Odmietaj si čo chceš, máš na to sväté právo, ale ja osobne poznám NIEKOĽKÝCH starých ľudí, ktorí nechcú ani byť v blízkosti "cudzích" ľudí, a teda ich radšej bojkotujú všetkými možnými spôsobmi. (Jeden sa napríklad rozhodol, že sa oňho musia starať vlastné deti, hoci tie žijú inde a starať sa nemôžu - ale starký tvrdí, že to je ich psia povinnosť, a basta! A robí ošetrovateľkám - aj jednému ošetrovateľovi - napriek.) Druhá vec je, že človek chápe aj ich motiváciu - ale to nič nemení na tom, že strpčujú život sebe aj druhým - či už vedome, často podvedome (jedna pani po čase priznala, že je znechutená a frustrovaná z toho, že už potrebuje pomoc, a dáva to všetkým naokolo vyžrať.)
A tretia vec je - ako mi taktne občas pripomenie kamoška-  že ktovie, aké/akí budeme my...

Selima napsal(a):

Odmietaj si čo chceš, máš na to sväté právo, ale ja osobne poznám NIEKOĽKÝCH starých ľudí, ktorí nechcú ani byť v blízkosti "cudzích" ľudí, a teda ich radšej bojkotujú všetkými možnými spôsobmi. (Jeden sa napríklad rozhodol, že sa oňho musia starať vlastné deti, hoci tie žijú inde a starať sa nemôžu - ale starký tvrdí, že to je ich psia povinnosť, a basta! A robí ošetrovateľkám - aj jednému ošetrovateľovi - napriek.) Druhá vec je, že človek chápe aj ich motiváciu - ale to nič nemení na tom, že strpčujú život sebe aj druhým - či už vedome, často podvedome (jedna pani po čase priznala, že je znechutená a frustrovaná z toho, že už potrebuje pomoc, a dáva to všetkým naokolo vyžrať.)
A tretia vec je - ako mi taktne občas pripomenie kamoška-  že ktovie, aké/akí budeme my...

Tím co tady píšeš mi jen potvrzuješ to co jsem psala já sama.

Cituji: “ jen zoufalý lide dělají zoufalé a sebepoškozující kroky.
Staří kterým ubývá sil, jsou nemocní,mají bolesti a ruzné potíže , jsou přirozeně frustrovaní a zoufalý. To ovlivňuje dost jejich mysl a jejich chování pokud teda nejsou zrovna nějak i duševně poškozeni. “

I příklady těch co bojkotují cizí pomoc a vydupávají si pomoc od svých děti jsou ve stejné kategorii nemocných, zoufale odkázaných na pomoc druhých, frustrovaní a zoufalý což podvědomě ovlivňuje jejich mysl a to neznamená nic jiného než to že tím nevědomě škodí a bohužel i sobě. 
Vědomý  člověk znovu opakuju ,nebude záměrně vědomě škodit protože si bude vědom toho že neškodí jen druhým ale v konečném důsledku také sám sobě.  Už jen tím že nedocílí své spokojenosti žádným bojkotem a ještě se takovému může stát to, že ho ošetřovatelky obdaří zpětně svou frustrací a nesnášenlivostí.  Dokonale začarovaný kruh.

Selimo že máme právo nejen na odmítání které jsem uvedla ale i na své názory nebo poznatky , snad není ani nutné připomínat.
Myslím že v tom máme snad všichni jasno.