|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Moc ráda na facebooku koukám na staré fotky, zavzpomínáte někdo také rád?
Plno věcí už jsem nezažila, ale dost ano a ráda zavzpomínám.
Spartakiádu už nepamatuji, ale muselo to být moc fajn, alespoň fotka na mě tak působí 
Není tady
Jesličky "pamatuji" (napamatuji, ale zažila jsem 
) 
Není tady
Bramborovou nepamatuji, ale byla jsem "na jablkách" - to bylo tak super! 
Není tady
Naše dětství...
Není tady
"Naše dětství" bylo fajn Gumu jsem skákala snad i ve snu 
Teď nedávno jsem byla venku se psy a kolem mě banda děcek. Rozhodly se, že si budou hrát "retro".. no guma je bavila pár minut a jak roztočit švihadlo, aby ho mohly přeskakovat, jsem jim nakonec musela ukázat sama. Šla jsem pak domů, jak kdybych měla naváto Ale věřím tomu, že ony zase budou na své dětství vzpomínat jako na to nej a tak to má být Jinak díky za úsměvné ráno 
Není tady
Toto dobře znám a nechybí mi to 
Není tady
.
Upravil(a) LENNNA (18. 1. 2021 8:09)
Není tady
Tohle mi teda naopak zase vůůůůůůbec nechybí 
Není tady
Toto jsme také nosily s holkama 
Není tady
Ten byl! 
Není tady
Není tady
Facebook našeho dětství 
Není tady
Dodnes snad cítím tu vůni, jaká byla v Tuzexu...
Není tady
A na co rádi vzpomínáte vy?
Není tady
Bravíčko - to byl top časopis našeho dětsví - mládí! 
Není tady
LENNNA napsal(a):
A na co rádi vzpomínáte vy?
Měli jsme partu - všem nám bylo na začátku kolem 10 -ti let, a rozpadli jsme se po ukončení ZŠ. Bylo to 8 kluků a byly jsme tam 2 děvčata. Všichni jsme se dlouho znali (jako děti na vesnici), v zimě jsme lyžovali, bruslili, v létě jsme většinou chodili na koupaliště. Nikdo nepil, nekouřil o drogách ani nemluvím. A nikdo nás, děvčata, nikdy nijak neobtěžoval. Občas nás sice některý kluk zval na rande, ale dokázal se s mířit s tím, že byl odmítnut.
Bylo to fajn, kromě toho, že jsme musely umět dobře lyžovat - pokud jsme chtěly klukům stačit - naučily jsme se hrát hokej (kluci nám půjčovali hokejky), i když srážka s klukem, o dvě hlavy vyšším, nebyla žádný med a chytat v brance, když se na mě hrnuli tři kluci, také ne. Ale byla to krásná léta. Občas se divím, že naše zimní sporty jsme tehdy s kamarádkou přežily ve zdraví, bez vyražených zubů, polámaných kostí, atd. Jen ona jednou letěla se svahu v kotrmelcích a dole se jí točila hlava. Ale zato se o ni okamžitě staralo 8 kluků. Občas jsme jim to oplácely, když odněkud letěl některý z nich. V dnešní době si nedokážu představit, že bych dítě nebo vnoučata s nějakou partou někam pustila.
Není tady
Jako hodně malá jsem chodila k mlékařce pro mléko do bandasky.
Po stavbařích zůstaly na louce nějakou dobu obrovské "špulky" na kabely, hráli jsme si na nich.
Kutáleli jsme se s kopce v betonových skružích (?) - na čtyřech, na kolenou, s vyhrbeným hřbetem, pevně přitisknutým ke stěně válce... 
Plechové krabičky na různé druhy čajů, na kávu - barvy, odstíny i obrázky mám natrvalo v paměti.
Sýrové oplatky naštosované ve dvou komínkách, ve voskovaném papíře s nějakým světle zeleným vzorkem. MŇAM.
Různé druhy perníků, třeba s mandlemi, občas na svačinu do školy.
Bonbóny Kafíčka - tmavě hnědé a zelené.
Cucací tyčky, hadi, mejdlíčka (ty mi moc nechutnaly), pendreky...
Na hřišti jsme denně hráli vybiku, někdy i s bramborákem (z plechu) v ruce. Vybiku jsme hrozně prožívali.
Drandili jsme na kole, hodně běhali, přeskakovali keře, často viseli na klepadle, hráli na schovávanou a různé jiné hry - Na krvavý koleno, Přijela babička z Číny, Na vodníka, Na sochy... "Gumu jsme skákali" až později, byla to velká móda a hrozně jsme tím žili.
Taky jsme měli partu kluků a holek, scházeli jsme se na půdě, kam jsme každý natahali tajně z domova všechno možné, řádili jsme i venku.
Na podzim jsme lítali po sklepě a strašili se vydlabanými řepami se svíčkami.
Když přišel do kin Vinnetou, celé sídliště se proměnilo v indiánskou osadu; byli jsme patřičně vymódění a brali jsme to strašně vážně. 
Pak jsem byla v tajném skautu (později v povoleném), čímž začala další nádherná dobrodružství. 
Upravil(a) vrabčák (18. 1. 2021 16:33)
Není tady
LindaL. napsal(a):
LENNNA napsal(a):
A na co rádi vzpomínáte vy?
Měli jsme partu - všem nám bylo na začátku kolem 10 -ti let, a rozpadli jsme se po ukončení ZŠ. Bylo to 8 kluků a byly jsme tam 2 děvčata. Všichni jsme se dlouho znali (jako děti na vesnici), v zimě jsme lyžovali, bruslili, v létě jsme většinou chodili na koupaliště. Nikdo nepil, nekouřil o drogách ani nemluvím. A nikdo nás, děvčata, nikdy nijak neobtěžoval. Občas nás sice některý kluk zval na rande, ale dokázal se s mířit s tím, že byl odmítnut.
Bylo to fajn, kromě toho, že jsme musely umět dobře lyžovat - pokud jsme chtěly klukům stačit - naučily jsme se hrát hokej (kluci nám půjčovali hokejky), i když srážka s klukem, o dvě hlavy vyšším, nebyla žádný med a chytat v brance, když se na mě hrnuli tři kluci, také ne. Ale byla to krásná léta. Občas se divím, že naše zimní sporty jsme tehdy s kamarádkou přežily ve zdraví, bez vyražených zubů, polámaných kostí, atd. Jen ona jednou letěla se svahu v kotrmelcích a dole se jí točila hlava. Ale zato se o ni okamžitě staralo 8 kluků.
To je super! Také ráda vzpomínám na své party, bylo jich více, byly všechny strašně fajn, ale s nikým už nejsem ve spojení.... Užili jsme toho hodně moc!
Není tady
vrabčák napsal(a):
Jako hodně malá jsem chodila k mlékařce pro mléko do bandasky.
Po stavbařích zůstaly na louce nějakou dobu obrovské "špulky" na kabely, hráli jsme si na nich.
Kutáleli jsme se s kopce v betonových skružích (?) - na čtyřech, na kolenou, s vyhrbeným hřbetem, pevně přitisknutým ke stěně válce...
Plechové krabičky na různé druhy čajů, na kávu - barvy, odstíny i obrázky mám natrvalo v paměti.
Sýrové oplatky naštosované ve dvou komínkách, ve voskovaném papíře s nějakým světle zeleným vzorkem. MŇAM.
Různé druhy perníků, třeba s mandlemi, občas na svačinu do školy.
Bonbóny Kafíčka - tmavě hnědé a zelené.
Cucací tyčky, hadi, mejdlíčka (ty mi moc nechutnaly), pendreky...
Na hřišti jsme denně hráli vybiku, někdy i s bramborákem (z plechu) v ruce. Vybiku jsme hrozně prožívali.
Drandili jsme na kole, hodně běhali, přeskakovali keře, často viseli na klepadle, hráli na schovávanou a různé jiné hry - Na krvavý koleno, Přijela babička z Číny, Na vodníka, Na sochy... "Gumu jsme skákali" až později, byla to velká móda a hrozně jsme tím žili.
Taky jsme měli partu kluků a holek, scházeli jsme se na půdě, kam jsme každý natahali tajně z domova všechno možné, řádili jsme i venku.
Na podzim jsme lítali po sklepě a strašili se vydlabanými řepami se svíčkami.
Když přišel do kin Vinnetou, celé sídliště se proměnilo v indiánskou osadu; byli jsme patřičně vymódění a brali jsme to strašně vážně.
Pak jsem byla v tajném skautu (později v povoleném), čímž začala další nádherná dobrodružství.
vrabčáku, to je krásný! Máš dobrou pamět! Podle popisu budeš možná zhruba generace mé mamky, také prý měla ráda Vinnetoua a prý chodila pokaždé, když ho dávali
U nás byl IN Vitacit - nasypal se do dlaně a lízal se a celý jazyk byl barevný (i ta dlaň) - dle příchutě
Do skauta jsem také chodila a moc ráda! A jako dítě jsem milovala Foglarovky!
Není tady
Pro mléko s bandaskou nebo do litrových skleněných lahví uzavřených takovým "špuntem" stočného papíru. Zmrzlina do oplatkových misek, pribináky v kelímku z voskovaného papíru, másla čtvrtka nebo osminka, kousek papíru na překrojenou šišku chleba. Čtvrteční fronty před knihkupectvím, zboží zabalené prodavačem do papíru.... Guma, vybika, Honzo vstávej, slepá bába, bunkry v křoví...., strašidelné sny, když jsem v útlém věku hrála poprvé na krvavé koleno, navíc jsem tu hru tehdy vůbec nepochopila.... O prázdninách na venku husopaska (dost jsem se jich bála). Mávání vlakům taženým párou - chtěla jsem být topičem, než dorostu na strojvůdce, přechod z parní trakce na elektřinu (do první třídy jsem bydlela u trati). Přehlídky na Letné 9. května, lidé přicházeli se štaflemi, aby viděli, nějaký pán mě vyzvedl k sobě nahoru a pak se mě pokoušel osahávat, spousta exhibicionistů po parcích (aspoň mi to tak přišlo). Moc se mi líbily pionýrské kroje, i svazácké. Ve čtyřech letech jsem pomalovala stěnu schodiště našeho činžáku od přízemí až k půdě pionýrkami.
No a Vinnetou.... Kdo jsi byla ty, vrabčáku?
Mám pocit, že kola jsme měli všichni.... V módě tehdy byly skládačky.
Není tady
Leno, díky, že jsi mi připomněla Vitacit, nemohla jsem si vybavit název. Foglarovky jsem přečetla snad všechny; první byla Tajemná Řásnovka, ale to jsem ještě netušila, co jsou to foglarovky. Je klidně možné, že jsme s tvojí maminkou vrstevnice.
Báro, zmrzlinu do oplatkové misky taky pamatuju, pribináky jsem zásadně pojídala na koberci v pokoji u balkónu (nejlepší byl kakaový), vážené máslo a půlku šišky chleba s papírem mám v paměti taky, Honzo, vstávej taktéž, bunkry v křoví byly nejlepší na konci prázdnin (křoví bylo vysoké a husté), o prázdninách u babičky jsme pásli krávy a kozy, parní mašiny a vlaky vůbec mám moc ráda - taky jsem dlouho bydlela blízko trati (po změně bydliště mi to chybělo), naši mě museli vždycky zavolat, když jeli popeláři (chtěla jsem být popelářem). Nebyla jsem Vinnetou ani Olda, jen nějaká řadová indiánka. Měla jsem zeleného favorita (dodnes je funkční, jen už poněkud drnčí), skládací přišly do módy o trochu později.
Není tady
Ještě jedna silná, ale potlačená vzpomínka z dětství - uhlíři, jak sypou z puten uhlí okénkem do sklepa a babička je kontroluje, zda nemají putny příliš promáčklé. Ten zvuk uhlí padajícího z výšky a moje úzkost, zda někoho nezasypou, ujšťování babičky, že to byla ve sklepě zkontrolovat a moje podezření na dospělou bohorovnost, které je jasné, že se přece nic takového nemůže stát.
Není tady
vrabčák
Pak jsem byla v tajném skautu (později v povoleném), čímž začala další nádherná dobrodružství.
Také jsem chodila do skautu. Bylo to krásné, včetně táborů. Později, když jsem měla děti na ZŠ a skaut byl zakázaný, děti chodily do turistického oddílu, což byl u nás přejmenovaný skaut. Jen historii skautingu se tam neučily. To jsme jim povídali doma.
Není tady
Krásné vzpomínky všech! Je neuvěřitelné kolik si toho pamatujete!
Není tady
LENNNA napsal(a):
Moc ráda na facebooku koukám na staré fotky, zavzpomínáte někdo také rád?
Plno věcí už jsem nezažila, ale dost ano a ráda zavzpomínám.
Spartakiádu už nepamatuji, ale muselo to být moc fajn, alespoň fotka na mě tak působí
https://foto.dama.cz/imagestorage/dama/ … 229508.jpg
Mňa teda masové cvičenie nenadchlo... (zapojili ma proti vôle len v škôlke, ale to veľmi nepamätám - potom om auž vyhýbaôa). Ale bracho sa tuším z gymnázia dostal až do Prahy a bol nadšený.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.