Oznámení

10.června : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

10.června : Potřebujete pomoc, nebo pomoci někomu v nouzi chcete? Dejte o sobě vědět na Pomahejtesi.cz!

24.dubna : Téměř bez práce: Domácí tymiánový chléb.

#1 16. 6. 2020 12:51

cibule
♥♥-----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 55

Odchod manžela po 21 letech

Dopředu se omlouvám, že otvírám diskuzi na téma, které se tady probíralo asi mnohokrát...

Ani přesně nevím, jestli víc potřebuji podporu, že v tom nejsem sama nebo bláhově myslím, že se díky tomu z toho dříve dostanu? Nebo že tady najdu někoho, kdo má teď stejný problém jako já a pomůžeme si navzájem? Možná to dělám taky proto, aby si to v budoucnu mohla přečíst nějaká další nešťastná žena, která bude na začátku, a bude hledat jako teď já ujištění, že se naše mysl opravdu postupně uzdraví.
Budu na sobě pracovat, psát zde svoje pocity, pokud vám to nebude vadit a diskuzi někdo nevymaže a doufám, že bude vidět postupný vývoj, který pomůže jiným ženám i mně.
Možná je to hloupost.. Jestli ano, tak mi to napište do komentáře a já to zruším..

Manžel ode mne odešel témeř bez vysvětlení před 16ti dny.
Našel si jinou. Pohodovější, která nic neřeší, nevyčítá a nežene spoustu věcí zbytečně do extrémů. Ani se mu nedivím. Vím, jak jsem se chovala obzvlášť v posledním půl roce a že pohár jeho trpělivosti prostě přetekl.

Je to teď 16 dnů a já jsem s tou bolestí stále ještě skoro začátku. Neustále si vyčítám a hledám, co jsem udělala špatně a čím jsem ten vztah totálně pohřbila. V prvním týdnu jsem byla jako v nějaké mlze. Nemohla jsem tomu uvěřit a pořád jsem doufala, že je to jen takový větší životní problém, který zvládneme a on se vrátí. Nevrátil se. Když mi v prvním týdnu zavolal, pokusila jsem se to dát ještě dohromady, ale on už měl naprosto jasno. Tenhle vztah už je pro něj ukončený a vracet se nechce. Naopak chce vše co nejrychleji ukončit a zapomenout. Je už na úplně jiné cestě životem a jde jí s jinou ženou.

Ale jednu věc jsem snad přeci jen zvádla. Od jeho odchodu nezažil ode mne jedinou scénu ani jediný kontakt z mojí strany.
Dnes je to 16tý den, co je pryč a začíná u mě docházet k první změně. Začínám si až teprve teď pripouštět realitu. Že je pryč nejspíš opravdu napořád. Ale opravdu jen uvědomovat. Myslela jsem si, že nejsem nijak natvrdlá osoba, a tak mě docela překvapuje, jak "umíněný" mozek je, než si začne připouštět fakta... Také pláč už začíná být trochu jiný. Je častější, silnější a jde více do hloubky. Toto píšu ne proto, že bych měla radost z toho, že to víc bolí, ale řekla bych, že to prohloubení je asi potřeba, aby se s tím člověk mohl začít smiřovat.
Spousta lidí mi říká, že to chce čas. Já vím, že ano. Ale představa, že takhle budu žít třeba rok, je pro mě v tuto chvíli docela nesnesitelná. Vždyť mám za sebou teprve 16 dnů! 365 dnů mi přijde neskutečně dlouhá doba.

V jedné z diskuzí (myslím, že zrovna na babinetu) jsem si přečetla věty, kterými bych se docela ráda řídila. Jak mi to půjde, se uvidí. Tady jsou:
"I pád na hubu je pohybem vpřed. Jen je potřeba neválet se na té zemi moc dlouho, ale místo toho vstát a jít dál. Třebas pomalu a špatným směrem, ale prostě JÍT!"

Není tady

 

#2 16. 6. 2020 13:28

Svas
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 27. 1. 2006
Příspěvky: 823

Re: Odchod manžela po 21 letech

Ahoj Cibulko,
neplač, všechno opravdu přebolí. Ta paní, ke které manžel odešel, asi nespadla jen tak najednou z nebe, že? Protože když někoho znám zběžně nebo krátce, neodcházím k němu. A žes nebyla poslední půlrok v pohodě a řešila, všechno je o komunikaci. Na tu ovšem musí být dva.

Není tady

 

#3 16. 6. 2020 13:39

Palomita
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 873

Re: Odchod manžela po 21 letech

Úplně cítím tu fyzickou bolest, která trhá srdce na kusy. Mrazí mě, jen to čtu. Jediný lék je čas, bohužel. Hodně pomůže, když to člověk v sobě uzavře - jakkoli. Přestává si dávat falešné naděje. Prostě konec a tečka. Spíš než lítost pomůže vztek a práce, hodně práce, zaměstnat ruce i hlavu smile A na manžílka časem taky dojde, protože i ta nová začne řešit a prudit. Je to taková vlastnost žen wink

Není tady

 

#4 16. 6. 2020 15:42

LENNNA
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 24. 1. 2008
Příspěvky: 2833

Re: Odchod manžela po 21 letech

Cibulko, nejsi v tom sama! Ty máš 16 dní po, já mám 24 dní po (jestli dobře počítám) - rozchod po 22 letech. Já se teď nejvíc "peru" s tím "postavit se na vlastní nohy" - nikdy v životě jsem neměla období, kdy bych žila sama, s mužem jsme spolu od mládí a byli spolu doteď. A bojím se, jak to vše zvládnu. Teď mě v blízké době čeká řidičák (celý život jsem si ho neudělala, protože se šíleně bojím, to se nezměnilo, ale teď mi nic jiného nezbývá než to zkusit), bojím se krize, že přijdu o práci a co bude, bojím se asi i samoty. Ale vím, že to je prostě život, že se s tím člověk musí srovnat a jak píšeš v poslední větě "JÍT DÁL".


"Před 150 lety by vás považovali za blázny, pokud byste se zasazovali za konec otroctví. Před 100 lety by se vám smáli za návrh, že by ženy měly mít volební právo. Před 25 lety by vás nazvali perverzním za obhajobu práv gayů. Dnes se nám smějí, když chceme, aby skončilo otroctví zvířat. Jednoho dne se smát nebudou."
- Gary Smith

Není tady

 

#5 16. 6. 2020 16:04

Judyna
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 13. 5. 2006
Příspěvky: 15565

Re: Odchod manžela po 21 letech

Jejda holky, to je mi líto, že vás potkal rozchod po tolika letech. Musí to být asi hrozné,  obzvláš´t, když jste byly ve vztahu celkem spokojené a zvyklé.
Můj rozchod byl po relativně krátké době a byl pro mě vysvobozením. Možná i proto jsem si po něm natolik vážila svobody, že se mi zalíbila natolik, že jsem zůstala sama (i přes pár následných vztahů, které mě jen utvrdily v tom, že samotné je mi líp. Nic proti chlapům).
I když jsem zůstala zcela bez prostředků, bez bydlení a s malým dítětem na mateřské.
Ale každý člověk je jiný.

Jen nevím, jestli je nutné hledat chybu jen u sebe. Určitě je fajn si to probrat a popřemýšlet, v čem jste mohly udělat chybu. Ale je přece možné, že jste žádnou závažnou chybu neudělaly, že se prostě zamiloval do jiné (poprvé? vícekrát?).
Jako nefér vidím to, že od Tebe Cibule odešel bez vysvětlení. To se nedělá, zvlášť po tolika letech. Snad bys mu měla po takové době stát aspoň za to, aby Ti to vysvětlil, aby Ti udal důvody. To vrhá dost špatné světlo na něj, rozhodně ne na Tebe.

Leno, máš můj obdiv, že zkoušíš ten řidičák. Nějak mí příjde podle Tvého psaní, že jsi na dobré cestě. Zvládneš to.


Jakmile si uvědomíš svoji pravou hodnotu, bude se okolo tebe točit celý svět.
Rozhodnutí osvobozuje.

Není tady

 

#6 16. 6. 2020 16:27

LENNNA
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 24. 1. 2008
Příspěvky: 2833

Re: Odchod manžela po 21 letech

Judyna napsal(a):

Leno, máš můj obdiv, že zkoušíš ten řidičák. Nějak mí příjde podle Tvého psaní, že jsi na dobré cestě. Zvládneš to.

Judyno, šíleně se bojím, popravdě si vůbec nevěřím, takový materiál v autoškole ještě nezažili big_smile Ale prostě to musím zkusit, maximálně to neudělám. No, snad takto statečná budu až sednu do auta big_smile
Jinak musím říct, že to snáším docela dobře. Až jsem překvapená. Sice v pohodě úplně zatím nejsem, nic se mi nechce, na nic není nálada, takže se dost poflakuju, nic mě nebaví. Chvíli na to člověk nemyslí, pak jsou chvíle, kdy je člověku smutno, chvíle, kdy se bojím, co bude, je to takové jako na houpačce. Je to moc čertsvé, chce to čas a prostě jít dál. Máme (zatím) výborný vztah, nic mu nevyčítám, nikdy není chyba jen na jedné straně a nikdo nevíme, co život přinese. Chce to jen čas a já se musím naučit postavit na vlastní nohy a kdo ví, co živoz přinese.


"Před 150 lety by vás považovali za blázny, pokud byste se zasazovali za konec otroctví. Před 100 lety by se vám smáli za návrh, že by ženy měly mít volební právo. Před 25 lety by vás nazvali perverzním za obhajobu práv gayů. Dnes se nám smějí, když chceme, aby skončilo otroctví zvířat. Jednoho dne se smát nebudou."
- Gary Smith

Není tady

 

#7 16. 6. 2020 16:54

Palomita
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 873

Re: Odchod manžela po 21 letech

Lennno, držím pěsti, ať vše dopadne tak, jak si přeješ smile i s tím řidičákem wink

Není tady

 

#8 16. 6. 2020 17:13

Judyna
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 13. 5. 2006
Příspěvky: 15565

Re: Odchod manžela po 21 letech

Lennno, tys na mě vždy působila jako schopná a samostatná žena. (Teď jak jsem to napsala, tak to vypadá blbě, ale já to opravdu tak cítím).
Zkus si hned ráno naplánovat nějakou radost - sebemenší blbost.


Jakmile si uvědomíš svoji pravou hodnotu, bude se okolo tebe točit celý svět.
Rozhodnutí osvobozuje.

Není tady

 

#9 16. 6. 2020 18:06

cibule
♥♥-----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 55

Re: Odchod manžela po 21 letech

Ahoj milá devčata, chci vám moc poděkovat za vaši podporu i sounáležitost. Myslím, že tohle chlapi nemají a neví, o co přichází... Takže děkuji od srdce.
Právě jsem před chvilkou jela z práce autobusem kolem místní hospody, a protože vím, že tam jeho nová známost dělá servírku, tak mi to nedalo a stočila jsem pohled směrem na místní zahrádku. Neměla jsem to dělat. Seděli tam oba spolu, s někým se bavili a vypadali nesmírně spokojeně. Co vím, tak ještě před 14ti dny neměla ani ona vyřešený svůj vztah s přítelem a tak jsem si pomyslela, jak můžou být tak spokojení? Mně by na jejich místě svědomí a pocit hanby nedaly a asi bys se schovávala, co by to šlo nebo se scházela na místech, kde by mělo znalo co nejméně lidí. Ale možná se mýlím...

Lenni, díky moc za příspěvek. Myslím na tebe a jsem v myšlenkách s tebou. Vím, jak se cítíš a jsi úžasná, že jsi to vzala jako výzvu a pereš se s tím. Myslím si, že jsi to vzala za ten nejsprávnější konec a díky tomu se postavila i strachu z řidičáku. Máš můj velký obdiv. A držím upřímně pěsti, aby ti to vyšlo.
Já se budu snažit vzít to taky jako výzvu a postavím se mému strachu ze samoty. Ačkoliv je vlastně někdy člověk vůbec sám? Přes den se potkává s tolika lidmi a až v noci je sám, ale většinou spí, když to jde. Ty noci jsou pro mě asi nejhorší. Často se mi o něm zdá a bohužel jsou to většinou moc pěkné sny. Jako třeba, že jsme spolu byli na výletu nebo jsme se k sobě vrátili a tohle všechno byl jen špatný sen. Když se pak člověk probudí, tak s o to větším důrazem to pak na mě padne.

Svas, Palomito a Judyno, moc vám děkuji za vaši podporu. Jste skvělé ženské, které přes své starosti (a že jich určitě nemáte málo) dokáží najít čas ještě podpořit cizího člověka. Děkuji vám moc.


On manžel je, tedy vlastně byl, moc hodný člověk. Ale bohužel takový nemluva a snažil se každému vyhovět. Byl díky této povaze často zneužívaný v rodině i v práci a nedokázal se nikomu postavit a říct ne. Já byla jeho pravý opak. Někdy se mi zdálo, že v našem vztahu jsem muž spíše já a on ta obětavá žena. Od začátku minulého roku nás provázely zdravotní problémy v rodině, které nás oba zaskočily. Byly nečekané, byly na více frontách, a musely se operativně řešit hned. Znamenalo to mimo jiné mnoho návštev v nemocnici s nejasným výsledkem. Místo aby nás to oba spojilo, tak jsme se začali rozcházet v názorech na jejich řešení. Oba jsme to hůře nesli a už ode mne neslyšel tak často, vlastně možná vůbec, jak je skvělý a jak to perfektně zvládá. Místo toho jsem po něm začala chtít taky občas nějaké pochvaly a aby byl častěji doma, než mohl/chtěl být.
No, zkrátím to. Posledních půl roku bylo jako na houpačce. Čím víc jsem nadávala a chtěla nějaké zásadní řešení nekomfortního prostředí, tím víc se on uzavíral do sebe a mlčel. A mě to štvalo víc a víc. Vlastně když o tom tak přemýšlím, tak ty hádky z mé strany taky často přicházely, když jsem už několik dní snášela jeho špatné nálady a že mu nebylo nic recht. Nevím, jestli to taky znáte, ale chlap někdy nakráčí domů a tváří se jako podebraná pata. To rozumná ženská ví, že je lepší s ním zrovna v tu dobu nediskutovat o zásadních věcech. Na otázku: co se stalo? přijde okamžitá odpověď: NIC!!! a vy víte, že to nic se bude vznášet ve vzduchu celé odpoledne až do večera. Doma se v tu dobu mlčí a jediný hlas, který tam je slyšet, je z televize. Je to kolikrát fuška tohle ustát, ale dá se. Když se k tomu ovšem ještě připojí věty kyselo je moc kyselé a bramborák moc bramborovej, tak už si říkám, že některý ženský jsou asi fakt světice, na které nemám, když to vydrží a přejdou.

Není tady

 

#10 16. 6. 2020 20:14

cibule
♥♥-----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 55

Re: Odchod manžela po 21 letech

Judyno, když čtu znovu tvůj příspěvek, tak si až dodatečně uvědomuji, jak jsi to měla těžké... S tebou se tedy život taky nemazlil a obdivuji, že jsi to zvládla, nezahořkla a ještě získala takový zdravý nadhled. Najednou si uvědomuji, že moje situace není v porovnání s tvojí nijak neřešitelná a zlá. Držím ti moc pěsti, ať máš nejhorší za sebou.

Není tady

 

#11 16. 6. 2020 20:16

Palomita
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 873

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibule napsal(a):

On manžel je, tedy vlastně byl, moc hodný člověk. Ale bohužel takový nemluva a snažil se každému vyhovět. Byl díky této povaze často zneužívaný v rodině i v práci a nedokázal se nikomu postavit a říct ne. Já byla jeho pravý opak. Někdy se mi zdálo, že v našem vztahu jsem muž spíše já a on ta obětavá žena.
Čím víc jsem nadávala a chtěla nějaké zásadní řešení nekomfortního prostředí, tím víc se on uzavíral do sebe a mlčel. A mě to štvalo víc a víc. Vlastně když o tom tak přemýšlím, tak ty hádky z mé strany taky často přicházely, když jsem už několik dní snášela jeho špatné nálady a že mu nebylo nic recht. Nevím, jestli to taky znáte, ale chlap někdy nakráčí domů a tváří se jako podebraná pata. To rozumná ženská ví, že je lepší s ním zrovna v tu dobu nediskutovat o zásadních věcech. Na otázku: co se stalo? přijde okamžitá odpověď: NIC!!! a vy víte, že to nic se bude vznášet ve vzduchu celé odpoledne až do večera. Doma se v tu dobu mlčí a jediný hlas, který tam je slyšet, je z televize. Je to kolikrát fuška tohle ustát, ale dá se. Když se k tomu ovšem ještě připojí věty kyselo je moc kyselé a bramborák moc bramborovej, tak už si říkám, že některý ženský jsou asi fakt světice, na které nemám, když to vydrží a přejdou.

Přesně tohle proběhlo i u nás. Manžel ráno vstal a už se tvářil jako kakabus a já než bych se na něj usmála jsem taky jen odsekla.. Trvalo to několik měsíců a vše negativní pouze gradovalo. Nebýt tenkrát třetí osoby, která mi vstoupila do života, už spolu nejsme. Přemýšlela jsem i o rozvodu, protože jsem nevěděla kudy kam, v takové atmosféře žít nemůžu a ani nechci. Až ta osoba mi ukázala, jak je rodina cenná a že se za ní má bojovat. Pár týdnů mi trvalo, než jsem sebrala odvahu a otevřeně si s mužem promluvila. Nevím přesně, co se tenkrát stalo, ale hned po tom rozhovoru jsme šli ruku v ruce vyzvednout děti a od té doby je to ještě lepší než bylo předtím. Rozhovor byl úplně klidný a bez emocí, pouze naléhavý. Asi je teď tento příspěvek nevhodný, ale píšu to, pokud je někdo v obdobné situaci a třeba by chtěl ještě zabojovat a dát šanci.. kapitulation Komunikovat, naslouchat a neobviňovat ani sebe ani toho druhého hjarta Jsou situace, kdy to funguje a jsou situace, kdy už nepomůže vůbec nic, ale když člověk chce, může zkusit všechno smile

Není tady

 

#12 16. 6. 2020 20:44

rina
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 26. 3. 2019
Příspěvky: 2129

Re: Odchod manžela po 21 letech

Já nikdy nepocítila tu bolest po odchodu manžela, ač jsem byla vdaná 4x. Odcházela jsem já, s přibývajícími dětmi, ve chvíli, kdy jsem cítila že dál už to nemá smysl.
Když jsem se dnes nad tvým příběhem zamyslela, kde u mně byla ta "lítost a bolest", přišla jsem na něco:
Srdce mi "praskalo" ještě několik let po rozvodu s prvním manželem, stýskalo se mi po něm i po čtyřech letech, když už jsem byla "šťastně vdaná znova", ale to stýskání bylo kvůli mé zhrzené lásce k němu a kvůli dceři, na kterou se vykašlal kvůli jiné bábě, o 11 let starší matce 3 dětí, která měla muže v base za kdoví co.
Jdu na NB, tady na mobilu se "truchlí" blbě ale pociťuju to jako velmi ozdravné...😎

Upravil(a) rina (16. 6. 2020 20:46)


Čím hůře, tím lépe.

Není tady

 

#13 16. 6. 2020 20:44

Judyna
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 13. 5. 2006
Příspěvky: 15565

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibule napsal(a):

Judyno, když čtu znovu tvůj příspěvek, tak si až dodatečně uvědomuji, jak jsi to měla těžké... S tebou se tedy život taky nemazlil a obdivuji, že jsi to zvládla, nezahořkla a ještě získala takový zdravý nadhled. Najednou si uvědomuji, že moje situace není v porovnání s tvojí nijak neřešitelná a zlá. Držím ti moc pěsti, ať máš nejhorší za sebou.

Děkuji. Já už to dávno za sebou mám - syn je už hodně dlouho dospělý, proto ten nadhled. Lehké to nebylo, ale jak jsem psala, já měla manželství špatné, takže rozvod byl pro mě vysvobozením. U Vás je to jinak - ono po více než 20 letech celkem spokojeného života to musí být rána.


Jakmile si uvědomíš svoji pravou hodnotu, bude se okolo tebe točit celý svět.
Rozhodnutí osvobozuje.

Není tady

 

#14 16. 6. 2020 22:14

vrabčák
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 17. 5. 2014
Příspěvky: 9678

Re: Odchod manžela po 21 letech

Smutné, ale moc zajímavé a občas i překvapivé počtení na tomto vlákně...
Holky, všem vám moc držím všechny palce, aby dobré zůstalo dobrým a to zlé, aby se v dobré obrátilo. Určitě máte před sebou něco hezkého, o čem teď ještě nevíte. pussa
Lennno, jsi bojovnice a já věřím, že řidičák dostaneš. smile


Je zcela zbytečné se ptát, jaký má život smysl.
Má takový smysl, jaký mu dáme.
                                                           Seneca

Není tady

 

#15 17. 6. 2020 7:01

cibule
♥♥-----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 55

Re: Odchod manžela po 21 letech

Často se mi o něm zdá. Sny jsou většinou moc pěkné a tak živé, že mám v tu chvíli pocit, že je prožívám reálně. O to horší je pak probuzení. Jako berličku, abych usnula a měla aspoň nějak hlubší spaní, užívám každý večer asi tak hodinu před usnutím Neospan forte. Mělo by to být snad jaktakž přírodní a docela mi to zabírá. Většinou. Každou noc se párkrát vzbudím, ale dokážu zase usnout.

Dneska se mi zdály hned dva sny.

První byl o tom, že jsem mu několikrát volala,ale nezvedal mi mobil. Nakonec jsem to zkusila přes mobil jeho otce.
(Ten mě nikdy neměl rád a bral mě vždycky jako konkurenci, která mu přebírá manžela. On je dost jednoduchá osobnost. Když mu člověk nesedne, tak se může na řasy stavět a nepřijme ho. To s maminkou manžela máme skvělý vztah. Je to báječná a moudrá ženská, se kterou jsme byly něco jako kamrádky.)
(A ještě jednu poznámku bych asi měla vložit- co vím, tak manžel teď momentálně bydlí právě u otce do doby, než si najdou s přítelkyní pronájem. Aspoň minulý týden to tak ještě bylo.)
Ale zpátky ke snu... Přes jeho otce jsem se s ním konečně spojila. Do telefonu jsem ho prosila, aby se vrátil, že bez něj nemůžu žít. A on se vrátil. Byla jsem nadšená. Zvládli jsme to! Je zpátky! Teď už vše bude jen dobré. A ani jsem si v tom svém nadšení nevšimla, jak je z toho otrávený a jak je nespokojený....

Druhý sen se mi zdál až k ránu, když jsem konečně zabrala po dlouhém pláči. Sen byl stejně živý a realistický jako předchozí. Zdálo se mi, že jsme si konečně spolu sedli a vše probrali. A on mi konečně řekl taky svoje pocity. Říkala jsem mu totéž jako v předchozím snu, ale jeho reakce byla tentokrát asi skutečnější....
Řekl mi, že se s paní do sebe asi opravdu zamilovali. Že je něco k sobě hodně táhne a nemůžou bez sebe žít. Že když nejsou spolu, tak myslí jen na to, až spolu zase budou, a když jsou spolu, tak je to něco nepředstavitelného. Že to ještě nezažil.

Po druhém snu už jsem moc neusnula....

Není tady

 

#16 17. 6. 2020 10:10

cibule
♥♥-----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 55

Re: Odchod manžela po 21 letech

Ještě mě napadla jedna věc, kterou bych asi měla uvést na pravou míru, abych byla aspoň trochu objektivní a nekřivdila mu.
Ten jeho odchod tak úplně bez vysvětlení vlastně nebyl. Když si balil a odcházel a já ho prosila, aby jsme to ještě zkusili, že by to byla škoda zahodit tolik let, tak mi na to řekl, že jsme si spolu stejně už delší dobu nerozuměli a že je v tom ta druhá.

Asi se mi časem budou objevovat pořád nové a nové věci, které jsem zatím měla z toho šoku zasunuté v pozadí, tak se mnou mějte trpělivost a omluvte mě. Nedělám to proto, že bych chtěla být vůči němu nespravedlivá a křivdit mu. A jak už jsem na začátku psala, vím, že to bylo hlavně moje chování z poslední doby, kterým to vygradovalo. Mnohokrát jsem to chtěla s ním vyřešit, abychom měli mezi sebou "čistý stůl" a hezký život, ale se choval jako typický chlap - problém, který se neřeší= neexistuje. Tím ho nechci shazovat. Jen jsou prostě jiní než my, ženy.
Škoda, že jsem si nevypěstovala takový ten laskavý a vlídný humor k tomuto problému. Možná mohlo být všechno jinak...

Není tady

 

#17 17. 6. 2020 11:47

Palomita
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 873

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibule napsal(a):

se choval jako typický chlap - problém, který se neřeší= neexistuje. ..

To je bohužel typické pro mnohé muže. Také jsem čekala, kdy konečně bouchne a něco udělá, protože situace byla opravdu neúnosná. Nic, vůbec nic nedělal, nenaznačoval, neřešil, jen byl čím dál nepříjemnější. Možná, kdyby mu tenkrát zkřížila cestu nějaká labutěnka, tak už jsme taky od sebe, kdo ví.
Muži jsou všeobecně velmi pohodlní a ignoranští (ne, ve špatném slova smyslu), takže ve vašem případě to muselo být doma hodně zlé, nebo ho ta druhá velmi silně ponoukala a nebo oboje dohromady.

Není tady

 

#18 17. 6. 2020 12:34

LENNNA
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 24. 1. 2008
Příspěvky: 2833

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibule napsal(a):

Ještě mě napadla jedna věc, kterou bych asi měla uvést na pravou míru, abych byla aspoň trochu objektivní a nekřivdila mu.
Ten jeho odchod tak úplně bez vysvětlení vlastně nebyl. Když si balil a odcházel a já ho prosila, aby jsme to ještě zkusili, že by to byla škoda zahodit tolik let, tak mi na to řekl, že jsme si spolu stejně už delší dobu nerozuměli a že je v tom ta druhá.

Asi se mi časem budou objevovat pořád nové a nové věci, které jsem zatím měla z toho šoku zasunuté v pozadí, tak se mnou mějte trpělivost a omluvte mě. Nedělám to proto, že bych chtěla být vůči němu nespravedlivá a křivdit mu. A jak už jsem na začátku psala, vím, že to bylo hlavně moje chování z poslední doby, kterým to vygradovalo. Mnohokrát jsem to chtěla s ním vyřešit, abychom měli mezi sebou "čistý stůl" a hezký život, ale se choval jako typický chlap - problém, který se neřeší= neexistuje. Tím ho nechci shazovat. Jen jsou prostě jiní než my, ženy.
Škoda, že jsem si nevypěstovala takový ten laskavý a vlídný humor k tomuto problému. Možná mohlo být všechno jinak...

Já jsem asi typický chlap big_smile  Přesně to tučné, to jsem já. Nesnáším něco řešit a něco rozebírat a mluvit o něčem. Častokrát se vidím více ve vlastnostech chlapa (co se tak obecně říká) než ženy. Někde se stala chyba big_smile


"Před 150 lety by vás považovali za blázny, pokud byste se zasazovali za konec otroctví. Před 100 lety by se vám smáli za návrh, že by ženy měly mít volební právo. Před 25 lety by vás nazvali perverzním za obhajobu práv gayů. Dnes se nám smějí, když chceme, aby skončilo otroctví zvířat. Jednoho dne se smát nebudou."
- Gary Smith

Není tady

 

#19 17. 6. 2020 12:56

Palomita
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 873

Re: Odchod manžela po 21 letech

Lennno, ale je rozdíl něco "řešit" a něco vyřešit big_smile Taky nemám ráda mlácení prázdné slámy. Co mě trápí, to potřebuji vyřešit, jinak je mi srdečně jedno, co se kde děje a rozebírat pořád dokola to stejné a bez výsledku, to je o ničem wink Chyba softwaru není vyloučena, ale na funkci živočicháře naštěstí nemá vliv wink

Není tady

 

#20 17. 6. 2020 13:47

cibule
♥♥-----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 55

Re: Odchod manžela po 21 letech

Dneska je asi nějaký divný tlak... Nebo je to možná taky tím nevyspáním... Jedu jako robot. Potřebovala jsem o polední přestávce udělat nákup na příští týden a myslela jsem, že to nedám. Ale mám radost - samozřejmě jsem to dala a teď mám docela dobrý pocit. Člověk sice musí víc přemýšlet co a kolik toho koupí, aby pak zbytečně nic nevyhodil, ale zase mě příjemně překvapila výsledná částka, kterou jsem utratila. Musím teď víc počítat peníze, abych do konce měsíce vyšla a ještě něco ušetřila... Ale myslím, že to snad nebude problém... Už si v tom dělám systém.
Jinak dneska taky pořád brečím a je mi jedno kde. Klidně se rozbulím v obchodě nebo autobusu, oni si toho lidi stejně skoro nevšimnou. A mně se pak uleví. Aspoň na chvíli.
A našla jsem si první aktivitu. Zítra půjdu s fenkou voříška, co je se mnou, na cvičák. Je to sice už starší holka, na podzim jí bude 12 let, ale myslím, že by nás to mohlo bavit. Doufám... Držte mi palce, ať zítra neprší.

Není tady

 

#21 17. 6. 2020 13:55

vera
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 22. 5. 2007
Příspěvky: 2237

Re: Odchod manžela po 21 letech

Něco skončilo, ale..............něco začíná.....něco nového.....třeba nová životní situace, kdy seš sama se sebou.....naučíš se být si kamarádkou a tak dál.........
taky mi to zpočátku nešlo a takové řeči mi vadily............
chce to čas............naučit se myslit na sebe, mít se ráda
po x letech se mi toto všechno nějak podařilo a žiju si spokojený život, báječný............našla jsem si přátele, po rozvodu jsem je měla jen v práci, skoro nejlepší kamarádku jsem si našla na Babi, jezdíme do zahraničí, každý týden na výlet
chtěla jsem mít nového partnera.....našla jsem si A.............před 11 lety,nějaký rok to fungovalo, ale nebydleli jsme spolu
teď jsme parťáci jen  na cestu..............jezdíme spolu do zahraničí, naposledy jsme byli v Nepálu, jsme baťůžkáři, vše za pár kaček, včera jsme byli na kole na Vysočině-Přibyslav a okolí..............vídáme se jen na cestách a vyhovuje nám to......je už moje teta..............
děkuji Vesmíru, že to tak zařídil

Není tady

 

#22 17. 6. 2020 14:54

cibule
♥♥-----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 55

Re: Odchod manžela po 21 letech

Udělala jsem velkou chybu v tom, že jsem se během našeho vztahu z vlastní vůle odřízla od všech ostatních lidí a upnula se na něj. Dokázala jsem samozřejmě běžně fungovat i bez něj, občas se setkala s pár kamarádkami (tak 2x do roka) a nic jsem si snad nevynucovala, ale uvnitř mě byl on jediný člověk, kterému jsem naprosto věřila a svěřila mu téměř vše. Měla jsem ho nejen jako manžela, ale i jako přítele, milence a parťáka. Žila jsem hlavně jeho život a přála jsem si, aby byl šťastný a spokojený. Co já chci bylo pro mě druhořadé. No, ale to je snad normální, když máte někoho rádi....

Asi jsem ho dusila svým zájmem, když o tom tak přemýšlím...

Průšvih je, že sama sobě být kamarádkou moc neumím. Přijde mi strašně sobecké koukat nejdřív na sebe a svoje potřeby. Často jsem si v životě říkala, že jsem se přeci narodila proto, abych druhým mohla nějak pomoct a zpříjemnit život a ne proto, abych si žila jen sama pro sebe. A dělá mi to vážně velkou radost a zadostiučinění, když můžu někomu s něčím pomoct a vidím, jak se mu rozzáří oči nebo se mu uleví.

Asi si dost protiřečím. Nejdřív se líčím jako fůrie a pak zase jako anděl. Ona ta pravda je asi někde uprostřed. Dlouhou dobu se snažím být jako anděl, ale i já mám svoje limity, a když jsem delší dobu přetažená, tak jsem pak jak fůrie.

Není tady

 

#23 17. 6. 2020 15:25

Palomita
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 10. 9. 2019
Příspěvky: 873

Re: Odchod manžela po 21 letech

Člověk by měl umět nejen rozdávat, ale i přijímat a naopak.. skvěle o tom mluví jeden americký pastor? zde: https://www.youtube.com/watch?v=fTPUhMdfvzw je to vykládáno humornou formou, ale osobně v tom vidím velký kus pravdy smile

Není tady

 

#24 17. 6. 2020 16:25

vera
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 22. 5. 2007
Příspěvky: 2237

Re: Odchod manžela po 21 letech

cibule napsal(a):

Udělala jsem velkou chybu v tom, že jsem se během našeho vztahu z vlastní vůle odřízla od všech ostatních lidí a upnula se na něj. Dokázala jsem samozřejmě běžně fungovat i bez něj, občas se setkala s pár kamarádkami (tak 2x do roka) a nic jsem si snad nevynucovala, ale uvnitř mě byl on jediný člověk, kterému jsem naprosto věřila a svěřila mu téměř vše. Měla jsem ho nejen jako manžela, ale i jako přítele, milence a parťáka. Žila jsem hlavně jeho život a přála jsem si, aby byl šťastný a spokojený. Co já chci bylo pro mě druhořadé. No, ale to je snad normální, když máte někoho rádi....

Asi jsem ho dusila svým zájmem, když o tom tak přemýšlím...

Průšvih je, že sama sobě být kamarádkou moc neumím. Přijde mi strašně sobecké koukat nejdřív na sebe a svoje potřeby. Často jsem si v životě říkala, že jsem se přeci narodila proto, abych druhým mohla nějak pomoct a zpříjemnit život a ne proto, abych si žila jen sama pro sebe. A dělá mi to vážně velkou radost a zadostiučinění, když můžu někomu s něčím pomoct a vidím, jak se mu rozzáří oči nebo se mu uleví.

Asi si dost protiřečím. Nejdřív se líčím jako fůrie a pak zase jako anděl. Ona ta pravda je asi někde uprostřed. Dlouhou dobu se snažím být jako anděl, ale i já mám svoje limity, a když jsem delší dobu přetažená, tak jsem pak jak fůrie.

jak Ti rozumím
měla jsem to přesně tak, kamarádky 2x do roka, rodina, domácnost, do práce.......nic jiného
VELIKÁ CHYBA

mít se rád..............to není sobecké a neznamená to, že žiješ jen pro sebe
ano, dlouho, velice dlouho jsem to neuměla a odmítala
VELIKÁ CHYBA

chce to čas.......nepátrat.......odstřihnout se.......výsledek stojí za to

Není tady

 

#25 17. 6. 2020 19:02

cibule
♥♥-----
Registrovaný: 16. 6. 2020
Příspěvky: 55

Re: Odchod manžela po 21 letech

Palomita: Mark Gungor je vážně skvělej. Před pár měsíci jsem od něj viděla přednášku na téma odlišnosti mužského a ženského mozku a nejen, že jsem se po celou dobu báječně bavila, ale ještě to bylo fakt poučné.
Takže za odkaz posílám velké díky a ráda to shlédnu.

Vera: moc děkuji za obě zprávy. Mám radost z toho, když vidím, že jinde to jde. Dává mi to motivaci, že se mi to třeba časem taky povede.... :-)

Není tady

 
NÁŠ TIP:

    Zápatí

    Powered by PunBB 1.2.24c
    © Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
    Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
    Ochrana osobních údajů