Bramborovou nepamatuji, ale byla jsem "na jablkách" - to bylo tak super!

"Naše dětství" bylo fajn Gumu jsem skákala snad i ve snu Teď nedávno jsem byla venku se psy a kolem mě banda děcek. Rozhodly se, že si budou hrát "retro".. no guma je bavila pár minut a jak roztočit švihadlo, aby ho mohly přeskakovat, jsem jim nakonec musela ukázat sama. Šla jsem pak domů, jak kdybych měla naváto Ale věřím tomu, že ony zase budou na své dětství vzpomínat jako na to nej a tak to má být Jinak díky za úsměvné ráno

.

Upravil(a) LENNNA (18. 1. 2021 8:09)

Toto jsme také nosily s holkama

Dodnes snad cítím tu vůni, jaká byla v Tuzexu...

Bravíčko - to byl top časopis našeho dětsví - mládí!

Jako hodně malá jsem chodila k mlékařce pro mléko do bandasky.
Po stavbařích zůstaly na louce nějakou dobu obrovské "špulky" na kabely, hráli jsme si na nich.
Kutáleli jsme se s kopce v betonových skružích (?) - na čtyřech, na kolenou, s vyhrbeným hřbetem, pevně přitisknutým ke stěně válce...
Plechové krabičky na různé druhy čajů, na kávu - barvy, odstíny i obrázky mám natrvalo v paměti.
Sýrové oplatky naštosované ve dvou komínkách, ve voskovaném papíře s nějakým světle zeleným vzorkem. MŇAM.
Různé druhy perníků, třeba s mandlemi, občas na svačinu do školy.
Bonbóny Kafíčka - tmavě hnědé a zelené.
Cucací tyčky, hadi, mejdlíčka (ty mi moc nechutnaly), pendreky...
Na hřišti jsme denně hráli vybiku, někdy i s bramborákem (z plechu) v ruce. Vybiku jsme hrozně prožívali.
Drandili jsme na kole, hodně běhali, přeskakovali keře, často viseli na klepadle, hráli na schovávanou a různé jiné hry - Na krvavý koleno, Přijela babička z Číny, Na vodníka, Na sochy... "Gumu jsme skákali" až později, byla to velká móda a hrozně jsme tím žili.
Taky jsme měli partu kluků a holek, scházeli jsme se na půdě, kam jsme každý natahali tajně z domova všechno možné, řádili jsme i venku.
Na podzim jsme lítali po sklepě a strašili se vydlabanými řepami se svíčkami.
Když přišel do kin Vinnetou, celé sídliště se proměnilo v indiánskou osadu; byli jsme patřičně vymódění a brali jsme to strašně vážně.
Pak jsem byla v tajném skautu (později v povoleném), čímž začala další nádherná dobrodružství.  

Upravil(a) vrabčák (18. 1. 2021 16:33)

vrabčák napsal(a):

Jako hodně malá jsem chodila k mlékařce pro mléko do bandasky.
Po stavbařích zůstaly na louce nějakou dobu obrovské "špulky" na kabely, hráli jsme si na nich.
Kutáleli jsme se s kopce v betonových skružích (?) - na čtyřech, na kolenou, s vyhrbeným hřbetem, pevně přitisknutým ke stěně válce...
Plechové krabičky na různé druhy čajů, na kávu - barvy, odstíny i obrázky mám natrvalo v paměti.
Sýrové oplatky naštosované ve dvou komínkách, ve voskovaném papíře s nějakým světle zeleným vzorkem. MŇAM.
Různé druhy perníků, třeba s mandlemi, občas na svačinu do školy.
Bonbóny Kafíčka - tmavě hnědé a zelené.
Cucací tyčky, hadi, mejdlíčka (ty mi moc nechutnaly), pendreky...
Na hřišti jsme denně hráli vybiku, někdy i s bramborákem (z plechu) v ruce. Vybiku jsme hrozně prožívali.
Drandili jsme na kole, hodně běhali, přeskakovali keře, často viseli na klepadle, hráli na schovávanou a různé jiné hry - Na krvavý koleno, Přijela babička z Číny, Na vodníka, Na sochy... "Gumu jsme skákali" až později, byla to velká móda a hrozně jsme tím žili.
Taky jsme měli partu kluků a holek, scházeli jsme se na půdě, kam jsme každý natahali tajně z domova všechno možné, řádili jsme i venku.
Na podzim jsme lítali po sklepě a strašili se vydlabanými řepami se svíčkami.
Když přišel do kin Vinnetou, celé sídliště se proměnilo v indiánskou osadu; byli jsme patřičně vymódění a brali jsme to strašně vážně.
Pak jsem byla v tajném skautu (později v povoleném), čímž začala další nádherná dobrodružství.  

vrabčáku, to je krásný! Máš dobrou pamět! Podle popisu budeš možná zhruba generace mé mamky, také prý měla ráda Vinnetoua a prý chodila pokaždé, když ho dávali
U nás byl IN Vitacit - nasypal se do dlaně a lízal se a celý jazyk byl barevný (i ta dlaň) - dle příchutě
Do skauta jsem také chodila a moc ráda! A jako dítě jsem milovala Foglarovky!

Leno, díky, že jsi mi připomněla Vitacit, nemohla jsem si vybavit název. Foglarovky jsem přečetla snad všechny; první byla Tajemná Řásnovka, ale to jsem ještě netušila, co jsou to foglarovky. Je klidně možné, že jsme s tvojí maminkou vrstevnice.

Báro, zmrzlinu do oplatkové misky taky pamatuju, pribináky jsem zásadně pojídala na koberci v pokoji u balkónu (nejlepší byl kakaový), vážené máslo a půlku šišky chleba s papírem mám v paměti taky, Honzo, vstávej taktéž, bunkry v křoví byly nejlepší na konci prázdnin (křoví bylo vysoké a husté), o prázdninách u babičky jsme pásli krávy a kozy, parní mašiny a vlaky vůbec mám moc ráda - taky jsem dlouho bydlela blízko trati (po změně bydliště mi to chybělo), naši mě museli vždycky zavolat, když jeli popeláři (chtěla jsem být popelářem). Nebyla jsem Vinnetou ani Olda, jen nějaká řadová indiánka. Měla jsem zeleného favorita (dodnes je funkční, jen už poněkud drnčí), skládací přišly do módy o trochu později.

vrabčák

Pak jsem byla v tajném skautu (později v povoleném), čímž začala další nádherná dobrodružství.

Také  jsem chodila do skautu. Bylo to krásné, včetně táborů. Později, když jsem měla děti na ZŠ a skaut byl zakázaný, děti chodily do turistického oddílu, což byl u nás přejmenovaný skaut. Jen historii skautingu se tam neučily. To jsme jim povídali doma.

LENNNA napsal(a):

Moc ráda na facebooku koukám na staré fotky, zavzpomínáte někdo také rád?
Plno věcí už jsem nezažila, ale dost ano a ráda zavzpomínám.

Spartakiádu už nepamatuji, ale muselo to být moc fajn, alespoň fotka na mě tak působí
https://foto.dama.cz/imagestorage/dama/ … 229508.jpg

Mňa teda masové cvičenie nenadchlo... (zapojili ma proti vôle len v škôlke, ale to veľmi nepamätám - potom om  auž vyhýbaôa). Ale bracho sa tuším z gymnázia dostal až do Prahy a bol nadšený.