Úplně cítím tu fyzickou bolest, která trhá srdce na kusy. Mrazí mě, jen to čtu. Jediný lék je čas, bohužel. Hodně pomůže, když to člověk v sobě uzavře - jakkoli. Přestává si dávat falešné naděje. Prostě konec a tečka. Spíš než lítost pomůže vztek a práce, hodně práce, zaměstnat ruce i hlavu A na manžílka časem taky dojde, protože i ta nová začne řešit a prudit. Je to taková vlastnost žen

Jejda holky, to je mi líto, že vás potkal rozchod po tolika letech. Musí to být asi hrozné,  obzvláš´t, když jste byly ve vztahu celkem spokojené a zvyklé.
Můj rozchod byl po relativně krátké době a byl pro mě vysvobozením. Možná i proto jsem si po něm natolik vážila svobody, že se mi zalíbila natolik, že jsem zůstala sama (i přes pár následných vztahů, které mě jen utvrdily v tom, že samotné je mi líp. Nic proti chlapům).
I když jsem zůstala zcela bez prostředků, bez bydlení a s malým dítětem na mateřské.
Ale každý člověk je jiný.

Jen nevím, jestli je nutné hledat chybu jen u sebe. Určitě je fajn si to probrat a popřemýšlet, v čem jste mohly udělat chybu. Ale je přece možné, že jste žádnou závažnou chybu neudělaly, že se prostě zamiloval do jiné (poprvé? vícekrát?).
Jako nefér vidím to, že od Tebe Cibule odešel bez vysvětlení. To se nedělá, zvlášť po tolika letech. Snad bys mu měla po takové době stát aspoň za to, aby Ti to vysvětlil, aby Ti udal důvody. To vrhá dost špatné světlo na něj, rozhodně ne na Tebe.

Leno, máš můj obdiv, že zkoušíš ten řidičák. Nějak mí příjde podle Tvého psaní, že jsi na dobré cestě. Zvládneš to.

Lennno, držím pěsti, ať vše dopadne tak, jak si přeješ i s tím řidičákem

Ahoj milá devčata, chci vám moc poděkovat za vaši podporu i sounáležitost. Myslím, že tohle chlapi nemají a neví, o co přichází... Takže děkuji od srdce.
Právě jsem před chvilkou jela z práce autobusem kolem místní hospody, a protože vím, že tam jeho nová známost dělá servírku, tak mi to nedalo a stočila jsem pohled směrem na místní zahrádku. Neměla jsem to dělat. Seděli tam oba spolu, s někým se bavili a vypadali nesmírně spokojeně. Co vím, tak ještě před 14ti dny neměla ani ona vyřešený svůj vztah s přítelem a tak jsem si pomyslela, jak můžou být tak spokojení? Mně by na jejich místě svědomí a pocit hanby nedaly a asi bys se schovávala, co by to šlo nebo se scházela na místech, kde by mělo znalo co nejméně lidí. Ale možná se mýlím...

Lenni, díky moc za příspěvek. Myslím na tebe a jsem v myšlenkách s tebou. Vím, jak se cítíš a jsi úžasná, že jsi to vzala jako výzvu a pereš se s tím. Myslím si, že jsi to vzala za ten nejsprávnější konec a díky tomu se postavila i strachu z řidičáku. Máš můj velký obdiv. A držím upřímně pěsti, aby ti to vyšlo.
Já se budu snažit vzít to taky jako výzvu a postavím se mému strachu ze samoty. Ačkoliv je vlastně někdy člověk vůbec sám? Přes den se potkává s tolika lidmi a až v noci je sám, ale většinou spí, když to jde. Ty noci jsou pro mě asi nejhorší. Často se mi o něm zdá a bohužel jsou to většinou moc pěkné sny. Jako třeba, že jsme spolu byli na výletu nebo jsme se k sobě vrátili a tohle všechno byl jen špatný sen. Když se pak člověk probudí, tak s o to větším důrazem to pak na mě padne.

Svas, Palomito a Judyno, moc vám děkuji za vaši podporu. Jste skvělé ženské, které přes své starosti (a že jich určitě nemáte málo) dokáží najít čas ještě podpořit cizího člověka. Děkuji vám moc.


On manžel je, tedy vlastně byl, moc hodný člověk. Ale bohužel takový nemluva a snažil se každému vyhovět. Byl díky této povaze často zneužívaný v rodině i v práci a nedokázal se nikomu postavit a říct ne. Já byla jeho pravý opak. Někdy se mi zdálo, že v našem vztahu jsem muž spíše já a on ta obětavá žena. Od začátku minulého roku nás provázely zdravotní problémy v rodině, které nás oba zaskočily. Byly nečekané, byly na více frontách, a musely se operativně řešit hned. Znamenalo to mimo jiné mnoho návštev v nemocnici s nejasným výsledkem. Místo aby nás to oba spojilo, tak jsme se začali rozcházet v názorech na jejich řešení. Oba jsme to hůře nesli a už ode mne neslyšel tak často, vlastně možná vůbec, jak je skvělý a jak to perfektně zvládá. Místo toho jsem po něm začala chtít taky občas nějaké pochvaly a aby byl častěji doma, než mohl/chtěl být.
No, zkrátím to. Posledních půl roku bylo jako na houpačce. Čím víc jsem nadávala a chtěla nějaké zásadní řešení nekomfortního prostředí, tím víc se on uzavíral do sebe a mlčel. A mě to štvalo víc a víc. Vlastně když o tom tak přemýšlím, tak ty hádky z mé strany taky často přicházely, když jsem už několik dní snášela jeho špatné nálady a že mu nebylo nic recht. Nevím, jestli to taky znáte, ale chlap někdy nakráčí domů a tváří se jako podebraná pata. To rozumná ženská ví, že je lepší s ním zrovna v tu dobu nediskutovat o zásadních věcech. Na otázku: co se stalo? přijde okamžitá odpověď: NIC!!! a vy víte, že to nic se bude vznášet ve vzduchu celé odpoledne až do večera. Doma se v tu dobu mlčí a jediný hlas, který tam je slyšet, je z televize. Je to kolikrát fuška tohle ustát, ale dá se. Když se k tomu ovšem ještě připojí věty kyselo je moc kyselé a bramborák moc bramborovej, tak už si říkám, že některý ženský jsou asi fakt světice, na které nemám, když to vydrží a přejdou.

cibule napsal(a):

On manžel je, tedy vlastně byl, moc hodný člověk. Ale bohužel takový nemluva a snažil se každému vyhovět. Byl díky této povaze často zneužívaný v rodině i v práci a nedokázal se nikomu postavit a říct ne. Já byla jeho pravý opak. Někdy se mi zdálo, že v našem vztahu jsem muž spíše já a on ta obětavá žena.
Čím víc jsem nadávala a chtěla nějaké zásadní řešení nekomfortního prostředí, tím víc se on uzavíral do sebe a mlčel. A mě to štvalo víc a víc. Vlastně když o tom tak přemýšlím, tak ty hádky z mé strany taky často přicházely, když jsem už několik dní snášela jeho špatné nálady a že mu nebylo nic recht. Nevím, jestli to taky znáte, ale chlap někdy nakráčí domů a tváří se jako podebraná pata. To rozumná ženská ví, že je lepší s ním zrovna v tu dobu nediskutovat o zásadních věcech. Na otázku: co se stalo? přijde okamžitá odpověď: NIC!!! a vy víte, že to nic se bude vznášet ve vzduchu celé odpoledne až do večera. Doma se v tu dobu mlčí a jediný hlas, který tam je slyšet, je z televize. Je to kolikrát fuška tohle ustát, ale dá se. Když se k tomu ovšem ještě připojí věty kyselo je moc kyselé a bramborák moc bramborovej, tak už si říkám, že některý ženský jsou asi fakt světice, na které nemám, když to vydrží a přejdou.

Přesně tohle proběhlo i u nás. Manžel ráno vstal a už se tvářil jako kakabus a já než bych se na něj usmála jsem taky jen odsekla.. Trvalo to několik měsíců a vše negativní pouze gradovalo. Nebýt tenkrát třetí osoby, která mi vstoupila do života, už spolu nejsme. Přemýšlela jsem i o rozvodu, protože jsem nevěděla kudy kam, v takové atmosféře žít nemůžu a ani nechci. Až ta osoba mi ukázala, jak je rodina cenná a že se za ní má bojovat. Pár týdnů mi trvalo, než jsem sebrala odvahu a otevřeně si s mužem promluvila. Nevím přesně, co se tenkrát stalo, ale hned po tom rozhovoru jsme šli ruku v ruce vyzvednout děti a od té doby je to ještě lepší než bylo předtím. Rozhovor byl úplně klidný a bez emocí, pouze naléhavý. Asi je teď tento příspěvek nevhodný, ale píšu to, pokud je někdo v obdobné situaci a třeba by chtěl ještě zabojovat a dát šanci.. Komunikovat, naslouchat a neobviňovat ani sebe ani toho druhého Jsou situace, kdy to funguje a jsou situace, kdy už nepomůže vůbec nic, ale když člověk chce, může zkusit všechno

cibule napsal(a):

Judyno, když čtu znovu tvůj příspěvek, tak si až dodatečně uvědomuji, jak jsi to měla těžké... S tebou se tedy život taky nemazlil a obdivuji, že jsi to zvládla, nezahořkla a ještě získala takový zdravý nadhled. Najednou si uvědomuji, že moje situace není v porovnání s tvojí nijak neřešitelná a zlá. Držím ti moc pěsti, ať máš nejhorší za sebou.

Děkuji. Já už to dávno za sebou mám - syn je už hodně dlouho dospělý, proto ten nadhled. Lehké to nebylo, ale jak jsem psala, já měla manželství špatné, takže rozvod byl pro mě vysvobozením. U Vás je to jinak - ono po více než 20 letech celkem spokojeného života to musí být rána.

Často se mi o něm zdá. Sny jsou většinou moc pěkné a tak živé, že mám v tu chvíli pocit, že je prožívám reálně. O to horší je pak probuzení. Jako berličku, abych usnula a měla aspoň nějak hlubší spaní, užívám každý večer asi tak hodinu před usnutím Neospan forte. Mělo by to být snad jaktakž přírodní a docela mi to zabírá. Většinou. Každou noc se párkrát vzbudím, ale dokážu zase usnout.

Dneska se mi zdály hned dva sny.

První byl o tom, že jsem mu několikrát volala,ale nezvedal mi mobil. Nakonec jsem to zkusila přes mobil jeho otce.
(Ten mě nikdy neměl rád a bral mě vždycky jako konkurenci, která mu přebírá manžela. On je dost jednoduchá osobnost. Když mu člověk nesedne, tak se může na řasy stavět a nepřijme ho. To s maminkou manžela máme skvělý vztah. Je to báječná a moudrá ženská, se kterou jsme byly něco jako kamrádky.)
(A ještě jednu poznámku bych asi měla vložit- co vím, tak manžel teď momentálně bydlí právě u otce do doby, než si najdou s přítelkyní pronájem. Aspoň minulý týden to tak ještě bylo.)
Ale zpátky ke snu... Přes jeho otce jsem se s ním konečně spojila. Do telefonu jsem ho prosila, aby se vrátil, že bez něj nemůžu žít. A on se vrátil. Byla jsem nadšená. Zvládli jsme to! Je zpátky! Teď už vše bude jen dobré. A ani jsem si v tom svém nadšení nevšimla, jak je z toho otrávený a jak je nespokojený....

Druhý sen se mi zdál až k ránu, když jsem konečně zabrala po dlouhém pláči. Sen byl stejně živý a realistický jako předchozí. Zdálo se mi, že jsme si konečně spolu sedli a vše probrali. A on mi konečně řekl taky svoje pocity. Říkala jsem mu totéž jako v předchozím snu, ale jeho reakce byla tentokrát asi skutečnější....
Řekl mi, že se s paní do sebe asi opravdu zamilovali. Že je něco k sobě hodně táhne a nemůžou bez sebe žít. Že když nejsou spolu, tak myslí jen na to, až spolu zase budou, a když jsou spolu, tak je to něco nepředstavitelného. Že to ještě nezažil.

Po druhém snu už jsem moc neusnula....

cibule napsal(a):

se choval jako typický chlap - problém, který se neřeší= neexistuje. ..

To je bohužel typické pro mnohé muže. Také jsem čekala, kdy konečně bouchne a něco udělá, protože situace byla opravdu neúnosná. Nic, vůbec nic nedělal, nenaznačoval, neřešil, jen byl čím dál nepříjemnější. Možná, kdyby mu tenkrát zkřížila cestu nějaká labutěnka, tak už jsme taky od sebe, kdo ví.
Muži jsou všeobecně velmi pohodlní a ignoranští (ne, ve špatném slova smyslu), takže ve vašem případě to muselo být doma hodně zlé, nebo ho ta druhá velmi silně ponoukala a nebo oboje dohromady.

Lennno, ale je rozdíl něco "řešit" a něco vyřešit Taky nemám ráda mlácení prázdné slámy. Co mě trápí, to potřebuji vyřešit, jinak je mi srdečně jedno, co se kde děje a rozebírat pořád dokola to stejné a bez výsledku, to je o ničem Chyba softwaru není vyloučena, ale na funkci živočicháře naštěstí nemá vliv

Něco skončilo, ale..............něco začíná.....něco nového.....třeba nová životní situace, kdy seš sama se sebou.....naučíš se být si kamarádkou a tak dál.........
taky mi to zpočátku nešlo a takové řeči mi vadily............
chce to čas............naučit se myslit na sebe, mít se ráda
po x letech se mi toto všechno nějak podařilo a žiju si spokojený život, báječný............našla jsem si přátele, po rozvodu jsem je měla jen v práci, skoro nejlepší kamarádku jsem si našla na Babi, jezdíme do zahraničí, každý týden na výlet
chtěla jsem mít nového partnera.....našla jsem si A.............před 11 lety,nějaký rok to fungovalo, ale nebydleli jsme spolu
teď jsme parťáci jen  na cestu..............jezdíme spolu do zahraničí, naposledy jsme byli v Nepálu, jsme baťůžkáři, vše za pár kaček, včera jsme byli na kole na Vysočině-Přibyslav a okolí..............vídáme se jen na cestách a vyhovuje nám to......je už moje teta..............
děkuji Vesmíru, že to tak zařídil

Člověk by měl umět nejen rozdávat, ale i přijímat a naopak.. skvěle o tom mluví jeden americký pastor? zde: https://www.youtube.com/watch?v=fTPUhMdfvzw je to vykládáno humornou formou, ale osobně v tom vidím velký kus pravdy

Palomita: Mark Gungor je vážně skvělej. Před pár měsíci jsem od něj viděla přednášku na téma odlišnosti mužského a ženského mozku a nejen, že jsem se po celou dobu báječně bavila, ale ještě to bylo fakt poučné.
Takže za odkaz posílám velké díky a ráda to shlédnu.

Vera: moc děkuji za obě zprávy. Mám radost z toho, když vidím, že jinde to jde. Dává mi to motivaci, že se mi to třeba časem taky povede.... :-)