vera napsal(a):

lepší je to v zimě.................bruslení, sáňkování i lyžování............mají 5 min. od baráku, to jdou

loni dokonce....................bruslila celá ulice na takovém mokřidle, velcí to každý den upravovali, polévali vodou.......super
vozili jsme tam na sáních čaj někteří i cukroví..............od té doby se srdečně zdravíme
nezapomenutelný zážitek....................dřív jev zcela normální

Tak vidíš, Věro, že to jde i teď.
Připomnělas mi, jak tátové v zimě každý den polévali hřiště. Ovšem tehdy zimy bývaly skutečné zimy.

vrabčák napsal(a):

Při slibu jsem dostala knížku Dětem od J. V. Sládka, s kresbami M. Alše; z té jsem měla velkou radost a mám ji ráda dodnes.

Je hezké, když má člověk takhle na co vzpomínat

Já jsem jako dítě hodně lítal po venku. S klukama ze sídliště jsme hráli fotbal, hokej, tenis, jezdili jsme na kolech, i v parku, kam se nesmělo. V zimě jsme chodívali bobovat. Jednou jsme si postavili ze sněhu skokánek a skákali jsme na bobech, nebo jsme na nich zkoušli jezdit jako na snowboardu. Později jsme dost času strávili hraním počítačových her. Nedávno jsem na to s pár kamarádama vzpomínal. Shodli jsme se na tom, že to byl ztracený čas. Musím říct, že hraní na počítači mi nic nedalo. Jenom jsem tím zabil spoustu času, který jsem mohl strávit líp.

Pardon, chtěl jsem to jako profilový obrázek, ale nepodařilo se mi to nahrát.

demonikan napsal(a):

Já jsem jako dítě hodně lítal po venku. S klukama ze sídliště jsme hráli fotbal, hokej, tenis, jezdili jsme na kolech, i v parku, kam se nesmělo. V zimě jsme chodívali bobovat. Jednou jsme si postavili ze sněhu skokánek a skákali jsme na bobech, nebo jsme na nich zkoušli jezdit jako na snowboardu. Později jsme dost času strávili hraním počítačových her. Nedávno jsem na to s pár kamarádama vzpomínal. Shodli jsme se na tom, že to byl ztracený čas. Musím říct, že hraní na počítači mi nic nedalo. Jenom jsem tím zabil spoustu času, který jsem mohl strávit líp.

Za nás ještě počítače ani nic podobného (mobily, tablety) vůbec nebyly a jsem za to moc ráda. Protože mám pocit, že bych se asi také nechala zlákat. Přitom venku naživo jsme užili více!

LENNNA napsal(a):

Judyna napsal(a):

My se v Pionýru učili různé věci o přírodě, uzly, morseovku, druhy rostlin a zvířat a hodně jsmme chodili ven. Ale jak říkám, bylo to organizované a já o moc raději lítala venku jen tak. Tábory pro mě byly noční můra, i když program býval pěkný.

Judyno, jak o tobě víme, že ráda podnikáš výlety či procházky, tak bych si tipla, že zrovna tobě se to bude líbit. Ale asi šlo o ty kolektivy, viď?

Jo, přesně.

My sme boli výberová škola aj trieda (teda, od tretej triedy), takže nejaké veľké vylomeniny nepamätám, ale hudobkárke sme schovlai v hudobnej miestnosti kvargle (=tvarúžky) za klavír, do koša a okien a potom sme sa bavili, keď sa snažila vyňuchať, kde to smrdí . Chalani sa tiež ohadzovali mliečnymi desiatami, sáčky praskali a robili sajrajt po celej škole.... Z toho dobrého spomínam na nácvik Snehulienky v angličtine (neprequapivo som hrala zlú kráľovnú ), hoci som bola zamilovaná do Princa. Ale predstaviteľke Snehule som závidela som v dobrom - aj som jej požičala svoje princeznovské šaty . Aj sme si zaspievali pesničky z muzikálu.

Upravil(a) Selima (6. 3. 2023 14:53)

LENNNA napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako většina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
Všechno je v lidech; do skautu jsme chodili skoro všichni ze třídy. Schůzky, výpravy (výlety) i tábory byly vždycky moc zajímavé, vedoucí to měli promyšlené, zažívali jsme spoustu dobrodružství, legrace, hodně jsme zpívali s kytarou u ohně, ve vlaku, při každé příležitosti.   Později jsem i vedla světlušky.
Moje sestra je, Judyno, jiná povaha. Taky s námi jezdila, ale tolik ji to nebralo.
Máme třídní srazy, ale při kulatých výročích i skautské.
Věro, každodenní lítání venku, vybika a brázdění okolí na kole bylo pro nás samozřejmostí. Úkoly se nějak stihly, s učením jsme to tedy rozhodně nepřeháněli, to až těsně před přijímačkami na SŠ  a pak tam. Dnešní děti vymetají kroužky (pokud na to ovšem rodina má) a svobodné běhání venku snad vůbec neznají... 

I my jsme lítali celé dny venku, s klíčem na krku, často se nám nechtělo večer ani domů. Máš pravdu, že dnešní děti většina jen kroužky, často proto, že musí a všechen možný čas jinak doma na mobilu, počítači.

No, ono je blbé byť vonku sám - a nikoho by to ani nebavilo.... Dnes decká vonku proste NIE SÚ a tých pár, ktoré by von šli, sa musia nejako samy umelo zorganizovať... a aj to ešte skôr staršie, mladších proste nepustia.

Škoda, že už nejsou takové zimy, jaké bývaly, když jsem byl malý. Oblíbenou zábavou bývaly koulovačky. Většinou to byl boj o nějakou pevnost, mohlo to být cokoliv, vrchol kopce, strom obehnaný hradbou ze sněhu, zemní val... Kdo měl s sebou boby, ten měl výhodu, protože je použil jako štít. Jednou jsme se koulovali u obří dřevěné cívky na kabely. Po koulovačve jsme dostali nápad, že na to vylezem a budem na tom jezdit. Moc nám to nešlo. Taky jsme zkoušeli jezdit na bobech jako na snowboardu, nebo jsme si postavili ze sněhu malý skokánek na něm jsme skákali na bobech. Všichni jsme si přitom nabili zadky a jeden kluk zlomil rukojeť od bobů.
Taky jsme si vyráběli meče ze dřeva, někdy obalené kobercem či molitanem, štíty z překližky, nebo několika vrstev kartónu a stím jsme se šermovali. Brnění jsme neměli, sem tam si někdo udělal přilbu z papíru, která byla spíš jenom na okrasu. Rány takovou zbraní celkem bolely, obzvlášť zásah do prstů, ale pro zábavu musel člověk něco vydržet. Před tím, než jsme se šermovali takovýma zbraněma, tak jsme se mydlili obyčejnýma klackama, tím to bolelo víc. A taky jsme se museli mydlit trochu s citem, přece jenom jsme se tím mohli poranit. Ale pro zábavu jsme museli něco vydržet.

Jednou jsme byli v lese na výletě, kde se nejprve strhla šišková bitva. Potom jsme se začali bít klackama. Každý se snažil najít si největší klacek, až to skončilo tím, že jsme zvedali do vzduchu větve, které měly tak kolem čtyř metrů, ale tím už jsme se nemlátili, spíš jsme soutěžili v tom, kdo uzvedne větší klacek a kdo s tím víc praští o zem. Jednou jsme byli na výletě někde na hradě, kde byli nějací šermíři a pučili nám skutečné kordy, kterýma jsme se šermovali. Ze začátku jsme se šermovali s citem, ale pak jsme se do toho dost vžili, tak nám to zas zabavili.