21. října : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 21. října : Straidelné čokoládové muffiny pro odváné děti. Zabaví i zasytí! 21. října : Jak vyuít skořápky z vlaských ořechů? Odvar z nich dodá chybějící jód a pomůe i s kalem |
|
|
Ahoj, potřebuju se minimálně vypsat, asi to bude dlouhé a doufám, e to bude mít aspoň trochu hlavu a patu.
Můj otec je psychopat a tyran, pouívá citové vydírání, hrozby sebevradou a dalí libůstky. Od malička (dnes u jsem 50+) iju v modelu táta tyran, nikdo nic neudělá dobře, matka ubitá, na denním pořádku tyranie, nadávky, matčin pláč, její častá hospitalizace na psychiatrii, jeho omluvy, sliby a pořád dokola.......................byly i světlé chvilky, kdy ve fungovalo jak tak, ale převaovalo to nehezké. Kdy máma občas sebrala síly a "postavila se", přislo na řadu citové vydírání ve smyslu, e ho nemiluje a on ji ano, kdy to nepomohlo, vyhrooval sebevradou a ona vdy vyměkla. Nakonec jí byla po letech takového souití diagnostikovaná maniodepresivní psychóza - dnes bipolární porucha.
V současnosti, oba ji osmdesátníci, situace graduje, posledních asi sedm let je k neití. On tyran ji vydeptá tak, e kdy u s ním nemůe vydret, nechá se hospitalizovat na psychiatrii nebo se pokusí o sbevradu (práky), která se jí nepovede. Pak následuje hospitalizace na psychiatrii, kam on jí volá, jak bez ní nemůe ít, jak je mu hrozně, kdy ho chudáka opustila a nakonec ji donutí podepsat reverz. A toto se pořád v bludném kruhu opakuje. Kdy přijde z léčení domů, jsou jako dvě hrdličky, chvíli to funguje, on je ten starostlivý a kdy je jeho obě dostatečně silná, začne opět tyranie. Já v jejich vztahu vdy fungovala jako "zachránce", proti kterému se nakonec obrátili oba dva. Tátovi dokáu říct, jako jediná z rodiny, e se mi nelíbí, jak se chová, ale tak se stávám jeho úhlavním nepřítelem. On do mě jen "kope", kdykoliv můe slovně útočí, vymýlí si o mně nepravdy, kterými krmí mámu a ta mu to věří, ve výsledku mě vdy nabádá :"Buď na tatínka hodná".
Kdy potřebovali, vdycky jsem jim pomohla a postarala se o ně, měla jsem ho měsíc doma se zápalem plic, kdy podepsal v nemocnici reverz, měla jsem ho doma, kdy máma leela na psychiatrii, ale byl to pro mě očistec. Jeho psychohry jsou fakt těký kalibr. Začala jsem se ho i bát, kdy byl manel na noční, zamykala jsem se v lonici. Zaila jsem okamik, kdy v záchvatu vzteku se mnou pratil o zeď. Vdycky jsem se snaila nae vztahy upravit, dělat tlustou čáru a začínat znovu, ale u nemám síly a u ani nechci.
Poslední rok chodím na psychoterapii, abych se dostala z marastu a pomalu se snaím "vyklouznout". Omezila jsem návtěvy na nezbytně nutnou dobu a začala více chránit sama sebe. Ale Psycho je horí, on cítí, e ztrácí moc (mě to stále bolí, ale snaím se před ním působit silně). Mámu pouívá jako nástroj manipulace, tluče ji do hlavy jaká jsem mrcha, která se na ně vykalala a nemá je ráda a ona tomu věří. To hrozně bolí a nevím, jak z toho ven.
V současné době máma opět po pokusu o sebevradu, něco málo říkala o tom, co se u nich dělo, ne to udělala. Chodil doma s provazem kolem krku, chodil s ním i spát, budil ji několikrát za noc, aby mu udělala čaj, vyhrooval, e skočí z okna.........vím, e tím vím chtěl manipulovat hlavně mě, abych vyměkla a navázala s ním intenzivnějí vtah. Ale pro mě by to byla cesta do pekla a to nechci. Výsledek je ten, e to prý, podle něj udělala kvůli mě, e tam nechodím. On teď v LDN, protoe opět vyhrooval sebevradou a doma u ho nechci, na to se mám moc ráda.
A já se v tom dost tvdě plácám. On volá a sprostě nadává, píe výhruné SMS, proklíná, posílá do pekla, apod. V nemocnici mě pomluvil, jaká jsem mrcha a vichni mu to věří. Mámu masíruje po telefonu a ona taky věří jeho výmyslům, u plánuje jak spolu budou doma..... a potom začne nevím kolikátá kapitola stejného psycho příběhu. Vnitřně cítím, e je pro mě jediná cesta ven úplně se odpoutat a nechat je ít svým ivotem, ale zatím mi to nejde.
Před okolím se tvářím silně, jako e ve zvládám, ale uvnitř jsem rozbitá na střepy. Vůbec nevím, kde vdycky seberu sílu, abych la dál.
Pokud jste někdo přiil něco podobného a máte nějakou radu, budu ráda.
Není tady
Milá monci.k,
to to tedy má celý ivot pěkně těké. Napadá mě jen - přestaň situaci mezi vaimi řeit. Podle toho, co píe, jim oběma ta situace jaksi vyhovuje, by maminka prchá do psychiatrické léčebny. Kdyby jí to opravdu nesnesitelně vadilo, dávno by od něho odela. Jsou to jejich hry, ne Tvoje.
Na Tvém místě bych jim byla napomoci s praktickými věcmi (typu sloit uhlí apod.), ale u bych přestala být za zachránce a samaritánku. Jim je osmdesát, syrově řečeno - u jim moc času nezbývá a u takto v tyranii a následném hrdličkování doijou.
Ty jetě nejsi stará, tak se soustřeď na sebe a na své psychické zdraví. Dál choď na tu psychoterapii a vaich si sna spí nevímat (kromě praktické pomoci.) Tátovi nezvedej telefony. A si o tobě mluví jakkoli a třeba Tě i pomlouvá, a si klidně chodí třeba spát s provazem na krku. Nenech se jím manipulovat.
Píe to přesně: Vnitřně cítím, e je pro mě jediná cesta ven úplně se odpoutat a nechat je ít svým ivotem, ale zatím mi to nejde.
Soustřeď se na to, aby se Ti to odpoutání co nejdřív podařilo.
Není tady
Monci, moc tě obdivuju za vechno to, co jsi vydrela. Ale natěstí ti, myslím si, rozum i cit zůstal na správném místě.
Mě napadlo jediné: Dostat maminku do dobrého domova pro seniory nebo do domu s pečovatelskou slubou.
Dr se, přeju ti hodně sil!
Není tady
Monci, má to moc těké, já měla něco podobného, teď je mamka v domově s pečovatelskou slubou, je u téměř v pohodě a otec je v LDN . Má tam sice telefon, ale jen na kartu, v současné době jsou zakázané návtěvy, take u nemá kredit, předtím, kdy volal, tak jsem hovor přijala a telefon odloila na stůl - a se vykřičí. Mamka telefon nemá, tak jí nemá jak děsit, já jí mám několik metrů od svého bytu, vidíme si do oken, kdy není monost návtěv (covid), tak alespoň máváme. Přeju pevné nervy, zkus hlavně pomoci mamce, táta se u nezmění.
Není tady
Ahoj, děkuji za reakce a za podporu.
Niky, odpoutat se snaím, je to těké, stále jsou to rodiče, které mám svým způsobem ráda. Jdu po malých krůčcích, i kdy bych ráda udělala semimílový krok, ale to je nemoné.
Vrabčáku, domov pro seniory jsem s mamkou probírala, ale ona pořád myslí na něj, u dlouho neije svůj ivot, ale jeho. Řekla mi, e pro dědu by to nebylo............a ona bez něj nikam nepůjde. Je tak "ochočená" a zmanipulovaná, a mě z toho mrazí.
Marvinko, kdy čtu o Tvé mamce, e se dokázala odpoutat a ije spokojenějí ivot, hladí mě to po dui a přeju to vám oběma. Moje mamka se od táty neodpoutá. Ona u si ani neuvědomuje, e ije v zajetí psychopata, vechny jeho útoky dává za vinu sobě. Jetě se zeptám, v LDNce, podle mých informací můe být pacient max 3 měsíce, co bude potom s Tvým tátou? Já se děsím toho, a se ten můj vrátí domů.
Dnes jsme oba nae senory navtívili, tátu v LDNce, mamku na psychiatrii. Nakoupili jsme vitamíny a dobrůtky, aby v tom marastu měli aspoň nějakou světlou chvilku. Málokdo chápe, e dokáu i za takovéhle situace jet za tátou a něco mu dovézt...............a já to nedokáu smysluplně vysvětlit, aby ti co nechápou pochopili. . Ale jen jsem předala taku, zeptala se, jestli nepotřebuje peníze, rozloučila se a odjela. Na delí komunikaci s ním jsem neměla chu ani sílu.
S mamkou jsme měli monost chvíli mluvit. Je v depresi, nechce ít, prý říká doktorce, e se chce umřít a nechápe, e jí to neumoní..........Je uzavřená sama v sobě, a kdy chvíli vystoupí, její jediná starost je, jak se má děda. Ach jo.
Není tady
Monci, jsi dobrá!
A co nějaké zařízení pro seniory, kde by mohli bydlet oba? Měli by tam péči i nějakou zájmovou činnost, která by jim oběma určitě prospívala. On by se snad před ostatními snail krotit.
Není tady
Vrabčáku, tam on právě nechce, a tím to padá.
Zaádali si o dům s pečovatelskou slubou a mohli se do 14 dní stěhovat, ale do toho přiel její pokus o sebevradu a byt je obsazený a zase se bude čekat. ...............
Ale mám obavu, jestli to má smysl - zase by byli jen spolu v malém 1+KK, nebyli by pod dohledem, take on by měl volné ruce pro dalí psychické týrání. Já bych raději viděla domov pro seniory. Mamka byla za mlada společenská a aktivní, určitě by oila tím, e by měla větí monost kontaktů a aktivit, ale on to zazdí
Není tady
monci, nevim jak dlouho je moná LDN, můj otec je tam u od července a zatím nic se neděje. Z LDN půjde taky do domova s pečovatelskou slubou (je zaádáno) a pak se uvidí. Řekli mi, e pokud se mámino stav po jeho přijetí změní, je moné je umístit do zvlátních buněk, případně do dvoulůáků (2 eny, 2 mui).
Není tady
monci, to je hrozné, co zaívá. Ké by se podařilo dostat je do domova důchodců, ale pokud nebudou chtít.... Lidé si navzájem dělají hrozné věci a pokud maminka nedokázala od táty odejít dřív, myslím, e teď u to nedokáe vůbec. Maminka je z generace, ve které eny musely strpět hodně. Ani nevím, jestli se Ti vůbec můe podařit se od nich oprostit. Te´d, kdy jsou oba staří a budou potřebovat pomoct. Má to hrozně těké.
Vím o manelském páru, kde je chlap také tyranem, jsou asi ve věku tvých rodičů. Obě dcery jsou v zahraničí, v podstatě utekly co nejdál mohly. Maminka s nimi můe telefonovat jen krátce a vdy jen v přítomnosti otce. Ostatně jinak to ani nejde, protoe pán nevychází z domu. Paní nemá ani svoje klíče od bytu, aby nad ní měl kontrolu. Byt je stabilně zamčený.
Není tady
monci, má to nesmírně těké a tohle člověka zasáhne a ovlivní mu celý jeho ivot. Ty můe udělat jediné: zachránit sebe. Pokusila bych se pomoci mamince - aby bydlela jinde (u tebe či LDN, domov pro seniory) a pokud nebude chtít, tak konec, tečka. Přestat je řeit a začít řeit sebe, zachránit sebe! Tzn. úplně omezit kontakt, u nehrát ty jejich hry a zachránit se. Vím, e se to lehce poví a hůře dělá, ale udělej to pro sebe. Zachraň se. Drím moc pěsti.
Není tady
Diabolský manipulátor... chce to dobrú, naozaj dobrú psychoterapiu (mono nejaké novie alebo alternatívne smery, liečbu tráum, apod.) a pevné nervy. Drím päste! (P.S. Mono je otec skôr psychicky chorý, ale kadopádne je to pre okolie na nevydranie...)
Není tady
Na psychoterapii by ho ale stejně nikdo nedostal.........
Není tady
Ahoj Monci
Píe: Málokdo chápe, e dokáu i za takovéhle situace jet za tátou a něco mu dovézt...............a já to nedokáu smysluplně vysvětlit, aby ti co nechápou pochopili. .
Chtéla bych Tě podpořit tím e osobně Tě velmi dobře chápu. Protoe je to stále Tvůj otec ,a je jakýkoliv. A to je ta smička která Tě stále bude dret v achu. Má nesmírně těký úděl. Vnímám z Tebe jednoznačně schopnost soucitu.Je to nejspí silně podvědomá schopnost. A nebo vědomá
vi o ni.
Je to ale obrovská síla ,kterou nedisponují vichni z nás. Ty ji má a já mohu říct e si váím takových lidi.
Člověk, a teď si dovolím mluvit i o Tvém otci kterého neznám a mám jen útrky z Tvého psaní
.člověk , adný není od podstaty zlý, zlé jsou jen skutky které mohou pramenit z mnoha ruzných důvodů o nich nevíme nic, protoe jsou skryté. Sahají třeba a do dětství Tvého otce.
Dost moná a troufnu si říct e ani Tvůj otec neví ve skutečnosti co ho ene,být takový jakého ho popisuje.
Ale věř e jen zoufalý a nemocní lidé, nebo vichni ti co něčím trpí, ti dělají zoufalé věci.
Tvoji rodiče jsou ale bohuel zoufalý oba. Z kolotoče do kterého se dostali spolu se nedokáí vymanit.
Protoe kdo neumí jinak ,ten neumí a má to své důvody.
Píe e je v LDN. Promiň nepochopila jsem z jakého důvodu tam byl umístěn. Nejspí ale proto e u nemůe byt soběstačný a je nemocný.
Z LDN se větinou lide domů u nevrací. Nevím v jakém stavu je Tvůj otec. Moná tu jde hlavně o to e zoufale chce a chce být doma a proto manipuluje mámu a Tebe aby jste se o něj staraly. Paklie máma nemůe a Ty také ne, je zde na místě aby byl otec v péči někoho jiného. A o takovou péči ádat.
Dále není pravda e v LDN je limit na 3. měsíce.
Já bych za ním také la jako Ty. Nikdy nevíme kdy je to naposledy. Jde tu o to s čím se vichni teď i potom dokáeme vyrovnat a jak.
A samozřejmě i za maminkou.
Přeju hodně sil. Myslím e to zvládne.
Není tady
Serigalo, myslím, e jsi to vystihla.
Není tady
Ahoj, děkuji za vae reakce, postřehy, názory a podporu.
Lenno, má pravdu, teď mám na pořadu dne záchranu sama sebe. Jsem nesmírně unavená a mám pocit, e u nemám kde brát. Uvědomila jsem si, e jsem pět posledních let vůbec neila svůj ivot............a to není dobře. Já jsem taky důleitá a nemůu jet na doraz, potřebuji taky svůj prostor a svůj ivot.
Měli jsme téměř dva roky doma tchyni po zlomeninách krčku, měla jsem doma tátu se zápalem plic, měla jsem doma mamku, kdy byla na dně po jeho tyranii, měla jsem doma tátu, kdy byla mamka vloni na psychiatrii. My máme takový azylový byt pro nae seniory . Tchyni a mamku kdykoliv vezmu znovu k sobě domů, ale tátu u ne. Z lásky k sobě samé. Jeho psycho je nad mé síly.
Asi mi nepůjde úplně je přestat řeit, ale budu to muset omezit a hledat i jiné alternativy, jak jim pomoci. Ale s tátovou povahou je to těké. S mamkou by byla řeč, ale on hledá jen problémy.
Selimo, na psychoterapii chodím u rok a moc mi pomáhá, měla jsem těstí na terapeutku. Kdybych za sebou neměla rok psychoterapie, současnou situaci bych nedávala, asi bych u taky byla na prákách a to bych nerada.
Judy, úplně mě mrazí, kdy čtu o Tebou zmiňovaném manelském páru. U naich je to hodně podobné, kdy s námi telefonuje, tak jen v jeho přítomnosti a on do hovoru vstupuje pořváváním, tak mamka nemá anci se vypovídat. Není myslitelné, e bych si ji vzala samotnou ke mně na návtěvu, dal by jí to potom serat... Zatím jetě není pod zámkem a doufám, e ani nebude
Vrabčáku, má pravdu, tihle lidé nechodí na psychoterapii, protoe oni nevidí problém v sobě, ale jen v druhých.
Serigalo, má pravdu, soucit a empatie mi nejsou cizí, ale občas zapomínám sama na sebe, a to není dobře. Mám soucit s oběma, můou se cítit oputění, ale na druhou stranu si říkám, e si sami zvolili takový ivot v psychohrách, který je dovedl a tam, kde teď jsou.
Vím, e věci nejsou jen černé a bílé a e můj táta má i dobré stránky, ale teď převauje to "zlo". Přes vechno co se děje, je mám oba ráda, ale učím se mít ráda i sama sebe a nedovolovat druhým, aby na mě "parazitovali".
Vím, e poruchy osobnosti mají hluboké kořeny někde v dětství a e ti lidé to sami v sobě taky nemají lehké, ale to mi nutně nedává povinnost "nechat se ničit".
Táta je v LDNce proto, e vyhrooval skokem z okna a tvrdí, e není schopný se o sebe postarat. Domluvili jsme tedy v součinnosti s jeho doktorkou LDN. Tam si to chválí, sestřičky se o něho starají, má předepsanou rehabilitaci a prý dělá pokroky. Po jeho přijetí mě doktorka upozornila, e tam nemůe být déle ne 3 měsíce.
Vím, e je tak nějak zaité povědomí, e z LDNky se lidé nevrací, ale doufám, e to nebude ná případ. Tchyně má za sebou po zlomeninách krčku taky pobyty v LDNkách, a vdycky se nám vrátila .
Táta nechce být doma, chce být s mamkou, tlačil na nás, abychom ji nechaly převézt za ním do LDNky, co nelze, protoe potřebuje specializovanou psychiatrickou léčbu. Obrací proti nám (mně a ségře) svoji zlobu, řve na nás, e jsme svině a krávy, proklíná nás na věky věků, citově vydírá......tak jsme komunikaci s ním omezily.
Mamka je maličko lepí, u s námi víc komunikuje., ale stále říká, e nechce ít, podle mě se bojí praktické stránky ivota. Snaíme se ji nenásilně nasměrovat na domov důchodců, kdy by se nemusela o nic starat a pokud by se zmátořili, mohli by potom jít do domu s pečovatelskou slubou. Mám ale obavu, e to táta zbourá a ona bez něho sama nepůjde......Uvidíme, co bude. Teď je důleitý, aby se dostala z depresí a získala znovu chu do ivota.
Není tady
Monci
Podporu aby jsi zachránila sebe sama, se Ti tady nabídla. Proto jsem Tě přila podpořit i z té jiné strany. Jsou to dvě strany jedné mince.
Mam sestru která se postavila do podobné role v jaké jsi Ty. Je to program který jak zřejmě u ví sahá do minulosti. Lze vypátrat jeho kořeny.
Take ano , samozřejmě e já také souhlasím s tím ,abys přitom vem uměla milovat hlavně samu sebe. Pak přijde i to ostatní.
Jen pro jistotu aby nedolo k nedorozumění. Nechtěla jsem aby to vyznělo tak,e to bude Vá případ e se táta odtamtud nedostane.
Něco takového bych si nedovolila.
Nicméně stále nesouhlasím s tím e v LDN mohou být pacienti jen 3.měsíce. Mám jinem informace. Samozřejmě e tam hodně záleí na stavu pacienta. To rozhoduje. Někdy nám ale autority tvrdí něco co není tak úplně pravda. A to je potřeba ověřit. Ale tohle jen tak na okraj. Jestli lékařka ví e táta na tom není tak patně ,tak moná proto to řekla. A protoe o tom ví v tomhle případě s Tvým tatou Ty vic ne já ,nebudeme se přít.
Je to fajn, e maminka je lepí. Jak píe důleitý je aby dostala zpět chu do ivota.
Přeji Ti mnoho sil a vechno dobré.
Není tady
Serigalo,
díky, jsem ráda Tvůj pohled .
Cose týče programu z minulosti, nejsem si jistá, jestli tomu dobře rozumím. Pokud takový program existuje, jeho kořeny zatím neznám.
Zaujala mě zmínka o Tvé sestře, nemohla bys to rozvinout víc?
Není tady
monci.k napsal(a):
Já jsem taky důleitá a nemůu jet na doraz, potřebuji taky svůj prostor a svůj ivot.
Asi mi nepůjde úplně je přestat řeit, ale budu to muset omezit a hledat i jiné alternativy, jak jim pomoci. Ale s tátovou povahou je to těké. S mamkou by byla řeč, ale on hledá jen problémy.
Obrací proti nám (mně a ségře) svoji zlobu, řve na nás, e jsme svině a krávy, proklíná nás na věky věků, citově vydírá......tak jsme komunikaci s ním omezily.
monci, vybrala jsem pár vět....
- ne, e "ty jsi taky důleitá" - ty jsi ta nejdůleitějí osoba pro tebe!!! Tohle je potřeba si uvědomit. A podle toho se k sobě začít chovat!
- chápu, e úplně omezit kontakt s rodiči není jednoduché a lehko se to říká, hůře dělá... toto téma je mi bohuel hodně blízké, tak ti moc rozumím. Ikdy podle tvého psaní jsi na tom stokrát hůř, teda myleno, e proívá s rodiči stokrát horí věci. Přesto mám velmi bohaté a nehezké zkuenosti, mohla bych napsat hodně bolavý román. Ale přesto... těko to říct, jak bych se nakonec zachovala já... ale mám silný pocit, e pokud by se ke mně choval rodič a takhle (nadávky krávo, svině apod.) - buď bych ten kontakt ukončila úplně nebo velmi výrazně na minimum a to jetě s určitými podmínkami. Krávo, svině by mi řekl jednou a to by si za rámeček nedal, co bych udělala a řekla já. Opět jsme u té lásky k sobě, nenech si tohle líbit a nenech si ubliovat. To samé pokud se mu stále něco nelíbí a hledá problémy... nehrát tu hru s ním. Chci ti pomoci, nelíbí se ti to? Ok, tak si poraď sám.
Drím pěsti!!!
Není tady
Lennno, úplně přesně!
Není tady
Já nevím holky, jestli to tak úplně jde. Lidé, kteří se takhle chovají prostě nejsou v pořádku. Od nich asi nejlze čekat rozumný přístup. Vzpomínám na jednu paní - u neije. Dochovala oba rodiče s tím, e tatínek u nechodil, ale měl při sobě hůl a občas ji dokonce přetáhnul, kdy se mu něco nelíbilo. Ale on byla jediná dcera.
Není tady
Judyno, má pravdu, ale člověk by si neměl nechat vechno líbit. Něco z Lennnina rázného přístupu je určitě namístě.
Není tady
Já nevím. U takhle starých lidí a nemohoucích....Pokud by byl tatínek schopný se aspoń trochu sám o sebe postarat, pak určitě ano.
Není tady
vrabčák napsal(a):
Judyno, má pravdu, ale člověk by si neměl nechat vechno líbit. Něco z Lennnina rázného přístupu je určitě namístě.
Já si to představuju takto: Je mi 80, jsem slabá, nejistá a hlavně zdraví mi neslouí, to znamená, e jsem o to víc závislá na ostatních. Vechno mě bolí a tve. Začnu být mrzutá tím víc, čím mrzutějí jsou lidé kolem mě. Agrese budí zase jen agresi. Přijde mi děcko, aby se postaralo, no ale já zrovna nemám hlad, proč mám jíst tu polívku, dala bych si řízek, jene na ten u nemám zuby ani aludek. No nebudu jíst tu polívku, di s tím do háje!!!! Atd., atd...
No, nezbývá ne doufat, e v 80 budeme plni sil, pozitivního mylení, lásky v srdci a vichni nás budou milovat
Není tady
Asi tak
Není tady
Judyna napsal(a):
Já nevím holky, jestli to tak úplně jde. Lidé, kteří se takhle chovají prostě nejsou v pořádku. Od nich asi nejlze čekat rozumný přístup. Vzpomínám na jednu paní - u neije. Dochovala oba rodiče s tím, e tatínek u nechodil, ale měl při sobě hůl a občas ji dokonce přetáhnul, kdy se mu něco nelíbilo. Ale on byla jediná dcera.
Judyno, myslím, e to jde. Take protoe byla jediná dcera, tak měla se nechat mlátit holí, zatnout zuby a jetě mu pomáhat? Minimálně bych mu tu hůl vzala a majzla ho také, a ochutná vlastní meducínu. Jsou to rodiče, mají problém (povětinou si něco nesou z minulosti, z dětství, staré vzorce, jsou neastní, proto zlí.... atd.) - a protoe jsou to rodiče, tak jim dáme stokrát víc ancí ne cizím lidem, necháme si líbit stokrát víc věci, překousneme toho stokrát tolik, ale ÚPLNĚ VE má své hranice! Co by dělal ten tatínek, kdyby si to nenechala líbit a vdy ho také majzla na oplátku?
Není tady