21. října : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 21. října : Straidelné čokoládové muffiny pro odváné děti. Zabaví i zasytí! 21. října : Jak vyuít skořápky z vlaských ořechů? Odvar z nich dodá chybějící jód a pomůe i s kalem |
|
|
Palomita napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Judyno, má pravdu, ale člověk by si neměl nechat vechno líbit. Něco z Lennnina rázného přístupu je určitě namístě.
Já si to představuju takto: Je mi 80, jsem slabá, nejistá a hlavně zdraví mi neslouí, to znamená, e jsem o to víc závislá na ostatních. Vechno mě bolí a tve. Začnu být mrzutá tím víc, čím mrzutějí jsou lidé kolem mě. Agrese budí zase jen agresi. Přijde mi děcko, aby se postaralo, no ale já zrovna nemám hlad, proč mám jíst tu polívku, dala bych si řízek, jene na ten u nemám zuby ani aludek. No nebudu jíst tu polívku, di s tím do háje!!!! Atd., atd...
No, nezbývá ne doufat, e v 80 budeme plni sil, pozitivního mylení, lásky v srdci a vichni nás budou milovat
To se ti povedlo!
Není tady
Ahoj, děkuju za dalí pohledy na věc.
Je to hodně sloitý, jsou to rodiče a člověk chce pomáhat, ale u vím, e nemůu pomáhat za cenu vlastního zdraví. Z tátových psychoher jsem byla fakt na dně......... Kdo neproil, nemůe pochopit, jaká to je psychická zátě. Z jeho pohledu nikdy nic není dobře, ve co člověk udělá bude v budoucnu pouito proti němu, komunikace náročná, vechno otáčí, nikdy nelze dojít k ádnému kompromisu. Hodně jsem si o jeho porue načetla.......a vude radí vzít nohy na ramena a od takového člověka utéct nebo vás zničí. To jde v případě, e je to partner. Ve vztahu rodič a dítě je situace sloitějí.
Taky jsem měla vizi, jak rodičům ulehčím stáří a fakt jsem se snaila, ale u to pro mě bylo za hranou.
Nenechala bych se mlátit holí.........dnes u ne.
Není tady
Monci, má můj obdiv, jak se o ty vae seniory stará. Je toho opravdu moc. Vypadá to, e jsi hodně zodpovědná, o čem svědčí i to, e se o sebe stará a dochází na terapii. To je moc fajn. Věřím tedy, e kdy píe, e toho má dost, opravdu to tak je. Nejlepí by opravdu bylo dostat je oba do nějakého zařízení. Píu oba, protoe z tvého psaní mi vyplývá, e maminka sama by nikam bez otce nela, i kdy pro ni by to bylo to nejlepí. Ale moná je pro ni v tomto směru pozdě.
Je to jak píe - z takového hrozného vztahu, kdy tě člověk ničí, se dá odejít v případě partnerství, ale ve vztahu rodič - dítě to tak jednoduché není. Jak v přpadě agresivního rodiče, tak v případě postieného agresivního dítěte.
Moc drím palce a pi prosím, jak to pokračuje.
Téhle situace se moc bojím.
Není tady
LENNNA napsal(a):
Judyna napsal(a):
Já nevím holky, jestli to tak úplně jde. Lidé, kteří se takhle chovají prostě nejsou v pořádku. Od nich asi nejlze čekat rozumný přístup. Vzpomínám na jednu paní - u neije. Dochovala oba rodiče s tím, e tatínek u nechodil, ale měl při sobě hůl a občas ji dokonce přetáhnul, kdy se mu něco nelíbilo. Ale on byla jediná dcera.
Judyno, myslím, e to jde. Take protoe byla jediná dcera, tak měla se nechat mlátit holí, zatnout zuby a jetě mu pomáhat? Minimálně bych mu tu hůl vzala a majzla ho také, a ochutná vlastní meducínu. Jsou to rodiče, mají problém (povětinou si něco nesou z minulosti, z dětství, staré vzorce, jsou neastní, proto zlí.... atd.) - a protoe jsou to rodiče, tak jim dáme stokrát víc ancí ne cizím lidem, necháme si líbit stokrát víc věci, překousneme toho stokrát tolik, ale ÚPLNĚ VE má své hranice! Co by dělal ten tatínek, kdyby si to nenechala líbit a vdy ho také majzla na oplátku?
Já nevím, třeba ho i majzla, ale pochybuju. Ona toti byla , na rozdíl od svého dementního otce, v pořádku.... Sama nevím, jak bych se zachovala.
Ale má pravdu, e ve má své hranice. A ty máme kadý jinde. A proto si myslím, e se nedá nikdo odsuzovat nebo naopak dávat za příklad.
Není tady
monci.k napsal(a):
Z jeho pohledu nikdy nic není dobře, ve co člověk udělá bude v budoucnu pouito proti němu, komunikace náročná, vechno otáčí, nikdy nelze dojít k ádnému kompromisu.
Zaila jsem, jen u to mám v sobě zpracované. Třeba s něčím pomůu a místo "děkuji" slyím, jak si to zaslouím se teď starat a dobře mi tak, za to jaká jsem a spoustu dalích "dobrých" věcí.. Jednodue odpovím, nemá zač. No a co? Ten člověk je zraněný, bezmocný a závislý na pomoci. Nepotřebuji mu jetě nakládat a dokazovat si, e mám pravdu, nebo e jsem snad v právu. Samozřejmě vymezuji mantinely, a u jsme tak daleko, e kdy začne se svými litániemi, jen mlčím a čekám.. a ono to za chvilku skončí, protoe kdy se nepřikládá, kotel vyhasne..
Ale naprosto rozumím, e pro někoho se toto můe zdát nemoné, nesmyslné, nepochopitelné. Také bych tomu nevěřila. Kadý si musí najít svůj vlastní způsob, jak "přeít".
Není tady
Palomito, obdivuji Tvoji sílu.
Taky se učím nereagovat na útoky, ale stejně to nikam nevede, protoe tím se jen zvyuje jeho tenze. U něj kotel nevyhasne a stejně bouchne, právě proto, e "mě nedostal". A kdy nedostal mě, tak si to následně vyleje na mamce.
Není tady
monci.k napsal(a):
Palomito, obdivuji Tvoji sílu.
Taky se učím nereagovat na útoky, ale stejně to nikam nevede, protoe tím se jen zvyuje jeho tenze. U něj kotel nevyhasne a stejně bouchne, právě proto, e "mě nedostal". A kdy nedostal mě, tak si to následně vyleje na mamce.
monci.k není co obdivovat. Jsi mnohem silnějí. Takový stav nelze změnit ze dne na den. Ani u tebe, ani u rodičů. Přece jen mnohaleté návyky, zajeté koleje. Člověk má tendenci chovat se v zaitých vzorcích. Take rozumím tvému pocitu, e to nikam nevede. U nás to zabralo dobrých 13 let od fáze "u nejsi moje dítě, nikdy ses neměla narodit" a po "mám radost, e jsi mi pomohla". A to je zatím poslední fáze, která trvá doslova pár měsíců. Jestli je konečná, nebo bude zase nějaké zhorení, těko říct. Ale to je ivot. U to beru jak to je. V dobrém i ve zlém. Druhé nezměníme Má sloitějí situaci, musí brát ohledy na maminku. Přeji hodně sil a a se vám povede vyřeit ve nejlepím moným způsobem
Není tady
monci.k napsal(a):
Ahoj, děkuju za dalí pohledy na věc.
Je to hodně sloitý, jsou to rodiče a člověk chce pomáhat, ale u vím, e nemůu pomáhat za cenu vlastního zdraví. Z tátových psychoher jsem byla fakt na dně......... Kdo neproil, nemůe pochopit, jaká to je psychická zátě. Z jeho pohledu nikdy nic není dobře, ve co člověk udělá bude v budoucnu pouito proti němu, komunikace náročná, vechno otáčí, nikdy nelze dojít k ádnému kompromisu. Hodně jsem si o jeho porue načetla.......a vude radí vzít nohy na ramena a od takového člověka utéct nebo vás zničí. To jde v případě, e je to partner. Ve vztahu rodič a dítě je situace sloitějí.
Taky jsem měla vizi, jak rodičům ulehčím stáří a fakt jsem se snaila, ale u to pro mě bylo za hranou.
Nenechala bych se mlátit holí.........dnes u ne.
Ano, kdo něco podobného nezail, nemůe úplně pochopit... Drím ti moc pěsti!
Není tady
monci.k napsal(a):
Serigalo,
díky, jsem ráda Tvůj pohled.
Cose týče programu z minulosti, nejsem si jistá, jestli tomu dobře rozumím. Pokud takový program existuje, jeho kořeny zatím neznám.
Zaujala mě zmínka o Tvé sestře, nemohla bys to rozvinout víc?
Monci
Kdy jsme děti dostáváme různé nálepky, jako třeba:
Nikdy z tebe nic nebude ,
Ji oklivá holčička ,
Kdy se nebude snait, nedostane nic
Nebo: ten Jarda od vedle se celý ivot stral o rodiče,ten má nae uznání
.. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna.
Pak se během ivota odehrávají různě emocně nabité situace kdy se do podvědomi vrací tyhle bolestné připomínky. Kterem dále utváři programy.
Skrze autority,partnera, děti,v zaměstnání atd.
Alfou omegoul je neláska k sobě,ztráta sebevědomí.
U mé sestrý to jde dále pak jetě tou cestou e by se rozkrájela aby konečně dosáhla ocenění, uznání. A kdy se jí ono nedostává bolest se prohlubuje a dojde k začarovanému kruhu.
No a já bych řekla e kombinace soucitu,empatie a nelásky k sobě se ztrátou sebevědomí s čím se váí i činy směřující proti samotnému aktérovi ,jsou více či méně sebedestruktivní.
Absence sebelásky,nalomená sebeůcta atd. jsou zraňující hybná síla.
Monci, opatruj se.
Není tady
monci.k napsal(a):
Je to hodně sloitý, jsou to rodiče a člověk chce pomáhat, ale u vím, e nemůu pomáhat za cenu vlastního zdraví.
Nenechala bych se mlátit holí.........dnes u ne.
Jetě k tomuhle pár slov z mé strany.
Schopnost vcítění se do druhého a soucit ,musí nutně zahrnovat i soucit k sobě sama.
Není tady
Serigalo, díky moc za objasnění.
Jojo, programy znám. Sebeúcty jsem mívala málo, teď u si ten pohár plním .
Není tady
monci.k napsal(a):
Serigalo, díky moc za objasnění.
Jojo, programy znám. Sebeúcty jsem mívala málo, teď u si ten pohár plním.
Není tady
Palomito, jsi dobrá.
Není tady
Judy Shodou okolností jsem narazila na článek: https://gulu.cz/6-zpusobu-jak-jednat-s- … d=15422169 Za mě tedy funkční a od bodu 3., body 1 a 2 zmíněné "nerozumné" osoby nikdy nezajímaly. Ale netahat vztahy do řeení různých situací a být měkčí, pod to se podepisuji vema deseti.
Není tady
Palomita napsal(a):
Judy
Shodou okolností jsem narazila na článek: https://gulu.cz/6-zpusobu-jak-jednat-s- … d=15422169 Za mě tedy funkční a od bodu 3., body 1 a 2 zmíněné "nerozumné" osoby nikdy nezajímaly. Ale netahat vztahy do řeení různých situací a být měkčí, pod to se podepisuji vema deseti.
Hezký článek. Ono nejlepí je se takovým lidem vyhýbat, co ale při péči o seniora samozřejmě nejde.
"....Oddělte osobu od problému a zůstaňte mírní k osobě a tvrdí k problému. ..." Jo, to asi jo. Ale je to zatraceně těké.
Upravil(a) Judyna (14. 2. 2022 21:01)
Není tady
Palomita napsal(a):
Judy
Shodou okolností jsem narazila na článek: https://gulu.cz/6-zpusobu-jak-jednat-s- … d=15422169 Za mě tedy funkční a od bodu 3., body 1 a 2 zmíněné "nerozumné" osoby nikdy nezajímaly. Ale netahat vztahy do řeení různých situací a být měkčí, pod to se podepisuji vema deseti.
Článek jsem přečetla, zajímavé rady, a myslím si, e mnohdy i fungující.
Ale nelze aplikovat na kadého, já kdy s tátou začnu být měkčí a empatičtějí, tak on přitvrdí. Vím, e musím působit nepřístupně, i kdy bych moc ráda jinak.
Není tady
Palomito, jinak moc díky za článek...............podnětný, nikdy není na kodu rozířit si obzory ohledně komunikačních technik.
Pořád má můj obdiv, musela jsi na sobě zamakat, a to není nikdy lehké.
Není tady
monci.k napsal(a):
Ale nelze aplikovat na kadého, já kdy s tátou začnu být měkčí a empatičtějí, tak on přitvrdí. Vím, e musím působit nepřístupně, i kdy bych moc ráda jinak.
To co píe ty, to vnímám právě víc v těch prvních bodech a to je opravdu nezajímá, jestli je někdo chápe a je empatický.. Měkčí chápu v tom, e člověk méně prosazuje své ego, tzn. nesnaí se ukázat a mít poslední slovo. Těko se mi to vysvětluje. U straně dlouho se neúčastním těchto marných a zbytečných rádoby bitev.
Tvá situace, jakou popisuje, nemá řeení. Určitě ne rychlé a dobré pro vechny. Jsou věci, které se určitě nezmění, zejména druzí lidé. Co můe změnit je tvé mylení a přístup k celé situaci. Tam hledá klíč a myslím, e hledá dobře Moc ti drím pěsti!
Není tady
monci.k napsal(a):
Palomito, jinak moc díky za článek...............podnětný, nikdy není na kodu rozířit si obzory ohledně komunikačních technik.
Pořád má můj obdiv, musela jsi na sobě zamakat, a to není nikdy lehké.
Bez své současné rodiny bych si ani nekrtla! Je to hlavně jejich práce
Není tady
Palomito, !
Není tady
monci.k napsal(a):
Ale nelze aplikovat na kadého, já kdy s tátou začnu být měkčí a empatičtějí, tak on přitvrdí. Vím, e musím působit nepřístupně, i kdy bych moc ráda jinak.
Monci jak se to projevuje kdy jsi měkčí a empatičtějí? Co tím myslí?
A co znamená působit nepřístupně? Jak se tohle navenek projevuje? A co se přitom odehrává v Tvém vědomi?
V tomhle bude moná ten zakopaný pes.
Ve svém prvním textu jsi také psala e jsi jedina z rodiny co tátovi dokáe říct e se Ti nelíbí jak se chová.
A e se tím stává jeho nepřítelem.
Není tady
Serigalo, nevím, jestli to budu umět vysvětlit. Táta je člověk, který ke svému ivotu potřebuje konflikty, dramata, citové vydírání, manipuilaci, neustále si vynucuje pozornost, atd. Umí člověka nenápadně a misrtně vtáhnout do svých her a pak "není úniku". Mě dokázal vtáhnout vdy, kdy jsem byla chápavá a empatická, cítil to jako slabost a dokázal tasit drápek, kdy jsem to nejmíň čekala. Mám nevýhodu, e jsem hodně citlivá a moc čitelná, neumím maskovat, kdy mě něco zraní. A tím jsem snadná obě, hned vidí, e se "zadařilo" a saje.
Tak jsem se naučila být hodně věcná, řeit praktické věci a působit nepřístupně. Není to moje přirozenost, ale dávalo mi to určitou ochranu. Taky jsem se naučila odejít, kdy mi začala být komunikace nepříjemná a byla pro mě zraňující ( výčitky, vnucování pocitů viny, citové vydírání - kdy se nebude chovat tak jak já chci, nemá mě ráda...). Nezabráním tím jeho útokům, ale eliminuju jejich dopady na mě tím, e včas odcházím. Pořád to bolí, ale on to neví. Kdy začnu být vlídná a empatická, jsem i víc zranitelná (takhle to mám) a on to nějak vycítí a přitvrdí. Dřív jsem měla zoufalou potřebu se obhajovat a cítit od něj pochopení, čeho se mi nedostalo a trápila jsem se tím. Dnes u to tak nemám. Svědomí mám čisté a to mi stačí, nemusím o tom někoho přesvědčovat.
A co se odehrává v mém vědomí? Vědomě si musím na sílu hlídat hranice.
To, e dokáu tátovi říct, co se mi nelíbí se větinou týká jeho chování k mamce. Nenechávalo mě chladnou, kdy na ni řval, nadával jí do krav, za vechno kritizoval......kdy vidí svoji mámu sedět v křesle jako klepající se uzlíček nervů, je to hodně těký nereagovat. A tím jsem byla jeho nepřítel - já to nechápu, on ji přece miluje, i kdy se k ní chová jako hovado.
Jeho nepřítelem se stávám i tím, e se vyvlékám z role oběti.
Není tady
monci.k napsal(a):
Serigalo, nevím, jestli to budu umět vysvětlit. Táta je člověk, který ke svému ivotu potřebuje konflikty, dramata, citové vydírání, manipuilaci, neustále si vynucuje pozornost, atd. Umí člověka nenápadně a misrtně vtáhnout do svých her a pak "není úniku". Mě dokázal vtáhnout vdy, kdy jsem byla chápavá a empatická, cítil to jako slabost a dokázal tasit drápek, kdy jsem to nejmíň čekala. Mám nevýhodu, e jsem hodně citlivá a moc čitelná, neumím maskovat, kdy mě něco zraní. A tím jsem snadná obě, hned vidí, e se "zadařilo" a saje.
Tak jsem se naučila být hodně věcná, řeit praktické věci a působit nepřístupně. Není to moje přirozenost, ale dávalo mi to určitou ochranu. Taky jsem se naučila odejít, kdy mi začala být komunikace nepříjemná a byla pro mě zraňující ( výčitky, vnucování pocitů viny, citové vydírání - kdy se nebude chovat tak jak já chci, nemá mě ráda...). Nezabráním tím jeho útokům, ale eliminuju jejich dopady na mě tím, e včas odcházím. Pořád to bolí, ale on to neví. Kdy začnu být vlídná a empatická, jsem i víc zranitelná (takhle to mám) a on to nějak vycítí a přitvrdí. Dřív jsem měla zoufalou potřebu se obhajovat a cítit od něj pochopení, čeho se mi nedostalo a trápila jsem se tím. Dnes u to tak nemám. Svědomí mám čisté a to mi stačí, nemusím o tom někoho přesvědčovat.
A co se odehrává v mém vědomí? Vědomě si musím na sílu hlídat hranice.
To, e dokáu tátovi říct, co se mi nelíbí se větinou týká jeho chování k mamce. Nenechávalo mě chladnou, kdy na ni řval, nadával jí do krav, za vechno kritizoval......kdy vidí svoji mámu sedět v křesle jako klepající se uzlíček nervů, je to hodně těký nereagovat. A tím jsem byla jeho nepřítel - já to nechápu, on ji přece miluje, i kdy se k ní chová jako hovado.
Jeho nepřítelem se stávám i tím, e se vyvlékám z role oběti.
Podle mého to dělá nejlépe, jak to jde
Není tady
Myslím si to samé. Ty zná tátu nejlíp a ví, co na ně platí a co ne. Ono se to nedá paualizovvat, nejsme stejní. hlavně, abys to ty vydrela.
Jak píe, já měla takového tchána. Kadý projev ochoty či tolerance bral jako naprostou slabost a výzvu k tome velet. Uznával jen takové lidi, jak byl on sám. Od ostatních si nechal slouit.
Není tady
Judyna napsal(a):
Já nevím. U takhle starých lidí a nemohoucích....Pokud by byl tatínek schopný se aspoń trochu sám o sebe postarat, pak určitě ano.
Starí a nemohúci nú to, čo zasiali "mladí a mohúci" . Milovanému a milujúcemu otcovi človek odpustí, keď sa z neho na staré kolená stane povedzme frfžo, ale celoivotnému tyranovi a manipulátorovi sa stupňujúce násilie odpúa asi aie - teda, hovorím za seba. A jedno, e ten človek "za to nemôe", nebudem ho v jeho ubliujúcom správaní, či u voči mne, mame, hocikomu, utvrdzova - to by som sa stala spolupáchatežkou. Nič a nikto nedáva človeku právo trápi svet okolo seba. Podža mňa má psychickú poruchu, ale ak s ňou odmieta čokožvek robi (čo je jeho sväté právo), majú žudia okolo neho sväté právo chráni seba a svojich blízkych. Najhorie je na tom asi mama, ale ani tej sa nedá pomôc takpovediac proti jej vôli...
Není tady