29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Stránky: 1 2
Niky123 napsal(a):
Ono já mám s některými aspekty jejich výchovy problém - třeba s tím, že se dětí ptají na jejich "rozhodnutí" - třeba dvouleťáka na to, jestli chce ostříhat - řekl ne, tak vypadá jako vodníček - většinou s neupravenými vlásky, padajícími do očí....
![]()
Taky se jich odmala ptají, co si chtějí vzít na sebe...což bývá někdy problém, když se nechtějí obléct podle studeného počasí venku...
Vychovávají jinak, než naše generace, nepoužívají fyzické tresty vůbec, jen se domlouvá a vysvětluje (což občas je absolutně neúčinné) a kdykoli dítě brečí, tak je konejší (při sebemenším klopýtnutí třeba), a děti denně uspávají v objetí. Budou je vzdělávat doma.
V mnohém určitě mají lepší postoj (např. více trpělivosti s dětmi), ale někdy vnitřně trpím.... Děti ale určitě mají hromadu lásky a pozornosti a pozitivních podnětů, jsou šikovnější a znalejší než běžné děti jejich věku. Tak snad to dělají dobře...
Každý normální rodič vychovává dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tvoje dcera není výjimkou Jsem si jistá, že jsou v tomto všichni u nich doma spokojeni a to je to nejdůležitější.
Upravil(a) Palomita (3. 4. 2023 14:09)
Není tady
Niky, netrap se. Stejně s tím nic neuděláš. Ale já osobně bych s tímhle přístupem také měla problém. Protože hranice a pevný řád děti uklidńují a dávají pocit jistoty. Ostatně - i dospělým.
Já jsem synovi také odmala nechávala některé věci rozhodnout - ale byly to věci nedůležité, např. barva trička nebo jakou knížku si přečteme, samozřejmě s vyšším věkem těch jeho rozhodnutí bylo víc, ale nikdy ne takové, které by ho nějak ohrožovalo na zdraví (např. nevhodné oblečení do zimy či vyhýbání se některým druhů
ům potravy. Známe i případy velice zanedbaných dětí co do výživy, když rodiče nechávají děti jíst jen to, co jim chutná, např. jen sladké).
Já jsem třeba fyzické tresty také nepoužívala a když slyším mluvit svou snachu, která ještě nemá děti, ale její pohled na výchovu je hodně "tradiční", tak to teda taky nevím...
Není tady
Judyna napsal(a):
hranice a pevný řád děti uklidńují a dávají pocit jistoty. .
Pod to se můžu podepsat. Jen si někteří rodiče pletou řád a hranice s absolutní poslušností. Vždycky mě fascinují matky, které neustále své děti úkolují nebo po nich něco chtějí. Zatím jsem vypozorovala jediné - děti pak své matky totálně ignorují. A co absolutně nechápu, to je plané vyhrožování. Proč to rodiče dělají?
Své děti se snažím pokud možno neúkolovat. Když, tak je slušně požádám o laskavost. Mají své povinnosti a ty si plní bez toho, aniž bych je neustále kontrolovala, nebo vyžadovala plnění úkolů. Když mají na starosti úklid kuchyně a je tam nepořádek, řeknu jen, že za 20 min jdu vařit a ony se seberou a jdou to okamžitě uklidit. Kdyby ta kuchyň nebyla uklizená a ony si nesplnily svou povinnost, přidám ještě další tři povinnosti, aby to příště stihly a nezapomněly. Ví to, je to náš běžný postup a v tomto se na mě můžou spolehnout. Nebazíruju na tom, jestli si do školy vezmou to či ono, nebo jestli se ostříhají nebo ne, ani kdy provedou úklid kuchyně. Nejsou to pro mě podstatné věci a pro ně je třeba důležité, aby si o tom mohly rozhodovat. Taky jsem se jim snažila určovat, co kdo bude uklízet, normálně mi řekly, že si to chtějí rozhodit mezi sebou samy (bylo jim kolem sedmi), aby jim to vyhovovalo víc. No a co, proč by nemohly?
Například náš mládežník je děsný lenoch a solitér. Nehne prstem navíc ani kdyby já nevím co. Jednu dobu si sám pral, vařil, uklízel, žehlil (asi tři dny ). Nebyl to trest, byla to příprava na jeho samostatný život, který se snažil zavést dřív, než na to má ze zákona právo. Dodnes mi za tu zkušenost děkuje
Bylo úžasné sledovat, jak začínal se slzičkama v očích, zhroucen pod náporem té práce. Když si vyžehlil koš svého prádla, byl na sebe tak hrdý! A ještě mi neopomněl připomenout, že to mohl udělat jen díky tomu, že měl průšvih a že to bylo moc dobře
Pro mě to byla hrozná řehole, protože jsem mu musela všechno vysvětlit, být poblíž a podporovat ho. Chtěla jsem, aby v tom uspěl. Povedlo se
Pravda, mohla jsem mu vynadat. Bylo by to pro mě jednodušší a hlavně rychlejší. Jenže za pár dní by se situace opakovala znovu a to pro mě není žádoucí. Nepotřebuju, aby mě děti poslouchaly, jen chci, aby uměly uvažovat v souvislostech a aby se nám společně žilo dobře. Zatím to vychází a snad ještě chvíli bude
Omlouvám se za příspěvek mimo téma, ale hranice a jistoty jsou pro mě opravdu důležité. Čím pevněji (čitelněji) jsou nastavené hranice, tím benevolentnější může rodič být a tím svobodněji se pak dítě cítí.
Není tady
Ano. A nejen že se dítě pak cítí svobodnější, ale řekla bych že i sebevědomější, protože zocelenější
Není tady
Tak trochu vám dlužím konec příběhu, tedy jak to tehdy nakonec dopadlo: Miminko to vyřešilo naprosto bravurně: Rozhodlo se vyklubat na svět v noci, takže děti nic nevěděly a neviděly - prostě to zaspaly. A ráno na ně čekalo miminko jako překvapení.
Není tady
Podle mne Příroda přihrála ten nejjednodušší a nejlepší způsob s nádherným překvapením.
Ať je miminko spokojené a zdravé!
Není tady
Přeji celé rodině hlavně zdraví.
Není tady
Děkuji moc za přání.
Není tady
Tak to nevymyslíš
Gratuluji k miminku s fištrónem. Kéž by se mu vše v životě podařilo tak pěkně a elegantně vyřešit.
Není tady
Není tady
Hmm, kdysi jsem měl zaplacenou účast na porodu svý tenkrát ženy..
Ale zrovna celá jihlava se jala rodit, takže tam vznikaly provizorní porodiště a i z cěkárny mě vyhnali...
A nakonec jsem neviděl porod ani jeden!
Není tady
V době, kdy se rodily naše děti, se přítomnost pánů u porodu, pokud vím, neplatila. Taky jsme to měli domluvené (u staršího potomka), primář odsouhlasil, ale lékař, který měl porod vést, s tím nesouhlasil, že tam na to prý nemají podmínky, což mi řekl až těsně před..., a tak tam muž nakonec neasistoval. (U mladšího potomka už jsme se o to ani nepokoušeli.)
Po 3. ročníku na gymplu jsem byla na brigádě v porodnici a viděla jsem snad všechny základní typy porodu.
Není tady
Za mě se už také neplatilo, ale zase nebyly mobily, tehdejší manžel byl mimo domov, takže se dozvěděl později až to, že má syna. Možná to bylo dobře. Tenkrát myslím na to ti chlapi nebyli až tak připraveni. Teď se to bere normálně.
Není tady
Vrabčáku, brigáda v porodnici? Tak to jsem ještě neslyšela. Já jezdila tak akorát na cibuli, okurky nebo jiné zemědělské plodiny.
Tys ale nedělala zdravotní obor nebo ano?
Není tady
Pojala jsem tehdy nápad pokusit se o přijímačky na medicínu (Bi - Chem větev, vliv profesorů i spolužáků), a tak jsem strávila část prázdnin na gynekologicko - porodnickém odd. Na gyn. odd. jsem cídila i stolky, pacientky byly evidentně překvapené. Na porodn. odd. jsem přijímala u dveří s okýnkem pugéty od šťastných tatínků a doručovala je šťastným maminkám.
Jedné paní se narodilo mrtvé miminko......., byla jsem s ní chvíli sama na pokoji a pocítila ten bezedný smutek.......
Taky jsem myla v kuchyňce nádobí; dřez byl v divné výšce a já nemohla vydržet se zády.
Kamarádka z porodního sálu mi umožnila dostat se k mnoha porodům. Nejzajímavější to bylo při večerních a nočních bouřkách; to se hrnula ven všechna
najednou.
Není tady
No jo vlastně, to se říkávalo, že při bouřkách se víc rodí....
Tak tos měla ale zajímavou brigádu.
Není tady
Jo, líbilo se mi tam. Taky si pamatuju, jak sestřičky rychle vezly na vozíku nejtlustší sestru Míšu a ta pronikavě ječela.
Není tady
Stránky: 1 2