Blossom opět s vámi napsal(a):

Tátovi jsme volali záchranku, je v nemocnici, vyhlídky jsou velmi špatné.

Jejdamane....to je mi líto.

dvakrát...

Upravil(a) Selima (1. 11. 2020 18:57)

Blossom, hodně sil, vám všem..

Rino, máš pravdu. Doktoři už mu nedávají šanci a mluví o něm jako o umírajícím a že je to otázka krátké doby. Dokonce nám proto dovolili výjimku- i přes covidový zákaz návštěv jsme se s ním šli dnes se sestrou rozloučit.
Našli jsme ho - jak se láduje obědem!!!!! Nevěřily jsme vlastním očím....
Nicméně lékaři asi mají pravdu, že srdíčko selhává víc a víc. Ale aspoň víme, že ho nic nebolí a že je o něj dobře postaráno (jídlo, pití, péče).

Tak už jen čekáme na smutnou zprávu, ale po návštěvě u táty nám to vše připadá naprosto nepochopitelné a absurdní- - - ???

rina napsal(a):

Blos, buď ráda za to, jak to je.
Před koncem většinou přichází jakási "úleva".
Myslím, že hodní lidé to dostávají jako dar.

Ano. Chtěla jsem napsat to, co Rina.

Já myslím, že vím, proč nepíše.

Táta to nevzdává.
Vývoj situace je naprosto absurdní: Poté, co nám po dva dny doktoři říkali otevřeně, že umírá a že je to otázka krátkého času, poté co nám dovolili i v covidové době návštěvu, abychom se mohli rozloučit, navzdory tomu táta žije. Řekli nám, že se zlepšil, ale že má zápal plic, takže nasadili antibiotika. Kromě toho mu dávají morfium na bolesti, takže si při naší návštěvě na žádné bolesti nestěžoval. Stav je prý nadále velmi křehký.
Blbé je, že za ním už samozřejmě nemůžeme a že ani telefonovat nejde, protože táta strašně málo slyší.

Nejnovější zprávy: Taťka se prý po naší návštěvě velmi zaktivizoval, takže si teď sám dojde na záchod a sám se nají. Zápal plic mu prý zaléčili (za den či dva???) a táta jen pořád chce domů. Takže ho zítra asi pustí!!!!

Život si s námi tedy hraje neuvěřitelnou hru, takové zvraty !!! A my tam byly rozloučit se v černém oblečení, naštěstí si toho táta nevšiml a díky tomu, že normálně baštil oběd jsme se tedy neloučily a návštěva proběhla jako jakákoli jiná v nemocnici...  A to átovi prý už selhávalo srdce......?

No, jsme samozřejmě moc rádi, že to vzalo takový obrat k lepšímu. Ale nepřestávám se divit.

Rino, nerozumím ti. Ať je to "stejně hezké až do konce"??? Takový nervák, jaký máme za sebou bych si ráda odpustila. Absurdní až morbidní, ale hlavně kruté drama máme tenhle týden za sebou. Naštěstí se to k dobrému obrátilo a táta snad zítra půjde domů.
Ale připadá mi, že si s námi osud fakt divně pohrává.

Já opravdu myslela na to, jak jsi psala, že mu chutná, a že "se zaktivizoval"...

Jen mě překvapilo, že jste se byly rozloučit v černém... Nemám ráda černou - od jistých smutných událostí, když jsem byla na střední škole. Mám ráda písničku Až mě andělé, kterou zpívá Petr Spálený. Moc vám přeju, aby pokračování bylo barevné.

Určitě s i toho bude vážit. A vám přeji hodně sil. Sand to bude dobré.

Přemýšlím o svém poslání, povinnosti i současném "zaměstnání". Vím, že to má velký smysl (pro tátu). To si pořád připomínám.
Jinak je to ale takové bezvýchodné. Denně u něj sedím, když je vzhůru není už ani o čem mluvit, takže naše konverzace se odvíjí jen v základních věcech (jídlo, záchod apod.). V mezičase, když zrovna nic nepotřebuje nebo spí, surfuju po netu, nebo se snažím opakovat si jazyky, nebo zkouším si číst. Jenže po chvíli zas táta něco potřebuje, takže na nic se nelze moc soustředit, víceméně kloužu jen po povrchu. Chybí mi být mezi lidmi, ubíjí mě být skoro pořád v našem domě, nevyjít třeba nikam "do práce". Vím, že své povinnosti dostojím, ale je to někdy nekonečné a ubíjející. I proto, že to nemůže mít happy end.