Monci, moc tě obdivuju za všechno to, co jsi vydržela. Ale naštěstí ti, myslím si, rozum i cit zůstal na správném místě.
Mě napadlo jediné: Dostat maminku do dobrého domova pro seniory nebo do domu s pečovatelskou službou.
Drž se, přeju ti hodně sil!

Ahoj, děkuji za reakce a za podporu.

Niky, odpoutat se snažím, je to těžké, stále jsou to rodiče, které mám svým způsobem ráda. Jdu po malých krůčcích, i když bych ráda udělala semimílový krok, ale to je nemožné.


Vrabčáku, domov pro seniory jsem s mamkou probírala, ale ona pořád myslí na něj, už dlouho nežije svůj život, ale jeho. Řekla mi, že pro dědu by to nebylo............a ona bez něj nikam nepůjde. Je tak "ochočená" a zmanipulovaná, až mě z toho mrazí.


Marvinko, když čtu o Tvé mamce, že se dokázala odpoutat a žije spokojenější život, hladí mě to po duši a přeju to vám oběma. Moje mamka se od táty neodpoutá. Ona už si ani neuvědomuje, že žije v zajetí psychopata, všechny jeho útoky dává za vinu sobě. Ještě se zeptám, v LDNce, podle mých informací může být pacient max 3 měsíce, co bude potom s Tvým tátou? Já se děsím toho, až se ten můj vrátí domů.

Dnes jsme oba naše senory navštívili, tátu v LDNce, mamku na psychiatrii. Nakoupili jsme vitamíny a dobrůtky, aby v tom marastu měli aspoň nějakou světlou chvilku. Málokdo chápe, že dokážu i za takovéhle situace jet za tátou a něco mu dovézt...............a já to nedokážu smysluplně vysvětlit, aby ti co nechápou pochopili. . Ale jen jsem předala tašku, zeptala se, jestli nepotřebuje peníze, rozloučila se a odjela. Na delší komunikaci s ním jsem neměla chuť ani sílu.
S mamkou jsme měli možnost chvíli mluvit. Je v depresi, nechce žít, prý říká doktorce, že se chce umřít a nechápe, že jí to neumožní..........Je uzavřená sama v sobě, a když chvíli vystoupí, její jediná starost je, jak se má děda. Ach jo.

Vrabčáku, tam on právě nechce, a tím to padá.

Zažádali si o dům s pečovatelskou službou a mohli se do 14 dní stěhovat, ale do toho přišel její pokus o sebevraždu a byt je obsazený a zase se bude čekat. ...............
Ale mám obavu, jestli to má smysl - zase by byli jen spolu v malém 1+KK, nebyli by pod dohledem, takže on by měl volné ruce pro další psychické týrání. Já bych raději viděla domov pro seniory. Mamka byla za mlada společenská a aktivní, určitě by ožila tím, že by měla větší možnost kontaktů a aktivit, ale on to zazdí

monci, to je hrozné, co zažíváš. Kéž by se podařilo dostat je do domova důchodců, ale pokud nebudou chtít.... Lidé si navzájem dělají hrozné věci a pokud maminka nedokázala od táty odejít dřív, myslím, že teď už to nedokáže vůbec. Maminka je z generace, ve které ženy musely strpět hodně. Ani nevím, jestli se Ti vůbec může podařit se od nich oprostit. Te´d, když jsou oba staří a budou potřebovat pomoct. Máš to hrozně těžké.
Vím o manželském páru, kde je chlap také tyranem, jsou asi ve věku tvých rodičů. Obě dcery jsou v zahraničí, v podstatě utekly co nejdál mohly. Maminka s nimi může telefonovat jen krátce a vždy jen v přítomnosti otce. Ostatně jinak to ani nejde, protože pán nevychází z domu. Paní nemá ani svoje klíče od bytu, aby nad ní měl kontrolu. Byt je stabilně zamčený.

Diabolský manipulátor... chce to dobrú, naozaj dobrú psychoterapiu (možno nejaké novšie alebo alternatívne smery, liečbu tráum, apod.) a pevné nervy. Držím päste! (P.S. Možno je otec skôr psychicky chorý, ale každopádne je to pre okolie na nevydržanie...)

Ahoj Monci

Píšeš: “ Málokdo chápe, že dokážu i za takovéhle situace jet za tátou a něco mu dovézt...............a já to nedokážu smysluplně vysvětlit, aby ti co nechápou pochopili. . ”

Chtéla bych Tě podpořit tím že osobně Tě velmi dobře chápu. Protože je to stále Tvůj otec ,ať je jakýkoliv. A to je ta smička která Tě stále bude držet v šachu. Máš nesmírně těžký úděl.  Vnímám z Tebe jednoznačně schopnost soucitu.Je to nejspíš silně podvědomá schopnost. A nebo vědomá……viš o ni. 
Je to ale obrovská síla ,kterou nedisponují všichni z nás. Ty ji máš a já mohu říct že si vážím takových lidi.
Člověk, a teď si dovolím mluvit i o Tvém otci kterého neznám a  mám jen útržky z Tvého psaní…….člověk , žadný není od podstaty zlý, zlé jsou jen skutky které mohou pramenit z mnoha ruzných důvodů o nichž nevíme nic, protože jsou skryté. Sahají třeba až do dětství Tvého otce.
Dost možná a troufnu si říct že ani Tvůj otec neví ve skutečnosti co ho žene,být takový jakého ho popisuješ.
Ale věř že jen zoufalý a nemocní lidé, nebo všichni ti co něčím trpí, ti dělají zoufalé věci.
Tvoji rodiče jsou ale bohužel zoufalý oba. Z kolotoče do kterého se dostali spolu se nedokáží vymanit.
Protože kdo neumí jinak ,ten neumí a má to své důvody.

Píšeš že je v LDN. Promiň nepochopila jsem z jakého důvodu tam byl umístěn. Nejspíš ale proto že už nemůže byt soběstačný a je nemocný.
Z LDN se většinou lide domů už nevrací. Nevím v jakém stavu je Tvůj otec. Možná tu jde hlavně o to že zoufale chce a chce být doma a proto manipuluje mámu a Tebe aby jste se o něj staraly.  Pakliže máma nemůže a Ty také ne, je zde na místě aby byl otec v péči někoho jiného. A o takovou péči žádat.
Dále není pravda že v LDN je limit na 3. měsíce.


Já bych za ním také šla jako Ty. Nikdy nevíme kdy je to naposledy. Jde tu o to s čím se všichni teď i potom dokážeme vyrovnat a jak.
A samozřejmě i za maminkou.

Přeju hodně sil. Myslím ťe to zvládneš.

Ahoj, děkuji za vaše reakce, postřehy, názory a podporu.

Lenno, máš pravdu, teď mám na pořadu dne záchranu sama sebe. Jsem nesmírně unavená a mám pocit, že už nemám kde brát. Uvědomila jsem si, že jsem pět posledních let vůbec nežila svůj život............a to není dobře. Já jsem taky důležitá a nemůžu jet na doraz, potřebuji taky svůj prostor a svůj život.
Měli jsme téměř dva roky doma tchyni po zlomeninách krčku, měla jsem doma tátu se zápalem plic, měla jsem doma mamku, když byla na dně po jeho tyranii, měla jsem doma tátu, když byla mamka vloni na psychiatrii. My máme takový azylový byt pro naše seniory . Tchyni a mamku kdykoliv vezmu znovu k sobě domů, ale tátu už ne. Z lásky k sobě samé. Jeho psycho je nad mé síly.
Asi mi nepůjde úplně je přestat řešit, ale budu to muset omezit a hledat i jiné alternativy, jak jim pomoci. Ale s tátovou povahou je to těžké. S mamkou by byla řeč, ale on hledá jen problémy.

Selimo, na psychoterapii chodím už rok a moc mi pomáhá, měla jsem štěstí na terapeutku. Kdybych za sebou neměla rok psychoterapie, současnou situaci bych nedávala, asi bych už taky byla na práškách a to bych nerada.


Judy, úplně mě mrazí, když čtu o Tebou zmiňovaném manželském páru. U našich je to hodně podobné, když s námi telefonuje, tak jen v jeho přítomnosti a on do hovoru vstupuje pořváváním, tak mamka nemá šanci se vypovídat. Není myslitelné, že bych si ji vzala samotnou ke mně na návštěvu, dal by jí to potom sežrat... Zatím ještě není pod zámkem a doufám, že ani nebude


Vrabčáku, máš pravdu, tihle lidé nechodí na psychoterapii, protože oni nevidí problém v sobě, ale jen v druhých.


Serigalo, máš pravdu, soucit a empatie mi nejsou cizí, ale občas zapomínám sama na sebe, a to není dobře. Mám soucit s oběma, můžou se cítit opuštění, ale na druhou stranu si říkám, že si sami zvolili takový život v psychohrách, který je dovedl až tam, kde teď jsou.
Vím, že věci nejsou jen černé a bílé a že můj táta má i dobré stránky, ale teď převažuje to "zlo". Přes všechno co se děje, je mám oba ráda, ale učím se mít ráda i sama sebe a nedovolovat druhým, aby na mě "parazitovali".
Vím, že poruchy osobnosti mají hluboké kořeny někde v dětství a že ti lidé to sami v sobě taky nemají lehké, ale to mi nutně nedává povinnost "nechat se ničit".
Táta je v LDNce proto, že vyhrožoval skokem z okna a tvrdí, že není schopný se o sebe postarat. Domluvili jsme tedy v součinnosti s jeho doktorkou LDN. Tam si to chválí, sestřičky se o něho starají, má předepsanou rehabilitaci a prý dělá pokroky. Po jeho přijetí mě doktorka upozornila, že tam nemůže být déle než 3 měsíce.
Vím, že je tak nějak zažité povědomí, že z LDNky se lidé nevrací, ale doufám, že to nebude náš případ. Tchyně má za sebou po zlomeninách krčku taky pobyty v LDNkách, a vždycky se nám vrátila .


Táta nechce být doma, chce být s mamkou, tlačil na nás, abychom ji nechaly převézt za ním do LDNky, což nelze, protože potřebuje specializovanou psychiatrickou léčbu. Obrací proti nám (mně a ségře) svoji zlobu, řve na nás, že jsme svině a krávy, proklíná nás na věky věků, citově vydírá......tak jsme komunikaci s ním omezily.

Mamka je maličko lepší, už s námi víc komunikuje., ale stále říká, že nechce žít, podle mě se bojí praktické stránky života. Snažíme se ji nenásilně nasměrovat na domov důchodců, kdy by se nemusela o nic starat a pokud by se zmátořili, mohli by potom jít do domu s pečovatelskou službou. Mám ale obavu, že to táta zbourá a ona bez něho sama nepůjde......Uvidíme, co bude. Teď je důležitý, aby se dostala z depresí a získala znovu chuť do života.

Serigalo,
díky, jsem ráda Tvůj pohled .
Cose týče programu z minulosti, nejsem si jistá, jestli tomu dobře rozumím. Pokud takový program existuje, jeho kořeny zatím neznám.

Zaujala mě zmínka o Tvé sestře, nemohla bys to rozvinout víc?

Lennno, úplně přesně!

Judyno, máš pravdu, ale člověk by si neměl nechat všechno líbit. Něco z Lennnina rázného přístupu je určitě namístě.

vrabčák napsal(a):

Judyno, máš pravdu, ale člověk by si neměl nechat všechno líbit. Něco z Lennnina rázného přístupu je určitě namístě.

Já si to představuju takto: Je mi 80, jsem slabá, nejistá a hlavně zdraví mi neslouží, to znamená, že jsem o to víc závislá na ostatních. Všechno mě bolí a štve. Začnu být mrzutá tím víc, čím mrzutější jsou lidé kolem mě. Agrese budí zase jen agresi. Přijde mi děcko, aby se postaralo, no ale já zrovna nemám hlad, proč mám jíst tu polívku, dala bych si řízek, jenže na ten už nemám zuby ani žaludek. No nebudu jíst tu polívku, di s tím do háje!!!! Atd., atd...
No, nezbývá než doufat, že v 80 budeme plni sil, pozitivního myšlení, lásky v srdci a všichni nás budou milovat

Judyna napsal(a):

Já nevím holky, jestli to tak úplně jde. Lidé, kteří se takhle chovají prostě nejsou v pořádku. Od nich asi nejlze čekat rozumný přístup. Vzpomínám na jednu paní - už nežije. Dochovala oba rodiče s tím, že tatínek už nechodil, ale měl při sobě hůl a občas ji dokonce přetáhnul, když se mu něco nelíbilo. Ale on byla jediná dcera.

Judyno, myslím, že to jde. Takže protože byla jediná dcera, tak měla se nechat mlátit holí, zatnout zuby a ještě mu pomáhat? Minimálně bych mu tu hůl vzala a majzla ho také, ať ochutná vlastní meducínu. Jsou to rodiče, mají problém (povětšinou si něco nesou z minulosti, z dětství, staré vzorce, jsou nešťastní, proto zlí.... atd.) - a protože jsou to rodiče, tak jim dáme stokrát víc šancí než cizím lidem, necháme si líbit stokrát víc věci, překousneme toho stokrát tolik, ale ÚPLNĚ VŠE má své hranice! Co by dělal ten tatínek, kdyby si to nenechala líbit a vždy ho také majzla na oplátku?