na kliniku a tam se nechat okrájet.
                                                                               

Upravil(a) choysia (20. 5. 2006 16:50)

Majdalena: Jo, to já mám ráda sport, ale neprovozuju ho. Samotnou mi to taky nepřináší radost. Takže jsme na tom stejně.A to jsem závodně hrála volejbal a baletila.
Taky je mi 30 a začínám lenivět, ale než pilule a koktejly, to se radši začnu poctivě hejbat.Nebo si vezmu menší talíř, to mi půjde ještě líp   

Upravil(a) choysia (21. 5. 2006 16:27)

Majdalena: To je zajímavý, já taky když nesním denně tatranku, nebo balíček brambůrek, tak jsem nesvá. No jo, holt tělo to žádá, tak proč mu to odpírat.
Ale od zítřka se do toho opřu a budu jako Twiggy. 

Upravil(a) choysia (22. 5. 2006 22:03)

Majdalena napsal(a):

Ono se řekne, odepřu. Odpírala jsem si teď tak týden.Noooo, zase tolik jsem si neodpírala. Ale skutečně jsem vynechala sladké. Jenže...včera jsem jen prošla kolem pekárny a zavonělo to tak sladce, že jsem zase neodolala. Holt nemám pevnou vůli. Jak ji získat???? V odpírání to nebude.

Musíš chodit uličkama, kde nejsou pekárny

Ahoj děvčata. Je to hrúza, za chvíli je léto a ta váha se nehne směrem dolu. Já mám problém v tom, že vydržím jíst dietně tak pět dní a pak mě přemúže šílený hlad a chutě. A jsem tak kde jsem začala.Prostě pořád dokola.Už mě to ale nebaví.Asi budu muset začít víc cvičit.Jinak to asi nepůjde. Koupila jsem si v lekárně tu syrovátku,jak se o ní taky zminujete. Mě teda moc chutná. Jen tak na lžičku do pusy.Tu co mám já, tak je sladká a dobrá.Dala jsem si jí do kafe místo mlíka a bylo to dobrý. Chtěla bych jí skusit pít ve vodě místo večeře. Snad to bude taky dobrý, uvidím.Tak mi držte palce, ať to zvládnu a konečně něco zhubnu. Mějte se fajn.A.

prosim o radu.Kdyz chci zhubnout mohu jist vodni (ten cerveny)meloun?

Červený melou má moooc cukru... Sice je v něm spousta vody, ale cukru víc než hodně... Taky ho mám ráda. To je hrůza, to aby člověk nejedl vůbec nic...
Já už jsem ve stádiu těžké obezity, bojuju s tím od mala... před deseti lety jsem měla vůli hooodně pevnou, zhubla jsem během dvou měsíců 25 kilo - jen tak, že se mi chtělo být hezká. No a pak během roku jsem přibrala 50... No a tahle váha mi lítá plus mínus o deset...
Potřebovala bych asi vybouchat zuby, abych nemohla nic jíst...  Anebo makat...  ... ale na to nějak nemám čas. Večer jsem už moc unavená a přes víkend toho mám víc než dost...

Majdalena napsal(a):

Ahoj všem.
Vím, že je důležité se mít ráda. V podstatě se ráda i mám. Kila navíc mi nevadí, vadí mému okolí (matka, dcera). Partner by byl rád, kdybych zhubla, protože tajně věří, že bych začala sportovat s ním. Ale mne prostě ani běhání, ani jízda na kole neláká. Je mi to po*né. Navíc z toho mám hrůzu, protože se bojím na silnici, bojím se, že mne něco někde zajede. A v přírodě mi cyklistika také nepřipadá dvakrát bezpečná. Jediné, na co mne ještě dostane je turistika, ale ty výlety trochu kazím (bojím se výšek a skal, které dcera a přítel milují) a navíc mám strach, jak je budu zachraňovat... Po matce a babičce mám trauma opuštění domova (nenávidí obě cestování a já to začínám mít taky).

Nejhorší je, že vím, co bych dělat měla a co ne, ale vůbec se mi nechce. V poslední době se mi opět nechce vůbec nic. Vstát, jít do práce, jít z práce, proč jít domů, když je tam jen další práce?, nechce se mi smát, nebaví mě vaření, uklízení, praní, žehlení... A radost mi nic také nepřináší. A od dětství trpím ztrátou přání, nikdy jsem neměla přání a ani teď žádné "zásadní" nemám.

V některých bodech jsme na tom stejně,taky se nerada hejbu,sportuju,na kole se taky bojím(vidím se pod náklaďákem,......)Ale u tebe je největší problém,že se furt díváš na sebe očima matky a dcery.Vykašly se na ně,nauč se jim zkrátka odseknout,nenechat se furt nima ponižovat.Až se srovnáš s nima,odpadne ti část stresu a bude ti hned líp.A nenuť se do ničeho,co tě nebaví!!Proč bys měla dělat to,co ti druzí berou jako samozřejmost??Nejsi už malá,tak si dupni a stůj si za svým názorem a dělej jen co chceš!!!