Crabe, máš pravdu, že novorozenec nemůže "projevit svoji vůli sloužit Bohu", už jenom proto je divné, že to "věřící berou za svoji zodpovědnost, když dávaj své novorozence křtít".
Já ten křest vodou, jako symbol odevzdání se službě Bohu, beru asi tak stejně, jako v Biblické době "oběti", pomazávání dveří krví...

Cítím to tak, že dnes, když se člověk zaměří na Boha a jeho zákony, má čisté srdce, tak jasně ví, že nejdůležitější je požádat jej o pomoc až v době, kdy CHCE mít čisté svědomí.

Nemusí ho mít čisté, ale musí to chtít.

Ano. A křestem dítěte se rodiče zavazují ho takovouto cestou vést (dle katolické víry).

Navíc nejde o to sloužit Bohu, to bych byl pořád "já", který mu sloužím. Ale úplně z toho odstínit samotný pojem "já". "Živ jsem pak již ne já, ale živ je ve mně Kristus." Rozumíme si?.. To je úplně něco jiného.

Všechny duchovní nauky usilují o totéž. Aby naše vědomí stanulo v indiferentním stavu vůči té osobě za kterou samo sebe až doteď považovalo. Jako bychom nahlíželi na cizí bytost. Až na to, že známe všechny její psychické stavy, myšlenky, pocity, touhy, odpor atd. Avšak neslučujeme se s nimi. Tehdy totiž uvidíme svět nezkresleně, bez zabarvení našeho ega. A to je stav vysvobozující, vedoucí ke skutečnému poznání.

Křesťanství toho pak dociluje křtem tak, že do nás vstoupí vědomí Krista. Ale je úplně jedno, jak toho dosáhneme, důležité je to učinit. Neboť ego je to, co naši mysl poutá a skrze něj vstupuje veškeré zlo do tohoto světa. A dokud tohoto indiferentního stavu nedosáhneme, jsme pořád děti, které chápou jen velice málo. Proto panuje ve světě taková bída a temnota. Naše mysl je dosud zcela nevědomá vyšších stavů oproštění od sebe sama. Jen hrstka lidí na světě to zatím dokázala, ostatní se vezou lapeni ve svém jáství. Dirigováni a spoutáni vlastním egem.

No tak promiň, i když to asik nejde, viď?

Crabat
Dnes 15:55
Stačí se rozhlédnout po duchovní scéně

Palomita[b napsal(a):

]Marně přemýšlím, z jakého důvodu bůh podaroval člověka egem[/b], když jej pak o něj chce připravit? Proč? Jsme tedy hračky, které nemají mít vlastní myšlení a jen slepě naslouchat - komukoli, čemukoli? To je jako by nám bůh dal dvě nohy, abychom mohli chodit vzpřímeně, ale někdo trval na tom, že bůh vlastně chtěl, abychom nohy nepoužívali a jen se plazili a vykládal to jako slovo boží..

No tak teoreticky abys byla vnímavá k různým pokušením, které Ti zlé mocnosti podstrčí.  A pak se terpv ukáže, jak se k tomu postavíš.

Judyna napsal(a):

Palomita[b napsal(a):

]Marně přemýšlím, z jakého důvodu bůh podaroval člověka egem[/b], když jej pak o něj chce připravit? Proč? Jsme tedy hračky, které nemají mít vlastní myšlení a jen slepě naslouchat - komukoli, čemukoli? To je jako by nám bůh dal dvě nohy, abychom mohli chodit vzpřímeně, ale někdo trval na tom, že bůh vlastně chtěl, abychom nohy nepoužívali a jen se plazili a vykládal to jako slovo boží..

No tak teoreticky abys byla vnímavá k různým pokušením, které Ti zlé mocnosti podstrčí.  A pak se terpv ukáže, jak se k tomu postavíš.

Jo, souhlas

Ano, Judyno, je to obtížné, ale je to i smyslem našeho života. Aspoň to poznat, na chvíli vyzkoušet a uvidíš, jak báječně se přitom budeš cítit. Všechny bolesti i trýzně života od nás odstoupí, protože už nejsou naše, získáme tím svobodu a lehkost. Konečně se zase dokážeme od srdce zasmát. A život bude znovu plný tajemství a překvapení, tak jako tenkrát v dětství, i rozevře před námi úplně nové obzory.

rina napsal(a):

Judyna napsal(a):

A i to je docela utopie. Ale je to věc, o kterou se může snažit každý mezi tím všednodenním pinožením a nepotřebuje k tomu mít nastudované různé nauky.

Kde jsi přila na to, že je potřeba něco studovat?
Vždyť i tuším nejmoudřejší a nejbohatší člověk (v té době) nakonec poznal, že "marnost nad marnost"...

Píšu, že nepotřebuješ.

Jistěže, ale v počáteční fázi je to tak, že se vlastně přeléváme od pozorovatele k jednateli, jelikož ve stavu odosobnění dlouho nevydržíme. Jde o to, dokázat se vrátit do indiferentního stavu mysli. Jinak už je člověk zase jen uvnitř sebe a tím pádem spoután svým jástvím. Nic tím neztrácíme. Protože jakmile potřebujeme nad něčím přemýšlet, stejně už jsme zase uvnitř sebe. Výjimku z toho tvoří právě postoj pozorovatele. Neboť má mysl oscilovanou na odosobnění i je zároveň uvnitř svého já. A tehdy se můžeme poučit sami o sobě. Jelikož vidíme, co v naší mysli do nejemnějších detailů probíhá, aniž by vědomí toho bylo dosud zmanipulováno naším egem. Odtud se otevírá cesta k pravému poznání.

Judyna napsal(a):

Ano. Podle církve jsem se křestem svého dítěte zavázala k tomu, že ho budu vychovávat ve víře. Aspoň si myslím, že to tak je. A toto nemám úplně dobře zpracované. cítím se trochu jako kdybych křívě přísahala.
Ale jinak to beru a chápu jak píšeš a jak udělala i Tvá maminka.

Judyno, také jsem křtěná, ale nikdy jsem se vlastně blíže nezajímala proč (matně myslím kvůli babičce), ale to je vše, k víře mě nikdo nevedl. Budu se na to muset zeptat...

Ano, také mi vadí, když i někdo tvrdí, že Bůh chce to a to. Jak to ten člověk může vědět? Tomu říkám ego!
Toto už jsem psala před časem Luďkovi. A toto mi vadilo i na katolické víře - Bůh chce, abys dělal to a to, aby ses choval tak a tak...

LENNNA napsal(a):

Možná proto, že nás nestvořil dokonalé? Možná proto, že přesně věděl proč tak činí a proto, že to má svůj smysl? Možná proto, že máme ujít nějakou cestu?

Ále stvořil. Nedokonalost jsme získali až po zásahu Hada. Když jsme dostali možnost vlastní volby.
Tak jsme si zvolili.