LENNNA napsal(a):

cibule napsal(a):

Selima napsal(a):

Teraz Ti podľa mňa pomôže zdravo sa naňho nasr.... nasrdiť, ale časom dúfam uznáš, že také veci sa proste občas stávajú - ľudia sa prestanú mať radi, alebo - ešte častejšie - sa jeden proste vyvíja nejako inak a iným tempom ako druhý (ktorý sa možno nevyvíja vôbec). Najhlavnejšie je, aby boli ľudia šťastní, a keby 2 mali byť spolu roky nešťastní, to nech radšej idú od seba... a nech si obaja nájdu niekoho blízkeho svojmu terajšiemu JA, s kým budú šťastní. Každý koniec je zároveň začiatok niečoho nového - a teda šanca na niečo nové, iné. Držím päste, aby to nové boli samé dobré veci!

Já jím spíš začínám tak nějak pohrdat... Za to, jak to vyřešil.

Pohrdat? Proč?

Já nevím. Sama sobě teď moc nerozumím... Asi proto, že jsem mu věřila a on mě tak zklamal... A že mi to od něj přišlo strašně slabé a zbabělé... A taky proto, že se podle mě nijak nesnažil problémy vyřešit... Třeba by on řekl přesný opak, když by sem psal. Že se třeba snažil dlouho a já jsem ho neposlouchala. Nevím... Ale nemyslím si to. Myslím, že jsme na to nebyli dva.
Třeba to tak potřebuji, abych se mohla zdravě naštvat.

LENNNA napsal(a):

Já s tímto vůbec problém nemám. Nevím co bude časem, až budu sama déle, jestli se to nezmění.... ale dosud já jsem založením vlk samotář, vystačím si sama se sebou, mám stále co dělat, spíš mám obrovský nedostatek času teď. Sama jsem byla vždy hrozně ráda!
Co se týká letošní dovolené, tak volno z práce si určitě vezmu, ale budu doma, nikam nejedu.

Leno, ty jsi můj člověk. Mám to podobně, proto jsem i zůstala sama. Protože jsem po čase zjistila, že mi to vlastně vyhovuje.
Ani já neznám pocit nudy nebo nějakého nenaplnění.

Tak na cvičáku to bylo dneska moc prima. Bylo to sice náročnější na poprvé, ale líbilo se mi tam. A to jsem se tam tak bála jít... :-)
Bylo nás tam asi 17 a už se těším na další hodinu.
A zítra mi přivezou novou postel (1,5 lůžko). Konečně aspoň trocha vzpomínek zmizí... A snad i energie s ním spojená...

Trošku ti nevěřím, promiň!

cibule napsal(a):

LENNNA napsal(a):

cibule napsal(a):

Já jím spíš začínám tak nějak pohrdat... Za to, jak to vyřešil.

Pohrdat? Proč?

Já nevím. Sama sobě teď moc nerozumím... Asi proto, že jsem mu věřila a on mě tak zklamal... A že mi to od něj přišlo strašně slabé a zbabělé... A taky proto, že se podle mě nijak nesnažil problémy vyřešit... Třeba by on řekl přesný opak, když by sem psal. Že se třeba snažil dlouho a já jsem ho neposlouchala. Nevím... Ale nemyslím si to. Myslím, že jsme na to nebyli dva.
Třeba to tak potřebuji, abych se mohla zdravě naštvat.

Třeba jo, každý má tu cestu jinou a jinak se s tím vypořádává.... Ale zkus se na to podívat tak, že tohle je prostě život. Jo, jasně, kdo by si nepřál to "a žili spolu šťastně a spokojeně až do smrti" - asi každý! Ale hodně často to tak nedopadne, možná i většinou to tak nedopadne. Život je strašně dlouhý, my všichni jse měníme a třeba i sejdeme z té společné cesty a chceme najednou něco jiného.... nebo si přestaneme rozumět..... anebo se obyčejně zamilujeme jinde. Určitě to neplánoval s úmyslem ublížit, prostě se tak stalo. Pokud to není nějaký parchant, se kterým se nedá domluvit, někdo kdo neplatí alimenty, či tě vyhodí na ulici a chová se k tobě jako prase - to by bylo jiné, že mu nemůžeš přijít na jméno. Ale jestli je normální a prostě se jen vaše cesty rozdělili, pobreč si, třeba se i doma vyvztekej, jak je ten život blbej, ale pak to zkus přijmout s rozumem a přát mu štěstí. Však jsi ho měla roky ráda a nejspíše máš stále.

Cibulko a ještě jedna myšlenka.... až to půjde, zkus se na celou situaci podívat jako na jedno velké nové dobrodržství a výzvu! Čeká nás něco absolutně nového, co jsme nezažily... může to být velké dobrodružství, co nás asi čeká, máme plno možností, co zkusit, kudy se vydat, udělat něco, co jsme se bály udělat nebo nemohly, zkusit vykročit do neznáma za tu naši dloholetou komfortní zónu, co tam asi najdeme?.... výzva jak to zvládneme, jak se naučíme být samostatné....

LENNNA napsal(a):

Cibulko a ještě jedna myšlenka.... až to půjde, zkus se na celou situaci podívat jako na jedno velké nové dobrodržství a výzvu! Čeká nás něco absolutně nového, co jsme nezažily... může to být velké dobrodružství, co nás asi čeká, máme plno možností, co zkusit, kudy se vydat, udělat něco, co jsme se bály udělat nebo nemohly, zkusit vykročit do neznáma za tu naši dloholetou komfortní zónu, co tam asi najdeme?.... výzva jak to zvládneme, jak se naučíme být samostatné....

Výborná myšlenka! Díky za ní moc. Myslím, že to je ten správný pohled, který určitě taky vyzkouším.

Nevím, jestli z minulé zprávy nevyplynulo, že jsem ho taky podvedla. Jestli ano, tak to hned uvedu na pravou míru. Za své svědomí můžu říct, že jsem ho nikdy s nikým nepodvedla. Strach z ublížení sobě i druhým mi to nedovolil... Tím, že jsme oba nebyli svatí, jsem myslela u něj něvěru a u mě to, že jsem na něj byla nepříjemná.

cibule, tvoje výhoda je v tom, že "zdravou namíchlost" vůbec nepotřebuješ Stejně se ti daří a děláš pokroky, ne, že ne.. sem tam je den báječný, sem tam je den na dně a sem tam je prázdný. No a co? Tělo (mysl) si sama řekne, jak vše překonat a jít dál. Ty lepší dny budou čím dál víc převládat a ty špatné jsou přirozenou součástí našich životů. Bez nich bychom si neuvědomovali, jak je nám dobře Už teď za pouhopouhých "sedm stránek" na Babinetu je vidět, jaký je rozdíl mezi tvým prvním příspěvkem a současným.

K nové posteli gratuluji, myslím, že to byl skvělý krok! Přeji spoustu krásných probuzení s dobrou náladou a úsměvem na rtech.. ať se ti zdají krásné sny, třeba o tom, jak plníte úkoly na cvičáku a stopujete kešky

LENNNA napsal(a):

Judyna napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Já s tímto vůbec problém nemám. Nevím co bude časem, až budu sama déle, jestli se to nezmění.... ale dosud já jsem založením vlk samotář, vystačím si sama se sebou, mám stále co dělat, spíš mám obrovský nedostatek času teď. Sama jsem byla vždy hrozně ráda!
Co se týká letošní dovolené, tak volno z práce si určitě vezmu, ale budu doma, nikam nejedu.

Leno, ty jsi můj člověk. Mám to podobně, proto jsem i zůstala sama. Protože jsem po čase zjistila, že mi to vlastně vyhovuje.
Ani já neznám pocit nudy nebo nějakého nenaplnění.

Že? Já spíš bych brala ještě více času, abych vše stihla
Já mám oproti tobě jen jednu nevýhodu (třeba časem překonám, nevím....) - mám strach cestovat sama někam.... mám odjakživa šílenou orientaci, fakt dokážu zabloudit i v rodném městě .... takže jsem se sama nikam raději neodvážila a věkem se to jen zhoršuje.

Ale já taky sama moc necestuju. Akorát na kole - to e vyloženě toulám

Judyna napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Judyna napsal(a):

Leno, myslím, že se k rozchodu stavíš moc dobře.

O problémech dojíždění už jsme spolu mluvily, viď. Já mám velké štěstí, že mám vlakové spojení. Autem bych jezdit nemohla, je to příliš drahé a to by se mi nevyplatilo.

Jinak já řidičák mám, zato nemám auto :-).

Judyno, ještě na toto jsem chtěla reagovat a pak zapomněla..... to docela koukám, že píšeš, že je to drahé. Protože mě vyjde dojíždění autem do práce naopak levněji. Cesta autobusem mě stojí 2.000,- Kč měsíčně. Za benzín do auta jsme tankovali také měsíčně 2.000,- Kč, ale byly v tom i cesty navíc na nákup, návštěvy k rodičům.... takže samotná cesta autem do práce vyjde opravdu levněji než autobusem.

Já jezdím vlakem, cesta by mě stála něco přes 2000, ale s využitím slev je to zhruba 1000 Kč měsíčně na 35 km. Autobusem nevím, na idosu se mi nezobrazují ceny.

Já to mám mezi městy 11 km. S přestupem, jezdím 2 busy. Cenu vlaků zase neznám já, asi budou levnější než autobus.... ale nevím. Každopádně cestování autem se u mě opravdu vyplatí.

Cibulku a vídáte se někdy? Nebo se odstěhoval se vším všudy a už jsi ho neviděla a nejste v kontaktu?
My se občas vídáme, ale jen kvůli provozním věcem nebo jak to říct. Stěhoval se postupně, takže už 3x si byl pro věci. Dáme kafe, pokecáme, on se vždy ptá jestli něco nepotřebuji. Občas se zastaví u mě v práci na skok. My opravdu vycházíme moc dobře a zůstali jsme - jestli se to tak dá říct - kamarádi. Jsem ráda, že jsme to po těch letech, po tom všem a kdy se máme oba pořád rádi, jen asi jinak - zvládli tak dobře, pohodově.