Dobře, to zvíře fakt už jen brečí, úplně slabým hláskem. Jako když vržou vrata.
Rychle mi poraďte, jak to sdílet, prosím, nebo možná udělám nebo neudělám něco pro jeho záchranu.

Já jsem celé toto vlákno asi tak nějak nepochopila. Co se tady vlastně řeší/řešilo?

Normálně, nahraj to na server TyTrubko (YouTube.com) a tady uveď jen odkaz.

To mám radost že já 🎺 neumím dát do Trubky příspěvek a že tě to rozveselilo.
Zvíře už nehlučí, takže je jasné proč bylo zapíráno. Doufám že jim chutnalo.
Nahrávku pořád mám a cca za dva měsíce zvědavost ukojím.

Teď se ale, jestli dovolíte, "vypíšu" z těch ostatních záhad.

Měla jsem tu vysněnou dovolenou po 20ti letech, kt. měla být naprosto bezstarostná.
Nebyla. Kromě toho záhadného zvuku, mě neskutečně obtěžovala sousedka z domu, jediná z nás tří komunikace schopných tady.
Sousedi nade mnou mají rozsáhlou rodinu a omezujeme se akorát na pozdrav. Ona je naproti nim, zazobaná, otravuje mě celou dobu, ale teď si vybrala každodenní buzeraci typu: Co třískáte těma dvěma (když jsem šla ven a rozčapené venkovní dveře zavřel průvan), nenechávejte tady prádlo týden, ať se na něj nemusíme koukat (na společných šňůrách na dvorku, asi jí vadilo že jsem tam JEDNOU měla prádlo tři dny, když zmoklo), ... Poslala jsem na tebe hygienu a ochranu zvířat, když ti tam celé dny řve kočka - to když se mrouskala, ač vykastrovaná - No, když mi tyká, tak to vím že je pod vlivem. A tak podobně.
Ten týden mé dovolené to bylo denně, někdy i dvakrát, a vyvrcholilo něčím jako: Ty neumíš uklízet?   Je tady takový smrad! Budeš platit za úklid, špindíro! Už táhni, odkud jsi přišla!!! (To už řvala na celé kolo a byla celá roztřesená a červená jak rak. Bylo to tuším v neděli, kdy tady bylo mimořádně horko a vlhko. Barák je stará poválečná nepodsklepená vila o osmi bytech, dnes 4 obydlených, venku je jímka a u mně v přízemí její kanál s poklopem, který pro smrad zakrýváme těžkým kobercem. Smrad tam je, na chodbě a částečně leze do mého bytu, na to jsem si už zvykla

Suma sumárum jsem sepsala, co se dělo.
Musím ještě přiznat, že v úterý ráno, když jsem jela na kole na poštu, ten poslední úsek před poštou už po chodníku, viděla jsem ji před sebou, takovou malou, s černýma brýlema na očích, zatmělo se mi vztekem před očima a já naznačila že na ni najíždím. Neudělala bych to, a kdybych náhodou neminula a fakt najela, zbláznila bych se strachem a hanbou, co jsem to udělala.
Ten okamžik kdy to hrozilo, byl strašný, jako v hororu.
Cítila jsem tu od.p.o.rnou radost, jak se bojí, a zároveň děs z toho, co to dělám.

Prosím, ještě mě nezatracujte.

Upravil(a) rina (8. 7. 2020 22:24)

Ze sna, který byl příjemný, mě budilo zvonění, o které jsem nestála.
Zkrátim to.
Za dveřmi byl plný prádelní koš něčeho, u kterého byl lísteček: Vyklizim skříň, kdyby jste se neurazila a něco by se vám hodilo.
Omlouvám se za urážky. Podpis.

Opět jsem volala dceři, kurník, už mám fakt pocit že jsem otravná.
Zkrátim na ntou.
Vrátila jsem prázdný koš k jejich dveřím, s textem, že je to pro mě nepochopitelné.
Dnes jsem šla prvně po dovolené do práce a večer u mých dveří byl vzkaz, že Pochopila jsem, že pycha předchází pád.
Pak až já šla venčit, tak šla dolů taky, já jí řekla že to co mi napsala bylo moc hezký...
Promiňte, bulím, tak zítra

Ok, však jsem psala, že mám radost.

Abych dokončila.
Začla vychvalovat a hladit mého psa, a že má pro ni mlsání, ptala se, jak se jmenuje a tak (bydlím tam už sedmej rok, nikdy neměla na mně pěkného slova), já asi furt čuměla jak puk, tak začla vysvětlovat, že se v ní něco hnulo... Že moc děkuje. A že se polepší.
Já na to, že jestli jsem to já něčím způsobila.
A ona že ne, ne, pozdravila a vrátila se domů. 

V tom koši bylo oblečení, ještě s cedulkama, evidentně pro ni příliš velké, drahá kosmetika, náušnice, hodinky, povlečení..., taky sladkosti a nějaké mléčné výrobky.
Všechno nepoužité. Chvíli jsem koketovala s myšlenkou že to snad šla koupit přímo pro mě, ale to už bylo hodně přes čáru, že ano?
Prostě neuvěřitelné a nepochopitelné.

Hm. Takže klidná zasloužená dovolená? Ani náhodou. Prožívám pocity, které jsem dosud nepoznala, v nečekaném spektru, od hněvu, přes nepochopitelné překvapení až po obrovskou radost.
Divné.

Děkuju, že jste dočetli až sem. Musela jsem vypustit páru, abych z toho všeho nezblbla...

Mi to připadá, jak by paní sousedka trpěla nějakou duševní poruchou a střídaly se u ní fáze (třeba jako u biopolární poruchy).

Judyna napsal(a):

Třeba proto je v důchodu.

a manžel nebyl doma, tak si nebrala léky..

Šmarja, mám se ho na to zeptat? Nebo mám očekávat ještě jiné verze chování?

rina napsal(a):

Šmarja, mám se ho na to zeptat? Nebo mám očekávat ještě jiné verze chování?

Rino, já bych to vůbec neřešila. A pokud zase dojde z její strany k něčemu podobnému, tak ji ber jako nemocného člověka. Neber si to osobně. Ono to asi ani osobní není.