Cibulko, drž se. Máš nádherný čtivý sloh, piš, piš, piš, jsem přesvědčena že se všichni těšíme na tvé další příspěvky. Myslím, u tebe, že není u tebe nutné dávat si pozor na cokoliv, co děláš, cítíš, píšeš, prostě, jak říkaj holky, nech to plynout.
Já u tebe cítím obrovskou schopnost vše zvládnout bez zbytečných bolestí, ztrát, a naopak s noblesou a krokem, ba ne!, se skokem vpřed. 🍀🍀🍀
Za mne 👍.

Ok, to je vpoho, dáš to, a my se budeme radovat rádi/y s tebou. ✌️

LENNNA napsal(a):

cibule napsal(a):

Lenna: za Petra Casanovu moc děkuji. Čtu ráda a docela dost, takže to by mohla být ta správná cesta.... Jen se trochu bojím, že na tom budu jako rina, že budu pořád brečet... Včera jsem zkusila Marka Gungora od Palomity, a přestože on je opravdu výbornej, tak jsem ho nedala a jen sem bulela.

Mám za sebou další částečně probdělou noc (ty noci jsou pro mě nejhorší), ale jestli to čte někdo, kdo je na tom stejně jako já (a pro koho to taky i mimo jiné píšu), tak můžu říct první lehké změny. Dnes je to 18tý den a já si už uvědomuji skutečnost, že jsem na začátku nového života. Starý život už se nevrátí a už nic nebude jako dřív. To je u mě velká změna. Až dosud jsem popírala, že to tak je a bude.
Taky díky všem lidem okolo, včetně vás, začínám teprve teď poslouchat, co mi kdo říká a uvědomovat si snad, že tohle bude nejspíš hlavně o mně. Začínám hledat lásku v sobě. A odpuštění. Je to hrozné, co napíšu, ale pomáhá mi i to, když čtu, kolik z vás to prožilo a přežilo, a tak si říkám, že to snad taky přežiju.

Myslím, že přichází druhá etapa. Přestat už se soužit hledáním proč... možná, že když bych... a on a já..... a místo toho se vnořit hlouběji do sebe. Vůbec se mi do toho nechce. Bojím se toho, co tam najdu, ale musím. Chápu tě, Lenno, s tím řidičákem. Musí to být děsný pocit překonat tu hrůzu... Ale zdáš se mi jako hodně silná žena, která to zvládne. Opravdu.

Ono to ponoření se do sebe je trochu i nutné. Rodina i kamarádky už mě mají plné zuby. Už je nebaví poslouchat ode mne pořád to samé, tedy co jsme udělala špatně a jak jsem k ničemu a že nestojím za nic a že jsem na tom světě jen proto, abych trápila druhé a uuuuááááááááá....

Uvidíš, podle mého Petr Casanova nerozbrečí, naopak on to vše výborně vysvětluje, že si řekneš "aha". Je opravdu výborný, já ho chválím až do nebes   Je jasné, že třeba nemusí sednout každému, ale i níže holky píšou, že ho znají a je dobrý... tak uvidíš.
Jinak ad. to tučné - to já mám úplně jinak než ty. Já se v tom naopak neumím (i kdybych chtěla) rýpat, přemýšlmet, dumat nad tím... vůbec nepřemýšlím co já, co on, co bylo špatně, nerozebírám v sobě... já ani nechtěla vědět podrobnosti, kam jde či zda někoho náhodou nemá... nechtěla, k čemu by mi to bylo? Aby mě to jen víc trápilo? Děkuji, nechci. Asi nějaký pud sebezáchovy   Prostě jsme se rozešli, nejsem v pohodě určitě, je tu strach z budoucnosti, ale nepřemýšlím nad minulostí, to vůbec. Jen by mi to ubližovalo, prostě konec a jdu dál. Teda zatím moc nejdu , zatím jsem v takovém otupělém nicnedělání, kdy člověka nic nebaví, nemá na nic náladu, smutek, chce to čas. Ale za mne radím nepitvat se v tom.

LENNNA................super, máš můj obdiv.............já to tak neuměla

Tak jsem se po hodně dlouhé době dobře vyspala... Spala jsem plynule až do skoro 4 hodin ráno a pak si ještě na 2 hodiny schrupla. Hmmm, řeknu vám, že je to báječný pocit. Nikdy mě nenapadlo, jak pravdivé je rčení, že nejcennější je spravedlivý spánek.

Včera jsem si večer naordinovala ještě poslech Čtyř dohod od Dona Miguela Ruize. Namlouvá to Jaroslav Dušek a myslím, že je v tom taky hodně pravdy.... A může to člověku změnit pohled na svět okolo i na sebe. Když by měl někdo zájem, tak z této adresy jsem to stáhla: https://uloz.to/file/4Rix4UMT47Ty/don-m … -kniha-mp3

Cibule, jak to jen vyjádřit. Je fajn hledat nějakou cestu, či průvodce, která by Ti pomohla dostat se z nejhoršího. Jenom bych radila - nezabředni do ničeho příliš hluboko, aby ses neztratila.
Víš, nedávno jsme se na jiném vlákně dotkly takového společenství, či sekty, která v rámci nějakého ozdravení mysli (a hlavně prachů pro vůdkyni) naprosto manipulovala myslí žen.
Jsi teď hodně zranitelná, tak pozor. Používej hlavně zdravý rozum.

Ahoj holky,děkuji za podporu i upozornění.
Právě jsem se vrátila ze setkání asi 60ti lidí, co mají stejný koníček jako já - geocashing. Vytáhla jsem tam mojí mamču a obě nás mile překvapilo, jak pohodově nás tam obě přijali, přestože nás viděli poprvé, a jak to měli pěkně udělané. Pekly se tam buřty a kýty a povídalo se. Docela dobře jsme se bavily a v tombole jsme pak ještě vyhrály takovou drobnost, co potěšila.
Když jsem pak vysadila doma mamču a jela dál už  sama, dostala jsem najednou takovej záchvat pláče, že jsem jednu dobu nebyla schopná řídit. Byl to takovej hysterák, že jsem se tak snad ani ještě neslyšela...

A já říkám že byl očistnej!
Stojím si za tím celým svým srdcem. Vysvětlit ani ničím podložit to neumím, ale moc dobře znám, co Cibulka psala o pláči kdekoliv bez ohledu na okolí, a ten usedavej pláč, když se zdá, že důvod není, ten taky.
Já takhle "plakávala", a dodnes pláču nad filmama, písničkama, nejakýma pocitama, který mě dojmou venku nebo i doma...
Pláč bývá srdceryvný, musím si utírat slzy a nos,... Ale pak vždycky přijde jakási úleva, jakoby mi praskly nějaké okovy, které mě svíraly... 😂

Judy, po výbuchu většinou následuje klid Únava pomůže zjitřené emoce zase zklidnit a tak nějak hodit mysl do útlumu a to je v těchto chvílích žádoucí - někdo to vnímá jen jako únavu a někdo jako úlevu. Taky to mám jako úlevu

A ještě jsem si vzpomněla, že se mi stal dneska další zázrak. Celé dopoledne i odpoledne pršelo. Říkala jsem si: "noo, to jsem tedy zvědavá, jak se ta akce vydaří, když je takové počasí... Ale co, mají tam být přístřešky, tak to snad půjde..." A nevěřili byste všichni tomu (teda já tomu nemohla uvěřit), ale těsně před tím než jsem vyjela autem, tak přestalo pršet a v průběhu akce pak nepršelo vůbec. Dokonce se v jednu dobu dokonce udělalo lépe. A když jsem z akce odjížděla, tak tam zrovna začínalo zase pršet. Sice jemně, ale přeci jen. Když jsem pak přijela domů, tak zase pršelo... Máma (je jí 65 let a akční už moc není, ale je ráda mezi lidmi) k tomu říkala: "Pán Bůh nás má rád."

Judyna napsal(a):

Neznám očistný pláč. Pláč beru jako výbuch emocí a jsem pak po něm akorát unavená.

Judy, to je mi líto.
Tak trochu jsi mi připomněla mě samotnou jako dospělou, která přišla na to, jak jí rodiče (spíše otec) říkali,  že plakat se nemá.
Pochopila jsem, jak to bylo blbě, až když jsem samu sebe slyšela říkat svému plačícímu děťátku, že to nemá dělat, a v srdci cítila že MÁ a MUSÍ!
Plakala jsem tehdy s ní, plakala jsme každá o té své bolístce, ale plakaly jsme v objetí a probudilo se mezi náma obrovské teplo a poznání čehosi moc důležitého a nezapomenutelného na celý život.
Dnes už říkám jenom své malinké vnučce 'Neplakej, já ti to pofoukám...', a svým velkým dcerám, když mi brečej do telefonu, 'Neplakej, ráno to bude lepší'...
Plakat se má...  Aby se oči a duše vyčistily.

Upravil(a) rina (19. 6. 2020 22:30)

Rinoé, ale já přece neříkám, že nepláču. Pláču, ale nerada, protože mě to unavuje a rozrušuje - prostě vše, co jsem napsala výše.
Mně nikdo neříkal, že plakat se nemá a ani já to nikomu neříkám. To by bylo špatně.

Dneska je mi mizerně... Celý víkend přede mnou bez náplně a ještě to počasí venku, to mi taky na optimismu nepřidá.... Ale spaní už bylo zase docela dobré. Spala jsem s drobnými přerušeními až do 4 hodin, takže hlásím úspěch.
Mám sice před sebou úklid bytu, ale jinak nic. Kromě čtení... Je to pro mě hodně nepříjemný pocit... Nemám žádnou náplň dne, kdy bych mohla blízkého člověka něčím potěšit a zároveň tím potěšit sebe... Na televizi zatím koukat moc nemůžu, protože to byla vždycky spíš oblast manžela. Ten byl schopný fascinovaně pozorovat obrazovku od dopoledne až do večera. Já to teď taky zkusila, ale buď tam na mě koukal příběh stejně nešťastné ženské, taky opuštěné, nebo naopak šťastné páry nebo se tam lidi hádali nebo tam byly zprávy a ty taky moc nemusím... A nebo tam jsou pořady, co jsme sledovali společně.
Jediný film, který se mi v tuto dobu líbil, byl film Ženy v pokušení. Byla to taková pozitivní komedie. Nenapadá vás někoho něco podobného, prosím? Klidně i v cizí produkci.
Já jdu zatím na ten úklid... Minulý víkend jsem pak z toho měla docela radost, když bylo čisto a voňavo..

Mě hodně pobavil film "Co muži chtějí" - je to taková nenáročná blbost u které jsem se nasmála víc, než jsem tušila a nebo Špunti na vodě A nebo skoro bez lidí a bez romantiky je krásný film "Planeta Česko".