Ano. Trošku slzičky, no...
I v souvislosti s tím, co mám "v pozadí"
Lék pod kůži?

Crabat napsal(a):

Nojo Palomito, ale dneska už tu nemáme direktivum materialistického myšlení. Dneska si může každý jít svou cestou a nebude za to pronásledován. A v takovém světě se najednou projeví, že existují i poněkud vyšší morální hodnoty, než má církev. A že si každý své morální hodnoty nese v sobě a nemá na to vliv jeho víra? Teprve tím, v co člověk uvěří a s čím se ztotožní, roste anebo upadá jeho morální credit.

Neříká se, že bůh je v každém z nás? Nestačí tedy uvěřit v sebe sama? Když už tedy člověk v "něco" musí uvěřit, aby se mohl posoudit jeho morální kredit?

Palomita napsal(a):

Judyna napsal(a):

Palomita napsal(a):

Morální hodnoty v sobě nese každý sám, bez ohledu na (ne)víru. Hledat morální hodnoty v církvi mi v kontextu dnešní doby přijde poněkud eufemistické.

...ale zase je fakt, že takové ty obecné hodnoty máme z Bible přejaté a ty jsou platné pořád, takže jakýsi základ tam je. A církve - ty jsou všelijaké...

Někdo má víru, někdo boha, někdo materialismus, někdo svědomí. Abych se nějak chovala, tak to nemusí být nikde napsané. Na světě je spousta věřících (v cokoli), ale zákonů, které něco přikazují nebo zakazují je čím dál víc. Čím to?  Kvůli těm pár materialistům? Věřící neznamená člověk chovající se dle morálních hodnot. A naopak, nevěřící není automaticky amorální.

Ano. Ale já měla na mysli Desatero. Tím se tak nějak řídíme, ať člověk věří nebo ne.

Palomita napsal(a):

Crabat napsal(a):

Nojo Palomito, ale dneska už tu nemáme direktivum materialistického myšlení. Dneska si může každý jít svou cestou a nebude za to pronásledován. A v takovém světě se najednou projeví, že existují i poněkud vyšší morální hodnoty, než má církev. A že si každý své morální hodnoty nese v sobě a nemá na to vliv jeho víra? Teprve tím, v co člověk uvěří a s čím se ztotožní, roste anebo upadá jeho morální credit.

Neříká se, že bůh je v každém z nás? Nestačí tedy uvěřit v sebe sama? Když už tedy člověk v "něco" musí uvěřit, aby se mohl posoudit jeho morální kredit?

Nevím, co Ti na to řekne Crabat, ale já nadšeně souhlasím! Protože já věřím ne tedy úplně v sebe sama, ale v lidi a v to dobré v nich a v moudrost a sílu přírody.(Pardon, opakuju se, ale tohle byla dobrá přihrávak)

Palomita napsal(a):

Neříká se, že bůh je v každém z nás? Nestačí tedy uvěřit v sebe sama? Když už tedy člověk v "něco" musí uvěřit, aby se mohl posoudit jeho morální kredit?

Nestačí.

Judy, však já taky.

Palomita napsal(a):

Judy, však já taky.

Jako v online úkolech mého vnuka: Čeština, str. 30, 3c.
Najdeme to oba. Svépomocí.

Judyna napsal(a):

Kopíruju Ti Tvoji otázku. O Bibli z mé strany nebyla ani zmínka.Tak nevím kdes to vzalaTy, to je Tvůj problém. Anebo spíš záměrně překrucuješ.

Aha?
Tak to je mi líto.

PS: po přečtení dalších příspěvků...
Líto mi je, že řikáš, že něco překrucuju.

Pro mne, když někdo řiká, že je to o Prorocích, je to pro mne zmínka z Bible. Takže asi není to jen můj problém. 

Vykrucovat se, že nemluvíš o Bibli, je stejně "nekřesťanské", jako psát o svém odpadlictví a později pokřtění syna, "jenom aby byl v obraze".

Judy, už po mně nic nekopíruj.
Nebo mě aspoň nekomentuj.

Upravil(a) rina (9. 11. 2020 22:20)

Palomita napsal(a):

Judy, díky za tip. Přečetla jsem něco na webu, nevím, jestli jen úryvek, nebo je to celá kapitola. Ale nezbývá než souhlasit a teda musím říct, že po vlastníc zkušenostech s dětmi, do puntíku vlastně i bez Proroka tak žijeme, aniž bychom tušili, že je to někde sepsáno ale díky za navedení

Ony ty kapitoly jsou krátké. Zrovna tu o dětech jsem četla ještě jako svobodná holka a moc mě to zasáhlo. Protože já byla vychovávaná úplně jinak. A to povídání se ztotožňovalo s mojí představou.

Palomita napsal(a):

Judy, u nás to vyplynulo tak nějak přirozeně a jsem za to ráda. A je super, že i ty jsi nakonec dokázala jít vlastní cestou

No, to je nejlepší. Já měla taky takovou nějakou představu, ale...Prostě mi ten pán mluvil z duše, proto mě to tak zasáhlo. Ale je fakt, že stejnou cestou bych šla i tak.

Rino, stíny ale v tomto případě jsou naše ego a jak se s ním vypořádáš? Věřící tak učiní skrze víru v Pána přijetím křtu a jeho významu. "Živ jsem pak již ne já, ale živ je ve mně Kristus." Tím přenese těžiště vědomí, které by za normálních okolností vedlo k já (egu) a místo něj v sobě nastolí vědomí Krista a sám zůstane jakoby stranou, indiferentní k své osobě a jenom coby tichý svědek. Mizení lidí, tedy dobrých skutků, které jsme chtěli vykonat, se v takovém případě nemusíme obávat, protože již nekonám já, ale On. Stačí zůstat svým vědomím stranou a nechat jednat Jeho. Vrcholná idea je nastolena, je ve víře v Krista, nemusíš se obávat poztrácení jiných ideí, tedy pokácení stromů, pokud pořád necháš jednat Jeho, pak On už vše dávno vyřešil.

No a máš vyhráno.

Ne, Rino, křtem tuto cestu přijímáš a vzdáváš se svého já. Proto kupříkladu evangelíci tvrdí, že pokřtít lze až odrostlejšího člověka, který chápe, co tím vlastně stvrzuje. Jde o přenesení těžiště mysli. A jak by mohl novorozenec přenést svou mysl mimo sebe, mimo své já, když tyto pojmy vůbec ještě nechápe.

A že Ty sama to tak necítíš? Nu, každého z nás čeká ještě velký kus cesty před sebou.