29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
vera napsal(a):
lepší je to v zimě.................bruslení, sáňkování i lyžování............mají 5 min. od baráku, to jdou
loni dokonce....................bruslila celá ulice na takovém mokřidle, velcí to každý den upravovali, polévali vodou.......super
vozili jsme tam na sáních čaj někteří i cukroví..............od té doby se srdečně zdravíme
nezapomenutelný zážitek....................dřív jev zcela normální
Tak vidíš, Věro, že to jde i teď.
Připomnělas mi, jak tátové v zimě každý den polévali hřiště. Ovšem tehdy zimy bývaly skutečné zimy.
Není tady
Palomita napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako většina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
My měli (asi) dobrý program jisker i pionýra. Chvilku jsem chodila do jiskřiček. Ovšem když na nás vytáhli, že musíme složit slib, tak jsem rychle vycouvala. Odcházela jsem s tím, že pokud jim nestačím já, tak na mém slibu také nezáleží a bylo po jiskrné kariéře
U nás byl program také dobrý - alespoň já vzpomínám, že se mi tam líbilo. Stále jsme něco podnikali.
Já skládala i slib Jisker, pamatuji ho dodnes , ale k pionýrskému jsem se už nedostala a nepamatuji proč... jestli už byl konec nebo byl jiný důvod, nevím. Ale moc hezké vzpomínky, hodně jsme užili.
Není tady
vrabčák napsal(a):
Při slibu jsem dostala knížku Dětem od J. V. Sládka, s kresbami M. Alše; z té jsem měla velkou radost a mám ji ráda dodnes.
Je hezké, když má člověk takhle na co vzpomínat
Není tady
My se v Pionýru učili různé věci o přírodě, uzly, morseovku, druhy rostlin a zvířat a hodně jsmme chodili ven. Ale jak říkám, bylo to organizované a já o moc raději lítala venku jen tak. Tábory pro mě byly noční můra, i když program býval pěkný.
Upravil(a) Judyna (13. 12. 2022 20:05)
Není tady
Já jsem jako dítě hodně lítal po venku. S klukama ze sídliště jsme hráli fotbal, hokej, tenis, jezdili jsme na kolech, i v parku, kam se nesmělo. V zimě jsme chodívali bobovat. Jednou jsme si postavili ze sněhu skokánek a skákali jsme na bobech, nebo jsme na nich zkoušli jezdit jako na snowboardu. Později jsme dost času strávili hraním počítačových her. Nedávno jsem na to s pár kamarádama vzpomínal. Shodli jsme se na tom, že to byl ztracený čas. Musím říct, že hraní na počítači mi nic nedalo. Jenom jsem tím zabil spoustu času, který jsem mohl strávit líp.
Není tady
Celkem mě bavila výtvarka. Líbilo se mi tom, že jsem většinou neměl přesně nalajnované, co musím umět, ale mohl jsem něco tvořit podle sebe. Bavilo mě kreslení, občas jsem s pár lidma soutěžil, ale teď už nekreslím. Ani nevím proč, asi nemám moc čas, jiné zájmy a tak. Vydrželo to jednomu z kámošů, z části jedné jeho kresby mám profilový obrázek.
Není tady
Pardon, chtěl jsem to jako profilový obrázek, ale nepodařilo se mi to nahrát.
Není tady
Judyna napsal(a):
My se v Pionýru učili různé věci o přírodě, uzly, morseovku, druhy rostlin a zvířat a hodně jsmme chodili ven. Ale jak říkám, bylo to organizované a já o moc raději lítala venku jen tak. Tábory pro mě byly noční můra, i když program býval pěkný.
Judyno, jak o tobě víme, že ráda podnikáš výlety či procházky, tak bych si tipla, že zrovna tobě se to bude líbit. Ale asi šlo o ty kolektivy, viď?
Není tady
demonikan napsal(a):
Já jsem jako dítě hodně lítal po venku. S klukama ze sídliště jsme hráli fotbal, hokej, tenis, jezdili jsme na kolech, i v parku, kam se nesmělo. V zimě jsme chodívali bobovat. Jednou jsme si postavili ze sněhu skokánek a skákali jsme na bobech, nebo jsme na nich zkoušli jezdit jako na snowboardu. Později jsme dost času strávili hraním počítačových her. Nedávno jsem na to s pár kamarádama vzpomínal. Shodli jsme se na tom, že to byl ztracený čas. Musím říct, že hraní na počítači mi nic nedalo. Jenom jsem tím zabil spoustu času, který jsem mohl strávit líp.
Za nás ještě počítače ani nic podobného (mobily, tablety) vůbec nebyly a jsem za to moc ráda. Protože mám pocit, že bych se asi také nechala zlákat. Přitom venku naživo jsme užili více!
Není tady
Ano, lítali jsme venku každý den, klidně až do večera. Příroda, hry s kamarády, sport. Stihli jsme úkoly i pomoc doma.
Není tady
LENNNA napsal(a):
Judyna napsal(a):
My se v Pionýru učili různé věci o přírodě, uzly, morseovku, druhy rostlin a zvířat a hodně jsmme chodili ven. Ale jak říkám, bylo to organizované a já o moc raději lítala venku jen tak. Tábory pro mě byly noční můra, i když program býval pěkný.
Judyno, jak o tobě víme, že ráda podnikáš výlety či procházky, tak bych si tipla, že zrovna tobě se to bude líbit. Ale asi šlo o ty kolektivy, viď?
Jo, přesně.
Není tady
Já si třeba vzpomínám, že jsme měli ve škole plastové popelnice na odpad a bavili jsme se tím, že jsme je dali do výtahu a vozili je z patra do patra. Oblíbená zábava bylo ježdění na zábradlí a házení prakticky čímkoliv přes celou třídu. v jedné třídě byly polštáře, kterýma jsme se mlátili, kdykoliv byla příležitost.
A kdysi po obědě v jídelně jsem si šel narazit obědy na další týden. Za mnou stály dvě holky. Chvíli se o něčem bavily, jaá jsem jim nevěnoval pozornost. Ta jedna mě pak přiložila k hlavě banán a začala mě tam říkat, že mám dát ruce vzhůru, jinak mě zastřelí, nebo nějaké takové blbosti. Chvíli jsem na to nereagoval, jenomže ona furt otravovala. Rychle jsem se otočil, skroutil jsem jí ruce za záda sebral jí banán a vlekl jsem ji pryč.Ta druhá se do mě pustila, abych ji nechal na pokoji, jenomže jsem ji ignoroval. Odtáhl jsem ji někam za roh chodby, aby nás náhodou neviděla nějaká učitelka. Povalil jsem ji na lavku, zaklekl jsem ji, aby se nemohla bránit a (asi šátkem, možná jejím, už si to přesně nepamatuju) jsem jí svázal ruce za záda. pak jsem jí dal banán k hlavě a řekl jsem asi něco v tom smyslu, že mě už nebude ohrožovat, nebo ji tím banaánem zastřelím. To už si taky přesně nepamatuju, ale asi to byla nějaká podobná blbost. Banán jsem jí sebral a šel jsem pryč. Obě holky za mnou vyrazily, aby mě zastavily a sebraly banán. Nakonec jsem jim ho vrátil. Byly z toho obě dost vyplašené, zjevně něco takového nečkaly. Když jsem je potom potkával, tak jsem si z nich dělal neustále srandu. Obě se nějakou dobu urážely, ale pak jim to taky přišlo směšné.
Není tady
My sme boli výberová škola aj trieda (teda, od tretej triedy), takže nejaké veľké vylomeniny nepamätám, ale hudobkárke sme schovlai v hudobnej miestnosti kvargle (=tvarúžky) za klavír, do koša a okien a potom sme sa bavili, keď sa snažila vyňuchať, kde to smrdí . Chalani sa tiež ohadzovali mliečnymi desiatami, sáčky praskali a robili sajrajt po celej škole....
Z toho dobrého spomínam na nácvik Snehulienky v angličtine (neprequapivo som hrala zlú kráľovnú
), hoci som bola zamilovaná do Princa. Ale predstaviteľke Snehule som závidela som v dobrom - aj som jej požičala svoje princeznovské šaty
. Aj sme si zaspievali pesničky z muzikálu.
Upravil(a) Selima (6. 3. 2023 14:53)
Není tady
demonikan napsal(a):
Zajímavý zážitek byl, když byli ve škole na přednášce policajti. Zajímaly nás především pistole a samopal, neprůstřelná vesta a když nám brali otisky prstů, jejich naučná přednáška už tolik ne. Překvapilo mě jak je neprůstřelná vesta těžká.
Ja som - ešte za komančov - vybavila exkurziu do kasární... Chalani vliezli do tanku a mňa strašne bavilo, akí boli celí hotoví a nadšení
. Mňa/ nás baby to nechávalo chladnými....
Není tady
LENNNA napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako většina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
Všechno je v lidech; do skautu jsme chodili skoro všichni ze třídy. Schůzky, výpravy (výlety) i tábory byly vždycky moc zajímavé, vedoucí to měli promyšlené, zažívali jsme spoustu dobrodružství, legrace, hodně jsme zpívali s kytarou u ohně, ve vlaku, při každé příležitosti.![]()
Později jsem i vedla světlušky.
Moje sestra je, Judyno, jiná povaha. Taky s námi jezdila, ale tolik ji to nebralo.
Máme třídní srazy, ale při kulatých výročích i skautské.
Věro, každodenní lítání venku, vybika a brázdění okolí na kole bylo pro nás samozřejmostí. Úkoly se nějak stihly, s učením jsme to tedy rozhodně nepřeháněli, to až těsně před přijímačkami na SŠ a pak tam. Dnešní děti vymetají kroužky (pokud na to ovšem rodina má) a svobodné běhání venku snad vůbec neznají...I my jsme lítali celé dny venku, s klíčem na krku, často se nám nechtělo večer ani domů. Máš pravdu, že dnešní děti většina jen kroužky, často proto, že musí a všechen možný čas jinak doma na mobilu, počítači.
No, ono je blbé byť vonku sám - a nikoho by to ani nebavilo.... Dnes decká vonku proste NIE SÚ a tých pár, ktoré by von šli, sa musia nejako samy umelo zorganizovať... a aj to ešte skôr staršie, mladších proste nepustia.
Není tady
Inak, ja som nebola veľmi lietací typ, radšej som si čítala doma. No naši ma občas vyhnali von a bolo fajn vedieť, že tam s najväčšou pravdepodobnosťou bude niekto, s kým sa zahrám.... Bola som iskra, pionierka, aj zväzáčka, ale nejako ma to nebralo. Skautské veci ma učil deduško (môj) a veľa som sa naučila z ABC-čka, ktoré bolo podľa mňa super. Okrem toho som milovala tajne pozháňané Rýchle šípy - viac ako Timura alebo iných kladných socialistických hrdinov. Na strednej som sama bola pionierska vedúca a bavilo ma to, akurát v Bratislave vtedy moc nebolo s deťmi kam ísť... ale nakoniec sme si nejako poradili.
Mäso bolo pomerne normálne, ale ovocie, lepšie sladkosti a hlavne oblečenie bol problém... A o dobrých knihách sme mohli dlho tak akurát snívať. Zasa bolo to ABC-čko, časopis Príroda a Spoločnosť (PaS), Dikobraz, Roháč a tak.
Není tady
Škoda, že už nejsou takové zimy, jaké bývaly, když jsem byl malý. Oblíbenou zábavou bývaly koulovačky. Většinou to byl boj o nějakou pevnost, mohlo to být cokoliv, vrchol kopce, strom obehnaný hradbou ze sněhu, zemní val... Kdo měl s sebou boby, ten měl výhodu, protože je použil jako štít. Jednou jsme se koulovali u obří dřevěné cívky na kabely. Po koulovačve jsme dostali nápad, že na to vylezem a budem na tom jezdit. Moc nám to nešlo. Taky jsme zkoušeli jezdit na bobech jako na snowboardu, nebo jsme si postavili ze sněhu malý skokánek na něm jsme skákali na bobech. Všichni jsme si přitom nabili zadky a jeden kluk zlomil rukojeť od bobů.
Taky jsme si vyráběli meče ze dřeva, někdy obalené kobercem či molitanem, štíty z překližky, nebo několika vrstev kartónu a stím jsme se šermovali. Brnění jsme neměli, sem tam si někdo udělal přilbu z papíru, která byla spíš jenom na okrasu. Rány takovou zbraní celkem bolely, obzvlášť zásah do prstů, ale pro zábavu musel člověk něco vydržet. Před tím, než jsme se šermovali takovýma zbraněma, tak jsme se mydlili obyčejnýma klackama, tím to bolelo víc. A taky jsme se museli mydlit trochu s citem, přece jenom jsme se tím mohli poranit. Ale pro zábavu jsme museli něco vydržet.
Není tady
Jé, vy jste ale měli vybavení.... To my zůstali u těch klacků.
Není tady
Jednou jsme byli v lese na výletě, kde se nejprve strhla šišková bitva. Potom jsme se začali bít klackama. Každý se snažil najít si největší klacek, až to skončilo tím, že jsme zvedali do vzduchu větve, které měly tak kolem čtyř metrů, ale tím už jsme se nemlátili, spíš jsme soutěžili v tom, kdo uzvedne větší klacek a kdo s tím víc praští o zem. Jednou jsme byli na výletě někde na hradě, kde byli nějací šermíři a pučili nám skutečné kordy, kterýma jsme se šermovali. Ze začátku jsme se šermovali s citem, ale pak jsme se do toho dost vžili, tak nám to zas zabavili.
Není tady
Časopis ABC jsem taky odebíral, byly tam zajímavé články, bavily mě komiksy, které bývaly na pokračování, taky jsem měl rád křížovky, bludiště a podobně. ABC vychází naštěstí pořád, pro děcka super časopis.
Foglarovky jsem taky rád četl. S kámošama jsme se tím kdysi inspirovali a stavěli si chýše v lese. Musím říct, že i dnešní děcka se tak baví, když jdu někam ven, tak po lesích bývají postavené nějaké jednoduché chýše z klacků. Vyráběli jsme si oštěpy, se kterýma jsme běhali po sídlišti, luky a šípy, stavěli přehrady na potoce, pouštěli dřevěné lodíčky a podobné věci. I bez počítače se můžou děti bavit.
Není tady