Odpověď se skrývá ve tvém příspěvku. Chceš jít za přítelem, ale bojíš se. Jsou jen dvě možnosti, buď ten strach překonáš a zjistíš jak to s vámi dopadne a nebo jej nepřekonáš a budeš si po zbytek života říkat "co by bylo kdyby".
Když bude nejhůř, můžeš vždycky najít matce bydlení nedaleko vás ať je to 10 nebo 100 km. Když nebude chtít, je to její rozhodnutí a tebe by nemělo nijak ovlivnit.

Děkuji Vám.
Ano, mám "jen" strach. Z nového začátku, z toho velkého kroku. Vlastně i z možné špatné budoucnosti (nedopadnutí vztahu po všech mým zkušenostech).
Intuice mi říká ano, kupodivu mám po x letech zase i touhu budovat, eventuálně i mít mimi.
Vím,že bych jednou mohla mnohem víc litovat toho, co jsem neudělala, než toho, co jsem udělala, a ani se nebojím, že bych to eventuálně nezvládla,kdyby to přeci jen nedopadlo.
Možná mám podvědomě strach z odsouzení, že jsem se o matku "nepostarala", ač vím, že jsem vždy dělala maximum, ale obětovat se jí je nesmysl.

Souhlasím s Lennnou i Palomitou. Ať to všechno proběhne hladce a dobře dopadne!!!

Oli11 napsal(a):

Máma mi přát štěstí nebude určitě.

Tím spíš by sis ho měla přát a zajistit hlavně ty sama, ať se rozhodneš jakkoli. Ona už své rozhodnutí v minulosti učinila, teď je řada na tobě. Držím pěsti a ať už je ta budoucnost jenom růžová

Oli11 napsal(a):

Máma mi přát štěstí nebude určitě. Již teď to probíhá tak,že se mnou i několik dní nemluví,když je u mě přítel nebo někam jedeme i s dcerou. Dokonce když je přítel u nás, tak ani neodejde z obýváku, ale sedí a čte si a my, pokud chceme třeba něco probrat nebo si jen popovídat bez její přítomnosti, musíme jít do ložnice, jak malé děti. A takhle to právě funguje se vším. Máma by chtěla, abych žila pořád takhle, s ní a dcerou, bez přítele,bez přátel, jezdila s ní na výlety, starala se o ně dvě atd. Nebo případně ať si jedu, ale dceru nechám jí a budu jim platit nájem. Což se samozřejmě nikdy nestane. Proto je to pro mne tak těžké. X let jsem zvyklá "být po ruce" a ačkoli jí úplně neposlouchám,tak pod jejím vlivem jsem. A to mě ubíjí.
Můj otec zemřel,když jsem byla dítě, matka od té doby byla pouze se mnou, neměla kamarádky, zájmy, nic a myslí si,že tak je to správné aze tak bych měla žít i já.

Tak tohle mluví za vše! Nastal čas, abys začala více myslet na sebe než na ostatní.

Oli, vím, jak je to těžké. Také jsem dlouho bydlela s maminkou, teď máme byty blízko sebe. Takže se taky starám. I mě rodiče po rozvodu hodně pomohli. Přesto Ti radím, aby jsi do toho šla a s maminkou se akorát domluvila, jestli chce sehnat bydlení tam, kde je nyní nebo někde blízko vás. Pokud to neuděláš a zůstaneš, budeš mít na sebe vztek, pak i na okolí a bude z tebe smutná a zahořlá ženská. Akorát bych se asi nezbavovala nynějšího bytu, víš, zadní vrátka, kdyby cokoli....

Oli, tohle jsou naprosto přirozené obavy. A řeknu ti rovnou výsledek - zvládneš to, když se sama rozhodneš. Přece nepůjdeš cestou, kterou jsi už předem odsoudila k zániku? Důležité je, aby to bylo tvé rozhodnutí a ty jsi s ním byla ztotožněná. Když uděláš něco kvůli někomu jinému (ať už je to přítel nebo matka či dítě) a sama by ses chtěla zachovat jinak, obrátí se to ve finále proti vám všem a nebude šťastný nikdo. Jak se máš zachovat víš jen ty sama, nikdo jiný tvůj život nežije. Dokonce ani tvoje matka či dcera. Ty ti můžou říct max svůj názor, jako my tady, to je celé Kdysi jsem někde četla či slyšela, že když člověk neví, má si hodit korunou. Co si skutečně přeje se dozví těsně před dopadem, když mu v duchu kmitne myšlenka "ať padne orel/pana". Ale to není tvůj případ, u tebe je jasné už z tvých řádků, co by sis přála.

Oli, já jsem se hlavně podivila tomu, proč Tvoje matka nemá ve svému věku vlastní bydlení a svoji situaci tedy vyřešila tak, že se nastěhovala k Tobě. Proč není možné, aby si Tvoje matka nechala stávající byt, ze kterého se míníte s dcerou odstěhovat a žila tam?!? Nezlob se, ale tohle mi přijde jako poměrně nestandardní situace: matka bez vlastního bydlení, závislá na dceři, zřejmě bez dostatečných příjmů a úspor a ještě se Ti snaží řídit život podle svých představ Už jen samotný fakt, že se maminka nikdy nesnažila pořídit si vlastní bydlení, třeba formou nájmu nebo získáním obecního/městského bytu je dost zarážející. Místo toho se nastěhovala k dceři. Podle mě mají rodiče bydlet ve svém a dospělé děti také ve svém, protože málokdy takové soužití dělá dobrotu. Ale to je jen můj názor

Kiaro, ano, máš pravdu. Pro osvětlení situace: Naši kdysi (v 80 letech) dostali byt od fabriky, kde táta dělal. Když v mých 5 letech zemřel, matka se mnou v bytě zůstala. V 90 letech,kdyz začala první privatizace bytů, náš byt byl k prodeji, matka jako vdova a s nízkým příjmem nedostala úvěr. Její rodiče ji nepomohli, sami v tu dobu kupovali svůj byt. Matka tam zůstala v nájmu družstva několik let. Jelikož jsem s ní soužití úplně nedávala už jako náctiletá, odstěhovala jsem se v 18. Když už jsem měla dceru, byla vdaná, žila s manželem, tak v domě matky skončilo družstvo a byty šly do osobního vlastnictví.  A SVJ nechtělo těch pár bytů, které zůstaly neprodané pronajímat za pár korun jako do té doby, tak rozhodli o zvýšení nájmu nebo odkup bytů za tržní hodnotu. Mámě už hypo nedali z důvodu věku, ušetřeno nic neměla, a nájem byl vysoký. Můj muž rozhodl,že se nastěhuje do našeho 3+1, bude nám přispívat na nájem a třeba někdy pohlídá malou ( v té době 4,5letou). Já s tím moc nesouhlasila, ale jiné řešení mě tehdy nenapadlo. Po necelých dvou letech, co s námi žila, jsem od manžela odešla ( neshody mezi námi byly už před nastěhováním mámy). Samozřejmě jsem šla s dcerkou a tudíž i mámou.  Šli jsme do podnájmu, než se vše vyřešilo, poté jsem požádala skrz práci o magistrátní byt. Pokud bych odešla z Prahy k příteli, musím být vrátit, tudíž máma v něm zůstat nemůže. Navíc je to velký byt a je tady vysoké nájemné. Má možnost bytu menšího za téměř polovinu nájemného,což by bylo fajn. Úspory nemá žádné, nikdy nebyla extra finančně gramotná, vlastně ani extra samostatná. Tohle je pro ni pohodlné, já se starám, já platím. Zkoušela jsem milion věcí,jak to změnit, po dobrém,po zlém, upřímností a slzami, rozhovory, kde čím a bez výsledku. Krom jejího citového vydíráni je humpolácká na úklid, nepoddajná, nepřizpůsobivá, s takovým divným smyslem pro humor. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, mám ji ráda, je to moje matka, ale soužití s ní pro mě bylo těžké již od puberty. Já jsem úplně odlišná. Samozřejmě se k ní nechci zachovat jakkoli špatně, to vůbec ne, vždy jsem se o rodinu (i širší) postarala, starám se o dědu s rakovinou - jeho vlastní děti (moje matka a její bratr) se na něho v tomto vykašlali.
Co se týká stěhování k příteli, samozřejmě to není nijak na hned, prostoru a času mám asi dost, přítel mě do ničeho nenutí, jen ten vztah na dálku není extra příjemný ani pro jednoho z nás a čekat věčné asi taky nebude, čemuž rozumím. Chtěla jsem to přizpůsobit dceřiné škole, že by eventuálně přestoupila od září do nové, nebo ještě rok počkat. A kdyby to mělo být letos, je pomalu čas být rozhodnutá a zajistit všechno potřebné.
Jsme spolu rok ve vztahu, v mých 18-20 jsme spolu žili, poté jsme se rozešli z mé strany, byla jsem blbá a mladá a nechtěla se vázat ještě do tak vážného vztahu s prvním partnerem. Poté jsme se neviděli 16 let, až jsme na sebe náhodou narazili, dali se do řeči, znovu přeskočila jiskra a jelikož jsme byli oba dva samo,zkusili jsme to spolu. Těch x let se věnoval práci, kariéře, neoženil se,nemá děti. Takže u něho není strašák z minulosti. Já mám minulost vyřešenou, dceru mám ve své péči, ex manžel dceru vídá cca 2-3x ročně, víc není z jeho strany zájem.

Oli, Tvoje matka je "příkladný" sobec. Nenech se.

Oli, místo nastěhování matky k vám do manželova bytu jste UŽ TENKRÁT měli hledat nějaké řešení, aby měla matka svoje samostatné bydlení. Docela jsem se i podivila tomu, že manžel ROZHODL o tom, že se k Vám matka přistěhuje, i když jsi s tím ty nesouhlasila. Manžel nemá co v takových otázkách ROZHODOVAT, manžel může pouze vznést návrh, na základě kterého by se měli oba dva manželé DOBROVOLNĚ DOHODNOUT. Pokud se Ti společné soužití už tenkrát nepozdávalo, měla jsi vyjádřit svůj nesouhlas a měli jste pořídit matce adekvátní a hlavně samostatné bydlení. Není  totiž v pořádku, když starý člověk nemá vlastní bydlení a je de-facto odsouzen putovat po vlastech českých společně se svým dospělým dítětem. Já bych asi na Tvém místě zrealizovala půjčku, kterou bych si vzala na sebe a kterou bych použila na převod matčina bytu do osobního vlastnictví. Předpokládám, že jsi jediná dcera. takže investicí do matčina bytu bys investovala v podstatě jednou do svého vlastního majetku, maminka by bydlela až do smrti tam, kde byla celý život zvyklá a jednou by tento byt připadl Tobě. Ale rozhodně bych nedovolila, aby matka, kterou znám jako své boty a která je dost direktivní typ se mnou bydlela v jedné domácnosti a denně mi užírala energii svým diktátem. Pokud jsi nebyla schopna vyřešit situaci před lety, musíš ji vyřešit bohužel teď a to tak, že Tvoje a matčiny cesty se budou muset rozdělit. Není totiž možné, aby sis nechala celý život řídit každý svůj krok druhými lidmi na svůj vlastní úkor

Oli11 napsal(a):

A ano, vztah s mou matkou je nestandardní, myslí si navíc, že takhle je to v pořádku a nevidí žádný důvod k tomu, proč bych já takhle neměla být šťastná. Jenže nejsem. Před 4 lety měla rakovinu, starala jsem se o ní, věnovala se jí, byla šťastná. To jí vyhovovalo. Nechce, abych měla jakéhokoliv přítele, vztah, nedej bože ještě dítě třeba. Její představa je, že spolu vychováme mou dceru, které možná umožní se jednou osamostatnit (nedopustila bych,aby ne) a pak budeme žít spokojeně jen my dvě, jezdit na výlety, budu se starat, pečovat,platit. A bude šťastné na věky. Moje představa je diametrálně odlišná samozřejmě. Zatím to mám v hlavě trochu v pořádku :-).

Víš, proč jsem to vytučnila?
Protože to všechno tak má zafixováno jak jsi ji mnoho let nechala si myslet a žily jste tak.

Těžko se ti teď prosadí něco nového, a i když se ti to povede, výčitky svědomí se dostaví. Protože jsi se k tak radikální (a pro vás obě, nebo vlastně všechny tři), velmi důležité změně rozhodla příliš pozdě.

Přeju hodně síly, budeš ji potřebovat.
A ještě něco: Neodkládej to. 🍀

Upravil(a) rina (6. 5. 2021 17:22)