29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Zajímá mě, co si pamatujete ze základky, nějaké zajímavé vzpomínky. Já si třeba pamatuju, že jsme byli na jaře na exkurzi na elektrárnu Dlouhé Stráně, kde ještě zbylo trochu sněhu a tam jsme se koulovali. Taky si pamatuju, že jsme se spolužákama při obědě soutěžili, kdo toho nejvíc sní a kuchařky z nás šílely, když jsme si chodili furt přidávat.
Není tady
a my jsme napíchaly na věšáky hnusné spálené vdolky, které jsme dostaly k obědu
Není tady
Na základce (ZDŠ) jsme prováděli všechno možné, ale většina třídy byla od šestky ve skautu a k tomu vesnická škola, tak ty naše legrácky většinou probíhaly v rámci slušnosti a počestnosti.
Nejvelkolepějším zážitkem byl ovšem pohřeb parníčků, ale mám dojem, že jsem to na babi před lety už líčila.
Začalo to lyžařskými závody v Krkonoších, kde jsme ve volných chvílích začali skládat parníčky z papíru. Po návratu z hor jsme pokračovali ve třídě a stala se z toho úplná mánie. Každý měl svoje loďstvo (já Abraháma, kamarád Clobstocka...) a vznikaly parníky nejrůznějších velikostí; nejmenší byl pečlivě vyroben pod lupou, největší z archu balicího papíru. Ve třídě byly vystavené úplně všude: mezi dvojitými okny, na skříních, poličkách... Dělali jsme je i při hodinách. Učitelé se tomu nejdřív smáli, ale později se už začínali zlobit, až přišel přísný zákaz výroby. A tak vznikl nápad uspořádat pohřeb parníků. Vyrobila jsem rakev z krabice od bot, spolužák přinesl magneťák s pohřební hudbou, napsali jsme parte a najali jsme si plačky z vedlejší 9. A. Obě devítky se nacházely ve 2. patře.
V den pohřbu jsme se patřičně vymódění seřadili před naší třídou do smutečního průvodu, i plačky už byly na svém místě. Zjistili jsme, že jedna vyjevená učitelka strhla se stěny na chodbě umně vyvedené parte..., což nás pěkně naštvalo, ale stejně už ho všichni zvědavci měli přečtené.
Důstojně jsme sestupovali, s rakví na velkém příložníku, ve dvojicích po schodišti dolů; naše cesta vedla ke kotelně ve sklepě. V mezipatře ale náhle přestala hrát hudba, což bylo moc dobře, protože po chodbě v 1. patře kráčela rázným krokem (klapání podpatků se silně rozléhalo) hodně přísná ředitelka, naštěstí zády k nám a směrem k ředitelně. Když byl čistý vzduch, spolužák opět spustil, ale co nejtišeji, smuteční pochod. Kolem ředitelny jsme se doslova proplížili, raději zase bez zvuků hudby. Venku byl sníh, ale statečně jsme se ubírali v bačkorách či pantoflích do kotelny. Kupodivu jsme se tam lehce dostali a ani nenarazili na školníka. Rakev jsme důstojně sesunuli do plápolajícího ohně pod námi. A pak hodně rychle do třídy.
Není tady
Ještě si třeba vzpomínám, že ve škole byli jednou policajti, kteří chytili jednoho kluka, jak ukradl v obchodě pár žvýkaček. Měli jsme z toho docela srandu.
Anebo jednou v jídelně vypukla jídlová bitva, načež vyběhla kuchařka z kuchyně, všechny zúčastněni seřvala a nechala je to uklidit. Vyráběli jsme si vlaštovky z papíru, které byly poházené všude, oblíbená byla taky výroba flusbroků z propisek, střelivo byly papírové kuličky. Z toho byl taky všude svinec.
Taky jsme se jednou vozili na kolečkové židli, která patřila učitelce a urvali jsme jí kolo. V
V jedné třídě jsme měli na hraní nějaké kostky, ušité z látek a tím jsme se mlátili hlava nehlava.
Jindy zas kluci sebrali lepicí pásku, kterou měla učitelka na stole a svázali s ní jednu spolužačku a zalepili jí pusu. Nakonec jí přivázali k lavici. Druhá spolužačka jí chtěla rozvázat, tak ji svázali taky. Rozvázali je, až když je sprdla učitelka, která měla zrovna dozor.
Není tady
Zajímavý zážitek byl, když byli ve škole na přednášce policajti. Zajímaly nás především pistole a samopal, neprůstřelná vesta a když nám brali otisky prstů, jejich naučná přednáška už tolik ne. Překvapilo mě jak je neprůstřelná vesta těžká.
Není tady
Vzpomínám si ještě, že jsme měli kdysi vzadu v jedné třídě nějaké polštáře a těma jsme se pořád mlátili a házeli je po sobě. Jednou jsme tím rozkřápali květináč.
Není tady
vrabčák napsal(a):
Na základce (ZDŠ) jsme prováděli všechno možné, ale většina třídy byla od šestky ve skautu a k tomu vesnická škola, tak ty naše legrácky většinou probíhaly v rámci slušnosti a počestnosti.
To jsem si právě říkala, že si nevzpomínám na nic moc, co bych mohla a chtěla veřejně sdílet Ale to nevadí, zážitky byly z té domovské základky vesměs pozitivní a to je důležité
Není tady
Palomita napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Na základce (ZDŠ) jsme prováděli všechno možné, ale většina třídy byla od šestky ve skautu a k tomu vesnická škola, tak ty naše legrácky většinou probíhaly v rámci slušnosti a počestnosti.
To jsem si právě říkala, že si nevzpomínám na nic moc, co bych mohla a chtěla veřejně sdílet
Ale to nevadí, zážitky byly z té domovské základky vesměs pozitivní a to je důležité
Teď se zeptám asi úplně blbě, ale nezažila jsem to... vy jste mohli být ve skautu? Nebyl povinný pionýr? Já si myslela, že to bylo povinné... netušila jsem, že tu byl i skaut a mohlo se chodit do něj. To je super!
Není tady
Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnější období. Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho...
Historii si můžeš přečíst na internetu.
Upravil(a) vrabčák (9. 12. 2022 18:42)
Není tady
vrabčák napsal(a):
Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnější období.
Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho...
Historii si můžeš přečíst na internetu.
Tak my jsme měli opravdového Pionýra.....pionýrský šátek na krku, jednou jsme skákali na kry a promočili si boty, vycpali jsme si je pionýrskými šátky, než jsme došli domů...............řešilo se to ve školy, důtky, 2 z chování, rodiče do školy......jak jsme mohli tak znevážit
já měla ráda čtvrtky.........to se prodávalo maso a stála se fronta, šla jsem z družiny ve 14 h a stoupla si do fronty, matka přišla v 16
a koupila maso-muselo se koupilt vepřové i hovězí
bylo nás tam dost děcek ...........poslouchaly jsme, co si lidi povídají........dohlížel jeden pán z naší ulice, navlíkl si pásku s LM a říkal prodavačce, že je to početná rodina, ať přidá............nebo, že v domácnosti jsou jen 2, že moc nepotřebují.......
hádali se a občas se i porvali..............teď jsme na to při srazu ZŠ vzpomínali
Není tady
vrabčák napsal(a):
Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnější období.
Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho...
Historii si můžeš přečíst na internetu.
Tak to je fajn, že to bylo Ono asi tak nezáleželo asi na názvu, ale na tom, že se tam užilo plno zábavy a dobrodružství
Také na to ráda vzpomínám. Já chodila do Jisker, později asi chvíli do Pionýra, to už nepamatuji přesně. A po revoluci do Skauta. Ale v podstatě šlo téměř o to samé. Alespoň já to tak jako dítě vnímala. Chodila jsem ráda a bylo plno zážitků.
Není tady
My měli také Skauta pod lavičkou Pionýra. Ale stejně me to nebralo, já nikdy neměla ráda tyhle organizované činnosti.
Není tady
vera napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnější období.
Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho...
Historii si můžeš přečíst na internetu.Tak my jsme měli opravdového Pionýra.....pionýrský šátek na krku, jednou jsme skákali na kry a promočili si boty, vycpali jsme si je pionýrskými šátky, než jsme došli domů...............řešilo se to ve školy, důtky, 2 z chování, rodiče do školy......jak jsme mohli tak znevážit
já měla ráda čtvrtky.........to se prodávalo maso a stála se fronta, šla jsem z družiny ve 14 h a stoupla si do fronty, matka přišla v 16
a koupila maso-muselo se koupilt vepřové i hovězí
bylo nás tam dost děcek ...........poslouchaly jsme, co si lidi povídají........dohlížel jeden pán z naší ulice, navlíkl si pásku s LM a říkal prodavačce, že je to početná rodina, ať přidá............nebo, že v domácnosti jsou jen 2, že moc nepotřebují.......
hádali se a občas se i porvali..............teď jsme na to při srazu ZŠ vzpomínali
Tak u nás bylo maso každý den. Ale pamatuji se na občasné fronty na nuceném výseku (měli tam prý i koninu). mamka tam teda nikdy nenakupovala, ale prodejna byla před školou.
Není tady
Já mám jeden nepříjemný zážitek ze základky. Bylo to ještě na prvním stupni. Do vedlejší třídy chodila taková malá kulatá holčička a děcka ji hlavně o přestávce dost trápila. Vzpomínám, že ji jednou o přestávce nahnali do kouta a ona tam vyděšeně stála. Já stála opodál, ona těkala očima z jednoho na druhého a nikdo jí nepomohl. Ani já. Doteď se za to stydím. Občas ji potkám a vždycky mám ten pocit studu.
Není tady
Vzpomínky na základní školu, její kolektiv a celkově ty roky jsou asi ty nejhezčí, později na střední škole ani na VOŠ už to takové nebylo.
Ač to bylo paradoxní, asi mnozí pamatujete, branná výchova, to nás bavilo. Zkoušení masek, měření nosu, plížení se tak, aby nás nebylo vidět, skákání v pytli .... atd.
Celkově učitel byl autorita, ale v dobrém. Neexistovalo to, co se děje dnes, abychom si doma stěžovali, že nám někdo ve škole něco řekl, ještě bychom dostali z druhé strany, jak se říká. Učitelé byli sice přísní, ale spravedliví, alespoň tolik má zkušenost.
Pamatuji si dodnes, i když je to velmi smutná vzpomínka, jak nám ve třetí tříde zemřela naše třídní učitelka (tragicky zahynula při dopravní nehodě, auto řídil její syn). Celá třída jsme šli pochopitelně na pohřeb, před rakví, neptejte se mě proč před, netuším. Pohřeb se konal v kostele, doba komunistická, všechny učitelky - kolegyně zůstaly během obřadu před kostelem, dovnitř prostě nesměly.
O pár let později, tuším cca 8. třída, přišla sametová revoluce. V těchto hektických dnech do třídy vplula paní učitelka (tehdy ještě tedy soudružka učitelka), která nám sdělila, že toto už neplatí, že od nynějška je to paní učitelka. Také ruština se přestala vyučovat a místo toho přišla angličtina.
Základku jsme skončili pořádným mejdanem a iluzí, jak máme celý krásný život před sebou a jak nám celý svět leží u nohou. Kdybychom jen tušili tenkrát, co vše nás čeká
Není tady
Judyna napsal(a):
vera napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnější období.
Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho...
Historii si můžeš přečíst na internetu.Tak my jsme měli opravdového Pionýra.....pionýrský šátek na krku, jednou jsme skákali na kry a promočili si boty, vycpali jsme si je pionýrskými šátky, než jsme došli domů...............řešilo se to ve školy, důtky, 2 z chování, rodiče do školy......jak jsme mohli tak znevážit
já měla ráda čtvrtky.........to se prodávalo maso a stála se fronta, šla jsem z družiny ve 14 h a stoupla si do fronty, matka přišla v 16
a koupila maso-muselo se koupilt vepřové i hovězí
bylo nás tam dost děcek ...........poslouchaly jsme, co si lidi povídají........dohlížel jeden pán z naší ulice, navlíkl si pásku s LM a říkal prodavačce, že je to početná rodina, ať přidá............nebo, že v domácnosti jsou jen 2, že moc nepotřebují.......
hádali se a občas se i porvali..............teď jsme na to při srazu ZŠ vzpomínaliTak u nás bylo maso každý den. Ale pamatuji se na občasné fronty na nuceném výseku (měli tam prý i koninu). mamka tam teda nikdy nenakupovala, ale prodejna byla před školou.
No, to byl rok 1962................v masně maso 1x týdně a to bylo v Brně-Tuřanech......................
Není tady
moje dětství................nejkrásnější období mého života................s úžasnými rodiči
přišla jsem domů, práskla s aktovkou a už mě nebylo................příchod domů v 7 večer
Není tady
Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako většina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
Všechno je v lidech; do skautu jsme chodili skoro všichni ze třídy. Schůzky, výpravy (výlety) i tábory byly vždycky moc zajímavé, vedoucí to měli promyšlené, zažívali jsme spoustu dobrodružství, legrace, hodně jsme zpívali s kytarou u ohně, ve vlaku, při každé příležitosti.
Později jsem i vedla světlušky.
Moje sestra je, Judyno, jiná povaha. Taky s námi jezdila, ale tolik ji to nebralo.
Máme třídní srazy, ale při kulatých výročích i skautské.
Věro, každodenní lítání venku, vybika a brázdění okolí na kole bylo pro nás samozřejmostí. Úkoly se nějak stihly, s učením jsme to tedy rozhodně nepřeháněli, to až těsně před přijímačkami na SŠ a pak tam. Dnešní děti vymetají kroužky (pokud na to ovšem rodina má) a svobodné běhání venku snad vůbec neznají...
Není tady
AndreaP. napsal(a):
Vzpomínky na základní školu, její kolektiv a celkově ty roky jsou asi ty nejhezčí, později na střední škole ani na VOŠ už to takové nebylo.
Ač to bylo paradoxní, asi mnozí pamatujete, branná výchova, to nás bavilo. Zkoušení masek, měření nosu, plížení se tak, aby nás nebylo vidět, skákání v pytli .... atd.
Celkově učitel byl autorita, ale v dobrém. Neexistovalo to, co se děje dnes, abychom si doma stěžovali, že nám někdo ve škole něco řekl, ještě bychom dostali z druhé strany, jak se říká. Učitelé byli sice přísní, ale spravedliví, alespoň tolik má zkušenost.
Pamatuji si dodnes, i když je to velmi smutná vzpomínka, jak nám ve třetí tříde zemřela naše třídní učitelka (tragicky zahynula při dopravní nehodě, auto řídil její syn). Celá třída jsme šli pochopitelně na pohřeb, před rakví, neptejte se mě proč před, netuším. Pohřeb se konal v kostele, doba komunistická, všechny učitelky - kolegyně zůstaly během obřadu před kostelem, dovnitř prostě nesměly.
O pár let později, tuším cca 8. třída, přišla sametová revoluce. V těchto hektických dnech do třídy vplula paní učitelka (tehdy ještě tedy soudružka učitelka), která nám sdělila, že toto už neplatí, že od nynějška je to paní učitelka. Také ruština se přestala vyučovat a místo toho přišla angličtina.
Základku jsme skončili pořádným mejdanem a iluzí, jak máme celý krásný život před sebou a jak nám celý svět leží u nohou. Kdybychom jen tušili tenkrát, co vše nás čeká
Andrejko, mám velmi podobné vzpomínky! Já teda tisíckrát víc milovala dobu středny, to byly nejkrásnější roky. Sladkých -nácht. Ale základku mám také ráda a také hezké vzpomínky.
- přesně, učitel byl autorita a to jak pro nás žáky, tak i pro rodiče a velká škoda, že to neplatí i dnes. Pamatuji i přísné učitele, občas někdo schytal lepáka, občas po někom přiletěly klíče, občas zatahání za ty jemné vlasy u obličeje a bylo to podle mého v pořádku.
- já byla při převratu asi v 5. třídě (nebo 6?) a z té doby pamatuji hlavně na to, jak všichni učitelé (nebo většina) začali nosit připnutou stužku trikolory a opravovali nás, že jim nemáme říkat "soudružko učitelko" A z ruštiny se přešlo na němčinu a angličtinu, ti učitelé nás to učili a sami neuměli, byli jen pár lekcí před námi.
- a zakončení základky mejdanem a velkým očekáváním, že svět se točí jen kolem nás a leží nám celý u nohou.... to je přesné!
Není tady
vrabčák napsal(a):
Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako většina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
Všechno je v lidech; do skautu jsme chodili skoro všichni ze třídy. Schůzky, výpravy (výlety) i tábory byly vždycky moc zajímavé, vedoucí to měli promyšlené, zažívali jsme spoustu dobrodružství, legrace, hodně jsme zpívali s kytarou u ohně, ve vlaku, při každé příležitosti.![]()
Později jsem i vedla světlušky.
Moje sestra je, Judyno, jiná povaha. Taky s námi jezdila, ale tolik ji to nebralo.
Máme třídní srazy, ale při kulatých výročích i skautské.
Věro, každodenní lítání venku, vybika a brázdění okolí na kole bylo pro nás samozřejmostí. Úkoly se nějak stihly, s učením jsme to tedy rozhodně nepřeháněli, to až těsně před přijímačkami na SŠ a pak tam. Dnešní děti vymetají kroužky (pokud na to ovšem rodina má) a svobodné běhání venku snad vůbec neznají...
I my jsme lítali celé dny venku, s klíčem na krku, často se nám nechtělo večer ani domů. Máš pravdu, že dnešní děti většina jen kroužky, často proto, že musí a všechen možný čas jinak doma na mobilu, počítači.
Není tady
běž ven.................je trest pro dnešní děti
chtějí být doma a nejraději čumět na tv, tablet, mobil................to mě bere čert
a na co se dívají v tv..............na 14 puberťáky, jak žerou brokolici, která jim leze z uší a nosu.......
Není tady
vera napsal(a):
běž ven.................je trest pro dnešní děti
chtějí být doma a nejraději čumět na tv, tablet, mobil................to mě bere čert
a na co se dívají v tv..............na 14 puberťáky, jak žerou brokolici, která jim leze z uší a nosu.......
vero, u nás to bylo včera jak za našich dětských let. Venku tma a kosa a děcka nechtěla jít domů. Nejvíc jsem se nasmála, když si maminka jednoho z děcek posteskla, že její dítě tam muselo mrznout, když mu ostatní nedovolily jít domů, protože by se to pak celé rozpustilo. Pobavilo mě, že děti měly pravdu (opravdu jsme čekali na prvního navrátilce a že se půjde domů - všichni přespolní) a taky ta jejich soudržnost. Myslím si, že to často není až tak o dětech, jako o rodičích, kteří dnes mnohdy musí kontrolovat každou vteřinu, co jejich dítě vlastně dělá a hlavně mu říkat co a jak má dělat. A děti pak logicky volí cestu nejmenšího odporu.
Naše děti můžou všechno, ale nemají s kým, protože v jiných rodinách to děti nemají dovolené. Dítě si nemůže jít hrát ven, nebo nedej bože do lesa. Ne, pouze doma na zahradě. Věřím tomu, že okolí si o nás myslí, že se o své děti nestaráme, ale to že jim neřídíme každou minutu jejich života přece neznamená, že nás nezajímají. Naopak. Je jen přirozené, že děti chtějí trávit čas se svými vrstevníky a jestliže ten nemůže to a ten zas tamto, je ideální se sejít online při nějaké hře a komunikovat tímto způsobem. Byla bych mnohem radši, kdyby šly lítat ven, ale jednoduše nemají s kým, takže v tomto ohledu jim pak zbývá jen ten mobil. Ale ano, máš pravdu, říct našemu klukovi "běž ven", když ostatní jsou pouze online, bral by to jako trest. Ovšem když můžou ven i ostatní, neudrží ho doma nic
Není tady
vrabčák napsal(a):
Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako většina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
My měli (asi) dobrý program jisker i pionýra. Chvilku jsem chodila do jiskřiček. Ovšem když na nás vytáhli, že musíme složit slib, tak jsem rychle vycouvala. Odcházela jsem s tím, že pokud jim nestačím já, tak na mém slibu také nezáleží a bylo po jiskrné kariéře
Není tady
lepší je to v zimě.................bruslení, sáňkování i lyžování............mají 5 min. od baráku, to jdou
loni dokonce....................bruslila celá ulice na takovém mokřidle, velcí to každý den upravovali, polévali vodou.......super
vozili jsme tam na sáních čaj někteří i cukroví..............od té doby se srdečně zdravíme
nezapomenutelný zážitek....................dřív jev zcela normální
Není tady
Palomito, to je , že vaše děti můžou venku dovádět téměř bez omezení.
Na program jisker si už vůbec nepamatuju, ale bylo to určitě nějak propojené se školou. Při slibu jsem dostala knížku Dětem od J. V. Sládka, s kresbami M. Alše; z té jsem měla velkou radost a mám ji ráda dodnes.
V pionýru nás vedla maminka jedné spolužačky. Byla až moc hodná. Když jsme měli schůzku ve škole, dost jsme ji zlobili, protože nás program nebavil. Venku to bylo lepší, ale jen takové běžné činnosti - procházka, závody v běhu... Naštěstí nás neotravovala s žádnými pionýrskými zásadami. Pionýrský slib jsme absolvovali v Leninově muzeu a všichni jsme byli patřičně hrdí.
Ale skaut - to bylo pro nás něco úžasného od samého začátku. A v člověku to zůstane napořád.
Není tady