Bloss, skús to brať ako niečo prínosné pre seba - trebárs sa dozvieš niečo nové, objavné o sebe (koľko toho vydržíš?), alebo môžeš naozaj popracovať na niečom, na čo "normálne" nie je čas... Inak: Uisťujem ťa, že toto obdobie celkovo nenahráva spoločenskému a kultúrnemu vyžitiu , takže ani ja, hoci môj otec odišiel rýchlo a mama je ešte v podstate (okrem potreby spoločnosti a kontaktu, hoci aj telefonického) sebestačná, nerobím veľa iného než že sedím doma a čumím do noťasu. Robím z domu a väčšinu kontaktov mám online - čo je samozrejme lepšie ako vidličkou do oka, ale bohviečo to teda nie je. A o tom, ako mi chýba kino, divadlo, koncerty, výstavy... ani nehovorím.
Skús trebárs otcovi niečo nahlas čítať, možno sa vám to zapáči obom. Mám kamaráta (dosť morbídneho teda ) ktorý umierajúcej babičke čítaval Tibetskú knihu mŕtvych a myslím, že si to užili obaja. Aspoň on na to spomína pekne, nostalgicky - a babička nemá šancu odporovať mu.

Bloos., to věřím, že Tě to ubíjí.

Upravil(a) Judyna (19. 11. 2020 13:11)

Palomita napsal(a):

Blossom a v jakých intervalech se se sestrou u tatínka střídáte? Nebo je většina péče jen na tobě?

Střídáme se myslím spravedlivě, rozdělil nám to náš osud - já na částečném inv. důchodu jsem doma (své malé podnikání mám teď zavřené jak kvůli péči o tátu, tak kvůli covidové době.) Sestra chodí do práce. Takže já se starám přes den, odpoledne 4 hodiny pečovatelky (ale taky nemůžou vždycky), sestra se stará večer když přijde z práce. Noci si střídáme.

Díky těm pečovatelkám se to nějak dá zvládnout, bez nich bych u táty seděla od rána do šesti do večera. To bych dlouhodobě nedávala.

Blossom opět s vámi napsal(a):

Palomita napsal(a):

Blossom a v jakých intervalech se se sestrou u tatínka střídáte? Nebo je většina péče jen na tobě?

Střídáme se myslím spravedlivě, rozdělil nám to náš osud - já na částečném inv. důchodu jsem doma (své malé podnikání mám teď zavřené jak kvůli péči o tátu, tak kvůli covidové době.) Sestra chodí do práce. Takže já se starám přes den, odpoledne 4 hodiny pečovatelky (ale taky nemůžou vždycky), sestra se stará večer když přijde z práce. Noci si střídáme.

Díky těm pečovatelkám se to nějak dá zvládnout, bez nich bych u táty seděla od rána do šesti do večera. To bych dlouhodobě nedávala.

Jen mě napadlo, jestli by bylo reálně a samozřejmě žádoucí, se třeba se sestrou domluvit a dávat si na střídačku aspoň ty víkendy. Mít celé dva dny jen pro sebe a vědět, že o tatínka je postaráno, ale zase další víkend by takové volno měla sestra a pro tebe by to v podstatě znamenalo 14ti denní turnus.. Nebo aspoň jeden celý den.. Je důležité mít i své osobní volno, které se nepočítá jen na hodiny. Jakmile je člověk takto zapřažený denně bez možnosti vypnout, je to neskutečný nápor.

Blossom opět s vámi napsal(a):

O víkendech se střídáme, většinou já volno v sobotu a to vyrazím s přítelem na výlet a trochu si vyvětrám hlavu, a neděle mívá volno ségra, někdy jen neděle odpoledne.

Takže aspoň jeden den v týdnu volno mám, naštěstí.

To je moc dobře, že to máte takhle zařízené a že na to nejsi úplně sama

Upřímnou soustrast, Blossom

Upřímnou soustrast.

Bloosom, upřímnou soustrast. Tatínek měl krásnou smrt a moc hodné dcery.

Upřímnou soustrast, Blossom...

Děkuji vám za projevenou soustrast. Jsme klidní, smíření a vyrovnaní.

Blossom opět s vámi napsal(a):

Děkuji vám za projevenou soustrast. Jsme klidní, smíření a vyrovnaní.

Doufám, a moc vám to přeji!

Ano, díky za starost. Jen se mi nějak zatím nechtělo přispívat, vyřizujeme ještě věci po tátově smrti, ale jsme se situací smíření, život musí jít dál.

Buď tu, alebo na Skuhry: mama asi bude ďalšia nepriama obeť korony a karantény... Posledné týždne sa začala poddávať a v posledných dňoch sme s brachom skonštatovali, že je úplne apatická - asi depresia. Už ani nevstáva z postele, sotva si nakúpi a naje sa, rozhovory nevníma, odpovedá na autopilota (alebo na čo si myslí, že hovoríme), neupratuje, prakticky nevarí, nechodí platiť šeky na poštu, nehovoriac o odpovediach na vianočné pohľadnice. To už nie je vôbec ona.