Palomita napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Jinak jsou prostě lidé, u kterých mlčím a šoupu nohama, minimálně do doby než mám za sebou to, co od nich potřebuji - třeba zubař ... no učitel autoškoly

Teď jsi mě rozesmála, protože přesně u těch dvou jsem si vždycky řekla svoje Oba byli chlapi, tak kvitovali s povděkem, že ví, na čem jsou Kdysi ještě hodně dávno, kdy injekce nebyly běžnou součástí nabídky a můj zubař je nechtěl dávat, dala jsem mu jednoduchou volbu, že buď ho pozvracím a budeme tam 4 hodiny a nebo mi dá injekce a za hoďku se rozloučíme. Hádej, co si vybral Je to fakt zbytečnej stres.. i kdyby si tenkrát vybral tu první variantu, jsem v klidu, protože BYL varován

Neke! Vidíš, jak jsme každý jiný   A to já jsem jinak docela od rány a hodně narážím, že řeknu, co si myslím a nebojím se to říct. Ale jsou profese, kde zase neřeknu nic ani za nic. Doteď to byli lékaři. Dokud jsem nepoznala učitele autoškoly

Lennno, já bych napsala asi jediné, a sice lidé jsou si rovni. Žádné takové "on má navrch" neexistuje, obzláště pokud jsi ty v pozici platícího zákazníka.

LENNNA napsal(a):

Chlape, co to je za hloupou radu? Sprdnout na tři doby a byl bys rychle hotovej? Jednak to jsou jeho podmínky a nikdo mě nenutí k němu chodit. A za druhé sprdnout někoho, kdo nyní má nade mnou "navrch"? Já od něj potřebuju naučit řídit a aby mě nepotopil u zkušek, já nejsem vůbec v pozici, abych "si to s ním rozházela". Navíc já si tu nestěžuji na něj, to vůbec! Já si tu stěžuju jen na sebe - že jsem zmatkař, posera a sama sobě si to ještě víc ztěžuji, to není jeho chyba.

No a já se tě snažím uklidnit, že není důvod se takovýchhle lidí bát Nemá navrch, ty mu platíš peníze za objednanou službu. Když ti bude vadit jeho nepružnost, půjdeš jinam a on přijde o kšeft.

cibule napsal(a):

Včerejší den byl moc fajn. Snažila jsem se udělat docela změnu v myšlení a povedlo se mi to. Řekla jsem si, že tohle období je nejlepším obdobím v mém životě a že si ho užiju. A tak jsem si užila i ten den. Každou myšlenku, která přišla o něm, tak jsem vyhodnotila jen jako myšlenku a dál se jí nezabývala. Rodinu i okolí jsem poprosila, abychom se o něm už nebavili. Udělala jsem si radost sama sobě a zvládla jsem další výzvu autem. Na cvičák jsme totiž s paní psounkovou jezdily MHD, ale v tomhle vedru jsem si přála, abychom tam mohly jet jako všichni ostatní autem. Včera odpoledne jsem si v klidu projela s navigací trasu a zjistila jsem, že to není zas tak těžké, jak jsem si původně myslela.
Tohle vše mi pomohlo, abych už celý den nebrečela, líp jsem jedla a žaludek se taky uklidnil. Najednou jsem zjistila, že mi vlastně nijak ten člověk nechybí. Tak a dost o něm.

Včera jsem to s aktivitami i nadšením trochu přehnala. Přetáhla jsem svůj čas na spaní, a přestože jsem nevyspalá, tak nejsem nijak lítostivá ani nebrečím. Jen tady v práci koukám jako výr a všechno mi jde o něco pomaleji.

Ale mám ze sebe velkou radost. Uvidíme, jak mi to půjde dál, ale nebudu se nijak stresovat budoucností. Dneska žiju zase jen dneškem.

Různé strachy má v sobě každý člověk. Klobouk dolů a palec hore za to, jak bojuješ a překonáváš sebe sama. Jde ti to čím dál líp

cibule napsal(a):

Děkuji, je to i tvoje zásluha, jak jsi mi včera vyčinila.

A taky mi pomáhá, že se začínám rozhlížet kolem sebe a komunikovat.

Jsem ráda, že jsi vše pochopila tak, jak to bylo myšleno Máš mou plnou podporu, ač to může někdy vyznívat všelijak

cibule napsal(a):

Včerejší den byl moc fajn. Snažila jsem se udělat docela změnu v myšlení a povedlo se mi to. Řekla jsem si, že tohle období je nejlepším obdobím v mém životě a že si ho užiju. A tak jsem si užila i ten den. Každou myšlenku, která přišla o něm, tak jsem vyhodnotila jen jako myšlenku a dál se jí nezabývala. Rodinu i okolí jsem poprosila, abychom se o něm už nebavili. Udělala jsem si radost sama sobě a zvládla jsem další výzvu autem. Na cvičák jsme totiž s paní psounkovou jezdily MHD, ale v tomhle vedru jsem si přála, abychom tam mohly jet jako všichni ostatní autem. Včera odpoledne jsem si v klidu projela s navigací trasu a zjistila jsem, že to není zas tak těžké, jak jsem si původně myslela.
Tohle vše mi pomohlo, abych už celý den nebrečela, líp jsem jedla a žaludek se taky uklidnil. Najednou jsem zjistila, že mi vlastně nijak ten člověk nechybí. Tak a dost o něm.

Včera jsem to s aktivitami i nadšením trochu přehnala. Přetáhla jsem svůj čas na spaní, a přestože jsem nevyspalá, tak nejsem nijak lítostivá ani nebrečím. Jen tady v práci koukám jako výr a všechno mi jde o něco pomaleji.

Ale mám ze sebe velkou radost. Uvidíme, jak mi to půjde dál, ale nebudu se nijak stresovat budoucností. Dneska žiju zase jen dneškem.

Hlavne tá posledná veta je dôležitá - to je kľúč k šťastiu v živote.

cibule napsal(a):

Včerejší den byl moc fajn. Snažila jsem se udělat docela změnu v myšlení a povedlo se mi to. Řekla jsem si, že tohle období je nejlepším obdobím v mém životě a že si ho užiju. A tak jsem si užila i ten den. Každou myšlenku, která přišla o něm, tak jsem vyhodnotila jen jako myšlenku a dál se jí nezabývala. Rodinu i okolí jsem poprosila, abychom se o něm už nebavili. Udělala jsem si radost sama sobě a zvládla jsem další výzvu autem. Na cvičák jsme totiž s paní psounkovou jezdily MHD, ale v tomhle vedru jsem si přála, abychom tam mohly jet jako všichni ostatní autem. Včera odpoledne jsem si v klidu projela s navigací trasu a zjistila jsem, že to není zas tak těžké, jak jsem si původně myslela.
Tohle vše mi pomohlo, abych už celý den nebrečela, líp jsem jedla a žaludek se taky uklidnil. Najednou jsem zjistila, že mi vlastně nijak ten člověk nechybí. Tak a dost o něm.

Včera jsem to s aktivitami i nadšením trochu přehnala. Přetáhla jsem svůj čas na spaní, a přestože jsem nevyspalá, tak nejsem nijak lítostivá ani nebrečím. Jen tady v práci koukám jako výr a všechno mi jde o něco pomaleji.

Ale mám ze sebe velkou radost. Uvidíme, jak mi to půjde dál, ale nebudu se nijak stresovat budoucností. Dneska žiju zase jen dneškem.

Cibulko, no vidíš to! Přesně jak píšeš na konci, žij dneškem, jdi krůček po krůčku pomalu dál a ono to půjde!
Velký obdiv za to řízení!

Selima napsal(a):

cibule napsal(a):

Včerejší den byl moc fajn. Snažila jsem se udělat docela změnu v myšlení a povedlo se mi to. Řekla jsem si, že tohle období je nejlepším obdobím v mém životě a že si ho užiju. A tak jsem si užila i ten den. Každou myšlenku, která přišla o něm, tak jsem vyhodnotila jen jako myšlenku a dál se jí nezabývala. Rodinu i okolí jsem poprosila, abychom se o něm už nebavili. Udělala jsem si radost sama sobě a zvládla jsem další výzvu autem. Na cvičák jsme totiž s paní psounkovou jezdily MHD, ale v tomhle vedru jsem si přála, abychom tam mohly jet jako všichni ostatní autem. Včera odpoledne jsem si v klidu projela s navigací trasu a zjistila jsem, že to není zas tak těžké, jak jsem si původně myslela.
Tohle vše mi pomohlo, abych už celý den nebrečela, líp jsem jedla a žaludek se taky uklidnil. Najednou jsem zjistila, že mi vlastně nijak ten člověk nechybí. Tak a dost o něm.

Včera jsem to s aktivitami i nadšením trochu přehnala. Přetáhla jsem svůj čas na spaní, a přestože jsem nevyspalá, tak nejsem nijak lítostivá ani nebrečím. Jen tady v práci koukám jako výr a všechno mi jde o něco pomaleji.

Ale mám ze sebe velkou radost. Uvidíme, jak mi to půjde dál, ale nebudu se nijak stresovat budoucností. Dneska žiju zase jen dneškem.

Hlavne tá posledná veta je dôležitá - to je kľúč k šťastiu v živote.

Děkuji moc.

LENNNA napsal(a):

Jinak hlásím, že to dobře dopadlo - jízdy mám opravdu až zítra! To je neskutečný, jak já sama sebe umím znejistět a jak jsem se tím natrápila!

No tak to je výborná zpráva, ze které mám opravdu radost. Asi to pro tebe musí být obrovská úleva.

Tak přeji od , ať to zítra proběhne v klidu.
Když jsem si dělala řidičák já, měla jsem jako instruktora podobného pošuka. Při řízení na mě řval a několikrát mi strhnul volant a nadával mi a musím říct, že jsem si pak dlouho při řízení moc nevěřila a nechtěla jsem jezdit. Jsem docela citlivý člověk, co si bere všechno osobně, a dlouho jsem si po tom myslela, že se svým autem na silnici jen překážím. Pak se mamka odstěhovala na vesnici a když jsem za ní chtěla jet, tak mi nic jiného nezbylo, protože spojení MHD není nijak pohodlné. Časem jsem si cestu vyjezdila a přestala jsem se bát, ale stejně jinam se mi moc nechtělo. V momentě, kdy jsem zůstala sama, tak jsem přesun autem vzala jako nutnou věc a přestala jsem o tom přemýšlet, jestli někomu překážím nebo ne. A asi to bylo dobře, protože si teď všímám, že ne každý je vyježděný a někteří řidiči jsou na tom ještě hůř.

Ještě jsem si vzpomněla k tomu instruktorovi autoškoly - že v té mojí autoškole byli dva. Hned na začátku si nás mezi sebe rozdělili a od té doby nebylo možné přejít ke druhému. Já samozřejmě vyfasovala cholerika a ten druhý byl docela jiná káva - pohodář. Jednou jsem ho měla výjimečně, když ten můj nemohl a od té doby jsem si jen přála, abych ho mohla mít na jízdy co nejčastěji. Bohužel to nevyšlo. Když jsem pak dělala zkoušky, tak mě ten "můj" hodně překvapil. Hrozně se o nás (tedy tu naši skupinu, co měl na starosti) bál a udělal maximum, abychom to všichni udělali. A udělali jsme, zatímco ze skupiny od "pohodáře" pár lidí neudělalo.

Upravil(a) cibule (30. 7. 2020 20:50)

Palomita napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Já si tohle úplně nemyslím. V ideálním světě by si lidé byli rovni. Navíc já nepsala o lidech, ale o jejich pozicích a tam si lidé rovni určitě nejsou. Žák není roven učitelce ve škole, zaměstananec není roven šéfovi, uklízečka není rovna právničce, atd. - ale to je můj pohled, chápu, že každý to tak vidět nemusí

A to je právě ono.. i uklízečka je člověk a nikdo nemá právo po ní fňákat jen proto, že je já nevím co, ředitel zeměkoule. To stejné žák/učitel

Kéž by každý uvažoval jako ty...

cibule napsal(a):

Palomita napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Já si tohle úplně nemyslím. V ideálním světě by si lidé byli rovni. Navíc já nepsala o lidech, ale o jejich pozicích a tam si lidé rovni určitě nejsou. Žák není roven učitelce ve škole, zaměstananec není roven šéfovi, uklízečka není rovna právničce, atd. - ale to je můj pohled, chápu, že každý to tak vidět nemusí

A to je právě ono.. i uklízečka je člověk a nikdo nemá právo po ní fňákat jen proto, že je já nevím co, ředitel zeměkoule. To stejné žák/učitel

Kéž by každý uvažoval jako ty...

Kdo tak neuvažuje, tomu se to musí připomínat

LENNNA napsal(a):

AndreaP. napsal(a):

Lennno, já bych napsala asi jediné, a sice lidé jsou si rovni. Žádné takové "on má navrch" neexistuje, obzláště pokud jsi ty v pozici platícího zákazníka.

Já si tohle úplně nemyslím. V ideálním světě by si lidé byli rovni. Navíc já nepsala o lidech, ale o jejich pozicích a tam si lidé rovni určitě nejsou. Žák není roven učitelce ve škole, zaměstananec není roven šéfovi, uklízečka není rovna právničce, atd. - ale to je můj pohled, chápu, že každý to tak vidět nemusí

Ano, tak to prostě je. A je moc důležité, aby si lidé, kteří jsou "nahoře" uvědomovali, že i Ti "dole" mají svoji hodnotu a důležitost a takto k nim přistupovali. To by byl ideální stav. Takže spíš vzájemný respekt. Tvůj učitel by měl být rád, že ses k němu přihlásila a necháš mu vydělat. A snažit se i svým přístupem, abys autoškolu pod jeho vedením úspěšně zakončila.