Jednoznačně moje celoživotní láska je Josef Lada. Dále Jiří Trnka, Helena Zmatlíková, Zdeněk Miler a tak bych asi mohla pokračovat ještě dlouho

Nejvíc na mě promlouvají obrazy Fridy Kahlo a Gustava Klimta. U Fridy mě fascinuje, že navzdory veškeré bolesti a strasti, kterou si v životě musela vytrpět, obsahují její obrazy určitý vzdor, touhu po životě a lásku. Vzpomínám, jak mi tekly slzy, když ve filmu malovala svůj (mužský) portrét a ta namalovaná postava se pod náporem duševní bolesti zhroutila. Její obrazy jsou neskutečně silné a plné života.
U Klimta mě baví, že celek je tvořen z drobných detailů, které samostatně ani nemusí dávat smysl, ale dohromady je to všechno tak, jak má být. Můžu se na ty obrazy dívat zas a znovu a pokaždé najít nový prvek, který mi byl předtím skryt, nebo objevit nové spojení. Každý jeho obraz je příběh na pokračování a záleží jen na pozorovateli, kterou část zrovna odhalí.
Jako dítě jsem vždy se zaujetím zkoumala ilustrace Adolfa Borna. Líbilo se mi, jak "jednoduše" ilustrace vypadá a přitom byla dotažena do detailu.

vrabčák napsal(a):

Jo, Adolf Born, jak jsem na něj mohla zapomenout?!??

Přece abych mohla něčím přispět i já Chyběl mi tady v tom výčtu výtečných ilustrátorů a umělců. Střípek doplněn, mise splněna