Taky jsem byla v době manželství (i před ním - v době chození) odstřihnutá ode všech. Ale byla to práce BM.
Naštěstí jsem pak po nějaké době navázala a našla si i nové přátele.

Teď jsi ve fázi sebeobviňování. To je asi přirozené. Po čase snad uvidíš, že ne vše byla tvoje chyba. Protože k jiným ženám odcházejí i muži, kteří to doma mají v pořádku. Bohužel někteří jsou takoví slaboši, že se snaží vinu shodit na manželku.

Je v pořádku mít se přiměřeně ráda a je moc dobré mít vůli pomáhat druhým. Píšeš, že jsi žila vlastně manželův život, že byl pro Tebe manžel, kamaráda, milenec, přála sis, aby byl šťastný. Já teď budu trošku hnusná, ale asi Tě takový život naplňoval, takže v podstatě jsi to dělala i pro sebe....

Judyna: Píšeš, že jsi žila vlastně manželův život, že byl pro Tebe manžel, kamarád, milenec, přála sis, aby byl šťastný. Já teď budu trošku hnusná, ale asi Tě takový život naplňoval, takže v podstatě jsi to dělala i pro sebe....

Ano, s tím souhlasím. Naplňovalo mě to a rozhodně toho nelituji.
Když bych měla někoho, koho bych milovala a věřila mu, chovala bych se asi úplně stejně. Když jsem to psala, myslela tou chybou hlavně to, jak jsem se na něj nezdravě upnula a dětsky jsem si myslela, že ten vztah bude "až do konce".

vera napsal(a):

Něco skončilo, ale..............něco začíná.....něco nového.....třeba nová životní situace, kdy seš sama se sebou.....naučíš se být si kamarádkou a tak dál.........
taky mi to zpočátku nešlo a takové řeči mi vadily............
chce to čas............naučit se myslit na sebe, mít se ráda
po x letech se mi toto všechno nějak podařilo a žiju si spokojený život, báječný............našla jsem si přátele, po rozvodu jsem je měla jen v práci, skoro nejlepší kamarádku jsem si našla na Babi, jezdíme do zahraničí, každý týden na výlet
chtěla jsem mít nového partnera.....našla jsem si A.............před 11 lety,nějaký rok to fungovalo, ale nebydleli jsme spolu
teď jsme parťáci jen  na cestu..............jezdíme spolu do zahraničí, naposledy jsme byli v Nepálu, jsme baťůžkáři, vše za pár kaček, včera jsme byli na kole na Vysočině-Přibyslav a okolí..............vídáme se jen na cestách a vyhovuje nám to......je už moje teta..............
děkuji Vesmíru, že to tak zařídil

Vero, to jsem netušila, to je super! Dříve se ještě dělaly srazy, tak se dalo seznámit, že?

cibule napsal(a):

Udělala jsem velkou chybu v tom, že jsem se během našeho vztahu z vlastní vůle odřízla od všech ostatních lidí a upnula se na něj. Dokázala jsem samozřejmě běžně fungovat i bez něj, občas se setkala s pár kamarádkami (tak 2x do roka) a nic jsem si snad nevynucovala, ale uvnitř mě byl on jediný člověk, kterému jsem naprosto věřila a svěřila mu téměř vše. Měla jsem ho nejen jako manžela, ale i jako přítele, milence a parťáka. Žila jsem hlavně jeho život a přála jsem si, aby byl šťastný a spokojený. Co já chci bylo pro mě druhořadé. No, ale to je snad normální, když máte někoho rádi....

Asi jsem ho dusila svým zájmem, když o tom tak přemýšlím...

Průšvih je, že sama sobě být kamarádkou moc neumím. Přijde mi strašně sobecké koukat nejdřív na sebe a svoje potřeby. Často jsem si v životě říkala, že jsem se přeci narodila proto, abych druhým mohla nějak pomoct a zpříjemnit život a ne proto, abych si žila jen sama pro sebe. A dělá mi to vážně velkou radost a zadostiučinění, když můžu někomu s něčím pomoct a vidím, jak se mu rozzáří oči nebo se mu uleví.

Asi si dost protiřečím. Nejdřív se líčím jako fůrie a pak zase jako anděl. Ona ta pravda je asi někde uprostřed. Dlouhou dobu se snažím být jako anděl, ale i já mám svoje limity, a když jsem delší dobu přetažená, tak jsem pak jak fůrie.

Tohle musíš změnit, ty jsi ten nejdůležitější člověk!

LENNNA napsal(a):

Cibulko, nejsi v tom sama! Ty máš 16 dní po, já mám 24 dní po (jestli dobře počítám) - rozchod po 22 letech. Já se teď nejvíc "peru" s tím "postavit se na vlastní nohy" - nikdy v životě jsem neměla období, kdy bych žila sama, s mužem jsme spolu od mládí a byli spolu doteď. A bojím se, jak to vše zvládnu. Teď mě v blízké době čeká řidičák (celý život jsem si ho neudělala, protože se šíleně bojím, to se nezměnilo, ale teď mi nic jiného nezbývá než to zkusit), bojím se krize, že přijdu o práci a co bude, bojím se asi i samoty. Ale vím, že to je prostě život, že se s tím člověk musí srovnat a jak píšeš v poslední větě "JÍT DÁL".

Leno,mas muj velky obdiv,ze se bojis a presto ridicak delas.Ja se take bojim jezdit a prave proto jsem si ridicak nikdy neudelala.Vyslechla jsem si i od skorotchana,ze jsem vycurana,ze nez bych si udelala ridicak necham se vozit.Vubec nepochopil,ze se proste silene bojim.
Je me moc lito,ze prochazis rozchodem po tolika letech souziti a ze zacinas znova uplne sama.

cibule napsal(a):

Často se mi o něm zdá. Sny jsou většinou moc pěkné a tak živé, že mám v tu chvíli pocit, že je prožívám reálně. O to horší je pak probuzení. Jako berličku, abych usnula a měla aspoň nějak hlubší spaní, užívám každý večer asi tak hodinu před usnutím Neospan forte. Mělo by to být snad jaktakž přírodní a docela mi to zabírá. Většinou. Každou noc se párkrát vzbudím, ale dokážu zase usnout.

Dneska se mi zdály hned dva sny.

První byl o tom, že jsem mu několikrát volala,ale nezvedal mi mobil. Nakonec jsem to zkusila přes mobil jeho otce.
(Ten mě nikdy neměl rád a bral mě vždycky jako konkurenci, která mu přebírá manžela. On je dost jednoduchá osobnost. Když mu člověk nesedne, tak se může na řasy stavět a nepřijme ho. To s maminkou manžela máme skvělý vztah. Je to báječná a moudrá ženská, se kterou jsme byly něco jako kamrádky.)
(A ještě jednu poznámku bych asi měla vložit- co vím, tak manžel teď momentálně bydlí právě u otce do doby, než si najdou s přítelkyní pronájem. Aspoň minulý týden to tak ještě bylo.)
Ale zpátky ke snu... Přes jeho otce jsem se s ním konečně spojila. Do telefonu jsem ho prosila, aby se vrátil, že bez něj nemůžu žít. A on se vrátil. Byla jsem nadšená. Zvládli jsme to! Je zpátky! Teď už vše bude jen dobré. A ani jsem si v tom svém nadšení nevšimla, jak je z toho otrávený a jak je nespokojený....

Druhý sen se mi zdál až k ránu, když jsem konečně zabrala po dlouhém pláči. Sen byl stejně živý a realistický jako předchozí. Zdálo se mi, že jsme si konečně spolu sedli a vše probrali. A on mi konečně řekl taky svoje pocity. Říkala jsem mu totéž jako v předchozím snu, ale jeho reakce byla tentokrát asi skutečnější....
Řekl mi, že se s paní do sebe asi opravdu zamilovali. Že je něco k sobě hodně táhne a nemůžou bez sebe žít. Že když nejsou spolu, tak myslí jen na to, až spolu zase budou, a když jsou spolu, tak je to něco nepředstavitelného. Že to ještě nezažil.

Po druhém snu už jsem moc neusnula....

Cibule,sny jsou nase podvedomi,o tvem muzi se te bude zdat stale,pokud na nej budes myslet.Ja i po 25 letech od rozvodu se svym byvalym manzelem mam o nem sny a vzdy pozitivni.

LENNNA napsal(a):

Cibulko, hrozně moc bych ti doporučila Petra Casanovu - hodně se věnuje vztahům, rozchodům a věcek kolem. Za mě je nejlepší svého oboru, je výborný. Má na fejsu stránky FirstClass.cz, tam dává články. A napsal i pár knih, vydává skvělé časopisy, má své stránky se stejným názvem jako na fejsu.

Každá kniha je jinak zaměřená, tato by se nám mohla hodit:
100 nejkratších cest k Tobě
– pro ty, kdo ukončili vztah, ať sami odešli, nebo byli odejiti, a nyní potřebují zvládnout dvě cesty: cestu k sobě (obnova sebelásky, sebehodnoty, sebevědomí) a cestu do dalšího vztahu. Je to kniha o vnitřním pročištění.

Ano, Petra Casanovu mohu v této situaci jen doporučit výborný autor, mentor a kouč v jednom. Sama mám od něj několik knížek, poslední "Čtyři prány štěstí" jsme s dcerou právě dočetly

Lenna: za Petra Casanovu moc děkuji. Čtu ráda a docela dost, takže to by mohla být ta správná cesta.... Jen se trochu bojím, že na tom budu jako rina, že budu pořád brečet... Včera jsem zkusila Marka Gungora od Palomity, a přestože on je opravdu výbornej, tak jsem ho nedala a jen sem bulela.

Mám za sebou další částečně probdělou noc (ty noci jsou pro mě nejhorší), ale jestli to čte někdo, kdo je na tom stejně jako já (a pro koho to taky i mimo jiné píšu), tak můžu říct první lehké změny. Dnes je to 18tý den a já si už uvědomuji skutečnost, že jsem na začátku nového života. Starý život už se nevrátí a už nic nebude jako dřív. To je u mě velká změna. Až dosud jsem popírala, že to tak je a bude.
Taky díky všem lidem okolo, včetně vás, začínám teprve teď poslouchat, co mi kdo říká a uvědomovat si snad, že tohle bude nejspíš hlavně o mně. Začínám hledat lásku v sobě. A odpuštění. Je to hrozné, co napíšu, ale pomáhá mi i to, když čtu, kolik z vás to prožilo a přežilo, a tak si říkám, že to snad taky přežiju.

Myslím, že přichází druhá etapa. Přestat už se soužit hledáním proč... možná, že když bych... a on a já..... a místo toho se vnořit hlouběji do sebe. Vůbec se mi do toho nechce. Bojím se toho, co tam najdu, ale musím. Chápu tě, Lenno, s tím řidičákem. Musí to být děsný pocit překonat tu hrůzu... Ale zdáš se mi jako hodně silná žena, která to zvládne. Opravdu.

Ono to ponoření se do sebe je trochu i nutné. Rodina i kamarádky už mě mají plné zuby. Už je nebaví poslouchat ode mne pořád to samé, tedy co jsme udělala špatně a jak jsem k ničemu a že nestojím za nic a že jsem na tom světě jen proto, abych trápila druhé a uuuuááááááááá....

Lenno....................řidičák MUSÍŠ...........ber to jako výzvu............že ho uděláš, musíš...........jsi pak víc svobodná
pro mě je to vždy radost a nesmírně dobrý pocit, že to zvládám............a život to tak usnadní
ale je to drahé, jsem sama a důchodce, ale uskrovním se jinde

cibule..............do ničeho se nenuť, nic si nenařizuj...............nech vše plynout
je to příliš čerstvé................já jsem začala cvičit, změnila jídelníček, začala se sebe víc starat............každý víkend dlouhé výšlapy, kolo, stýkala se s přáteli.................toto mi pomohlo

eremuruss napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Cibulko, hrozně moc bych ti doporučila Petra Casanovu - hodně se věnuje vztahům, rozchodům a věcek kolem. Za mě je nejlepší svého oboru, je výborný. Má na fejsu stránky FirstClass.cz, tam dává články. A napsal i pár knih, vydává skvělé časopisy, má své stránky se stejným názvem jako na fejsu.

Každá kniha je jinak zaměřená, tato by se nám mohla hodit:
100 nejkratších cest k Tobě
– pro ty, kdo ukončili vztah, ať sami odešli, nebo byli odejiti, a nyní potřebují zvládnout dvě cesty: cestu k sobě (obnova sebelásky, sebehodnoty, sebevědomí) a cestu do dalšího vztahu. Je to kniha o vnitřním pročištění.

Take ctu na fejzu Petra Casanovu moc hezky se to cte.

Fakt? Také ho znáš? Je výbornej, opravdu neznám nikoho lepšího!

LENNA: třeba si jen potřeboval urovnat myšlenky, pochopit, ž se mu po tobě sýská.. Třeba ještě není vše ztracené...

S tou náladou jsem na tom úplně stejně. Vůbec nic se mi nechce. Jíst, pít, pracovat, chodit. Každý den si chodím naproti mojí práci pro obědy. Dávají tam velké porce, které mám na dvakrát a ještě mi zbyde na večeři. Dost tím ušetřím a vůbec bych teď nedokázala pro jednoho člověka vařit... Ale každopádně se mi tam vůbec nechce. Připadá mi, že jsem hrozně klesla, že si i pro jídla chodím...

Chápu i tvůj strach z budoucnosti. Taky už mi dneska v práci šéf říkal, že mě pozoruje už skoro tři týdny, že nejsem v pořádku a že si mám vzít dovolenou a odpočinout si. Kdyby tušil, jak je mi doma samotné... Jsem ráda, že musím do práce a přijdu aspoň trochu na jiné myšlenky... S tím dojížděním to máš tedy mizerné... A nějak jinak se to řešit nedá? Třeba že by ses připojila k někomu, kdo jezdí ve stejnou dobu? Já myslím, že ten řidičák je samozřejmě skvělý nápad a určitě ho budeš do boudcna potřebovat, ale v tuhle dobu, kdy ti je nejhůř si na sebe nabalit ještě tuhle zátěž... Není to moc?

eremuruss napsal(a):

Cibule,sny jsou nase podvedomi,o tvem muzi se te bude zdat stale,pokud na nej budes myslet.Ja i po 25 letech od rozvodu se svym byvalym manzelem mam o nem sny a vzdy pozitivni.

Taky jsem mívala a občas mívám sny o BM. Ael já to mám přesně naopak . Byly hrůzostrašné (tzn. že máme před svatbou a já nechci a nikdo mě neposlouchá a je to fakt hrůza) a až teď poslední dobou jsou neutrální. Ale mně se zdá o hodně lidech, tak proč ne o BM.

Cibule, hlavně přestaň počítat dny. Nech čas plynout.